16. 8. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
16. 8. 2004

Karel Hoffmann a jeho právo "vyjadřovat se nehorázně"

Musím se zde zastat J. Čulíka proti nařčením, že porušuje své vlastní zásady a principy právního demokratického státu. Pochopil jsem jeho komentář od začátku tak, že jde o znechucení naprostou polymorfní amorálností sebeobhajoby Karla Hoffmanna a nikoliv o zpochybňování jeho zákonného práva na vlastní hájení.

Zároveň se ale chci vyjádřit k právně postaveným argumentům, určeným pro jednotlivé soudní instance v rámci obhajoby. Na jejich formulaci se totiž podle slov Vojtěcha Filipa z KSČM ochotně na základě žádosti K.H. podílela stranická "odborná skupina pro legislativu a lidská práva". Můžeme si tedy udělat obrázek nejen o hodnotové stabilitě jednoho postaršího expohlavára minulého režimu, ale zároveň i o hodnotách, za které se staví současná, údajně reformovaná KSČM. To je ostatně důvodem, proč se ke kauze ještě vracím; senilní projevy jednoho starce by mne samy o sobě k takové aktivitě rozhodně nevyburcovaly.

Nejprve bych se chtěl vyjádřit k vybraným, čistě právním argumentům, které použil K.H. ve své poslední a neúspěšné obhajobě. Vzhledem ke svému věku a apolitičnosti nemám důvod k nijaké podjatosti, která by každý argument nutně převrátila ve prospěch mého přesvědčení; pokusím se pouze nalézt věcné chyby.

Ti, kdož se na obhajobě profesionálně podíleli, by však - navzdory svrchovanému právu každého na vlastní obhajobu a demokratickou možnost vyjadřovat se neodpovědně - měli o těchto chybách vědět nejlépe. Tak se jejich záměrným uváděním v život leckde zpronevěřují nejen právu, ale i zdravému rozumu.

Důležitou otázkou, kterou K.H. využívá pro svou obhajobu, je tvrzení, že vzhledem k mírnějšímu trestnímu postihu se pro kvalifikaci jeho činu musí použít současné znění trestního zákona a ten ve své preambuli již neochraňuje "společenské a státní zřízení ČSSR", ale v současném znění "ústavní zřízení ČR". Z toho vyvozuje, že v současnosti již jeho čin (ke kterému se ostatně výslovně hrdě hlásí) není trestný! Z hlediska mravního je takový argument zřetelně pochybný - jeho čin představoval reálné ohrožení státnosti a samostatnosti ČSSR a nehraje roli, že přerušení vysílání bylo nakonec jen krátkého trvání. Ovšem v právním státě je třeba mít k dispozici více než jen toto přesvědčení.

Zásada výjimečné retroaktivity trestního zákona pro reo má totiž jiný účel -- zmírnit trestní sazbu a v případě zániku trestnosti stejného činu a jeho vypuštění ze zákona (třeba na základě zpochybnění společenské nebezpečnosti) samozřejmě i zproštění trestního postihu. Z toho ovšem nevyplývá, že by byla zcela opuštěna zásada zákazu retroaktivity; vždyť i ostatní zákonné normy (včetně jiných paragrafů trestního zákona) rozhodné doby zůstávají relevantní. Společenská nebezpečnost tohoto činu (sine qua non podmínka trestního postihu vůbec) ostatně zůstává zachována - právo na informace je již prohlášeno za základní lidské právo a minulý režim byl navíc na jeho manipulaci bytostně založen -- a velmi dobře věděl proč...

S tím souvisí i skutečnost, na kterou by předlistopadoví funkcionáři nechali rádi celou společnost zapomenout -- předsrpnový režim se přece podstatně lišil od toho posrpnového! Představa "lidskotvářního" komunismu reformních českých komunistů byla rozhodně jiným socialismem a nadějí do budoucna, než to, co až do listopadu 1989 následovalo pod taktovkou SSSR. Neomluvitelnou drzostí obhajoby je prohlášení, že na základě § 5 z. č. 198/1993 Sb. "je absurdní po 35 letech a v jiném ústavním režimu rozhodnout, že pachatel sabotáže proti socialistickému státu nebyl postaven před socialistický soud z politických důvodů, neslučitelných se základními zásadami právního řádu tehdejšího socialistického státu, proti němuž spáchal sabotáž". Kdo pochybuje o tom, že K.H. nebyl stíhán z čistě politických důvodů, ať se přihlásí. Měl by být veřejně pranýřován! Zmíněný § 5, podle kterého běží promlčení takových skutků až od 29.12.1989, je nade vši pochybnost určen právě pro případy typu K.H. a podobných, kdy se přes zjevnou trestnost činu příslušné orgány v rozporu se zákonem tímto nezabývaly. K.H. by rozhodně neměl být zproštěn viny proto, že svým úsilím podpořil nedemokratický režim, který se mu za to na dvacet let odvděčil dispensem.

Není hříchem demokratického právního státu, že nedokáže získat dostatek důkazů, díky nimž by mohl někoho odsoudit v trestním řízení za situace, kdy viníci měli dlouhé roky a absolutní moc důkazy své viny nechat zmizet. Je to naopak vítaný rozdíl vzhledem k době, kdy k odsouzení postačil příkaz z vyšších míst.

Stejně tak je nutno vytrhnout z ruky skalním zastáncům komunismu argument, kterým se dnes chtějí hájit -- "celé to období bylo přece prohlášeno za období nesvobody". K diskontinuitě práva sice došlo v některých případech, ale ne všeobecně -- ačkoli si to snad někteří vedoucí polistopadoví politici ve snu ještě dlouho představovali...

K.H. a jeho zastánci mají ovšem dostatek drzosti, aby se odvolávali na tvrzení, že minulý režim byl stejně nezákonný, takže jakýkoliv čin proti němu již dnes není trestný. Snad jen absolutní hranice pro každou lidskou nestydatost jim nedovolila prohlásit jeho skutek za odbojový čin, ačkoli argumentace k tomu implicitně směřuje, když se K.H. rozhořčuje nad "dvojím metrem" české justice, která prohlásila jeho čin na jedné straně za nepromlčený (viz. § 5 z. č. 198/1993 Sb. výše) a na straně druhé jej nepovažuje podle § 3 z. č. 198/1993 Sb. za "legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a hodný úcty"!!! Ostatně příslušný § 3 je citován v přehledu zákonných ustanovení, které K. Hoffmann a jeho obhájci považují v případu za relevantní! Epistula non erubescit...

Vzhledem k tomu, že soudy bývají dosti alergické na to, když se jim až pod nos iniciativně strkají texty příslušných paragrafů (platí přece iura novit curia...), se velice divím, že si tato nehorázná argumentace nevysloužila třeba postih § 169b trestního zákona -- pohrdání soudem.

Za nepochybně lživé pak musím prohlásit i tvrzení, že by podle z. č. 119/1990 Sb. o soudní rehabilitaci byl K.H. za svůj skutek beztak zproštěn viny. Nestalo se tak ze zákona pro § 158 (zneužití pravomoci veřejného činitele), pro § 91 (vlastizrada) a ani pro § 97 (sabotáž) trestního zákona. Skutkové podstaty, jimiž byl jeho čin kvalifikován, nejsou tedy tímto zákonem považovány bez dalšího za "politické" procesy, způsobilé k rehabilitaci. Je zde pouze dána možnost se případem znovu kriticky zabývat - ale své právo by zjevně K.H. neobhájil ani v možnosti nově zrevidovat tehdejší právní kvalifikaci a posouzení své viny.

Že nebyl trestnosti zproštěn z důvodu věku podle rozhodnutí prezidenta republiky č. 56/1993 Sb. není pro K.H. rovněž dobrou vizitkou. Vyčítat Václavu Havlovi, že tak ze své vůle neučinil, je poněkud nedůstojné od člověka, který pomohl nastolit režim, který Havla systematicky pronásledoval!

Důležitým prvkem obhajoby K.H. je tvrzení, že příkaz k přerušení vysílání byl dán samotným prezidentem. Soudy údajně tuto okolnost vůbec nezohlednily, čímž měl být K.H. poškozen na správné kvalifikaci svého případu. Nejprve je nutno poznamenat, že si zde protiřečí -- ke svému činu se veřejně a hrdě hlásí, ale vzápětí se odvolává na klišé obhajobu -- špatný rozkaz a jeho poslušné vyplnění. Asi to tedy nebude tak horké... Každopádně pokud trvá K.H. na onom prezidentově rozkazu, měl by vědět, že tím nelze omluvit žádnou nezákonnost. Protiprávní příkaz není nikdo povinen splnit (tzv. remonstrace).

Velmi oblíbeným argumentem i těch, kdož jsou rozhořčeni zdlouhavým postupem justiční porevoluční odplaty aktérům minulosti, je trojí různá právní kvalifikace případu K.H. Musím ale zdůraznit, že ani v tomto případě nešlo o porušení zásady "již rozhodnuté pře" (ne bis de eadem re, ne bis in idem crimen iudicetur). Naplnil-li K. Hoffmann svým činem více zákonem předpokládaných skutkových podstat, je spravedlivé, aby byl hnán k zodpovědnosti alespoň z té nejzávažnější. Nepodařilo-li se prokázat spolčení s cizí mocností v případě vlastizrady, je samozřejmé, že zde bude vůle státního zastupitelství případ rekvalifikovat na sabotáž, jakožto jiný trestný čin na úseku trestných činů proti základům republiky.

Vyvrácení těchto zcestných argumentů jsem považoval za důležité, protože zjevně přesahují individuální případ K.H.. Mnohé z nich totiž nacházejí otevřenou podporu některých členů současné KSČM! Vzhledem k tomu, že jsem se musel obejít bez znalosti textu rozsudků v případu, omlouvám se, pokud jen rekapituluji to, co v nich mohlo být již vyřčeno ve zdůvodnění jednotlivých verdiktů. Přesto si neodpustím ještě následující úvahy:

K případu K.H. se obvykle notuje, že jde o výrazně politický případ. K.H. však svým poněkud nepružným myšlením prokazuje, že s praktikami minulého režimu je dobře spřízněn, když poukazuje na trestně-právní kvalifikaci svého případu -- čin směřující proti základům republiky -- právě proto, aby dokázal politickou zaujatost a kontinuitu nezákonných praktik. Jenže v tom dnes političnost rozhodně nespočívá. Svůj minulosti poplatný pohled na svět dokazuje i ve svém vyjádření k rozsudku Vrchního soudu v Praze, v němž zjevně považuje demokracii za ideologii stejného zrna, jako reálný socialismus...

Že trestné činy proti republice zdiskreditoval právě minulý režim ještě neznamená, že jsou všechny politické a obecně morálně zpochybnitelné. Realita je již dnes naštěstí jinde - političnost tak de facto spočívá pouze v tom, že se spravedlnost uplatňuje důsledněji, než v méně exponovaných případech... Vzhledem k české sametové benevolenci a ojedinělosti podobného odsouzení za zločinnou minulost není takový "politický" charakter případu sám o sobě nic divného. Svým způsobem je to velice křečovité a passé gesto - ale to samo o sobě neznamená, že nepatřičné. Nepatřičné je pouze to, že se podařilo za 14 let dohnat k odpovědnosti pouze jediného kmeta z vysoké politiky. Že je to exemplář v pokročilém věku, který mu přináší mnohé trestně-právní úlevy, by bylo vzhledem ke gerontokratickému charakteru minulého režimu pochopitelné. V ojedinělém případu K.H. to ale bohužel působí dosti nepatřičně.

Jestli si tedy Karel Hoffmann stěžuje, že soud nevzal v úvahu jeho argumenty a na základě nich ho nesvobodil, nelze mu rozhodně dávat za pravdu. Hledat mezi těmi scestnými výroky, zmatenými a záměrně lživými konstrukcemi nějakou polehčující okolnost - to je jako hledat perlu v hromadě hnoje. Nedivím se tedy těm, kterým jeho obhajoba nestála ani za přečtení, pro mnohé jde totiž o velmi urážlivý dokument. Jedinou jeho omluvou zůstává to, že je již stár a nemůže se bránit lépe, než tak, jak učinil. Finis coronat opus...

Dodatek:

Jiří Hudeček dal ve svém článku do souvislosti případ Mašínů a spol. a Karla Hoffmanna. Budiž. Jen tam, kde se dušuje uvádět "prostá fakta", bych opravil dva spíše sprosté odsudky:

  • Ctirad Mašín (za účasti Janaty a Paumera) sice podřízl omámeného příslušníka SNB Honzáka, ale rozhodně nešlo o situaci srovnatelnou s vraždou válečného zajatce. Odbojáři (či jak je kdo chce nazývat...) si rozhodně nemohli dovolit luxus brát zajatce! Žádná diverzní a osamocená bojová skupina žádné armády to ani v popisu úkolů mít nemůže... Nešlo zde o zajetí, ale o stále probíhající riskantní přepad a onen "zajatec" by hned po propuštění nepochybně udělal rázný konec s jejich další existencí. Nevyrovnaný boj má někdy hrůzné podoby, ale je to stále ještě boj!
  • Analogickým postupem dochází autor k tomu, že jejich činnost je stejně neospravedlnitelná jako terorismus, který rovněž nemůže bojovat legálními prostředky. V případě mezinárodních nedemokratických vztahů přirozeně nemůže, ale terorismus si každopádně záměrně vybírá nevojenské cíle a mstí se tak, aby způsobil co největší škody těm nejzranitelnějším! Chce snad z něčeho takového obvinit i skupinu odbojářů!?
  • Vlastní názor na minulost nikomu vnucovat nehodlám, ale pokud si někdo před sebe klade úkol shrnovat fakta, měl by tak činit seriózně a v příslušném kontextu a rozsahu.

                     
    Obsah vydání       16. 8. 2004
    16. 8. 2004 Karel Hoffmann a jeho právo "vyjadřovat se nehorázně" Jan  Sýkora
    16. 8. 2004 Bush plánuje přesunout americké vojáky domů
    16. 8. 2004 Irák: Delegace národní konference vyráží do Nadžafu za al-Sadrem
    16. 8. 2004 Sadr ochoten jednat s iráckou národní konferencí
    16. 8. 2004 Venezuela: Chavez zvítězil v referendu
    16. 8. 2004 Bagdádská konference hledá řešení konfliktu v Nadžafu
    16. 8. 2004 Ztrojnásobil se výskyt mozkových chorob
    16. 8. 2004 Czechtek: Inspirace pro ministra obrany Zdeněk  Jemelík
    16. 8. 2004 http://petice.techno.cz/
    16. 8. 2004 Martin Schulz doporučuje českým komunistům exil Jan  Čulík
    16. 8. 2004 Británie: Brutální útlak uprchlíků
    16. 8. 2004 Al-Sadr: Nová irácká vláda je "horší než Saddám"
    15. 8. 2004 V Nadžafu a Bagdádu opět boje, Sadr vyzývá k novým jednáním
    16. 8. 2004 Konec týdne v Iráku plný krve
    16. 8. 2004 Alláh je velký a nevěřící psi odejdou Štěpán  Kotrba
    16. 8. 2004 Rumsfeld: Spojené státy plánují přemístit své jednotky z Německa a severní Evropy
    16. 8. 2004 Nájemní politika - pozitivní výsledek vládní krize Jaromír  Císař
    16. 8. 2004 Jak je to s plýtváním energií v ČR? Vítězslav  Novák
    16. 8. 2004 Když ministr nesouhlasí, měl by rezignovat Dagmar  Seibertová
    16. 8. 2004 Spolková reforma pracovního trhu: Demonstrující lidé nejsou žádné krysy
    16. 8. 2004 Smyslná láska v městě Stryj Sergej  Chelemendik
    16. 8. 2004 Největší tabu západní civilizace Petr  Sláma
    16. 8. 2004 Finsko: Referendum o Ústavě EU ne, o vstupu do NATO ano
    16. 8. 2004 Kouření ohrožuje životy dětí Martin  Škapík
    14. 8. 2004 Zahájení Olympijských her postiženo dopingovým skandálem
    13. 8. 2004 Michael Moore zveřejnil záběry, kde nový šéf CIA konstatuje, že je pro tuto funkci nevhodný
    13. 8. 2004 Rozumím, proč Fahrenheit 9/11 dostal hlavní cenu v Cannes Jan  Čulík
    14. 8. 2004 Moore zveřejnil důkazy pro všechna svá tvrzení ve filmu Fahrenheit 9/11
    13. 8. 2004 Kubánští disidenti: Bushova vláda nerozumí Latinské Americe
    16. 8. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 6. - 8. srpna 2004
    13. 8. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 4. a 5. srpna 2004
    7. 8. 2004 Hospodaření OSBL za červenec 2004
    29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
    22. 11. 2003 Adresy redakce
    18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
    17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

    Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
    16. 8. 2004 Nájemní politika - pozitivní výsledek vládní krize Jaromír  Císař
    16. 8. 2004 Karel Hoffmann a jeho právo "vyjadřovat se nehorázně" Jan  Sýkora
    16. 8. 2004 Největší tabu západní civilizace Petr  Sláma
    16. 8. 2004 Británie: Brutální útlak uprchlíků   
    13. 8. 2004 Ferguson: Lidé v Evropě pracují málo, protože nevěří v Boha   
    13. 8. 2004 Kubánští disidenti: Bushova vláda nerozumí Latinské Americe   
    13. 8. 2004 Boj, typický pro opozici Ivan  David
    13. 8. 2004 Rozumím, proč Fahrenheit 9/11 dostal hlavní cenu v Cannes Jan  Čulík
    13. 8. 2004 Psali jsme zkresleně o válce v Iráku, přiznává americký list Washington Post   
    12. 8. 2004 Ještě o Karlu Hoffmannovi: Nemají pravdu ani Ján Beňak, ani Eduard Vacek Jan  Čulík
    12. 8. 2004 Padouch nebo hrdina? Jiří  Hudeček
    12. 8. 2004 O strachu ze svobody projevu   
    11. 8. 2004 Ropa, politika a krev Oskar  Krejčí
    11. 8. 2004 Politikův umělec a umělcův politik Irena  Zítková
    11. 8. 2004 Monbiot: "Laskavý svět končí"   

    Bratří Mašínové - hrdinové nebo zločinci? RSS 2.0      Historie >
    16. 8. 2004 Karel Hoffmann a jeho právo "vyjadřovat se nehorázně" Jan  Sýkora
    12. 8. 2004 Padouch nebo hrdina? Jiří  Hudeček
    28. 7. 2004 Ještě jednou o Mašínech Milan  Černý
    24. 7. 2004 Vrah anebo hrdina, bohužel jsme jedna rodina Štěpán  Kotrba
    24. 7. 2004 Státní vyznamenání Mašínům? ANO! Petr  Bísek
    24. 7. 2004 Lex Mašín? Jan  Sýkora
    2. 7. 2004 Bratři Mašínové   
    1. 7. 2004 Klan Vadasů a kauza bratří Mašínové Jaroslav  Pour
    30. 6. 2004 So far so good Martin  Štumpf
    25. 6. 2004 Diskuse o vyznamenání pro bratry Mašíny zastírá skutečné problémy Vladimír  Jindra
    24. 6. 2004 Mašínové vyznamenání zaslouží Petr  Jánský
    19. 11. 2001 Martin Vadas v roli bolševické domovnice Petr  Štěpánek

    Karel Hoffmann RSS 2.0      Historie >
    16. 8. 2004 Karel Hoffmann a jeho právo "vyjadřovat se nehorázně" Jan  Sýkora
    12. 8. 2004 I odpůrce demokracie jako Karel Hoffmann má právo se hájit demokratickými prostředky   
    12. 8. 2004 Hoffmann sedí poprávu Eduard  Vacek
    12. 8. 2004 Ještě o Karlu Hoffmannovi: Nemají pravdu ani Ján Beňak, ani Eduard Vacek Jan  Čulík
    12. 8. 2004 Padouch nebo hrdina? Jiří  Hudeček
    11. 8. 2004 Ke Karlu Hoffmannovi: Štěpán Kotrba neporozuměl mému argumentu Jan  Čulík
    10. 8. 2004 "Je Czechtek opravdu to nejdůležitější?" Jan  Čulík
    10. 8. 2004 Pomsta je sladká? Štěpán  Kotrba
    9. 8. 2004 Karel Hoffmann: "Žádám spravedlnost!"   
    14. 10. 2003 Karel Hoffmann odsouzen za podvracení socialistického zřízení Jan  Paul