Tato "svoboda" jim nijak nesvědčí a úmrtnost je u této mládeže mnohem vyšší než se kdo odvažoval předpokládat. Nyní se prováděl výzkum v Montrealu na skupině 1013 mladých lidí, kteří byli sledováni po dobu 3 roků. Za tu dobu z nich zemřelo 26, což je 11x více, než jaká je úmrtnost u lidí tohoto věku, kteří mají střechu nad hlavou. Třináct spáchalo sebevraždu, 8 zemřelo na předávkování drogami a 2 zemřeli na následky náhodných úrazů. K jednomu úmrtí došlo vinou virové hepatitidy A a k dalšímu vinu srdeční choroby. V posledním připadě nebyl důvod smrti objasněn. Pět mladých lidí zemřelo dříve než dosáhli věku 20 roků. Přestože zpráva reportérky Sharon Kirkeyové v novinách The Ottawa Citizen používá výrazu street kids, správnější by byl výraz teenagers, čili výrostci nebo mládež.

Hlavními příčinami smrti mezi bezdomovci je nákaza HIV, nedávná ztráta přístřeší, každodenní pití alkoholu a vstřikování drog po dobu aspoň jednoho měsíce a rozdíly v pohlaví. U chlapců žijících na ulici je úmrtnost třikrát vyšší než u dívek. Výsledky studie velice nepříjemně překvapily samotné výzkumné pracovníky. Ti nyní upozorňují, že se musí stát osud mladých lidí na ulici středem zájmu státního zdravotnictví.

"Tak strašné výsledky jsme neočekávali", řekla dětská lékařka Dr. Nancy Haleyová na odboru regionální zdravotní péče v Montrealu a spoluautorka studie, která byla uveřejněna v nejnovějším čísle vědeckého časopisu Journal of the American Medical Association. Dodala, že příčiny, proč dětští bezdomovci umírají, by se daly odstranit.

V Kanadě je nezvěstných asi 67 tisíc mladých lidí ve věku do 18 roků. Podle údajů společnosti Missing Children Society of Canada se v 95% případů jedná o útěk z domova. Některé děti utekly víc než jednou a některé jsou nezvěstné po dlouhou dobu.

Doprovodný redakční úvodník v časopise označuje montrealskou studii za názorný důkaz toho, že je zranitelnost mladých bezdomovců v příkrém rozporu s jejich chvástáním o svobodném životě. Podle Dr. Sue Ellen Abdalianové (Tulane University Health Sciences Center v Novém Orleansu) přináší život zvýšené nebezpečí, nemáme-li místo, do něhož se pravidelně vracíme. Táboření v rozpadajících se budovách, přenocování ve vchodech do budov, v parcích, v podjezdech nebo v houštinách a trávení denních hodin žebráním život ohrožuje. Za tohoto stavu je násilí běžné a dopředu není možné předvídat vůbec nic. Mnoho mladých lidí bývá postiženo hlubokou depresí, na kterou reagují útěkem ke drogám. Jiní se dávají na prostituci, vykrádání bytů nebo na výměnu drog za jídlo, ošacení nebo přístřeší.

Pro montrealskou studii byli získáni mladí bezdomovci ve věku od 14 do 25 roků v době od ledna 1995 do září 2000 a to ze středisek a útulků a pomocí aktivního vyhledávání na ulicích. Chapci tvořili dvě třetiny vzorku a většina jich měla zkušenosti s marihuanou, kokainem, crackem a jinými drogami a asi čtvrtina z nich měla zkušenosti se sexem za přežití čili s poskytováním sexu za jídlo, útulek, drogy nebo dárky, ale nikoliv přímo za peníze.

S těmito mladými lidmi se prováděly pohovory tváří v tvář každého půl roku a to do doby než tito lidé buď dosáhli věku 30 roků anebo změnili způsob života a přestali žít na ulici. Původně bylo cílem studie zjistit, jak se šíří choroba AIDS a jaké jsou rizikové faktory při injekčním používání drog. Když měli ale výzkumní pracovníci potíže znova najít bezdomovce, s nimiž již dříve mluvili, začali se obracet se žádostí o pomoc na soudce, kteří se zabývají násilnou smrtí.

Některé ze sledovaných dětí začaly pít alkohol již v základní škole a v takto mladém věku dokonce používaly několika druhů drog najednou. Mnoho jich trpělo rodinnými a zdravotními problémy. Pro samotné bezdomovce nejsou výsledky studie nijak překvapující. "Je to těžký život", řekl 24-letý Tom, který žebral o peníze na pivo. "Strávíte moc času tím, abyste se dostali "high", ale když se do toho stavu nedostanete, myslíte jedině na to, jak sehnat peníze na drogy". Tom měl podlitiny pod očima, k nimž přišel minulé noci, když ho přepadlo 5 jiných mladých bezdomovců.

Patnáctiletý Jonathan žil na ulici již skoro rok, když pracovníkům vysvětloval, že nemůže věřit na ulici naprosto nikomu: "Nemůžete se spolehnout absolutně na nikoho. Pochopitelně máte nějaké kamarády, jenže ti nejsou vašimi přáteli a vrazí vám nůž do zad jestliže si budou myslet, že jim z toho bude kynout užitek".