Předně jako oběť uvedl jen zavražděného příslušníka NB stržm. Honzátka. Projďeme si celou akci (a její oběti) tak, jak jí popisuje ÚDVK. 13.9.1951 Oldřich Kašík - příslušník NB ve službě - usmrcen, 28.9.1951 stržm. Honzátko ve službě - omámen a posléze usmrcen, 2.8.1952 přepadení automobilu n.p. Kovolis, uloupení částky 900 000,- (platy dělníků) a zastřelení civilní osoby pokladníka Rošického. 7.9.1953 pak zapálení 17 stohů a zranění požárníka Leciána (tuším, že těžké zranění, které postihlo uvedeného požárníka, nebylo nikdy zcela doléčeno). Vynechám nyní oběti, které utrpěli Němci. Do jaké míry je obhajitelné střílení do lidí, kteří vykonávají službu nechám na každém čtenáři, případně právníkům, nechť se oni přou o výklad zákona.

Ptám se, proč museli při svém útěku podpalovat stohy a proč bylo nutné střílet do civilních osob? Ublížili tím režimu, mocným? Na stránkách Militaria jsem se dočetl, že věřili v další válku a chtěli tedy vstoupit do US Army (což se jim povedlo) a bojovat tak proti Čechům! Bylo jim jedno kolik lidí zemře a co je podstatnější - jestli jsou a jak "provázáni" s tehdejším režimem... Nevím, zda si uvědomují, že by bojovali jen proti obyčejným lidem? Dovolím si úryvek z knihy Jenom ne strach: "Rikal jsem si, ze jsme prece jen doma meli "udelat ten autobus". Kdyz uz se mame dostat na sibenici, at to stoji za to" ZDE. Celý tento případ ve mne vzbuzuje domněnku, že jejich zásluha tkví především v tom, že se snažili zavést zde místo diktatury jedné strany diktaturu jinou (zřejmě diktaturu peněz - kapitalismus).

Kdybych podlehl nešvarům diskusí a přijal jakousi zvrácenou logiku, která provází dnešní svět (tedy jen černobílé vidění, např. nedokázání viny je pro někoho automaticky dokázáním neviny) pak bych mohl legitimizovat vraždu policisty, protože já jsem proti kapitalismu. On je přeci ve službě kapitalismu ... Mám tedy právo proti nim bojovat a bránit se? Pokud mi tento systém není schopen zajistit práci a já bez práce nemám možnost obživy, pak mám právo jít a zabít prodavačku, protože jinak umřu hlady. Buď tedy umřu já nebo ona. Divná logika, že? Tato logika často ignoruje okolní příčiny a bere v úvahu jen to, co se mi hodí.

A poslední otázkou je - koho ještě dnes zajímá třetí odboj? Sleduji své okolí. Mluvím s lidmi a je trápí úplně jiné věci. Možná, že tato otázka není důležitá ani samotné senátory. Třeba zavedení diskuse kolem vyznamenání/nevyznamenání má zastřít skutečné problémy a odvrátit tak pozornost lidí. Má paralyzovat možné nepokoje lidí, přivést je na jiné myšlenky a ukázat že dnešní realita normálního člověka je vlastně v pořádku. Myslím si, že by páni senátoři měli spíše řešit praktické otázky, které trápí spodních deset milionů. Jak se vypořádat s nězaměstnaností, vyléčit zdravotnictví, oddlužit stát atd. Jedině tak by bylo možné zvrátit ve společnosti negativní postoj k senátu (který zastávám i já) a prokázat nám tak jeho důležitost.