14. 6. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
14. 6. 2004

Když rodiče neporadí...

Uf, tak jsme tam, vzdychl si průměrný český volič (tedy asi každý druhý) poté, co se vrátil z dusné volební místnosti, kde byl v referendu hlasovat pro vstup ČR do Evropské unie. Udělal si čárku na futra za svou občanskou aktivitu a odpovědnost a dál se mohl věnovat sledování zábavních pořadů v televizi. Poměrně vysokou účast zřejmě zajistila ta lehkost, s jakou se dá v referendu rozhodovat. Stačí si vybrat mezi pouhým ano či ne.

Co si ale počít s dvaatřiceti stranami, notabene kandidujícími do Evropského parlamentu?

Jan Čulík napsal ve svém pondělním sloupku, že voliči ve volbách protestovali nízkou volební účastí proti současné vládě i celé politické scéně. Já si ale pod pojmem protest představuju vědomou, ať už pasivní nebo aktivní reakci na určitý stav, který se z daného úhlu jeví jako špatný a vynucuje si změnu. A s tím se u českého voliče opravdu nesetkávám. Abych nastínil svou hypotézu chování českého voliče (aktivního či pasivního), je nutné se vrátit až k referendu o vstupu EU.

Specifikem českého referenda byla jeho nulová účinnost. Vstup do Evropské unie, respektive rozhodnutí o něm, si uzurpovali zákonní zástupci v ČR a referendum bylo vypsáno spíše jako alegorie zapojení občana do přímé účasti na rozhodování.

Z nulové účinnosti vyplývá nulová odpovědnost za svá rozhodnutí. Bylo by logické, kdyby se takto zbytečného referenda zúčastnilo minimum voličů. Tedy pokud bychom uvažovali v racionálních kategoriích úvah a soudů. Tento postup ale není typickým znakem rozhodování českého voliče. Oněch více než padesát procent oprávněných přilákal do volebních místností právě fakt, který by je měl od účasti odrazovat.

To, že o vstupu bylo de facto i de jure rozhodnuto, zřejmě vzbudilo ve voličích větší pocit jistoty o budoucnosti. Zde je patrná paralela s chováním dítěte, které preferuje takové jednání, o jehož správnosti je od svých zákonných zástupců předem ujištěno.

Navíc zde existuje jakási instinktivní víra v to, že být součástí nějakého většího celku dodá malému českému občanu jakousi světovost a potřebný klid, aby se už nemusel paranoidně ohlížet přes levé rameno. A když se český politický mainstream, včetně prezidenta oportunisty na vstupu s jistými výhradami shodl, český volič mohl jistým krokem opanovat volební místnost a s gustem většinově hlasovat pro vstup. Proti byli jen ti, kteří se právě dostali do vývojové etapy dětského vzdoru nebo ti, kteří v této etapě svůj vývoj ukončili.

Vstup ČR do EU se tímto naplnil a český volič dosáhl vysoké míry uspokojení. Ač se jednalo o pouhé formální potvrzení začátku české existence v rámci EU, které v sobě neimplikuje žádnou informaci o tom, jaká tato existence bude, představivost voliče o budoucnosti tím byla bezezbytku naplněna -- jsme tam, děj se co děj.

Tomu naprosto odpovídá i způsob, jakým pojal český volič volby do Evropského parlamentu. Bylo to podobné, jako kdybyste před malé dítě, které sotva rozezná krychli od koule ,postavili budík s tím, aby ho rozložilo na jednotlivé části a následně složilo do původního stavu.

Povědomí takového dítěte o budíku je charakterizovatelné senzualitou (vidí, jak vypadá, může si sáhnout a slyší, že tiká), ale o celkovém mechanismu nemá páru, což je naprosto pochopitelné.Vysoká míra nejistoty způsobená zadáním úkolu, který je nad jeho síly, by mohla být korigována tím, že mu jeho rodič s úkolem pomůže a postupně ho seznámí s vnitřním mechanismem, ukáže mu, co které kolečko dělá a kam patří. Pokud ale jeho zákonní zástupci nad ním stojí a jeden přes druhého křičí, že je potřeba to udělat úplně jinak než říká ten druhý, pak je zcela jistě docíleno vystrašené pasivity dítěte.

Nedávno odkojení voliči se ocitli právě v takové situaci. Přes sedmdesát procent z nich je spokojeno (či nespokojeno) s tím, jak budík ( EP) vypadá a funguje, a předpokládá, že není potřeba do něj nijak zasahovat, a že bude dále fungovat i bez jejich aktivity. Pokud se přece jen nějaká aktivita objevila, pak se nelze divit dvaceti procentům pro komunisty nebo tomu, že vládní strana je ohodnocena stejně jako principál Železný se svým věrným a zmalovaným králíkem Zazou na druhém místě volební kandidátky -- nepoučené dítě může daný úkol zvládnout jen stěží dobře.

Vybrat z dvaatřiceti stran je daleko těžší než říct ano či ne. Ochota voliče vzdělat se alespoň na tu úroveň, aby mohl posoudit věrohodnost jednotlivých kandidátů, téměř neexistuje. Když je navíc celá volba spojena s přímou odpovědností za své rozhodnutí a je-li ponechána možnost nerozhodovat a počkat, co se bude dít, pak český volič s radostí zvolí tuto variantu.

Toto porovnání zcela jednoznačně ukazuje, že českým voličům vyhovuje jednoznačně nalinkovaná představa, kterou oni dokáží zhmotnit v jednoduchý resultát, k čemuž vyžadují podporu svých zákonných zástupců. Stali jsme se součástí EU a hned jsme dokázali svou nesvéprávnost tím, že jsme na zájezd do EP vyslali značně heterogenní skupinu, která bude stěží hledat cestu k jednotnému hájení tolik proponovaných národních zájmů. Ale co, nějak bylo a nějak přece bude, hlavně aby nezdražili pivo a aby Česko konečně našlo svoji toužebně vyhledávanou superstar.

                 
Obsah vydání       14. 6. 2004
14. 6. 2004 Středověké mučení českých dětí
14. 6. 2004 Eurovolby: Drtivá porážka ČSSD
14. 6. 2004 Evropští politici "zděšeni katastrofálními výsledky eurovoleb"
14. 6. 2004 Euroskeptická Strana za nezávislost posílila na úkor konzervativců i labouristů
14. 6. 2004 Když rodiče neporadí... Bohumil  Kartous
14. 6. 2004 Jana Bobošíková a Vladimír Železný vás vítají v euro-mediokracii Štěpán  Kotrba
14. 6. 2004 Volby do EP - trapné selhání sociologického výzkumu Petr  Baubín
14. 6. 2004 Lze věřit ve změnu poměrů? Miloš  Dokulil
14. 6. 2004 Zelení na další křižovatce Klára  Kněžková
14. 6. 2004 Protestní hlas českých voličů Jan  Čulík
14. 6. 2004 Gross naivně taktizoval, voliči měli ale jasno Štěpán  Kotrba
14. 6. 2004 Železný, Sládek a Česká televize: Bizarní sen o volbách Bohumil  Kartous
14. 6. 2004 DGB: Dej hlas sociální Evropě!
11. 6. 2004 Zemřel Karel Brušák Jan  Čulík
14. 6. 2004 Strkáš-li hlavu do písku, můžeš si být jist tím, že někdo přijde a kopne tě do zadku
14. 6. 2004 Americký gulag: Mučení za účelem získávání informací
12. 6. 2004 Psovodi z vězení Abu Ghraib: "Bylo nám nařízeno zastrašovat vězně psy"
12. 6. 2004 Vrchní velitel amerických vojsk v Iráku schválil týrání vězňů
14. 6. 2004 Niall Ferguson: Američané by se měli chovat jako imperialisté
12. 6. 2004 Michael Moore nebude točit film o Tonym Blairovi
13. 6. 2004 Donalde, kde je Usáma?
14. 6. 2004 Argumentace proti softwarovým patentům Jan  Samohýl
14. 6. 2004 80 000 nám nedluží Jan Macháček, ale firma, v níž je Jan Macháček jednatel
14. 6. 2004 Desatero božích přikázání v reklamní praxi
14. 6. 2004 V následujících 20 letech se ztrojnásobí onemocnění rakovinou
13. 6. 2004 Komorník prince Charlese: "Za svým tvrzením o Charlesově homosexualitě si stojím"
11. 6. 2004 Z pátečního pohřbu Ronalda Reagana
14. 6. 2004 Strach za komunismu, strach za kapitalismu! Strach navždy? Milan  Valach
11. 6. 2004 Američtí vládní právníci: Prezident Bush nemusí dodržovat zákony proti mučení
11. 6. 2004 Chcete beztrestně mučit údajné teroristy?
11. 6. 2004 Bush: Protizákonné výslechy jsem neschválil
14. 6. 2004 Zabraňte dražbě kostela - jednoho z nejcennějších v Evropě
5. 6. 2004 Hospodaření OSBL za květen 2004
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
22. 11. 2003 Adresy redakce
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
14. 6. 2004 Niall Ferguson: Američané by se měli chovat jako imperialisté   
14. 6. 2004 Zelení na další křižovatce Klára  Kněžková
14. 6. 2004 Středověké mučení českých dětí   
14. 6. 2004 Protestní hlas českých voličů Jan  Čulík
14. 6. 2004 Když rodiče neporadí... Bohumil  Kartous
14. 6. 2004 Po volbách-nevolbách, volky-nevolky, kdepak teď jsme? Miloš  Dokulil
14. 6. 2004 Strkáš-li hlavu do písku, můžeš si být jist tím, že někdo přijde a kopne tě do zadku   
14. 6. 2004 Železný, Sládek a Česká televize: Bizarní sen o volbách Bohumil  Kartous
14. 6. 2004 Strach za komunismu, strach za kapitalismu! Strach navždy? Milan  Valach
14. 6. 2004 Americký gulag: Mučení za účelem získávání informací   
12. 6. 2004 Psovodi z vězení Abu Ghraib: "Bylo nám nařízeno zastrašovat vězně psy"   
12. 6. 2004 Vrchní velitel amerických vojsk v Iráku schválil týrání vězňů   
11. 6. 2004 Američtí vládní právníci: Prezident Bush nemusí dodržovat zákony proti mučení   
11. 6. 2004 Chcete beztrestně mučit údajné teroristy?   
11. 6. 2004 Smrt Vladimíra Pechy: Vážné nesrovnalosti českou vládu neznepokojují   

Evropská unie RSS 2.0      Historie >
14. 6. 2004 Eurovolby: Drtivá porážka ČSSD   
14. 6. 2004 Euroskeptická Strana za nezávislost posílila na úkor konzervativců i labouristů   
14. 6. 2004 Protestní hlas českých voličů Jan  Čulík
14. 6. 2004 Jana Bobošíková a Vladimír Železný vás vítají v euro-mediokracii Štěpán  Kotrba
14. 6. 2004 Volby do EP - trapné selhání sociologického výzkumu Petr  Baubín
14. 6. 2004 Když rodiče neporadí... Bohumil  Kartous
14. 6. 2004 Po volbách-nevolbách, volky-nevolky, kdepak teď jsme? Miloš  Dokulil
10. 6. 2004 V nových členských zemích se očekává cynismus, neúčast a euroskepse   
10. 6. 2004 V nových členských zemích EU zmizela euforie   
10. 6. 2004 Co vědí lidé o eurovolbách?   
8. 6. 2004 Volit, či nevolit? Toť otázka? Miloš  Dokulil
8. 6. 2004 Předvolební teleshopping Bohumil  Kartous
7. 6. 2004 Poučení z vyjednávání Švýcarska s Evropskou unií Vladimír  Rott
4. 6. 2004 Jednota v mnohosti, aneb má česká kultura v Evropské unii šanci? Jan  Čulík
3. 6. 2004 Vývojáři software ohroženi softwarovými patenty Hynek  Hanke