7. 6. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
7. 6. 2004

Spokojeni (sami se sebou) bohatí duchem

Sofistika je krásná věc. Když se člověk napřed rozhodne, co chce dokázat a pak jen hledá argumenty, na které je těžko odpovědět, jde to krásně od ruky - mimo jiné proto, že nemusí pracně shánět a vyhodnocovat fakta. Navíc nad hotovým dílem se člověk musí cítit jako ten, kdo pravdu nejen vlastní, ale přímo jí stvořil. Něco jako Bůh všemohoucí a vševědoucí. Nedávno si na těchto stránkách kdosi postěžoval, jak snadno vyrábějí někteří novináři účelové pravdy a jak pracně je ti solidní uvádějí na pravou míru.

Určitou variací na toto téma je i "diskuse" o t. zv. "registrovaném partnerství". Zastánci této prapodivné novoty jsou schopni argumentovat například tak, že její odpůrci nemají proti ní žádné argumenty. Nevadí jim, že sami napřed nepřinesli přijatelné argumenty pro ní. Nebo jeden z nich správně napomíná rozhorleného křesťana, že Desatero není křesťanskou specialitou, že prakticky stejná pravidla pro život (samozřejmě bez toho prvního "já jsem Hospodin, Bůh tvůj, tedy spíš Devatero) najdeme ve všech fungujících kulturách. Druhý řekne stejnému člověku, že Desatero je "starozákonní", tedy zřejmě pro křesťany nezávazné - proč by to jinak říkal, že jo.

TAK TAKHLE NĚJAK by se dalo začít a v tomto duchu pokračovat. Jenže by to nikam nevedlo. Pár lidí by se pobavilo, jak si pěkně nadáváme a to by bylo asi tak všechno. Zkusím to tedy trochu jinak. Výsledek bude asi stejný, jen to nebude taková sranda, ale co kdyby...

Na úvod se omlouvám. V prvním odstavci jsem zastáncům určitého typu myšlení podložil motiv, který bych měl, kdybych něco podobného zplodil, já. Ve skutečnosti se dá předpokládat, že podobný motiv nemají (alespoň ne vědomě - v podvědomí se nebudeme vrtat). Zjevně jsou určováni typem myšlení, kterému C. S. Lewis říká "duch doby". Než abych vymýšlel spletité a nesrozumitelné definice, zkusím raději podle pravidla "duch doby je, když..." ukázat některé typické omyly, které s sebou nese.

První a asi nejhorší je představa pokroku v tom smyslu, že všechno, co bylo dříve pokládáno za pravdivé a správné je špatné, protože je to staré a staří byli beznadějní hlupáci. My jsme se vývojem stali chytřejšími a "levou zadní" zdokonalíme všechno, k čemu staří pracně došli. Tuhle představu krásně komentuje například skutečnost, že nedokážeme pochopit, jak staré civilizace postavily stavby (pyramidy, sochy, chrámy a podobně), které se dodnes zachovaly.

Ke kritickému myšlení se "duch doby" staví většinou tak, že si neuvědomuje, že každé myšlení je postaveno na předpokladech, které není možno dokázat ani vyvrátit. Vidíme tedy spoustu lidí, kteří bojují proti dogmatizmu a neuvědomují si, že každá druhá jejich věta je neodůvodnitelným dogmatem. Krásně to vidíme na ochráncích lidských práv. Dosud mi nikdo nevysvětlil, kdo a podle jakých pravidel rozhoduje, co je a co není lidské právo.

Od nepaměti bylo základem ctnosti - tedy ctnosti v původním smyslu, čili výbornosti, neboli znakem člověčí kvality - docílit, aby člověk šéfoval a jeho tělo poslouchalo. Příklad: Jestliže mám v opilosti neodolatelnou touhu svlékat se na veřejnosti do naha (znám takové lidi), pak jsem měl dosud v podstatě tři možnosti: Neopíjet se, opíjet se jen v soukromí, nebo touhu potlačit. Dnes ovšem prohlašují mocní světa potlačování jakýchkoli choutek za krajně škodlivé. Z jejich hlediska je to pochopitelné. Kdo je otrokem vlastního těla, bude samozřejmě otrokem kohokoli. Takže se možná dočkáme práva na svlékání na veřejnosti.

Snahy prosadit "registrované partnerství" jsou ideálním dokladem výše psaného: Přesvědčení, že staří byli beznadějní hlupáci smete se stolu souhlasné svědectví starých Římanů i Bible, že homosexualita jako lidová zábava je neklamným znakem totálního rozkladu, nekriticky kritické myšlení zamluví skutečnost, že pokud má mít společnost vůbec nějakou budoucnost, musí si vážit rodiny a všestranně jí podporovat, no a dogma, že člověk musí být otrokem svých pudů, zvláště pak sexuálního dodá přesvědčení, že registrované partnerství je nutné.

Na závěr ještě poznámku o měnící se morálce. Když si věc správně rozvážíme, zjistíme, že v podstatě existují dva druhy morálky. Morálka rozvoje vyhlašuje za dobré to, co prospívá společnosti, morálka rozkladu to, co se líbí jednotlivcům. V morálce kterékoli skutečné společnosti je to pomíchané. Některá morální pravidla patří k jednomu, jiná ke druhému typu. Podle toho, který typ převládá, jde společnost nahoru nebo dolů. Samotný fakt, že se morálka mění tedy vůbec nic neznamená. Záleží na tom, jakým způsobem se mění.

P.S. K článku "Za komunistů jsem neměl strach": Mé vzpomínky odpovídají stanovisku Františka Hájka. Samozřejmě, člověk se tehdy potkal s potížemi, které nakonec musel vnímat jako cenu za svobodu. Jenže, nemohu si pomoci, tehdy se za méně potíží dalo koupit víc svobody. A hlavně: Uvědomoval jsem si tehdy, že "nakonec to stejně všechno čert veme" (abych citoval Karla Havlíčka) a byla v tom naděje. Dneska si člověk musí chtě nechtě uvědomovat to samé, jenže s mrazením v zádech - ono to vypadá na úplnou destrukci civilizace.

                 
Obsah vydání       7. 6. 2004
5. 6. 2004 "Jste Ruska, ale předstíráte, že jste z Británie"
7. 6. 2004 Richard Perle: Reagan, muž kterého jsem znal
5. 6. 2004 Ronald Reagan zemřel ve věku 93 let
5. 6. 2004 George Novotny v listopadu 2003 pro Britské listy: "Nehledá mě Policie ČR, Interpol ani FBI"
7. 6. 2004 AI ČR požaduje bezpečí pro ruskou občanku
5. 6. 2004 Papež zkritizoval Bushe
4. 6. 2004 Papež požaduje navrácení suverenity Iráku
5. 6. 2004 Hladomor v Súdánu: Zemře tam 300 000 lidí?
5. 6. 2004 Hospodaření OSBL za květen 2004
7. 6. 2004 Strach o strach František  Hájek
7. 6. 2004 O strachu za komunismu Jan  Čulík
7. 6. 2004 Také jsem neměl za komunismu strach Josef  Vít
7. 6. 2004 Kdo se bojí Michaela Moora Martin  Škabraha
7. 6. 2004 Právo jako nástroj v rukou neschopných Jan  Sýkora
7. 6. 2004 Třetí vlna mystifikace - nástup odložených Jiří  Bystřický
7. 6. 2004 Nový světový řád a jeho neřádné zdroje Marek  Hrubec, Martin  Brabec
7. 6. 2004 Dva novináři z BBC se stali terčem střelby v Saúdské Arábii
7. 6. 2004 Čína: Největší experiment v dějinách Oskar  Krejčí
7. 6. 2004 Izrael, Palestina, Irák: Zajímavé mrtvoly a banální mrtvoly Efraim  Israel
7. 6. 2004 Ščaranskij: odpoutání je iluze Pavel  Mareš
7. 6. 2004 Omyly a šlendrián zdravotního personálu ničí tisíce lidských životů v kanadských nemocnicích Miloš  Kaláb
7. 6. 2004 Jména dětí je nutno regulovat
7. 6. 2004 Je patentování softwaru skutečně zhoubné? Jan  Hošek
7. 6. 2004 Počítačové programy mají právo na copyrightovou ochranu Jiří  Šoler
7. 6. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 28. - 31. května 2004
7. 6. 2004 Poučení z vyjednávání Švýcarska s Evropskou unií Vladimír  Rott
7. 6. 2004 Spokojeni (sami se sebou) bohatí duchem Jan  Hruška
7. 6. 2004 Homosexualita není všeobecně přijatelná Petr  Švec
7. 6. 2004 O terorizování matek
7. 6. 2004 SRN: Pravopisná reforma se stane závaznou
7. 6. 2004 130 km/h -- limit i v Německu?
7. 6. 2004 Setkání čs. politických vězňů
3. 6. 2004 Bankovní panstvo radí, nabízí... Radek  Mokrý
4. 6. 2004 Cenzura byla zrušena, zapomeňte! Josef  Brož
4. 6. 2004 Strategická východiska pro českou ekonomiku Valtr  Komárek
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
22. 11. 2003 Adresy redakce