"Jmenuji se Elena. Provozuju tuhle webovou stránku a nemám nic na prodej. Mám jen svou motorku a absolutní svobodu rozjet se na ní kamkoli, kam mně zavede zvědavost a démon rychlosti," stojí v úvodu stránky, kterou doporučuje jako příspěvek do diskuse o zdravotních následcích Černobylu Petr Rybář (jeho článek je ZDE, včetně pozoruhodných fotografií, pozn. red.) K čemu se zdržovat studiemi mezinárodních lékařských a radiologických týmů, když nám do problematiky Černobylu může vnést jasno motorkářka, která ze zvědavosti jen náhodou rychle prosvištěla kolem?

Druhým patafyzikem je Kryštof Okrouhlý, jeho článek je ZDE. Jako "asi nejlepší studii o dopadu černobylské katastrofy na ČSSR" totiž doporučuje text s názvem "Černobyl po 11 letech -- tragédie, která nekončí". Čtenářům Britských listů však zatajuje, že jde o brožurku, kterou vydalo Hnutí Duha -- tedy skupina, která je za šíření protijaderné propagandy zprostředkovaně placena rakouskými politiky. Jen v roce 1999 dostalo Hnutí Duha 1 375 000 Kč od Hornorakouské platformy proti jadernému nebezpečí (zdroj: výroční zprávy Hnutí Duha). Platforma, která mimo jiné smutně proslula pořádáním "protitemelínských" blokád českých hranic, dostává peníze na svou činnost od vlády Horního Rakouska (zdroj: Lidové noviny). I kdybychom pominuli, že brožurka Hnutí Duha není nezávislým zdrojem, ale produktem public relations, tak si každý jen trochu kritický čtenář všimne, že informace v ní uvedené jsou v diametrálním rozporu s aktuálním stavem vědeckého poznání.

V červnu 2000 byla publikována tisková zpráva Vědeckého výboru OSN pro účinky atomového záření (UNSCEAR), dostupná ZDE. Rozhodně nejde o žádnou propagandu "jaderné lobby" -- UNSCEAR je tvořen vědci z 21 zemí. Vlády celého světa se na jeho odhady spoléhají jako na vědecký podklad pro hodnocení rizika ozáření, určení ochrany proti záření, sestavení norem bezpečnosti a regulaci zdrojů záření. Zpráva se zabývala hodnocením ozáření při černobylské havárii na zdraví lidí. Doslova se v ní uvádí:

"Podle vědeckého posouzení Výboru se vyskytlo asi 1 800 případů karcinomu štítné žlázy u dětí, vystavených záření v době havárie, a pokud bude současný trend pokračovat i dále, těchto případů může být v dalších desetiletích více. Odhlédneme-li od tohoto nárůstu, potom neexistuje žádný důkaz, že by došlo k zásadnímu negativnímu dopadu na zdraví lidí, které by bylo možné čtrnáct let po havárii přičítat ozáření. Neexistuje vědecký důkaz ani celkového zvýšení výskytu rakoviny ani úmrtnosti ani nezhoubných potíží, které by mohly být spojeny s vystavením ozáření. Riziko leukémie, jeden z největších problémů vzhledem ke krátké době bezpříznakového období nemoci, se neukázalo jako zvýšené, a to ani mezi osobami, které pracovaly na odstraňování následků havárie. I když u těchto osob, které byly vystaveny nejvyššímu záření, existuje zvýšené riziko následků, spojených s ozářením, převážná většina obyvatelstva pravděpodobně nepociťuje žádné zásadní dopady na zdraví, jako důsledek ozáření při černobylské havárii.

Jaké byly zdravotní dopady havárie v České republice? Dvě domácí vrcholné vědecké instituce, zcela nezávislé na "jaderné lobby" (Státní ústav radiační ochrany a Státní úřad pro jadernou bezpečnost) vydaly v roce 2001 brožurku s názvem "15 let od havárie Černobylu -- důsledky a poučení", která je dostupná ZDE. Zdůrazněme, že politický tlak už dávno pominul a vědci už nám proto opravdu nemají co tajit -- na rozdíl od toho, co tvrdí agenti Mulder a Scullyová ze seriálu Akta X. V kapitole s názvem "Co bylo u nás" ZDE se dočteme, že tehdejší dávky radiace naměřené v ČSSR ležely hluboko pod hodnotami, při kterých by bylo potřeba podniknout zdravotní protiopatření. Průměrná efektivní dávka ozáření, které byl běžný občan České republiky v důsledku Černobylu v roce 1986 vystaven, byla podle vědců 0,26 mSv, což je asi desetina průměrné dávky, kterou tak jako tak dostal za rok z tzv. přírodního radioaktivního pozadí. Jinými slovy: kvůli Černobylu byl každý z nás ozářen stejně, jako za 36,5 dne běžného života. Jak se tím zvýší riziko onemocnění rakovinou, je asi stejně zajímavá teoretická otázka, jako disputace, kolik andělů se vejde na špičku jehly.

Výše uvedené údaje vrcholných vědeckých institucí jsou běžně dostupné na internetu. Přesto se stále najdou čtenáři, kteří víc věří motorkářkám Elenám a placeným propagandistům z Hnutí Duha. Kdy se v Britských listech dočteme, že Země je placatá, protože hlídač koupaliště z České Lípy tvrdí, že kdyby byla kulatá, vytekla by mu z bazénu voda?