22. 3. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
22. 3. 2004

REPORTÁŽ

Hoří Manéž!

Ruské volby očima pozorovatelky I.

"Připoutejte se, za několik minut budeme přistávat v Moskvě", ohlásil palubní rozhlas a letadlo Air France se pomalu snášelo na letištní plochu Šeremětěva 2, mezinárodního moskevského letiště. Už při přistání jsem cítila lehkou nostalgii. Vždyť do Moskvy jsem přiletěla po patnácti letech. Naposledy jsem ji navštívila jako průvodkyně dnes již neexistující Cestovní kanceláře mládeže ve dnech 1. -- 5. listopadu 1989. Tenkrát mi vyrazila dech reálným uvolněním politických poměrů,svobody a rodící se demokracie. Realitou, která za několik málo dní měla přijít i u nás.

Tentokrát přilétám v roli pozorovatelky ruských prezidentských voleb, kterou nominovala socialistická frakce Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Role od tehdejší naprosto odlišná.

Bydlím v hotelu Nacional, tedy v tom, před kterým při volbách do Dumy v prosinci loňského roku explodovaly dvě nálože a zahynulo šest lidí. Pracovnice české ambasády mě uklidňuje, že se nic takového nebude opakovat, ale pro jistotu mě upozorňuje, ať se vyhýbám stanicím metra a dalším místům, kde se zdržuje hodně lidí... Není nad uklidnění. Moskvané už si prý zvykli (!), říká se tomu izraelský komplex. A dodá informaci o mrtvých ve Španělsku. V té chvíli mám chuť sednout do nejbližšího letadla směr Praha.

Pátek: 12. března 2004 - Štáby

Setkání monitorovacího týmu Rady Evropy, který tvoří předseda Rudolf Bindik z Německa, Angličan Atkinson, Kypřan, Francouz, Ital, Španěl a dva Češi, resp. tři. Členem týmu je i pracovník sekretariátu generálního tajemníka Rady Evropy Petr Sich a dva tajemníci sekretariátu Rady Evropy. Program na pátek je jasný - setkání s volebními štáby a prezidentskými kandidáty.

Začínáme v Dumě, dolní komoře Ruského parlamentu. Přijímá nás předseda komunistické strany Zjuganov. Čas dovolí tři maximálně čtyři otázky. Jak vnímáte kampaň, jaký očekáváte výsledek, jak se stavíte k tomu, aby v Rusku začala pracovat nezávislá televize typu BBC? Jasné odpovědi. Putina chválí, ale přesto připouští možnost falzifikace hlasování. Pří volbách do Dumy nám naši členové komisí hlásili jiná čísla než byla oficiální. Na otázku, proč sám nepřijal kandidaturu, odpovídá, že šanci dostal kolega. Nepředpokládá, že by výsledek byl vyšší než ve volbách do Dumy.

Následuje zastávka u Žirinovského a kandidáta jejich strany.

Přijetí odpovídá mediálnímu obrazu předsedy strany. Televizní a rozhlasové štáby včetně zahraničních televizí. Usazeni za stůl čekáme na příchod Vladimíra Žirinovského. Slovy "privět" se s námi zdraví i kandidát na prezidenta Malyškin. Novináři jej nazývají Žirinovského bodyguardem.

V podobném duchu se nese i setkání. Žirinovskij nekandiduje, protože proti Putinovi nemůže. Putin je dobrým prezidentem, lepším než byl Gorbačov a Jelcin, tvrdí. Ale jejich kandidát je lepší. Lepší proto, že nebyl členem komunistické strany, lepší proto, že není svázán s oligarchy a žádnou další finanční skupinou. On sám si počká až za čtyři roky, kdy bude určitě zvolen. Je pro nezávislé médium, zákon podpoří, pokud do Parlamentu přijde.

Se smíšenými pocity opouštíme Žirinovského, televizní šou skončila a podaná ruka na závěr setkání spíše uplavala. Vydáváme se za volebními štáby zbylých kandidátů. Volební štáb kandidáta Glazeva sídlí sice v centru Moskvy, ale přesto jej v neupravených postranních uličkách musíme hledat. Jak jeho hlavní volební manažerka, tak tisková mluvčí jsou energické ženy, které si neberou servítky. Otevřeně kriticky hovoří o přístupu veřejnoprávní televize i o přístupu dalších médií ke kandidátům, na obou je vidět nervozita, protože hrozí, že velký mítink jejich kandidáta v Sankt Petěrburgu pro téměř deset tisíc voličů nebude kvůli tzv. administrativní chybě "v objednávce". Přesto se však v jejich tvářích zračí odhodlání dovést kampaň do konce.

Glazjev je zkušený hráč na politickém poli a kdo zná zakulisí ruské politické scény, ví, že byl jedním ze strůjců volebního triumfu politické strany, která podporuje Putina, a pouhou shodou náhod a politických okolností se stal prezidentským kandidátem. Političtí analytici mu připisují budoucnost lídra ruské nekomunistické levice.

Irina Chakamada a její volební tým je další naší zastávkou. Chakamada je jedinou ženou ze šestice kandidátů. Liberálka, která do voleb šla bez podpory své politické strany, bývala místopředsedkyní ruské Dumy.

Charismatická, ale působí unaveně. I na ní se promítla vrcholící kampaň. I ona si stěžuje na přístup médií ke kandidatuře, i když v závěru kampaně se pro ni situace přece jenom trochu zlepšila. Stěžuje si na obtíže s pronájmem místností pro volební štáb v Moskvě a na celou řadu dalších záležitostí, které ji ztěžují práci. Kupodivu nebere hlasy Putinovi, ale ač liberálka, bere hlasy nalevo od pomyslného politického středu. Hlasy lidí, kteří žijí na hranici chudoby a kteří věří, že může změnit současou situaci. Zákon o nezávislém médiu je již tři roky v Ruské Dumě, zatím nebyl projednán a jeho osud je i v tomto volebním období nejistý. Třicet minut určených setkání uplynulo velice rychle. Chakamada se s námi loučí. Političtí analytici našeho týmu setkání komentují superlativy, Jako jediná má charizma, poselství k voličům a má politickou budoucnost.

Čas se nám krátí a musíme být přesně na čas ve volebním týmu prezidenta Putina. Jeho manažer nám dal 30 minut na setkání.

Toto setkání je značně odlišné. Tým je tvořen sebevědomými muži, kteří očekávají vítězství. Jakoukoli manipulaci odmítají. Na kritiku médií mají jasnou odpověď. Putin je prezidentem Ruska, a proto měl širší prostor k prezentaci. Proto odmítl i účast v debatách, protože měl více mediálního času jako prezident. A národu se musí ukázat, že např. jednal s německým kancléřem nebo francouzským prezidentem.

Selský rozum napovídá, že tomu asi tak má být... Ten politologicko-analytický křičí něco o hrozbě demokracii. Setkání končí.

I přes suverénní vystupování pane Kozaka, je i v Putinově týmu cítit určitá nervozita. Padesátiprocentní volební účast je předepsaná zákonem. Pokud se dostaví méně než polovina voličů, jsou volby neplatné. A konec konců - v posledních týdnech i neotřesitelná pozice začala být atakována.

Sobota 13. března 2004 - Ústřední volební komise

Její předseda nás informuje o přípravě voleb a o organizačním zabezpečení. V Rusku se poprvé budou používat volební urny, které přečtou hlasování z volebního lístku a výsledek prostřednictvím počítačové sítě bude přímo přeposílán do Ústřední volební komise. Zatím se tento způsob bude zkoušet ve dvou stech volebních okrscích v Moskvě a Sankt Petěrburgu.

Dalšími body sobotního programu je setkání s vedoucími a pozorovateli mise OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě) a ODIHR (Office for Democratic Institutions and Human Rights, kancelář OBSE pro demokratické instituce a lidská práva). Čeká nás jejich analýza. Tým jejich pozorovatelů je na území Ruska již od poloviny ledna. Sleduje mediální výstupy i celkovou politickou situaci ve společnosti. V závěru jednání dostáváme rozpis volebních okrsků, které máme navštívit. Jsou ve dvou částech Moskvy. Tím prvním je centrum Moskvy, okolí Kutuzovského prospektu. Tím druhým je nová část -- sídliště Novo Peredelkino.

Pak již následuje setkání s představiteli nevládních organizací a volné odpoledne, které využívám k návštěvě známých. Setkání po patnácti letech a jakoby se nic nezměnilo... Jenom synovi mé kamarádky bude těch patnáct. Mezi fotografiemi, ruským čajem a vzpomínkami přichází řeč i na politiku. Názory mých přátel i na současný život v Rusku se různí. Z jedné strany je vnímána atmosféra svobody, demokracie, která zde před rokem 1989 nebyla. Z druhé strany si oba uvědomují těžký život obyvatel Ruska. Plat ředitelky kulturního domu se pohybuje okolo 3 000 rublů, což je v přepočtu na dolary asi 170, důchody jsou ještě nižší. Radši se ani neptám na to, kolik stojí panelákový byt.

Oddechla jsem si, když se dýchavičný výtah zastavil v desátém patře. "Chci, aby syn šel studovat, ale musím mít ušetřeno na školné, na zkoušky, které se platí v případě, že nejsou složeny úspěšně. Ale z druhé strany, podívej, každá rodina má alespoň dvě nebo tři auta. No, to je sice pravda, ale některá auta se sotva drží na silnici a asi i naše technické kontroly by měly velký problém." Čas se nachyluje. Předpokládám, že odjedu taxíkem. Moskevská "áčka" ale nepracují po 18 hodině. Nevadí. "Vezmem mašinu na ulice", rozhodují přátelé. Je to levnější. Do hotelu mě veze mladý Čečenec. Když to zjistím, obejme mě hrůza a v první chvíli mě napadne, že mé dny jsou sečteny a hlídám, při projetí které hluboké díry na silnici žigulík exploduje.

"Nebojte se," uklidňuje mě mladík. "My atentáty nepácháme, já si chci vydělat peníze, abych uživil rodinu a třeba jednou odešel na Západ." Před týdnem se mu narodila dcera. Nejde mu do hlavy, proč se narodila jako Čečenka, byť i s manželkou mají trvalé bydliště několik let v Moskvě. Jeho bratr žije v Belgii a on bude jednou chtít za ním. Volit půjde Putina. Ten jediný je zárukou, že Čečenci budou v bezpečí. Loučíme se před hotelem s přáním všeho dobrého. Končí můj druhý moskevský den. Divadlo Luny, kam jsem měla jít na představení, vynechávám. Příště. Snad.

Neděle 14. března -- den voleb

Vyjíždíme tak, abychom byly v první volební místnosti ještě před jejím otevřením. Je třeba zkontrolovat volební urny, seznamy voličů, volební lístky, vše zapsat do protokolu. Projíždíme moskevské dvorky (vnitrobloky domů) a hledáme první volební místnost. "Dvorniky" -- pracovníci, kteří vykonávají veřejně prospěšné práce, cestu neznají. Nejsou zdejší, jak nám vysvětluje řidič našeho auta. Dobrá. Volební místnost jseme našly, ale na dveřích visí oznámení o spojení volebních okrsků. Rychle se přemisťujeme. Začátek voleb stíháme.

Je osm hodin moskevského času a otevírají se dveře volební místnosti. Nic zvláštního nepozorujeme. Lidé přicházejí, dostávají volební lístky. Někteří odcházejí za "plentu", jiní vyplní volební lístek u lavice, vhodí do urny. Během půl hodiny odvolí asi 40 lidí, většinou staršího věku. To víte, jsme staré sídliště, většinou tady žijí důchodci, bývalí pracovníci armády a úředníci. Tady bude účast veliká, říká nám místní nezávislý pozorovatel, kterého vyslali komunisté. Já to tady ohlídám, aby se nešvindlovalo. Podobná situace se opakuje i v dalších volebních komisích. Vše je organizačně dobře připraveno. Po formální stránce nelze nic vytknout.

Pouze s tajnou volbou jsou potíže, a tak ve volební "budce" pro tajnou volbu jsou někdy i dva lidé, někde se dohodne rodina a pak jednotlivě volí, někde je dokonce vymezena celá třída pro tzv. tajnou volbu. Ale většina voličů využívá svého práva tajné volby. Inu masarykovská demokratická tradice v Rusku chybí. Nedovedu si představit, že by se mnou ve volební místnosti za tzv. plentu šel ještě někdo jiný. Inu, tady musí Rusové přidat ve výchově k občanství. Těžko ale můžeme odlišit, na které volbě se kamarádi a rodiny dohadují. Ve většině obvodů probíhají volby i do místních částí. A tak jenom poctivě vyplňujeme naše protokoly.

V některých školách jsou dokonce umístěny bezpečnostní rámy, aby byl snížena možnost napadení, místnosti hlídají policisté, kteří nemají právo být uvnitř. V řadě škol jsou otevřeny bufety s občerstvením, některé školy využívají volby k prezentaci svých žáků a tak zde hrají dětské orchestry, vystupují sbory apod. Školy jsou v dobrém stavu, vzpomínám na rozbitá okna v Arménii, kdy jsem nemohla pochopit, jak se v takových podmínkách mohou děti učit.

Volební komise jsou většinou složeny z žen, muže jsme z 24 volebních okrsků potkali ve dvou. Většinou jsou nominovány politickými stranami, tak jako u nás. V menším množství případů jsou doplněny úřednicemi obvodů.

V podvečer přijíždíme na menší sídliště pod Moskvou. Ono menší sídliště má zhruba 100 000 obyvatel a je vidět, že Novo Peredelkino je část města, která je nová a že zde žijí mladí lidé. Opakujeme zkušenosti z rána, Pouze je znát, že volební účast nebude vysoká. Ve většině okrsků se teprve blíží k požadovaným padesáti procentům. Do uzavření místností zbývají zhruba dvě hodiny.

Přijíždíme do poslední volební komise. Ve škole jsou celkem čtyři. Tady máme zůstat až do konce. Tedy do sečtení hlasů a vyplnění protokolu. Tato volební komise měla problémy v prosinci, a tak nás OBSE směruje záměrně.

Je dvacet hodin. Volební místnost se uzavírá. Komise počítá. Vše probíhá, jak má. Ve volebním okrsku přišla k volbám těsná nadpoloviční většina voličů. Vyhrál zcela jasně Putin, za ním je komunistický kandidát, třetí Chakamada. Hotovo, vše proběhlo bez problémů. Vyjasňujeme i situaci z prosince. A odjíždíme směr hotel Ukrajina, kde je hlavní štáb pozorovatelské mise. Cestou zpět nás zaskočí telefon s otázkou, zda jsme v pořádku. Ano. Jsme na cestě do hotelu.

"Něco se asi stalo," vyvozuji z telefonátu. "Nestraš, co asi?" reaguje kolega.

I když i jemu je divné, že volají z centrálního štábu, což se běžně nestává. Odevzdáváme protokoly a spěcháme do hotelu. Řidič nám sděluje, že hoří Manéž. Jaká Manéž, neuvědomuji si hned. Pak mi to dojde. Výstavní síň na Manéžním náměstí zhruba 300 metrů od hotelu, kde bydlíme. Co se stalo? Výbuch?

Nikdo v té chvíli neví. Dojíždíme do Nacionalu. Za námi se ulice uzavírá, aby mohly přijet další hasičské sbory. Oficiální vysvětlení požáru -- elektrický zkrat. Společně s dalšími hosty hotelu sleduji neveselé divadlo, jehož jsem svědkem. Hoří stará historická budova, dva požárníci umírají, třetí je s vážnými zraněními v nemocnici. Televize každou půl hodinu přerušují svá vysílání, včetně povolební debaty. Usínám nad ránem, kdy se z Manéže valí již jenom kouř. Nebezpečí, že chytnou okolní budovy je zažehnáno.

Volební den v Moskvě končí.

Pokračování zítra

Autorka je poslankyní parlamentu a předsedkyní Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů.

                 
Obsah vydání       22. 3. 2004
22. 3. 2004 Za co vděčíme technické civilizaci a za co Slonímu muži Martin  Škabraha
22. 3. 2004 Historie odsoudí Bushe a Blaira za ilegální válku
22. 3. 2004 Bulvarizují se Česká média? Štěpán  Kotrba
22. 3. 2004 Byrokracie: "Nemohu vám poskytnout služby, nemáte průkaz" Jan  Čulík
22. 3. 2004 Český rozhlas, dlouhá vlna a odpovědnost odpovědných Štěpán  Kotrba
22. 3. 2004 Penzijní fond České spořitelny pod nátlakem ustoupil Radek  Mokrý
22. 3. 2004 Česká kvalita kremace Luboš  Kotek
22. 3. 2004 Proč se Král zlodějů neumístil na Oscarech Jan  Čulík
22. 3. 2004 Hoří Manéž! Anna  Čurdová
22. 3. 2004 Regulace, deregulace a špatná paměť Robert  Axamit
22. 3. 2004 Bydlení bohatců, aneb suterén české žurnalistiky Stanislav  Křeček
22. 3. 2004 Jsem fanatický terorista Josef  Vít
22. 3. 2004 Clement zpochybnil ekologickou daň
19. 3. 2004 AD: Jak žijí obyčejní lidé Petr  Jánský
22. 3. 2004 Králi Miroslave, kde jsi?
19. 3. 2004 Vysílání médií je velmi vzdáleno zdejší každodennosti
22. 3. 2004 Byly tu 2 miliony komunistů. Co po takové společnosti chcete?
22. 3. 2004 Přežití může mít smrtelné následky Miloš  Kaláb
22. 3. 2004 Normalizace je v plném proudu Jiří  Šuchman
22. 3. 2004 Média a propaganda Petr  Švec
22. 3. 2004 Týden neklidu 29.3. - 2.4. 2004
22. 3. 2004 Referendum: Definujme si svoje záujmy! Tibor  Moravčík
22. 3. 2004 Zastávám se přímé demokracie Jana  Malá
22. 3. 2004 Rada Evropy proti rasismu Simone  Radačičová
22. 3. 2004 Stažení španělských vojáků z Iráku bylo nepochybně cílem Al-Kajdy Marino  Radačič
22. 3. 2004 Jak vypadá teroristův profil? Simone  Radačičová
20. 3. 2004 Pákistánci zajali 100 osob "z al Kajdy"
20. 3. 2004 Demonstrace proti útoku na Irák
20. 3. 2004 Rok po zahájení války zůstává situace v Iráku kritická
19. 3. 2004 Pořadatelé letošního MMM podporují usnesení vlády, úřadu Prahy 7 se to nelíbí
14. 3. 2004 Kdo je můj bližní Zdeněk  Bárta
20. 3. 2004 Síla víry Zdeněk  Bárta
29. 1. 2004 Blahoslavení chudí duchem Zdeněk  Bárta
19. 3. 2004 Po Madridu: Evropa jako Titanic
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
14. 3. 2004 Hospodaření OSBL za únor 2004

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
22. 3. 2004 Hoří Manéž! Anna  Čurdová
22. 3. 2004 Proč se Král zlodějů neumístil na Oscarech Jan  Čulík
22. 3. 2004 Česká kvalita kremace Luboš  Kotek
22. 3. 2004 Za co vděčíme technické civilizaci a za co Slonímu muži Martin  Škabraha
22. 3. 2004 Přežití může mít smrtelné následky Miloš  Kaláb
22. 3. 2004 Normalizace je v plném proudu Jiří  Šuchman
22. 3. 2004 Historie odsoudí Bushe a Blaira za ilegální válku   
22. 3. 2004 Byrokracie: "Nemohu vám poskytnout služby, nemáte průkaz" Jan  Čulík
22. 3. 2004 Stavební spořitelny asi tunelují státní podporu svým klientům Radek  Mokrý
22. 3. 2004 Ad Anděl 2003 aneb Utopte Žbirku Štefan  Švec
22. 3. 2004 Český rozhlas, dlouhá vlna a odpovědnost odpovědných Štěpán  Kotrba
22. 3. 2004 Penzijní fond České spořitelny pod nátlakem ustoupil Radek  Mokrý
22. 3. 2004 Bulvarizují se Česká média? Štěpán  Kotrba
19. 3. 2004 Situace studentů na středních školách aneb jak je to s agresivitou? Lukáš  Rychlík
19. 3. 2004 Do země sedmitisícovek, kde devítky nestačí Karel  Dolejší