10. 3. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
10. 3. 2004

Třetí odboj

Památce Jana Masaryka a Karla Kryla

Úvodem bych chtěl říct pár slov k diskusi kolem svého minulého článku "Kde to žijem?!?". V první řadě se musím zastat Mikoláše Alše a Bedřicha Smetany. Že Aleš nebyl správní radou Národního divadla připuštěn k práci na svých lunetách a Smetana musel své opery držet v šuplíku až osm let, dokud nepolevil názor, že "je zrádcem, který prosazuje německý wagneriánský hudební styl, škodící českému národu" a na svou poslední premiéru v Národním byl pozván potají, aby správní rada nevěděla, to jsou neoddiskutované fakty. Celková diskuse kolem mého článku se pak vedla cestami,které jsem nepředpokládal.

Jeden z odpovídajících popřel samou podstatu pojmu národnost, zatímco druhý v hrubých rysech konstatoval, že jací jsme, takoví prostě jsme a basta. U představitelů českého národa, proslulého mimo jiné svým smyslem pro sebereflexi a sebekritiku, bych čekal větší odvahu k nazření své minulosti. Pánovi, který mi soukromě napsal, že můj styl je "hysterizující", chci pak vzkázat, že to uznávám, neboť nejsem svým zaměřením publicista, nýbrž esejista, a je na každém, aby si z mého psaní vybral, co potřebuje. Nyní se tedy dostávám ke své úvaze, ke které mě vyprovokovala nedávná výročí výše uvedených krajanů, narážející na neradostnou každodenní zkušenost s českým národem.

Odvážím se říct, že slova TGM o tom, že jakékoliv snažení musí být předně založeno na všelidské morálce, jsou nám, už dost "rozkoukaným" dětem třetího tisíciletí, daleko bližší než našim rodičům a prarodičům, kteří ještě byli nuceni vyrůstat v předchozím období, v období, které bylo v tak zvaném Platónském roce vyhrazeno znamení ryb.

Nejen z historie, ale především od svých stále žijících předků a jejich vrstevníků vím, že se tenkrát hodně bojovalo. Věci, které naší generaci už připadají být nepochopitelné (jako je například proskribovaný odsun sudetských Němců v letech 1945-1948), byly v minulosti činěny docela přirozeně a v holém pudu sebezáchovy.

Od mládí mých prarodičů byly ve většině Východní Evropy vedeny tři odboje (neztotožňovat s odbornými pojmy 1., 2. a 3.odboj). Důslednými rozhovory s jejich příslušníky jsem došel k jednomu zajímavému zjištění: existuje jen velmi málo lidí, kteří za svůj život dokáží bojovat proti dvěma či více zlořádům, následujícím za sebou.

Babička mi vyprávěla, jaká euforie se zmocnila velké většiny národa v květnu 1945 a jaká vděčnost tenkrát patřila osvobozující Rudé armádě (abychom jí za to byli dosud vděčni, nemusejí různí ideologičtí psavci dnes snižovat -- či zvyšovat - podíl americké armády na našem osvobození). Bez Sovětů a jejich armády bychom se nezbavili nacismu: západní demokracie nás v roce 1938 zradily, zatímco Sovětská armáda nám pod vedením "maršála" (jak tehdy nazývali neobeznámení čeští novináři předsedu rady lidových komisařů SSSR) Stalina (je ale třeba říci, že jako vedlejší účinek defenzívy započaté až po napadení v roce 1941) přinesla Osvobození.

To bylo v očích lidí spojené s výhledem sociální spravedlnosti, a tak většina národa (včetně tří z mých prarodičů) vstoupila do KSČ, která se (s opravdu jen malou pomocí své propagandy) stala vedoucí silou ve státě. Protinacističtí bojovníci byli touto vládou uznáváni, a někteří z nich se dál poctivě starali, aby se k nám nacismus (který byl najednou viděn nejen v SRN, ale třeba i v Titově Jugoslávii) nevrátil.

Jenže mezitím už tu byl druhý odboj. Odboj, který byl z větší části veden nikoli za znovuzískání majetku, ale hlavně proti (z části českému, ale hlavně moskevskými direktivami speciálně "vytvrzenému") režimu, který stačil své vnitřní nepřátele zlikvidovat zhruba za dva roky po revoluci v roce 1948, načež se začal pouštět do svých vlastních, takže si vlastně nikdo ve státě nebyl jistý životem (v této souvislosti doporučuji i antikomunistům knihu komunisty Artura Londona "Doznání"). Někteří z prvního odboje se připojili k odboji druhému, většina však dál bojovala proti "skrytým štváčům", aniž si všimla, že sama podporuje poněkud aktuálnější nebezpečí a nelidskost.

Po smrti Velkého JVS stačilo patnáct let a zdravá česká selská podstata nižšího členstva našeho KSČ vystrčila "sekerníky" na okraj a začala se snažit budovat něco, co by mohlo být opravdovým socialismem, možná i s podílem nestraníků. Po 21. srpnu 1968, kterému předcházela dohoda L. I. Brežněva a L. B. Johnsona, už snad i idealističtější polovině české levice svitlo, jak že si to s tím naším "socialismem" velmoci skutečně přejí. Mnoho lidí z aparátu (i těch, co dosud hledali "západní štváče") přešlo do druhého odboje a jen málo z nich se dokázalo vnitřně obalamutit různými "Poučeními z krizového vývoje." Tzv. normalizace byla z devadesáti procent skutečně dobou svědomí. Nejvíc na ni doplatili skuteční proletáři, jichž se nezastávala vláda USA ani SRN, a přesto se hrdinsky přemohli a nemlčeli.

Přišel rok 1989 a záhy se ukázalo, o co tu vlastně jde. Neměli jsme možnost volby, předem určená změna řádu už nežádala socialismus ani kapitalismus s lidskou tváří, naše země se ze dne na den prodala, a potvrdila tak prohru Pražského jara, kdy jsme se znovu stali provinčním satelitem SSSR.

Ale pozor, kdo by si myslel, že dnes patříme USA, velice by se mýlil. Dnes patříme nadnárodním firmám, a ty už se postarají aby z nás byl stále klidnější a klidnější lovný rybníček s levnějšími a levnějšími kapry, kteří nemusejí jít jen na pánev, ale z milosti svého "majitele" se mohou octnout i v pohodlném akváriu nějaké velkokoncernové kanceláře.

Proti tomuto stavu tu máme třetí "odboj", k němuž se přičleňují někteří z toho prvního (často i proto, aby si odůvodnili svou lenost změnit postoj), kteří stále nenávidí ty z toho druhého, a je smutnou pravdou, že valná většina druhoodbojářů za demokracii už nemá sílu ani inteligenci rozpoznat, co se v zemi děje.

A tak jsou nám mladým tito bývalí bojovníci za demokracii stejně směšní, jako jim v 50. letech připadali ti první, kteří používali stejné věty: "Vybojovali jsme vám svobodu, tak budujte." A přitom je už skoro patnáct let po revoluci, a ještě pořád šlehají plameny pomsty: z jedné strany se říká, že u nás doma za 40. let nic nevzniklo a z druhé strany melou normalizátoři stále tytéž řeči jako před dvaceti lety.

Tak tu máme tři skupiny odbojářů, z nichž ty první dvě vyháněly čerta ďáblem: komunističtí antifašisti fašismus stalinismem, antistalinisté stalinismus a Brežněvův neostalinismus dnešním imperialismem. Hledí udiveně na naše výčitky, a kdyby nám ve své povýšenosti mohli odpovědět, zřejmě by řekli: "Museli jsme se přece ve svém boji s někým spojit." Jejich logika říká, že nepřátelé pokroku (u těch prvních to znamená: sociální spravedlnosti, u těch druhých: "svobody") se musejí vyeliminovat, třeba násilím, zatímco svědomí za to, že zacházeli s bližními jako s nepřáteli, v nich vytváří obranné bloky proti vlastnímu svědomí, což vidím na většině svých kolegů personálně spjatých s minulým režimem, kteří mi na poukazy o vyhazování lidí z práce, školy a domova, na koncentračních táborem ve jménu blízkého komunismu a perzekuci a ničení schopných a pravdomluvných lidí odpovídají prefabrikovanou větou: "To jsou lži!"

V tom je rozdíl mezi námi. Souvisí to s důvěrou v morální zákony lidství, které jsou uloženy hluboko v nás, a podvědomě trestají přestupky i v zákonech, které vědomě nepřijímáme. Souvisí to i s tím, že Masarykova demokracie byla stavěna alespoň na jeho snaze přenést na národ religiózní, transcendentální přístup ke světu, zatímco od jeho smrti byly všechny systémy v této zemi stavěny na vulgárním, a tedy nemorálním materialismu.

To, že proti něčemu bojuji, předpokládá, že tomu musím ubližovat a násilím to ničit, spojit se proti tomu s kýmkoliv, lhát, překrucovat, špinit a vůbec udělat cokoliv.

Zde leží propast mezi myšlením našich dvou měsíců Platónského roku (znamení Ryb a Vodnáře). Ničit se totiž nemá vůbec nic. Stačí maličkost: říct "ne" všude tam, kde padají slova boj, násilí, odebrání něčeho někomu atd., ať už pod jakoukoli záminkou. I kdyby mě to mělo stát místo, budoucnost, potomstvo a iluzorní klid. Člověk nemůže sedět zároveň na dvou židlích.

Kdo tato maxima vnitřně neuznal, je stejně stále v podezření, že mu v jeho odbojích a snahách nešlo ani tak o veřejné blaho, jako spíš o vlastní prospěch. Ano, v konečném důsledku je můj třetí odboj odbojem proti vlastní tělesné podstatě. Tak chápu Kristova slova: "I kdybys ztratil život, najdeš život věčný." K příkladu tohoto muže se upínám, abych snad ve své donkichotské cestě necouvl. A je mi útěchou a posilou, že je nás na této cestě čím dál víc.

                 
Obsah vydání       10. 3. 2004
10. 3. 2004 Zákon není kadidlo Ondřej  Hausenblas
10. 3. 2004 Třetí odboj Tomáš  Koloc
10. 3. 2004 Proč ČR nepřistupuje k mezinárodnímu trestnímu soudu
10. 3. 2004 Mezinárodní federace přijala Ligu lidských práv za člena
10. 3. 2004 Česká spořitelna: Zase neplní sliby? Radek  Mokrý
10. 3. 2004 Také každý měsíc menstruujete? Já ne, možná jsem divnej chlap a možná, že nejsem vůbec chlap... Jan  Paul
10. 3. 2004 Tretí element: žena ako človek Martina  Nemethová
10. 3. 2004 Tmáři na Filosofické fakultě Ondřej  Slačálek
10. 3. 2004 Deníček sněmovní panny VIII. Alexandra  Virgová
10. 3. 2004 Američané vrátili z Guantánama 5 zadržovaných Britů
10. 3. 2004 Ministr životního prostředí Čestmíra Číhalíka nezná
10. 3. 2004 Nejsem zloděj ani pašerák...
9. 3. 2004 Nedělejte ze studentů motorové myši na fakta
10. 3. 2004 Vladimír Putin podruhé Oskar  Krejčí
9. 3. 2004 Singapurská úvaha o svobodě, sociálním státu a HDP Petr  Tieftrunk
10. 3. 2004 Advokát Greenpeace Jan Berger prostě nehovoří pravdu Ivan  Brezina
10. 3. 2004 Kdyby Beneš viděl, jak to válčíte vy, asi by mu bylo špatně
9. 3. 2004 Lex Beneš Josef  Klas
9. 3. 2004 Beneš se zasloužil o přežití československého státu Martin D. Brown
8. 3. 2004 "Prezident Edvard Beneš se..." ... nám trochu pos(trašil)! Ladislav  Kahoun
9. 3. 2004 Nese Edvard Beneš vinu za všechno? Martin D. Brown
8. 3. 2004 Můj článek o Benešovi nebyl pro historiky, pane Browne! Ladislav  Kahoun
9. 3. 2004 "Američané jsou senzační a na Kubě to bylo fajn"
9. 3. 2004 Jak se zasloužit o stát Martin  Škabraha
9. 3. 2004 Zeď a mezinárodní postoj
9. 3. 2004 Mlýny melou pomalu, ale jistě - i Mlynářovi Štěpán  Kotrba
8. 3. 2004 Globalizace pro lidi: Vize změny
4. 2. 2004 Hospodaření OSBL za leden 2004
22. 11. 2003 Adresy redakce
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
10. 3. 2004 Také každý měsíc menstruujete? Já ne, možná jsem divnej chlap a možná, že nejsem vůbec chlap... Jan  Paul
10. 3. 2004 Třetí odboj Tomáš  Koloc
10. 3. 2004 Zákon není kadidlo Ondřej  Hausenblas
10. 3. 2004 Česká spořitelna: Zase neplní sliby? Radek  Mokrý
9. 3. 2004 Nese Edvard Beneš vinu za všechno? Martin D. Brown
9. 3. 2004 Mlýny melou pomalu, ale jistě - i Mlynářovi Štěpán  Kotrba
9. 3. 2004 Jak se zasloužit o stát Martin  Škabraha
9. 3. 2004 Beneš se zasloužil o přežití československého státu Martin D. Brown
8. 3. 2004 Jen jeden den žen, prosím Anna  Čurdová
8. 3. 2004 USA: Většina konvenčních plodin kontaminována geneticky modifikovanými plodinami   
8. 3. 2004 Velitel britské armády: Právní ujištění, že je útok na Irák legální, přišlo teprve 5 dní před válkou   
8. 3. 2004 Moravcovi se v ČT nepodařilo narušit Klausův krunýř Jan  Čulík
8. 3. 2004 Hochhuth stále ještě aktuální Miroslav Václav Steiner
8. 3. 2004 Globalizace pro lidi: Vize změny   
8. 3. 2004 "Jaksi" obnovený a už bezobsažný stereotyp? Miloš  Dokulil

T. G. Masaryk a odkaz Republiky československé RSS 2.0      Historie >
10. 3. 2004 Třetí odboj Tomáš  Koloc
10. 3. 2004 Kdyby Beneš viděl, jak to válčíte vy, asi by mu bylo špatně   
9. 3. 2004 Nese Edvard Beneš vinu za všechno? Martin D. Brown
9. 3. 2004 Beneš se zasloužil o přežití československého státu Martin D. Brown
8. 3. 2004 "Jaksi" obnovený a už bezobsažný stereotyp? Miloš  Dokulil
8. 3. 2004 Můj článek o Benešovi nebyl pro historiky, pane Browne! Ladislav  Kahoun
8. 3. 2004 "Prezident Edvard Beneš se..." ... nám trochu pos(trašil)! Ladislav  Kahoun
5. 3. 2004 Za co vděčíme nacionalismu Martin  Škabraha
3. 3. 2004 Pochopit Hitlera a Beneše Martin  Groman
2. 3. 2004 Je infotainment nevinný? Martin  Škabraha
27. 2. 2004 Lásky kdybych neměl, nic nejsem Zdeněk  Bárta
26. 2. 2004 Hans Adam II. Nechci odškodnění, chci svůj majetek v ČR zpět Ladislav  Kahoun
26. 2. 2004 Jak a hlavně proč vznikl rozhovor s lichtenštejnským knížetem Ladislav  Kahoun
26. 2. 2004 Budou se v Česku měnit hranice? Jan  Čulík
26. 2. 2004 O lidské malosti Martin  Škabraha