8. 3. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
8. 3. 2004

HISTORIE A DNEŠEK

Jen jeden den žen, prosím

"Co to tam ta ženská plácá, a to je socialistka... Navrhuje přitom komunistický svátek - tak takové máme socialistické poslance - hrůza - že se nestydí." Tak volal jeden z posluchačů do rozhlasového studia, kde jsme právě diskutovali nad podobou Mezinárodního dne žen, který se vrátil jako významný den do českého kalendáře. Upřímně řečeno, v té chvíli jsem byla schopná pouze polknout. Buďto posluchač přišel pozdě k přijímači, nebo neposlouchal, nebo nechtěl slyšet. Nevím, která varianta je správná, ale telefonát dokumentuje, jak málo jsme informovaní a bojíme se slyšet pravdu.

Jeden názor proti zazněl, ale zní i další. Komunistické relikty není třeba vracet, řekne druhý. A co takhle Den mužů? Žen si máme vážit po celý rok nejenom na MDŽ a Den matek má větší hodnotu. Matka zaslouží uznání, zvláště v době, kdy národ vymírá.

Ale proč se nepodívat na Mezinárodní den žen z jiného úhlu? Co bylo impulsem k jeho prosazení mezi významné dny?

Právě jeho historie -- okolnosti jeho vzniku a také to, že je zahrnut mezi významné dny OSN jako Den boje za práva žen a světový mír. Pročpak si ale my, čtrnáct let po "sametové" revoluci s falešným vítězstvím pravdy a lásky, nejsme schopni otevřeně říci, jaký byl opravdový smysl Mezinárodního den žen a proč se k němu vracet ještě dnes? V době, která je uspěchaná, v době, která hledá novou podobu světového uspořádání, v době, kdy z jedné strany hovoříme o moderním sociálním státu a z druhé strany se ve jménu světové globalizace snažíme o jeho co největší okleštění do co nejvíe asociální podoby, v době, kdy evropské demokracie hovoří o rovných příležitostech a přiznávají měnící se role žen a mužů ve společnosti? I o tom všem může být MDŽ. Už proto, že ženy tvoří polovinu populace, aniž tvoří polovinu její reprezentace. Mnoho z ideálů zůstane na žloutnoucím papíře politických prohlášení jako důkaz naší neschopnosti, pokud je nebudeme prosazovat do praxe .

Historie by nám měla připomenout, že to, co je dnes samozřejmostí, samozřejmostí před více než sto lety nebylo. Anebo, v tom horším případě, že historie se, byť v jiné podobě, opakuje.

Švadleny v americkém Chicagu začaly boj za lepší pracovní podmínky poté, co jejich dílna, ve které pracovaly, začala hořet a několik jich zahynulo. Kongres žen v Kodani v roce 1910 odsouhlasil, aby byl každý rok slaven jeden den žen právě na jejich památku a osmý březen byl vybrán na památku ruských žen, které v březnu 1917 demonstrovaly v Petrohradu proti bídě, hladu a válce. A nebyl vybrán díky Leninovi, ale díky sociální demokratce Kláře Zetkinové.

Byl slaven v době mezi válkami demonstracemi za lepší pracovní podmínky žen, vzdělání, lékařskou péči, ale třeba i za volební právo. Ne každá evropská země je přiznala ženám tak, jako nově vzniklé Československo. Dobu komunistických oslav není snad ani třeba připomínat. Obsah dne byl vymeten a dehonestován. Proto byl také po roce 1989 vymeten i z kalendáře.

Ale historie si nepěkně zahrála i s dnes vynášeným a uctívaným Dnem matek. Ten také pochází z Ameriky. Datum svátku nemá nic společného s křesťanstvím, jak si mnozí myslí, to datum vybral sám Adolf Hitler a svátek uctíval německou matku jako dárkyni života německému vojáku, který bojuje za Říši. Toliko suchá řeč historických faktů.

Velkou praxi také máme v předvídání nepředvídatelného. Proč za každou cenu musíme "slavit"? Proč dopředu víme, že MDŽ budou "slavit" hlavně muži, kteří přinesou karafiát, ručník, mýdlo, opijí se a pak nastane velké sexuální harašení, jak vzpomínala socioložka Hauserová na své mládí. Stávají se feministkami pouze ženy, které dostaly v mládí karafiát a mýdlo?

Vždyť dorostla a dorůstá nová generace žen a dívek, ale i mužů, která nepamatuje "dobu minulou" a senilní pohled Husákův při setkání s pracujícími ženami jim už nic neříká. Tato generace však má nejvlastnější právo hovořit o svých problémech, představách, vizích společnosti a světa. Je a bude jejich světem. Stačí si jenom prohlédnout internetové stránky feministických a ženských nevládních organizací. Pro mnohé asi hodně překvapivé, často vzbuzující negativní reakce u zastánců konzervativních hodnot, ale právě proto tak moderní a současné. A právě mladé feministky s mnohdy anarchofeministickým a anarchistickým zázemím mohou dát a dají nejen MDŽ, ale celé společnosti novou podobu, naplní trouchnivou tradici i nijakou přítomnost novým obsahem. Svým obsahem, svou zkušeností. Aplikují svůj návod na použití budoucího světa. Jejich světa.

Je tedy MDŽ dnes přežitkem? Z pohledu křesťansko-kapitalistického streotypu a konzervativního obrazu společnosti určitě ano, asi také nebude tím pravým šálkem čaje pro různé exaltované salónní diskutérky, divoce gestikulující hysterky a liberálně kapitalistické takéfeministky -- manažerky. Nebude akceptován ani tupoučkými modelkami z titulních stránek "společenských" časopisů či různými hvězdami a rádoby hvězdičkami, které dnes a denně plní bezobsažné titulky a stránky bulvárních novin a časopisů. Ale co "normální" ženy op nichž bulvár nepíše? Ty, které si ony bulvární časopisy kupují, neb nemají na výběr v monopolistické kultuře sexu a módního průmyslu. Ty, které odpracují osm a více hodin na pracovišti, potom na ně padá péče o rodinu a děti a celá řada dalších starostí. Ty, kterých citový život se podobá uschlému jablku pramáti Evy -- křížale. Ty, které rezignovaly na svou ženskost a snaží se chovat, jednat i myslet jako muži, aby se v soubojovém a sexistickém světě mužů-samců udržely a mohly dělat svou práci. Co tyto "normální" ženy?

Hutníci či horníci, organizovaní v odborech na Ostravsku budou stávkovat, protože mají nízké platy (průměr 23 000,- Kč), ale ženy pracující jako prodavačky či pokladní v nákupních řetězcích do stávky za vyšší platy a snesitelné pracovní podmínky nepůjdou, protože většina z nich má doma nezaměstnané muže a jsou živitelkami rodin. Pracovní podmínky neodpovídají zákonům, pracovní doba, byť ji zákonník práce stanovuje na osmihodinovou, je dleko delší. Nelíbí se ti to? Tak běž, na tvoje místo čeká deset i více dalších, které a kteří budou spokojeni. A co rodina? Kdo ji uživí? Inu klasická představa malovaná z učebnic první republiky -- tatínek večer u novin, maminka s dětmi u sporáku či peroucí prádlo... O rodinu a vyvážení rolí mezi oba partnery nejde, satereotyp je neúprosný. Jde jen o mateřský pud zachování rodu a z toho vyplývající pokoru i při sebevětším ponížení. Naše společnost ctí křesťanskou "tradici" a rodinné "hodnoty". Ctí tím pádem osm a více hodin zaměstnání a minimálně čtyři doma u sporáku. U ženy. Nejlépe se o děti postará -- jak jinak -- opět žena, matka. A je špatná žena a špatná matka, jestli už náhodou nemá sílu. Dokonalý obrázek. Kidner, Kirche, Küche. Aby "národ" nevymřel -- po meči.

Asi ne náhodou začíná letos kampaň Amnesty International proti domácímu násilí na ženách v neděli 7. března. Před domácím násilím již naštěstí přestáváme zavírat oči, i když je stále ještě přivíráme pod heslem, nehas, co tě nepálí a co se doma uvaří, má se doma sníst.

Dlouho očekávané projednávání kriminalizace lékařů, kteří provádějí interrupce je jedním z výsledků tohoto stereotypního pseudokřesťanského myšlení. V Německu, před několika lety, když se projednával podobný paragraf, vyšly ženy k hlasitým občanským protestům do ulic. České ženy, s výjimkou několika nevládních ženských organizací, spaly. A spí i dnes. "Je to na tobě, jako poslankyni, abys uhlídala neprůchodnost podobného návrhu. Od toho jsi placená," řekla mi jedna kolegyně ke snahám militantních katolíků. Ano, jsem od toho placená. Ano, vím - budu hlídat, uvázaná u boudy sociálnědemokraticko- křesťanské koalice. Když to jinak nepůjde, budu i štěkat, případně kousat. Protože vím, že jsou hodnoty, které stojí výše, než koaliční dohody. Protože jsem matka, protože jsem žena.

Ne každá z nás ale problémy umí pojmenovat, ne každá z nás o nich může a chce veřejně hovořit. Ne každá z nás má možnost problémy ovlivnit. Nebo dokonce řešit. Snad právě proto je dobře, že MDŽ je zpět v kalendáři. Jako připomínka historie, ale jako vykřičník. Vykřičník k postavení žen ve společnosti dneška.

Autorka je poslankyní Parlamentu a předsedkyní Rady vlády pro rovnost žen a mužů

                 
Obsah vydání       8. 3. 2004
8. 3. 2004 Velitel britské armády: Právní ujištění, že je útok na Irák legální, přišlo teprve 5 dní před válkou
8. 3. 2004 USA: Většina konvenčních plodin kontaminována geneticky modifikovanými plodinami
8. 3. 2004 "Jaksi" obnovený a už bezobsažný stereotyp? Miloš  Dokulil
8. 3. 2004 Globalizace pro lidi: Vize změny
8. 3. 2004 Moravcovi se v ČT nepodařilo narušit Klausův krunýř Jan  Čulík
8. 3. 2004 Komu prodá Francie zbraně? Simone  Radačičová
8. 3. 2004 Hochhuth stále ještě aktuální Miroslav Václav Steiner
8. 3. 2004 Jen jeden den žen, prosím Anna  Čurdová
8. 3. 2004 Potraty a Karas: Když se řekne A mělo by se říci B Anna  Čurdová
6. 3. 2004 Českého lva po zásluze získal vynikající film Nuda v Brně Jan  Čulík
6. 3. 2004 Purim mezi dobrem a zlem Štěpán  Kotrba
8. 3. 2004 Prezidentova smrt ohrožuje stabilitu Makedonie Miloš  Kaláb
8. 3. 2004 Kráčíme k širokopásmovým zítřkům Miloslav  Sova, Pavel  Sviták
8. 3. 2004 Obhájce Zdeněk  Bárta
5. 3. 2004 Blair obhajoval doktrínu dalších preventivních vojenských útoků
5. 3. 2004 Za co vděčíme nacionalismu Martin  Škabraha
4. 2. 2004 Hospodaření OSBL za leden 2004

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
8. 3. 2004 Jen jeden den žen, prosím Anna  Čurdová
8. 3. 2004 USA: Většina konvenčních plodin kontaminována geneticky modifikovanými plodinami   
8. 3. 2004 Velitel britské armády: Právní ujištění, že je útok na Irák legální, přišlo teprve 5 dní před válkou   
8. 3. 2004 Moravcovi se v ČT nepodařilo narušit Klausův krunýř Jan  Čulík
8. 3. 2004 Hochhuth stále ještě aktuální Miroslav Václav Steiner
8. 3. 2004 Globalizace pro lidi: Vize změny   
8. 3. 2004 "Jaksi" obnovený a už bezobsažný stereotyp? Miloš  Dokulil
5. 3. 2004 Za co vděčíme nacionalismu Martin  Škabraha
5. 3. 2004 Desáté jaro Karla Kryla Martin  Štumpf
4. 3. 2004 Slovensko: Já su havíř, kdo je - míň? Lubomír  Sedláčik
4. 3. 2004 Jak přimět poslance k reakci?   
4. 3. 2004 Politika nanic Martin  Škabraha
3. 3. 2004 Východní bouře Romů a co dál? Ivan  David
3. 3. 2004 Rekviem za odvinuté zavináče Štěpán  Kotrba
3. 3. 2004 Zeměpisná označení: jsou čeští výrobci připraveni na zánik současné právní ochrany po vstupu do EU? Ludmila  Štěrbová

Genderová nerovnost ve společnosti RSS 2.0      Historie >
8. 3. 2004 Potraty a Karas: Když se řekne A mělo by se říci B Anna  Čurdová
8. 3. 2004 Jen jeden den žen, prosím Anna  Čurdová
4. 3. 2004 Stop násilí na ženách   
1. 3. 2004 Zdroj sexuálního vzrušení žen je v mozku   
20. 2. 2004 Jaké je to v Iráku?   
9. 2. 2004 Misogynní rezoluce irácké Vládní rady je odsouzena k neúspěchu   
20. 1. 2004 Jak bít manželku   
19. 1. 2004 Sexuální obtěžování a zcestná logika pana senátora Kubery Radmila  Dobešová
19. 1. 2004 Model, který dobře padne ve Švédsku, nemusí padnout v Čechách Radmila  Dobešová
19. 1. 2004 Parlamentní harašení Petr  Jánský
26. 11. 2003 Jiříkovo vidění, zázrak, anebo konečně terapie na obzoru? Miloš  Dokulil
26. 11. 2003 Netolerujme domácí násilí   
24. 11. 2003 V Brně proti domácímu násilí   
20. 11. 2003 Indie: skrytá epidemie AIDS: do roku 2010 bude nakaženo 10 milionů lidí   
13. 11. 2003 Jessica Lynch a mýtus americké vojákyně