A proti tomuto výroku se musím velice ostře ohradit, protože není pravdivý a hlavně je zavádějící.

Logika napovídá, že když bylo řečeno A mělo by být řečeno i B - na které pan poslanec Karas obvykle zapomíná v rámci své rádoby líbivé a populistické politiky. Otázku vzniku lidského života nechám biologům a lékařům. Protože i tady proti sobě stojí dvě názorově nejednotné skupiny. Nejsem ani propagátorem interrupcí, ani jejich zastáncem, ale bráním, a to zcela logicky, aby v českém zákonodárství zůstala možnost legálního výkonu interrupce s veškerou možnou lékařskou péčí, tak, jak je to umožněno dosud. A konečně není to nic nového pod sluncem, protože i středověké církevní zákonodárství umožňovalo provádění potratů, a to do třetího měsíce těhotenství.

Představa byla taková, že k oduševnění, to znamená k sestoupení duše do těla, dochází až za určitou dobu. U mužského plodu to bylo 40 dnů, u ženského dokonce 80. A pokud dobře počítám, tak je to přesně doba tří měsíců, po které je v dnešní době přerušení těhotenství povoleno. Po uplynutí této doby je k zákroku přistupováno pouze z vážných zdravotních důvodů, při prokazatelné vadě plodu nebo při ohrožení života matky. To opravdu chceme dva životy stavět proti sobě? A určovat, který je cennější? To snad ne.

Souhlasím s panem kolegou Karasem, že do rozhodování o rodičovství by měli být zapojeni oba budoucí rodiče. Tedy žena a muž. Nevidím důvod někoho vylučovat. Říká se tomu výchova k plánovanému ( já ještě dodávám) zodpovědnému rodičovství. A dokonce předpokládám, že narozením dítěte by měl vrcholit vztah mezi mužem a ženou, vztah lásky, úcty a představa společného života v rodině. Neberu muži právo zapojit se do rozhodnutí, zda si dítě ponechat či ne, ale to konečné rozhodnutí a zodpovědnost za ně na sobě nese jen a jen žena. A tady mluvím ze zkušenosti svých kamarádek, které buď zákrok z různých důvodů podstoupily nebo řešily problém možného genetického poškození plodu. Tu zkušenost, pane poslanče, nikdy nemůžete mít, stejně tak, jako opravdu nemůžete kojit.

A v této souvislosti si myslím, že naprosto podceňujete šikovnost, kvality a zodpovědnost mužů - otců. Já jsem přesvědčená, že jsou schopni se bez problémů postarat i o malé dítě v prvních měsících života. A je jenom na nich a na ženách pro jaký typ péče se rozhodnou. Tomu se také říká svobodná volba a rovné příležitosti v rodině.

A ještě poznámka k Listině práv a svobod. Ano, chraňme nenarozený život všemi prostředky, vytvářejme podmínky pro to, aby se rodilo co nejvíce dětí. Ale nezapomínejme na další práva dětí. Jaká? Každé dítě má právo přijít na svět jako chtěné (!) a každé dítě má právo na kvalitní život. A o tom u nás raději vůbec nediskutujeme.

Autorka je poslankyní Parlamentu a předsedkyní Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů