Ten dal přednost intrice před pravdou. Pak raději omdlel, aby nemusel pokračovat v předešlém rozčilení ventilovaném na pánské toaletě pět minut předtím, než v síni Státních aktů zkolaboval. Zato jeho manželka se projevila v Právu rázně a srdnatě, jak je jejím zvykem. Jak šlehání bičíkem zněly její výtky, můj milý deníčku... Překonala tak i ženu předsedy ODS Topolánka, stejně jako rodinné příslušníky Václava Klause, kteří se v případě krize soustřeďovali pouze na to, aby ukázali, jak je jejich milovaný skvělý. To paní Špidlová je jiný kalibr. Nebála se označit viníky a ukázat na ně. Více takových žen do politiky. Jen škoda, že na té fotce vypadala tak vyjukaně. A to ona rozhodně není. Možná, že by měla být premiérem spíš, než Vladimír. Té by se strana nerozštěpila. Přitom nešlo o Sarajevo či přežití předsedy strany na sjezdu. Šlo pouze a jedině o laxnost a nekonání v siuaci, kdy konat měl. Bičík tehdy ležel ve skříni. Sociální demokraté si říkají sice přátelé, jak tvrdí Viktorie Špidlová, ale svá vítězství prosazují s dýkou v ruce. Jejich předseda je však v jejich čele právem. A první dáma Viktorie Špidlová jako první flagrantním způsobem porušila to usnesení ÚVV ČSSD, které zakazuje poškozovat stranu na veřejnosti. I když řekla možná pravdu. Vyloučí ji manžel ze strany?

Jitka Gruntová, Radko Martínek a Karel Šplíchal s ministrem kultury Dostálem v zádech prosadili jednovětý zákon o zásluhách Edvarda Beneše. Prošel hladce třetím čtením, nepočítaje zviditelňovací snahy kdekoho. Tvrdit nyní, že se Edvard Beneš nezasloužil o stát, bude tedy trestné? Kvůli této jedné větě ještě ve třetím čtení polemizovali poslanci celých čtyřicet minut. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyzvala pak v vládu České republiky, aby plně respektovala závěť manželky druhého československého prezidenta paní Hany Benešové ve věci zřízení muzea Edvarda Beneše v rodinné vile manželů Benešových V Sezimově Ústí.

Poslanec Karel Vymětal chtěl dle ministra Urbana říci jistě něco velmi přínosného a pozoruhodného jako vždy, takže mu to ministr Urban rád umožnil. Poslanec Vymětal pak předvedl, můj milý deníčku, vrchol svých rétorických schopností: "Tak jestliže pan prezident tu novelu zákona podepíše, tak co se bude dít? A když ji nepodepíše, tak co se bude dít? To přece není možné, abychom jednali o zákoně, který není připraven k hlasování tak, aby zde bylo jasno, o čem se hlasuje." A pak hlasoval... Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Proti byli pouze dva poslanci. Eva Dundáčková a Lucie Talmanová. Téměř stoprocentní shoda.

Zákon o matrikách, jménu a příjmení odůvodnil místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Stanislav Gross slovy, že jde tímto vstříc problémům řady občanů, kterým se třeba stalo to, že občan České republiky zemřel v zahraničí a jsou potom s tím spojené poměrně velké problémy... Snad je lépe umírat doma, milý deníčku. A pokud snad v cizině, tak jedině s ověřenou znalostí toho, jak se vlastně jmenuji.

Pak, aniž dořešili poslanci program schůze předešlé, započali schůzi novou... Jsou prostě takoví tvůrčí a úžasně umí mást protivníka. Poslanec si zajde na kávu a vrátí se za deset minut do úplně jiné schůze. Prvním bodem, který poslanci schvalovali, byl devizový zákon. Místopředseda vlády a ministr financí ČR Bohuslav Sobotka se přitom nechal slyšet, že v aktu o podmínkách přistoupení, v kapitole 2, v bodě 2, se Česká republika u nabývání zemědělské půdy a lesů zavázala za prvé, že v žádném případě nebude zacházet s občanem Evropské unie, ať je v pozici tuzemce či cizozemce, méně příznivě než ke dni podpisu Smlouvy o přistoupení, že nebude s občanem Evropské unie zacházet restriktivněji než s občanem ze třetí země, a že pro samostatně hospodařící zemědělce, kteří se chtějí usadit a bydlet v České republice, bude platit stejný režim jako pro české občany. Po této větě předseda sněmovny požádal, aby návrh byl propuštěn do třetího čtení. Myslím, že je to poměrně jasné, že? Poslanec po kávě se vrátil nejen do zcela jiné schůze, ale také zjistil, že se ve sněmovně mezi tím začalo hovořit zcela jinou řečí. To už tak někdy bývá. Doba je totiž dynamická.

Jiří Papež pak připoml svá slova z prvního čtení, neboť tam popsal důvody svých rozpaků a negativního postoje k celé novele. Všichni se museli vrátit o více než rok zpátky, nakonec roku 2002, kdy ve sněmovně diskutovali nad výsledky Kodaňského summitu... Exkurze do historie naneštěstí nepokračovala až ke Sněmu království Českého. Patrně by se teď jmenoval Středoevropský summit monarchů.

Papež si vzápětí položil otázku, zda ti členové vlády, kteří vystupovali, jak vystupovali, to činili z neznalosti textu, který podepisovali, a nebo vědomě mlžili, aby alespoň zmírnili rozčarování českých zemědělců. Ostatně bylo tenkrát před referendem o vstupu a naštvaní sedláci by nebyli tím nejlepším, co by v tu chvíli vláda potřebovala. Potěšilo mne, že jsem po dlouhé a dlouhé době zase v parlamentu slyšela slovo sedlák. Už jsem se bála, že všichni vymřeli a na jejich místa nastoupili jacísi podivní farmáři.

Jindy plachý poslanec Plachý připoměl v úvodu diskuze k vládnímu návrhu zákona o Českých drahách a státní organizaci Správa železniční dopravní cesty, že majetek tvořící uzly železniční sítě plus informační systém byl vložen do základního kapitálu akciové společnosti České dráhy, tedy do rukou jednoho z dopravců, kteří by se měli po této síti pohybovat. "To ovšem znamená, že jsme tím ze sítě vystřihli její uzly. Každé malé dítě pochopí, že když provede podobnou operaci, nezbude mu ze sítě vůbec nic. Očekávali jsme tedy zřejmě poněkud naivně, že stejnou věc pochopí i pan ministr a po zrušení přílohy č. 1 provede nápravu chybného rozdělení majetku železniční dopravní cesty. Bohužel pan ministr pouze lakonicky konstatoval, že vše bylo již konzumováno a bez ohledu na věcnou chybnost majetkoprávní definice železniční dopravní cesty nedělá nic." Tím neřekl sice poslanec Plachý nic nového, ale ministra Šimonovského vyplašil.

Poté vtrhl do sněmovny polský maršálek Marek Borowski a jeho zbrojnoši. Překvapený řídící schůze Kasal jej pro jistotu přivítal. A také zatleskal. Naši poslanci jsou nejen bystří, ale i pohotoví. Poslanec Plachý pak srdnatě pokračoval v projednávání českých drah a maršálka se nic nebál. Prohlásil, že se nemůžeme vracet na začátek. S tím nelze souhlasit. Jestliže základní kámen byl položen křivě, tak stavba, která se na něm staví, samozřejmě spadne. Od té chvíle, milý deníčku, budu pro jistotu chodit pěšky, i když návrhy poslance Plachého byly odmítnuty... Místopředseda PSP Jan Kasal také těm, kteří mají pochybnosti, zdali probíhá podrobná rozprava, laskavě potvrdil: Ano, probíhá podrobná rozprava. Tak proběhla. A obávám se, milý deníčku, že zítra proběhne zas. Poslanec je totiž nezničitelný.