Zatímco ostatní vzrušila snížená sazba, má duše filosofky opět nalézala nové a nové pohledy bytí. Chvílemi byly nálady přímo existenciální. Martin Kocourek nebyl sice tak vzletný jako předseda sněmovny, ale zato se nám svěřil s faktem, který jsme sice všichni tušili, ale o němž se na rozdíl od něj bojíme mluvit. Že nás totiž všechny čekají jen daně a smrt.

Ještě, že filosofickou atmosféru poněkud narušil poslanec Petr Kott. Jistě si pamatuješ, že to je ten, který má schopnost požívat alkohol vždy, když je jeho hlas žádán při zvedání rukou. Ani tentokrát nezklamal. Měl sice slušivý oblek, ale jméno ministra financí mu dělalo problém neb se domníval, že se jmenuje Svoboda. Nedivím se, že se mu vryl do paměti. Sociálním demokratům a Barboře Snopkové také...

Včera se hned po ránu rozhořela velká bitva.

Cyril Svoboda je ranní ptáče a již v devět hodin nám zaujatě vyprávěl o Afgánistánu a Iráku. Chvílemi mi obě lokality splývaly, ale nemyslím, že bych tento problém měla jen já. Válčilo se na všech frontách. Krev stříkala jak ve filmu s Arnoldem Schwarzenegerem. Válčilo se postaru i nově - smradlavými hrnci, vystřelovanými přes hradby i balistickými střelami. Sadám Husajn přesvědčoval svým životem a ústy ministra zahraničí Svobody v odpovědi na interpelaci rudého Grebeníčka, že je člověkem, který ohrožuje, člověkem, který neváhá zastřelit své zetě, člověkem, který neváhá zabíjet své kolegy ve vládě. Svobodova základní zpráva do světa je, že padl krutý režim. Bohužel ne dnes. Potože premiér Špidla přiznal, že nemá povědomost o koncentračních táborech na Guantánamu, ani o kazetových bombách, které rozsévaly smrt v Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku. A to je opravdu kruté - když jsme se už dali do válčení, tak nevíme proč... Přesto byl Svoboda šťastný při představě, že bychom tam mohli poslat naše jednotky.Je jen škoda, že když tam pošleme stovku vojáků z Prostějova, prakticky nám tady už žádný nezůstane. Snad jen třicet opuštěných tanků, které by se případě ohrožení států mohli valit na Folmavu či do Rusovců nebo bůhvíkam jinam.

Můj milý deníčku, nejen Iráčané potřebují naši pomoc a nikoli bitvu na toto téma. I my potřebujeme soustředěnou pomoc, která pomůže co nejdříve se dostat k tomu, abychm si spravovali svoji zemi podle své vlastní volby. V tom měl Cyril Svoboda v devět hodin ráno pravdu, ale opomněl dodat, že on tu volbu nemá. U automatu na kávu ve foyeru bylo při jeho slovech rušno. I poslanec Černý měl pravdu, když řekl, že pod hlavičkou demokracie se páchají kdejaká zvěrstva... Karel Vymětal, jinak známý znalec jednacího řádu, se poté ptal ministra zahraničí, zda chceme zavést pořádek, i kdybychom měli všechny postřílet. Ministr zahraničí o minutu později tvrdil, že "to, co my činíme, je demokratické." Možná ze strachu, že bude zastřelen první.

Zdá se, že vojenská terminologie po ránu je přesně to, co muži potřebují ke štěstí. Asi je to tím, že pan poslanec Křeček dostal obálku se dvěma kulkami. Ano, milý deníčku, vím, že to zní strašně. Přesto se ale pan poslanec nevylekal a na druhý den přibyl do sněmovny se střeleckou literaturou pod paží. Vzdělával se.

Nejzásadnější debata před záchodky nastala, když poslankyně Konečná interpelovala předsedu vlády v tak zásadní věci, jakými jsou pohraniční zábrany na česko-slovenské hranici - v osadě Konečná.

Teď mne tak napadá, jestli bychom neměli ty tanky dislokovat na Česko-Slovenskou hranici místo zátarasů. Ani tak bychom se ale asi nezbavili starosti, kdo od toho má klíče. Stejně jako od zábran, které tam jsou teď. Předseda vlády se nás snažil přesvědčit, že klíče má Konečná. Ale Kateřina Konečná tento fakt rázně popřela. Osada Konečná, o které Konečná hovořila, je totiž právě oním místem, které, bohužel, zátarasy vyfasovalo. "Klíče od zábran požaduje sedm rodin žijících v osadě Konečná. Jednání s nimi není zatím ukončeno, neboť teprve v nedávné době požádaly celní orgány o vydání povolení překračovat státní hranice mimo hraniční přechod s dopravními prostředky," řekl nám všem Vladimír Špidla.

Nevěděla jsem v tu chvíli, můj milý deníčku, kterou konečnou kdo vlastně myslel. I předseda Zaorálek se domníval, že ministr Dostál asi něco chce sdělit k věci. Ptal se, co chce sněmovně sdělit. Pan ministr přitom nechtěl nic sdělovat. Konečná....

Poslanci ODS tleskali, když Hynek Fajmon konstatoval, že sociální demokraté, umí pouze dvě věci - dělat dluhy a vyrábět zástupy nezaměstnaných. A to nejhorší je, že tento výsledek této politiky ještě prezentují jako úspěch. Mnoho sociálních demokratů se již dnes tváří v tvář reálným číslům dobírá k poznání, že nezaměstnanost je skutečným problémem - i pro premiéra Špidlu. To přesto, že on -- prozatím -- práci má. Poslanec Tlustý se probral z dřímoty a zahřímal: "Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, vážená vládo, dámy a pánové, i tentokrát jsem si zapsal slova, která padla z úst vystupujícího..." Také si píše deníček. Potěšující, když naleznu spřízněnou duši.

Když už se probral k řečništi i ministr Palas, řka, že si se zájmem vyslechl projev Vlastimila Tlustého, nevydržela jsem už dál, můj milý deníčku. To nešlo. Tlustého projev prý naprosto evidentně ukazuje, že ODS je ve fázi hledání nového předsedy, a pan poslanec Tlustý nám to ústy Palase potvrdil. Ministr financí na závěr dlouhého monologu o daních dodal, že ODS nemá tahat vlastní politický cirkus do této místnosti. "Jaké výdaje chcete omezit, když chcete dramaticky snížit daňové zatížení v České republice? Výdaje do dopravní infrastruktury? Výdaje do vzdělání? Výdaje do školství? Výdaje do sociální politiky? Výdaje na důchody? Výdaje na zdravotnictví? Jaké výdaje chcete omezit? ", rozohnil se a zaplápolal. Poslanec Jan Zahradil ho vzápětí uhasil. Reagoval totiž na to, můj milý deníčku, potěšeně - tím, že "je vidět, že jsme skutečně ťali do živého." Nevím, ale možná mu pak museli obvazovat krvácející ránu. Protože poté byla schůze přerušena, aby naši volení zástupci neumřeli hlady.