19. 2. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
19. 2. 2004

Moderní liberalismus: Dewey

Častý návrat k fundamentálním principům je absolutně nezbytný pro zachování požehnaných darů svobody

Reakce na článek Eduarda Chmelára Prečo nie som liberál

Liberalismus jako samostatná teorie společnosti je poměrně mladý. Vznikl v novověku, ačkoli jeho zárodky, udušené peloponéskou válkou, je možné najít v myšlení athénských demokratů (zvláště Perikla) už před dvěma a půl tisíciletími. Mezi otce novověkého liberalismu se řadí John Locke, Adam Smith a John Stuart Mill. Zjednodušeně lze uvést základní učení klasického liberalismu takto. Člověk jako individuum je důležitější než stát, stát má sloužit člověku a společnosti, která je tvořená svobodnými kontakty mezi lidmi.

Stát musí být právním státem, úkolem práva je vymezovat svobodu každého jednoho člověka vůči ostatním a chránit ji. Moc státu a jeho zasahování do života lidí je třeba co nejvíce omezit. Podle klasického liberalismu platí, že pokud každý sleduje v právně vymezeném prostředí své osobní cíle (zisk), vede to automaticky k co nejlepšímu možnému stavu společnosti. Tento pár set let starý liberalismus, jehož pohled na svět lze zhustit do takových hesel jako volná ruka trhu nebo laissez faire, de facto neobstál v 19. a na počátku 20. století, kdy vedl k bídě a společenské lži. První významnou rekonstrukci učení liberalismu provedl John Dewey.

John Dewey (1859-1952)

Během pětatřicetiletého působení na Kolumbijské univerzitě v New Yorku se Dewey stal nejvlivnějším americkým intelektuálem doma i v zahraničí. Pocházel z podnikatelské rodiny, odmítal kapitalismus volné soutěže stejně jako socialismus; zaměřil se proto na hledání cesty k minimalizaci společenského zla, která by byla nenásilná a racionální. Kromě oblasti věd o společnosti působil ve filozofii výchovy a řadí se mezi významné představitele amerického filozofického pragmatismu. Společensky se angažoval na obranu práv jednotlivců či menšin, byl členem různých asociací a vyšetřovacích komisí. Nesouhlasil s politikou ani jedné z obou velkých amerických politických stran; nejblíže měl patrně k levému křídlu Demokratů.

Laissez faire nestačí

Deweyovi šlo o demokratizaci všech složek a sfér společnosti. Americkou demokracii až po svou dobu považoval za produkt shody historických okolností; podle něj vznikla z faktorů, jako je strach z vlády nebo individualismus, a to přímo pudovým způsobem. Suverenita individua se v tomto "divokém" pojetí demokracie spájela s tyranií majority, individualismus vytvářel spíše atomizovanou společnost. Tradiční pilíře demokracie, totiž právo volit, vláda většiny nebo také zastupitelská vláda proto nejsou zárukou demokracie; využívat je může i totalitní uspořádání společnosti. Důležitější jsou pro Deweyho tzv. demokratické ideály, které je třeba v společnosti prosazovat, aby neupadla do totalitarismu: 1. každá vláda musí sloužit celé společnosti, 2. na volbě vlády se účastní celá společnost a 3. celá společnost se má podílet na tvorbě politiky. Podstatné je, aby společnost byla pluralitní, aby v ní existovalo mnoho zájmových skupin -- jejich boj o egoistické cíle by měla ovšem brzdit vláda.

Klasickému liberalismu Dewey vyčítá, že zradil původní osvícenský ideál emancipace a blahobytu pro všechna lidská individua. Cituji: "Nazývam to pseudoliberalizmom preto, že skostnatel a obmedzil svoje šľachetné idey a ašpirácie. Dokonca i keď používa rovnaké slová, tie znamenajú niečo celkom iné, keď ich vyslovuje menšina bojujúca proti represívnym prostriedkom, ako keď ich vyjadruje skupina, ktorá získala moc, a idey, čo boli kedysi zbraňami v boji za emancipáciu, používa teraz ako nástroje na udržanie svojho panstva a bohatstva. Myšlienky, ktoré kedysi boli prostriedkom na realizáciu sociálnej zmeny, nemajú rovnaký význam, keď sa používajú ako prostriedky na zabránenie sociálnej zmene... V dôsledku tohto faktu doktrínu laissez-faire zastávala zdegenerovaná škola liberálov a vydávala ju za prejav samého prírodného poriadku. Výsledkom bola degradácia idey individuality, takže v mysliach mnohých, ktorí sami bojujú za jej širší a plnší rozvoj, sa individualizmus stal nadávkou a potupou, zatiaľ čo ďalší nevideli nijakú nápravu zla pochádzajúceho zo spoločensky neobmedzenej slobody podnikania okrem zmien, ktoré sa dosiahli násilím."

Sociální liberalismus

Liberálovi nemůže stačit nechat všemu volný průběh, nýbrž musí se zajímat o to, zda ve společnosti neexistují podmínky, které omezují a deformují rozvoj jednotlivců. Nejde jen o odstraňování tyranie a útlaku, na což se zaměřil klasický liberalismus, nýbrž také o vytváření vhodných právních, politických a ekonomických institucí, jež by podporovaly co nejširší svobodný rozvoj lidí. Kromě toho je třeba odmítnout "rigidní konceptualismus" a naučit se naše pojmy a obrazy světa revidovat, klást důraz na experimentální metodu a objevitelství i v sociální oblasti. To, co liberální demokracie potřebuje nejvíce, je inteligence. Leitmotivem všech Deweyho studií je přesvědčení, že bez tvůrčího intelektu, který bude stále poznávat a přetvářet společnost v jejích dějinných proměnách tak, aby maximalizoval svobodný rozvoj každého individua, musí demokracie prodělat vývoj k totalitě. Cituji: "Môže len povedať, že keď sú sily, ktorými disponujeme, také slepé a tvrdošijné, že pri realizácii spoločenskej zmeny násilím bránia slobodné používať inteligenciu, tak nielenže podporujú orientáciu na metódu sily u tých, ktorí vidia potrebu sociálnej zmeny, ale ju tým aj maximálne zdôvodňujú. Dôraz liberalizmu na slobodu zkúmania, komunikácie a organizácie neznamená jeho oddanosť bezbrehému pacifizmu, ale rozhodné využitie každej metódy inteligencie, ktorú podmienky dovoľujú, ako aj hľadanie všetkých možností pre ňu." Dewey poukazuje také na to, že hlavní vítězství klasického liberalismu, jako je zrušení obchodu s otroky nebo reforma vězeňství, boj proti zneužívání práce žen a dětí se nedala dosáhnout bez intervence státu. Žádné laissez faire k nim nemohlo vést.

Liberál podle Deweyho musí také důsledně bojovat proti monopolům. Už v jeho době byl znám onen paradox, že nejvášnivější zastánci dravého individualismu a absolutní odpůrci zásahů státu do "svobodného trhu" podporovali monopolní podniky a využívali tunelování státních finančních intervencí, jež podniky v tísni od státu vyžadovaly. Dewey klade důraz na to, že důsledky soukromého podnikání jsou celospolečenské a musí být kontrolovány. Boj proti monopolům a zajištění vskutku liberálního prostředí na trhu je nutně jednou z priorit služby státu lidem. Společenský systém, který nedovede poskytnout elementární zabezpečení masám, nemá podle Deweyho nejmenší právo brát si politickou svobodu a rozvoj jednotlivce za vlastní heslo. Liberál je proto v takovém systému povinen usilovat o radikální změnu.

Tvořivá demokracie

Svoboda myšlení a diskuse je v Deweyho pojetí základem všech občanských svobod. Odmítá ostře takový "liberalismus", který se omezil pouze na ekonomickou sféru a v jiných oblastech (morálka nebo intelekt) připouští státní reglementaci. Fašismus a komunismus mají v základu své praktické politiky nevíru v obyčejného člověka, naopak demokracie "je spôsob života, ktorý sa riadi praktickou vierou v možnosti ľudskej prirodzenosti." Víra v obyčejného člověka je základním kamenem každé funkční demokracie. Podle Deweyho je pokrytecké a odsouzeníhodné, jestliže odsuzujeme nacismus za netoleranci, krutost a nenávist, pokud sami popíráme víru ve své možnosti, v možnosti lidských bytostí tím, že se řídíme xenofobními, třídními nebo jinými předsudky. O této víře Dewey říká: "Nadobudol som ju zo svojho okolia v tej miere, do akej bolo nasýtené demokratickým duchom. Veď čo iné je... ak nie viera v schopnosť inteligencie obyčajného človeka reagovať zdravým rozumom na voľnú hru faktov a ideí, inteligencie, ktorá je zabezpečená efektívnymi garanciami slobodného skúmania, slobodného zhromažďovania a slobodnej komunikácie? Obhajcom totalitných štátov, či už pravicových alebo ľavicových, rád prenechám názor, že viera v schopnosti inteligencie je utopická." Podobně jako Orwell i Dewey tváří v tvář existenci totality s jejím zotročením obyvatelstva v neustálém strachu, udávání a represích dochází k závěru, že jádrem a konečnou garancí demokracie je svobodné setkávání sousedů na rohu ulice, aby si zcela spontánně pohovořili.

Demokracie jako způsob osobního života je mravní ideál -- jedině tehdy může být demokracie společenskou realitou, je-li součástí každodenního života. Má být tvůrčím řešením konfliktů, má brát odlišné i protikladné názory druhých, ba celou jejich jinakost jako příležitost k vlastnímu tvůrčímu obohacení, k růstu vlastní identity. Samotný proces zkušenosti a otevřenosti je pro opravdovou demokracii podle Deweye důležitější než jeho výsledky. Cituji: "Demokracia je v porovnaní s inými spôsobmi života jediným, ktorý bezvýhradne verí v proces skúsenosti ako v cieľ aj prostriedok; verí v proces skúsenosti ako v niečo, čo je schopné generovať vedu , ktorá je jedinou spoľahlivou autoritou pre usmerňovanie ďalšej skúsenosti a ktorá uvoľňuje emócie, potreby a túžby, aby vyvolala do života věci, ktoré v minulosti neexistovali. Každá forma života, ktorá škrípe po demokratickej stránke, totiž obmedzuje kontakty, výmenu, komunikáciu, interakcie, prostredníctvom ktorých sa skúsenosť upevňuje a zároveň rozširuje a obohacuje. Úloha tohto uvoľňovania a obohacovania si vyžaduje, aby sa plnila deň čo deň. Keďže je to úloha, ktorá sa nemôže ukončiť, pokial sa neukončí sama skúsenosť, trvalou úlohou demokracie je vytvárať slobodnejšiu a humánnejšiu skúsenosť, na ktorej sa podieľajú a ku ktorej prispievajú všetci."

Liberální vzdělání

Ideály liberální demokracie není možné jen tak zdědit, převzít nebo naučit se je. Dewey říká: "Každý liberalismus, ktorý nepripisuje slobode kultúry najvyššiu hodnotu a nevidí súvislosť medzi ňou a skutočnou ekonomickou slobodou ako spôsobom života, je zdegenerovaný a falošný." Proto liberální vzdělávání musí odmítnout přílišnou specializaci, kdy vystudovaný odborník ztratil kontakt s kontinuální výchovou ve společenském, mravním a vědeckém kontextu. Experimentální zkoumání a bezprostřední pozorování se má stát duší, principem liberální edukace. Dewey důrazně odmítá novoscholastiku jako deformovaný princip nikoli jen ve vědě, nýbrž i v morálce. Stejně považuje za nebezpečné každé vzdělávání, které se bojí změn a vývoje, které neučí mladého člověka chápat život optikou reálné zkušenosti vedoucí k hlubšímu poznávání. Cituji: "Slovom, hlavný vplyv na zadržiavanie a zamedzovanie vedomej realizácie, ktorá demokratickému hnutiu zabezpečuje jednotu a pevnosť, mala práve filozofia dogmatickej rigidity a uniformity. V dôsledku toho hlavná príležitosť a hlavná zodpovednosť tých, čo sa nazývajú filozofmi, spočíva v objasňovaní vnútornej príbuznosti demokracie s tými metódami usmerňovania zmeny, ktoré revolucionizovali vedu."

Literatura

John Dewey: Rekonštrukcia liberalizmu, Kalligram Bratislava 2001.

(V tomto nakladatelství mají vyjít, nebo už vyšla mnohá základní díla teorie liberalismu.)

Původně vyšlo na stránkách Christnet ZDE
Další články o liberalismu od Borise Cveka jsou ZDE ZDE
                 
Obsah vydání       19. 2. 2004
18. 2. 2004 Noční můra ministerské byrokracie Luboš  Kotek
19. 2. 2004 5 z 9 britských občanů, vězněných v zálivu Guantánamo, má být propuštěno
19. 2. 2004 Irsko zakázalo kouření v hostincích
19. 2. 2004 "Velká trojka" z EU popírá, že by chtěla uchvátit moc
19. 2. 2004 Britští politikové se hádají ohledně "vlny přistěhovalců" z východu
19. 2. 2004 Válečný prezident propadající se do bahna Immanuel  Wallerstein
19. 2. 2004 Několik otázek na George Bushe
19. 2. 2004 Častý návrat k fundamentálním principům je absolutně nezbytný pro zachování požehnaných darů svobody Boris  Cvek
19. 2. 2004 O italských politických atentátnících v komunistickém Československu Jan  Čulík
19. 2. 2004 Itálie: Euro jako nástroj ožebračení?
19. 2. 2004 Vyrovnání se s totalitní minulostí Eduard  Vacek
19. 2. 2004 Regulované nájemné je výnosný obchod Přemek  Štipl
19. 2. 2004 Také Vaše dítě čeká, až Vám umřou rodiče? Ladislav  Červinka
18. 2. 2004 Demagogický článek pana Křečka Aleš  Svoboda
18. 2. 2004 Má to pan poslanec Křeček (dobře) spočítané? Jan  Hošek
18. 2. 2004 Poslanec Křeček to má dobře spočítané... Zuzana  Nielsenová
18. 2. 2004 I regulované nájemné je výnosné
19. 2. 2004 Epigramy Václav  Jumr
18. 2. 2004 Rada Evropy: Státní instituci by neměl před novináři chránit zákon o pomluvě
18. 2. 2004 Doporučení Rady Evropy je deklarativní, nikoliv právně závazné
19. 2. 2004 Biblická brána
18. 2. 2004 Slovensko: Sociálna katastrofa už natvrdo Lubomír  Sedláčik
18. 2. 2004 Gendalos a jiná zrcadla Štěpán  Kotrba
18. 2. 2004 OSN: Epidemie HIV/AIDS vážně ohrožuje Rusko
18. 2. 2004 Víte, že Telecom si nahrává některé telefonické hovory? Ladislav  Kahoun
18. 2. 2004 Británie: Přistěhovalci ze střední Evropy nedostanou podporu v nezaměstnanosti
18. 2. 2004 Nechcení chudobní príbuzní Radovan  Geist
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
4. 2. 2004 Hospodaření OSBL za leden 2004
22. 11. 2003 Adresy redakce
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech