26. 1. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
26. 1. 2004

Sarkozy nabývá na váze

Sarkozy nabírá na váze. Ne, to není čerstvý raport z podolské porodnice, ani zaručeně britský test jak rychle zhubnout. Francouzský ministr vnitra Nicolas Sarkozy je od podzimu loňského roku mediální hvězdou francouzské pravice, v jejímž jasu bledne dlouhodobě nejen Chirakův premiér Jean-Pierre Raffarin.

S ministrem Sarkozym totiž veřejnost stále více počítá na funkci nejvyšší. Jistě, v roce 2007, kdy skončí pětiletý mandát nynějšímu prezidentovi Jacquesovi Chirakovi, může Sarkozy ještě zhubnout. Již dnes je ale jeho váha taková, že i nejsilnější vlčák, který si na křeslo v Elysejském paláci brousí zuby, vypadá vedle něj dosti pohuble.

Kdo je Sarkozy? "Sarkozy 2004, to už není ten malý Nicolas, který nosil zavazadla Balladurovi," řekl minulý týden jeden z Chirakových lidí liberálně-levicovému deníku Le Monde pod příslibem anonymity. Sarkozy zkrátka "přibral", a nikdo již dnes nemůže tohoto muže velkopansky přehlížet. Média komentují každý jeho výrok, dokonce i jeho významné mlčení. Sarkozy, který na podzim 2004 vystoupil na podporu Chirakova rivala, tehdejšího premiéra Édouarda Balladura, nepatřil nikdy k Chirakovým nejbližším lidem. Ministr vnitra, který oslaví 28. ledna své 49. narozeniny, má za sebou třicet let v politice. Ve roce 1977, ve věku pouhých 21 let, se stal radním buržoazního pařížského předměstí Neuilly-sur-Seine. O pět let později je zde zvolen starostou.

Téměř dvacetiletá kariéra starosty výstavní čtvrti mu zajistila (vedle jiných vykonávaných funkcí: 4x po sobě od roku 1988 zvolen poslancem, také krátce europoslancem, ministrem rozpočtu a na chvíli také ministrem komunikace za Balladura) podobně jako kdysi Jacquesi Chirakovi na pařížské radnici, to správné zázemí, odkud krok po kroku stoupal v hierarchii tolik mocné strany prezidenta Sdružení pro republiku (RPR).

Nedočkavý Nicolas

Když na jaře 2002 získal Chirac mandát opět, a to naprosto drtivým způsobem proti Jean-Marií Le Penovi ve 2. kole, stál již Sarkozy na "správné straně". Kdo ale ve Francii chtěl, rozhodně veřejně, stát na straně tolik diabolizovaného Le Pena? Byl to ale právě Sarkozy, který z velké části způsobil, že se pět let předtím rozhodl Chirac k velmi neuváženému kroku. Pod dojmem pevné většiny RPR se nechal přesvědčit, že je ta tam doba "krátkých nožů" na pravici, a rozpustil Národní shromáždění v očekávání posílení pozice i pro balladurovce. Vyhrála levice Lionela Jospina.

Sarkozyho známe velmi dobře. Od roku 1994 se vůbec nezměnil. Pořád se třese nedočkavostí, skládá anamnézu zdroj z politického prostředí Alaina Juppého, neskrývaného Chirakova favorita a předsedy Svazu lidového hnutí (UMP). Chirakova nová strana, vystavěná na pilířích aparátčíků RPR, pohltila - jako prezidentské hnutí - celou pravici: Madelainovy liberály i část Bayrouových centristů; tato strana je velmi silnou Chirakovou volební mašinou, kde se čekat vyplatí. Nejvíce se totiž cení věrnost - zvláště Chirakovi. Média jsou ale víc než nedočkavá. Sarkozy, který byl Juppém při formování Chirakova kabinetu (Jean-Pierre Raffarin, který plní roli předsedy vlády, je ve své podstatě a díky francouzskému prezidentskému systému de facto Chirakovou loutkou) "odstaven" pouze do role č. 3, ovšem ve funkci ministra vnitra exceluje. Pan Sarkozy v jednu chvíli stejně udělá chybu, doufají Juppého lidé.

Zdánlivě to na první pohled opravdu vypadá, že Sarkozy postupuje bezchybně. Jestliže nezískal křeslo premiérské a neusadil se v Matignonském paláci, rozhodl se zaútočit přímo na Elysejský palác. Týdeník L'Express, který s ním přinesl minulý týden obsáhlý titulní rozhovor, vyfotografoval Sarkozyho na pozadí mohutné knihovny. Titulek na obálce zní rozhodně: "Ce que je veux pour la France" (Co chci pro Francii), ZDE. "Rozhodl jsem se dělat politiku autentickým způsobem. Je to mnohem jednodušší, protože mi to umožňuje si neprotiřečit," odpověděl Sarkozy na otázku novináře, proč se přiznal ke své ambici stát se prezidentem. Položili mi otázku: 'Myslíte na to, když se holíte?' Odpověděl jsem - ano! Upřímně, nebyla to zase tak ohromující novina. Ale mluvit o tom, že jsem se přiznal...

Rozhovor je to vskutku státnický. Sarkozy komentuje téměř vše, a to daleko za vlastní ministerské kompetence. Vyjadřuje se ke kontroverznímu zákonu, který zakazuje muslimským dívkám nosit hidžab (šátek), komentuje separatistické snahy Korzičanů (nebojí se tu přiznat k chybě při vyhlášení korzického referenda, v němž obyvatelé ostrova odmítli loňského léta vládou nabízenou reformu, jež by zvýšila nezávislost ostrova), bez velkých potíží ale přejde vzápětí na obhajobu rozvoje francouzského strategického průmyslu, nabízí dokonce svou představu "skutečné evropské ekonomické vlády" (ještě před zavedením Evropské ústavy), ale především nabízí novou vizi.

"Je třeba dokázat přejít od země tradic k zemi projektů," říká o své představě Francie. Sarkozymu se totiž občas stává, že se mu francouzská společnost a politika jeví, jako by byla o "dvacet let pozadu". "Neměli bychom být odsouzeni dívat se na své dějiny nejprve s obdivem, poté s nostalgií a nakonec s hořkostí," míní. K tomu, aby vytrhl Francii z letargie, nebojí se přiznat ani ke svému vzoru: britskému premiéru Tony Blairovi.

Hvězda Sarkozy

Strategie otevřenosti, odvahy a dynamičnosti ale není jedinou Sarkozyho zbraní. Jeho trumfem je v poslední době zvláště jeho žena Cécilia. Podezření, že populární ministr svou ženu nasazuje pro zvýšení svého kreditu, se nabízí velmi silně.

Na podzim loňského roku při sestavování kandidátek do jarních regionálních voleb se náhle po odstoupivším Sarkozym objevilo stejné příjmení, pouze jméno křestní bylo jiné. Není dobré často měnit značku, říkají experti. Napětí, zda se tato diskrétní a elegantní žena ministra rozhodne vstoupit na kandidátku v departmentu Hauts-de-Seine, prodlužovala ona sama svou vlastní, trochu hranou, nerozhodností. Minulý týden její rozhodnutí konečně přišlo, ZDE. Rozhodla se dát přednost rodině a práci, kterou vykonává po mém boku, oznámil prezidentsky Sarkozy při pondělku.

Krátce předtím v rozhovoru pro konzervativní list Le Figaro ale svou ambici nezastírala. "Doprovázela jsem Nicolase při všech kampaních - a myslím tím opravdu při všech - už čtrnáct let. Dělat tržiště, to umím dělat opravdu dlouho," pronesla zkušeně. Za rozhodnutím odmítnout kandidaturu někteří vidí slabou pozici UMP v departmentu, jiní dokonce spekulují o ambicích vyšších. "Proč by měla být snadným terčem jenom proto, že získá mandát regionální, když by se mohla věnovat jiným volebním bojům, z nichž by získala lepší výsledek," poznamenal jeden z poradců ministra vnitra v narážce na možnost paní Cécilie kandidovat do čela radnici - v Neuilly-sur-Seine.

Ministr vnitra současné vlády si může, zdá se, dovolit mnoho. Média s velkou chutí komentovala nedávné Sarkozyho satirické šlehy na adresu prezidentovy záliby v japonském sumu, které si neodpustil při návštěvě Číny. Na palubě letadla, a před novináři bulvárního týdeníku Paris-Match měl Sarkozy údajně říci, že moc nerozumí prezidentově zálibě v těchto "bojích obézních typů s pogumovanými vlasy".

Zveřejněné výroky, které Sarkozy vzápětí dementoval, vyvolaly dokonce minulý týden spekulace, že Chirakův oddaný Raffarin uvažuje o tom, že by Sarkozyho z vlády vyhodil.

"Viděli jste jeho popularitu? Nebudu ho vyhazovat, když nám může vyhrát volby," sdělil premiér několika novinářům, které si pozval na oběd. Raketový start, který nabral Sarkozy v polovině roku 2002 je zkrátka závratný, zde: ZDE. Za loňský rok dosahoval v průměru 55%, aniž by se dostal pod 52%. Letošní rok zatím zahájil na 51%.

Jeho hlavní rival Alain Juppé má sice dlouholetou podporu prezidenta, svým politickým osudem si ale není příliš jistý. Proces okultního financování RPR, do něhož je tato pravá ruka nynějšího prezidenta zapletena již z časů Chirakovy vlády na pařížské radnici (a vede pochopitelně až k němu), je už hodně dlouho časová bomba. Může ohrozit celou Juppého budoucnost. Podzimní kongres UMP, očekávaný jako hlavní politická událost roku 2004, by mohl být také posledním adieu s mužem, který si byl sebou vždy až příliš jistý.

Přímá volba nového předsedy by mohla do čela nejsilnější francouzské strany vymrštit právě Sarkozyho. O stavu zbraní mezi oběma muži napoví rozhodnutí soudu, které má již 30. ledna vyslovit, zda byl Juppé do transakcí zapleten. Letmý pohled na Juppého statistické skóre ale dává tušit, že bude mít s rehabilitací před francouzskou veřejností ještě hodně práce, ZDE

Nervozitu je cítit i v Elysejském paláci. Chirakovo brilantní vystoupení v předvečer Nového roku 2004 bylo zaměřeno "sociálněji" než obvykle. "Zaměstnanost", to kouzelné slovo řekl Chirac celkem 11x, zde: ZDE, aby tím odvrátil nejen úzkosti, které se pravidelně zmocňují francouzské společnosti (nejen po 11. září 2001), ale i jeho samého. "Nebezpečnost", to ďábelské slovo nejen v ústech extremistů, se stalo tím zaklínadlem, na jehož ozvěnách září francouzská politická hvězda současnosti, familiárně zvaná "Sarko".

                 
Obsah vydání       26. 1. 2004
26. 1. 2004 Blair: Vím, že není jisté, zda tento týden přežiji v premiérské funkci Jan  Čulík
26. 1. 2004 Jak mailovat Britským listům
24. 1. 2004 Proč tvrdil Blair, že existují irácké zbraně hromadného ničení, když pro to neměl důkazy?
23. 1. 2004 USA: Hlavní expert na irácké zbraně hromadného ničení rezignoval
26. 1. 2004 David Kay: "Některé irácké zbraně jsou v Sýrii"
26. 1. 2004 George Soros: Spojené státy jsou v rukou extremistů
26. 1. 2004 Sarkozy nabývá na váze Josef  Brož
26. 1. 2004 Předvídání budoucích válek Štěpán  Kotrba
26. 1. 2004 České základní školství je tragédie Jan  Paul
24. 1. 2004 O školství - v ČR i jinde Jan  Čulík
26. 1. 2004 Co nového na Šumavě? Vladimír  Just
26. 1. 2004 Američtí velvyslanci a Gripeny
26. 1. 2004 Soumrak führerů v Německu? Miroslav Václav Steiner
26. 1. 2004 Potratová pilulka by měla být v USA volně dostupná
26. 1. 2004 Propagace fašismu v České televizi?
26. 1. 2004 Fanfarónstvo a fanfarón v STV Andrej  Školkay
23. 1. 2004 "Zázračná" Atkinsova dieta: Jak to, že můžete jíst, co chcete, a přesto hubnete?
23. 1. 2004 Pentagon chtěl prosadit svůj systém internetových voleb, neuspěl Štěpán  Kotrba
23. 1. 2004 Cuba Libre? - Svobodná Kuba? Fabiano  Golgo
23. 1. 2004 Točení v kruhu Milan  Valach
23. 1. 2004 Fukuyama: Spojené státy se musejí naučit, jak zavádět demokracii v jiných zemích
22. 1. 2004 ČRo 6 a česká sekce BBC: Kvalitní rozhlasové stanice by měly navzájem spolupracovat Jan  Čulík
21. 1. 2004 Finanční dary na nový server Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
31. 12. 2003 Hospodaření OSBL za prosinec 2003

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
26. 1. 2004 Předvídání budoucích válek Štěpán  Kotrba
26. 1. 2004 České základní školství je tragédie Jan  Paul
26. 1. 2004 Co nového na Šumavě? Vladimír  Just
26. 1. 2004 Sarkozy nabývá na váze Josef  Brož
26. 1. 2004 George Soros: Spojené státy jsou v rukou extremistů   
24. 1. 2004 O školství - v ČR i jinde Jan  Čulík
23. 1. 2004 Fukuyama: Spojené státy se musejí naučit, jak zavádět demokracii v jiných zemích   
23. 1. 2004 "Zázračná" Atkinsova dieta: Jak to, že můžete jíst, co chcete, a přesto hubnete?   
23. 1. 2004 Točení v kruhu Milan  Valach
23. 1. 2004 Cuba Libre? - Svobodná Kuba? Fabiano  Golgo
22. 1. 2004 Co všechno je kulturním dědictvím Evropy? Miroslav Václav Steiner
22. 1. 2004 BBC ve vysílání kritizovala svého generálního ředitele   
22. 1. 2004 ČRo 6 a česká sekce BBC: Kvalitní rozhlasové stanice by měly navzájem spolupracovat Jan  Čulík
22. 1. 2004 Raghu Rai "Éxposure" Miloš W. Mlčoch
22. 1. 2004 Případ dr. Kellyho: BBC udělala chyby, ale britská vláda zneužila výzvědné informace k politickým cílům   

Francie RSS 2.0      Historie >
26. 1. 2004 Sarkozy nabývá na váze Josef  Brož
12. 1. 2004 J'accuse? Simone  Radačičová
7. 1. 2004 Francie znovu zvýšila daně z cigaret   
7. 1. 2004 Obžalují Francouzi Cheneyho?   
22. 12. 2003 Francouzi mají právo zakázat nošení náboženských symbolů ve školách   
18. 12. 2003 Rub evropské krize: ano, peníze a zase jen peníze... Josef  Brož
18. 12. 2003 Francie: S muslimskými šátky spadl i závoj s tváře evropské (ne)kulturnosti Darius  Nosreti
18. 12. 2003 Politický konsensus ve Francii je jiný   
16. 12. 2003 Špidla chce být tam, kde je evropská rychlost největší Josef  Brož
15. 12. 2003 Vive la France, vive la Tunisie ! Et vive l'amitié franco-tunisienne ! Simone  Radačičová
13. 12. 2003 Summit EU skončil selháním   
12. 12. 2003 Jednání o Evropské ústavě: nová krize na obzoru? Josef  Brož
2. 12. 2003 Rumsfeld odmítl pochválit novou obrannou iniciativu EU   
1. 12. 2003 Vyriešiť hádku o spoločnej európskej obrane   
24. 10. 2003 Nicolas Sarkozy: nový sjednotitel francouzské pravice? Josef  Brož