Komentáře ve čtvrtečních českých listech a na rozhlasových stanicích bez rozdílu majitele se předháněly v rádoby vtipných komentařích o tom, jak ani nebudou moci poplácat kolegyni v práci po zadku a radily poslancům za tuto normu psychiatrické vyšetření.

Samozřejmě, že nejvíce se ozývali muži. Vždyť to poplácání kolegyně je tak příjemné. A ona by se urazila, kdybych to neudělal. Přece není taková netykavka.

Perlou mezi výroky slavných byl komentář, který spekuloval o tom, že paragrafy platí pouze na pracovišti, a tak venku za branami se může plácat, osahávat, prostě harašit do alelujá. V rámci objektivity tento deník dal slovo i třem političkám.

První dvě prohlásily, že by s obtěžovatelem byly hned hotové. Facka je nejúčinnější prostředek. Nedaly bychom si nic líbit. Hrdě prezentovaly svá svalnatá stanoviska představitelka ODS Kateřina Dostálová a ČSSD - bývalá místopředsedkyně strany Petra Buzková. Obě jsou v podstatě šťasné ženy. Výše jejich mzdy, prémií, expertného a dalších požitků se neměří podle přízně šéfa parlamentu či poslaneckého klubu a také jim nehrozí paragraf 53 z důvodu facky pro odmítnutí milostných návrhů. Na rozdíl od tisíců zaměstnaných žen. Představitelka KDU--ČSL alespoň opatrně přiznala, že o problému ví. Že by?

V České republice je velice obtížné hovořit o tématu sexual harrasementu, protože už jeho přenesení do naší kotliny a překlad Josefa Škvoreckého jako sexuální harašení v duchu logiky a chování Dannyho Smiřického dává od počátku tušit, že se jím nebudeme zabývat s plnou vážností, že jej budeme zlehčovat, zavírat oči nad jeho existencí a říkat, že vlastně české ženy mají takové chování rády.

Neměli bychom snad ani odsuzovat americké ženy za jejich přístup. I v USA se žije normálním životem, který se na hony liší od filmů, televizních seriálů a zpráv, které nám jsou dnes a denně předkládány. Podle americké autorky Kate Milletové jsou v USA nejsilnější menšinou ženy. Jejich svět procházel složitým historickým vývojem, který souvisí se sociální a národnostní situací. Proto americké ženy jednají v souladu se svojí životní zkušeností, způsobem života a úrovní sociálního zákonodárství a praxe v minulosti. My se nemůžeme jejich postojům divit, tím spíše je odsuzovat. Nejsou tak daleko časy, kdy i v kolébce demokracie "mlátili černochy". Rasismus v USA neskončil po událostech v Chicagu.

Zkusme se ale podívat na problém z nadhledu, bez předsudků, mýtů a polopravd, se kterými se setkáváme. I bleskové průzkumy, které provedla Česká televize, hovoří o tom, že se sexuálním obtěžováním má zkušenost každý desátý občan České republiky, podle jiných výzkumů dokonce každý sedmý. Přesnou statistiku nemáme, protože se prostě nesleduje. Proč také?

Ač nerada , musela jsem se obrátit o pomoc k Evropské unii. Uvedené paragrafy v navrhované legislativě nejsou totiž ničím jiným než aplikací doporučení (!) Evropské komise z listopadu roku 1991 o ochraně důstojnosti žen a mužů v práci.

Cílem pravidel je předcházet sexuálnímu obtěžování a případně zaručit rychlé přijetí postupů pro řešení problému a záruku, že se nebude opakovat. Průzkum, a analýza, která byla vypracována na žádost Komise, ukázala, že sexuální obtěžování na pracovišti představuje vážný problém mnoha pracujících žen v Evropské unii a není ojedinělým jevem. Rovněž muži se mohou stát obětí sexuálního obtěžování a měli by požívat na ochranu své osobnosti stejná práva jako ženy.

Některé zvláštní skupiny jsou sexuálním obtěžováním zvlášť zranitelné, uvádí se dále v doporučeních Evropské komise. Existuje spojení mezi rizikem sexuálního obtěžování a vnímáním zranitelnosti postižené osoby. Je prokazatelné, že rozvedené a odděleně žijící ženy, mladé ženy a ženy nově vstupující na trh práce, případně ženy, které nemají žádnou pracovní smlouvu nebo mají nejisté postavení, ženy se zdravotním postižením, lesbičky a ženy z rasových menšin jsou nepoměrně více ohroženy. Podobným problémům jsou vystaveni i homosexuální muži. Sexuální obtěžování narušuje důstojnou práci těch, kteří jsou jeho obětí. A snad si všichni uvědomujeme, že je nelze považovat za normální chování na pracovišti.

Sexuální obtěžování poškozuje pracovní prostředí a může mít zničující vliv na zdraví, sebedůvěru, morálku a výkonnost těch, kteří jsou jeho obětí. Úzkost a strach pak vedou k uvolňování z práce z důvodů nemoci. A u nás asi úplně nejodvážnější pohled: sexuální obtěžování může mít negativní důsledky i pro zaměstnavatele. Jak v konkurenci obstojí podnik, který nerespektuje zásadu nedotknutelnosti osobnosti? Normy chování zaměstnanců v pracovním prostředí jsou u firem na vyspělých trzích s nejvyšší dosaženou cenou za výrobek stejně standardní, jako normy technické...

Tyto argumenty můžeme bez uzardění přijmout, protože jsme součástí evropského prostoru a máme podobné archetypy chování.

Máme pouze jednu chybu. Bojíme se pojmenovat věci pravými jmény a jsme často pokrytečtí - ani ryba, ani rak. Pro problematiku domácího násilí bráníme ochranu soukromí a nedotknutelnosti osobnosti až za hrob, v případě sexuálního obtěžování si nedokážeme představit (vystoupení kolegů z ODS), že by o nějakou důstojnost, notabene lidskou, vlastně šlo.

Autorka je poslankyní ČSSD a předsedkyní Rady vlády pro rovnost příležitostí žen a mužů.