Chirac je zjevně typickým představitelem zkostnatělé evropské byrokratické moci, která málokdy dokáže pojmenovat problémy pravým jménem. Zůstal jsem vůči tomuto člověku i včase irácké krize ve střehu a nemýlil jsem se. Tím, že uzákonil zákaz muslimských šátků zakrývajících vlasy muslimských dívek, potvrdil, že je dalek kulturnosti a chápání kultury, i jen pouhé tolerance vůči cizí náboženské a kulturní tradici. Pro 70% Francouzů, kteří při výzkumech veřejného mínění zákon schvalují mám jediné označení - nekulturní stádo rasistů a maloměšťáckých fašounů.

Nevidím žádný rozdíl mezi tím, když hitlerovci nutili nosit židy žluté hvězdy a tím, když Chirak zakazuje muslimským dívkám nosit své šátky. Zákon zakazuje nosit symboly víry, ale copak tyto dívky nosí šátek jako symbol nebo jen jako symbol? Mnohem podstatnější je, že zakrývání vlasů bytostně souvisí s jejich představou o morálce, je jedním z důležitých požadavků jejich víry a duchovně kulturní tradice. Zákaz muslimských šátků je stejně nestoudným požadavkem jako kdyby afričtí domorodci nutili chodit evropské křesťanky s hoým zadkem a nahoře bez, protože by v jejich cudnosti spatřovali symbol křesťanské víry.

Ano, Chirac zakázal nošení veškerých náboženských symbolů do školy, včetně křesťanských, ale zatímco nevzetí si křížku na krk není pro křesťana hříchem ani morálním prohřeškem, pro muslimskou dívku chodit prostovlasá je vážným přečinem proti víře i morálce. Sekularistická tradice Francie s muslimskými šátky nemá co do činění a srovnávat křesťanské křížky s muslimskými šátky je demagogie nejhrubšího zrna.

Při pohledu na muslimské šátky nemá žádný křesťan ani nevěřící právo cítit nenávist, strach, ba ani jen lítost, ale jen a jen respekt. To je jediný pocit, ke kterému nás opravňuje smysl pro náboženskou toleranci, pokud nějaký máme.

Jsem zcela šokován faktem, že již před schválením zákona ředitelé francouzkých škol iniciativně vylučovali muslimské dívky a ženy ze škol za to, že chodily do vyučování se zakrytými vlasy. Tito ředitelé by měli do konce života chodit s potupnou cedulkou: Šikanoval jsem bližního svého za jeho vyznání. A obávám se, že i po smrti má s nimi Bůh podobné zámysly.

Tyto ženy a dívky nenutily své francouzské spolužáky k obřízce ani nevyhlásily řediteli svatou válku, ale jen a jen nosily zakryté vlasy, jak to viděly u svým matek, babiček a prababiček a jako to po nich žádali jejich bratři, manželé, otcové a dědové a u většiny z nich i jejich vlastní víra a přesvědčení.

Když takového barbarství byli schopni Francouzi, kteří měli bezpočet možností se s jinými etniky sžít a v mnoha ohledech se jim to i podařilo, již předem se děsím toho, jak to bude vypadat v Česku, až se naplno projeví tak těžko léčitelná česká xenofobie a rasismus.

Zákaz muslimských šátků ve Francii je pro mne - křesťana obrovským varováním, v jaké že to pozici se naše Evropská civilizace ocitla, a předzvěstí blížícího se kolapsu, před kterým nás Evropská únie ani OSN, ba ani americké bombardéry nemají šanci uchránit.

Ode dneška se nebudu bránit, když mne někdo nazve radikálem. Chirakova pýcha ze mne udělala radikála a já mu za to přeji do nového roku raketový odchod z politiky, stejně rychlý jako jeho nedávnému politickému rivalu, prezidentu Bushovi..