Na první pohled se Tunisko může zdát modelem moderního arabského demokratického státu. Toto zdání však klame.Už od listopadu 1987 je tuniským presidentem Ben Ali, bývalý generál a Chiracův Cher Ami . Je pravděpodobné, že se bude o prezidentský post ucházet počtvrté i v příštím roce a na obzoru se nenachází žádný důvod k tomu, aby nezopakoval úspěch z minulých voleb, kdy získal neuvěřitelných 99,44 % hlasů. Za jeho vlády Tunisko učinilo značný pokrok v hospodářské oblasti.V oblasti lidských práv však nadále existuje značný deficit.

Podle Amnesty International Ben Aliho režim neoprávněně zadržuje několik desítek lidí obviněných z vytváření či pouhého prohlížení nezávislých internetových stránek.

Na "Světovém summitu OSN o informační společnosti", jež se konal od 10 do 12.prosince v Ženevě, obvinily nevládní organizace vládu Tuniska z pokusu o cenzuru Internetu. AI dokonce uvádí, že "svoboda tisku je zde systematicky omezována".

Na to se již delší dobu pokouší upozornit snad nejznámější tuniská právnička Radhia Nasraoui, která během Chiracovy návštěvy držela již druhou hladovku. Ona, její rodina a klienti za to čelí opakované zlovůle ze strany policie. Právě u francouzského prezidenta hledaly četné nevládní organizace a Socialistická strana pochopení a žádaly ho o přímluvu ve prospěch madame Nasraoui. O jejím případu se však Chirac v rozhovoru s tuniským prezidentem zmínil jen velmi okrajově.

Když byl během tiskové konference vznesen dotaz i na osud této aktivistky.

Chirac odpověděl následovně : " První z lidských práv je právo jíst, mít přístup k lékařské péči, ke vzdělání a právo mít domov. Z tohoto hlediska musím uznat, že Tunisko má velmi velký náskok před mnoha, mnoha zeměmi...Já znám tento případ a mluvil jsem o něm s prezidentem Ben Alim. Doufám,že brzo nalezne tato záležitost východisko. U nás ve Francii máme také lidi,co drží hladovku pro ten či onen důvod ..."

Reakce ze strany madame Nasraoui na sebe nenechala dlouho čekat: "Nevěřím, že někdo může říct: Jezte a mlčte! Svoboda a hrdost jsou významnými součástmi života.Nemůžeme podporovat diktatury jako je ta Ben Aliho. Chirac není prezidentem jen tak nějaké země, je to prezident Francie, té Francie z roku 1789, Francie lidských práv, Komuny a Května 68."

Chiracova odpověď zklamala nejen nevládní organizace, ale vyvolala i živou debatu v samotné Francii, kde byly jeho výroky vesměs kritizovány jen levicovými stranami. Například podle poslance ze strany Zelených - Noëla Mamèreho "Chirac "zahanbil Francii". Mluvčí Komunistické ligy Olivier Besancenot přidal, že Chirac "se pokouší představovat diktátora Ben Aliho jako velkého demokrata".

Závěrem nezbývá než dodat, že se nejedná o první Chiracovo "faux pas" v oblasti lidských práv. Stačí si vzpomenout na únorovou návštěvu zimbabwského diktátora Roberta Mugabeho učiněnou na truc Velké Británii, či gratulaci k vítězství a pozvání na státní návštěvu, které Chirac zaslal novému ázerbajdžánskému prezidentu Alijevovi.

Svým benevolentním postojem tak Jacques Chirac bohužel nedělá čest svému předchůdci Francois Mitterrandovi. Právě minulý týden jsme si mohli připomenout patnácté výročí jeho slavné snídaně s československými disidenty, jež byla podmínkou jeho návštěvy ČSSR. Narozdíl od něj se Chirac vyhýbá jakékoli přímé kritice a zvýrazňuje především ekonomické, kulturní, historické a jiné záležitosti vzájemných vztahů.

Tuniská aktivistka Nasraoui ukončila svou protestní hladovku symbolicky právě na den lidských práv 10.prosince. Během svého více než padesátidenního protestu tato žena ztratila 13 kilo a již byla ve vážném zdravotním stavu.Připouští sice, že "tato jediná stávka nezmění situaci",ale pomůže alespoň poukázat na "policejní charakter" tuniského režimu. Ve svém boji za lidská práva a důstojnost však hodlá dále pokračovat.

Titulek je z Chiracova oficiálního projevu, výraz Cher Ami - drahý přítel, též - pozn. aut.