Co si budeme nalhávat. Silvio Berlusconi, který předsedá tento půlrok Evropské unii, věří už jenom na "zázrak". "Zázraky se někdy dějí," řekl Berlusconi ve čtvrtek při zahájení evropského summitu v srdci Evropy - Bruselu. "Nevidím žádné známky zázraku, ani stigmata, ani zjevení," zahlásil na otázky novinářů předseda Evropské komise Romano Prodi. Historický akt přijetí či odmítnutí návrhu Evropské ústavy, kterou po dlouhé měsíce připravoval Konvent za předsednictví bývalého prezidenta Valéry Giscarda d'Estaing (čerstvého francouzského akademika), může poznamenat na další roky směřování Evropské unie. Je opravdu paradoxní, že proces demokratizace Evropské unie může ztroskotat na netoleranci dvou států, které si nárokují více, než samy váží: Španělsko a Polsko.

Jádro problému, na nímž se vznáší největší otazník, je právě neústupnost obou zemí. Podle smlouvy v Nice z prosince roku 2000 dostaly totiž oba státy v Radě ministrů, jež zastupuje národní státy, shodně po 27 hlasech, což bylo téměř to samé, jako pilíře Evropské unie: Německo, Velká Británie, Francie a Itálie dostaly k hlasování 29 hlasů. Poláci se Španěly se teď bouří, že by měli o své naddimenzované postavení přijít. Španělsko José Marii Aznara argumentuje, že smlouva z Nice byla ratifikována všemi státy EU a má proto vyšší legitimitu, než dosud pouze diskutovaná návrh ústavní smlouvy. Ve hře je ovšem vyváženost sil: menší státy mají lehkou převahu 60%.

Zejména Německo, které čítá 82, 5 miliónů obyvatel, usiluje logicky o zrovnoprávnění: je známá jejich dlouholetá výtka ohledně plateb do společného rozpočtu. Ohrazuje se i proti diskriminačnímu postavení při hlasování. Z dlouhodobého hlediska je opravdu jen velmi obtížné si představit, že by takové demografické postavení, které se dotýká samé podstaty demokracie, bylo pro tuto klíčovou zemi EU únosné. Přesto se nedá říct, že by "malé země" -- a týká se to nejvíce Lucemburska - přišly v dějinách EU zkrátka: Lucembursko mělo své dva komisaře -- Gastona Thorna a Jacquese Santera, sídlí tam soudní dvůr Evropská investiční banka; nelze říci, že by byly pravidelně "oholeni".

Systém EU, navrhovaný Evropskou ústavou, je navíc až příliš korektní a utvořen pojistnými mechanismy. Každý zákon, který schválí evropští poslanci (složeni na základě proporčního klíče, ale minimálně 4 za nejmenší zemi -- tedy Maltu) odhlasují většinově návrh, který jde do Rady ministrů, zastupující státy. Pouze ty mají legislativní funkci. Schvalování s 25 členskými státy má jedno podstatné riziko: 6 nejlidnatějších zemí zastupuje 74% unijní populace má k dispozici pouze 53% hlasů.

Obě země: Polsko a Španělsko, se "zasekly" právě i v otázce tzv. dvojího kvalifikovaného hlasování, které má opět zvýšit legitimitu rozhodování: pro schválení návrhu musí být nad 50% hlasů států čítající nad 60% obyvatelstva v Radě ministrů EU. Co dělá tyto dny předseda komisařů Romano Prodi? "Začal jsem na 50%. Po různých setkáních s ministry zahraničních věcí jsem došel k 60%. Teď jsem na 66%," ironicky poznamenal starý praktik Prodi. Evropská komise původně hájila stanovisko dvojí většiny na 50% členských států, které váží 50% procent populace -- posléze ustoupila na poměr 50%:60%. Kvalifikovaná většina je z definice "většina členských států, které zastupují ne méně než 3/5 populace unie".

Polský prezident Alexander Kwasniewski to ale vidí jinak. Kwasniwski, který právě nepatřil mezi disidenty polského komunistického režimu, v sobě náhle objevil velkého bojovníka: "Měli jsme pravdu, když jsme bojovali za naši nezávislost proti komunismu. Stejně tak máme pravdu, když bojujeme o správné vyvážení uvnitř Evropské unie." Polský prezident tak zopakoval to, co den předtím prohlásil na otázku novinářky listu Libération, zda se necítí jako "potížista", odpověděl: "My jsme smlouvu z Nice nevymysleli."

Taktický spojenec "potížistů" -- britský ministr zahraničí Jack Straw se ale nezdá být naladěn nejbojovněji. Snad že má další želízko v ohni, tedy zárodky evropské armády, jsou jeho první výroky z Bruselu velmi opatrné. "Náš přístup je angažovaný, ale praktický. Chceme smlouvu, která by umožnila Evropské unii pracovat efektivněji. Naši partneři, ani my sami nechceme souhlas za každou cenu," řekl. Podle prvních zpráv postupují ostatní státy střední Evropy včetně české diplomacie zatím spíše obezřetně. Ministr zahraničí Cyril Svoboda označil dokonce polský postup za "chybný". Česká diplomacie hájí především svého komisaře, což je sice trochu paradoxní, vždyť právě k tomuto tématu udělal Giscard ústupek do roku 2009, kdy mají komisaři být rozděleni podle národností, nechová se ale zatím tak agresivně jako Polsko. Pouze prezident Václav Klaus občas hodí kamínek do moře: folklórní výroky o tom, že je proti návrhu Evropské ústavy, už nechávají v Evropě v klidu téměř všechny, kteří pochopili váhu jeho okrasnosti.

Výsledek, při němž se do světla ramp dostane nepochybně Silvio Berlusconi -- ať už to dopadne jakkoliv -- bude o víkendu jeho velkou hodinou. Evropská unie nyní stojí na rozcestí: takto velká již dál nemůže se starými institucemi, nová ještě nenabrala dechu. Ozývají se varovné hlasy (Jean-Luc Dahaene, VGE), že unie stojí před pětiletou krizí. Přijde na pořad dne "posílené jádro" zakladatelé evropského společenství, nebo vytáhne "Cavaliere", jak sliboval, "něco z kapsy"? Doufejme jen, že je má plné, nikoliv děravé...