Zajímavější je ten druhý pojem či výčitka: "extremismus". Co je "extremismus", tím se výše zmíněný text nijak nezabývá, ovšem od jiných, výřečnějších antikomunistů víme, že "extremistické" je každé politické hnutí, které chce zvrátit stávající společenský řád. Dodatek, že takové hnutí chce navíc potlačovat "lidská práva", nelze brát vážně, protože z "extremismu" jsou týmiž lidmi viněni i anarchisté, u nichž lze o příslušné snaze přinejmenším pochybovat. Podívejme se spíše na to "zpochybňování společenského řádu". Vezmeme-li to vážně, musí nám z definice logicky vyplynout, že vrchním "extremistou" byl svého času Václav Havel a spol., což je samozřejmě nesmysl, pročež by se měli "nemluvící" dámy a pánové hlouběji zamyslet nad vlastními východisky. O co jim vlastně jde? Jsou pouze PROTI něčemu, nebo jsou nějak i PRO něco? Není pochyb, že jsou PRO - "demokracii", "svobodu", "trh", "lidská práva", "vyrovnaný státní rozpočet", "nízké daně", "prosperitu", "slušnost", a ještě něco. Pak je ovšem záhodno se rozpomenout na Havlův pozoruhodný text Slovo o slovu: vyprázdněné slovo "socialismus" fungovalo jako pendrek.

Tenkrát se jednalo o pendrek vysloveně příslovečný, fyzicky citelný, zatímco dnes se tu jiní rozmachují pendreky "intelektuálními" (uvozovky jsou skutečně namístě).

Měli bychom se těch "nemluvících" konečně a nemilosrdně optat, co tou oblíbenou výplní svých úst vlastně myslí. A jakmile sklouznou k obecným frázím, původem z 18. a 19. století, což zaručeně udělají, ihned je zarazit a důtklivě upozornit, že intaktní doba reflektuje své danosti kupředu, a nikoli zpět.

Jakým směrem se reálně pohybují dnešní danosti? Například takovým, že Bismarckovo sociální zákonodárství se už začíná jevit příliš pokrokovým a vlivné myšky na něm po celé Evropě hlodají. Nebo jinak: nevšimli si tito povětšině mladí "nemluvící" lidé, kteří si tak velice zakládají na své jedinečné osobnosti, originálnosti, mimořádné důležitosti atd., že v onom trendu, který nás dnes žene k "demokracii", "svobodě", "lidským právům" a spol., bylo staré dobré české úsloví "kam vítr, tam plášť", nahrazeno novým výrazem: "flexibilita", a také ihned nabylo nového zbarvení?

Jakpak se to asi srovnává s "osobností"? Nebo "svobodou"? Nebo snad chápou "svobodu" jako komíhavý pohyb hadru na holi, kterou mávají globální trhy? Osobně bych byl moc rád, kdyby nám to dotyční aspoň trochu osvětlili. Lze jim tudíž doporučit méně "flexibility" a více samostatného myšlení, které nepřebývá ve stejné kleci s papouškem. Až dospějí k nějakým výsledkům, nechť se znovu ohlásí.

Autor patří do okruhu surrealistické revue ANALOGON