Ještě větším zjednodušením je potom zkrácení definice na "financování veřejného sektoru soukromým sektorem" (mimo bilanci státu...) s jehož, zejména mediálně nepříznivými dopady, se dodnes potýkají protagonisté tohoto způsobu výstavby dálnice D 47...! Přitom tento projekt životaschopný byl a mohl znamenat počátek masivních investic Izraele v ČR. Jiným "mediálním evergreenem" PPP v České republice byl spíše jen slib (deklarovaný pokus + návrh smlouvy) jednoho z operátorů "utržených sluchátek" , firmyˇ"Český mobil" (ačkoliv všihni vědí, že český není ani trochu) spolufinancovat projekt Internet do škol. Díky "zločinnému spolčení" úředníků a hlouposti ministrů k tomu nedošlo. Skutečnosti, jakým způsobem oba pokusy skončily, se nestaly pro PPP v České republice zrovna tou nejlepší reklamou.

Přitom i když není přesně používán příslušný název "PPP", je smluvní a finanční spojení veřejného sektoru se sektorem privátním v praktickém každodenním životě využíváno bezpočtukrát - do množiny těchto partnerství patří například leasing, projektové financování, ale i udělování koncesí a licencí nebo tzv. "outsourcing" ve státní správě. Dokonce někteří odborníci označují jako PPP i některé typy privatizace ve státem regulovaném prostředí.... Pak dochází k situaci, kdy konkrétní veřejnou službu nebuduje, neprovozuje ani neposkytuje přímo veřejný sektor, ale soukromník, licencovaný státem. Stát tedy vystupuje v roli partnera a zákazníka soukromého subjektu, od něhož službu po zprovoznění nakupuje.

Nejdále je v tomto směru postoupili ve Velké Británii. Různé prameny uvádějí stovky projektů, které se uskutečnily díky smlouvám na projekty "PPP", a tímto způsobem se mělo ve Velké Británii od r. 1992 (tedy za 10 let...) postavit více než 100 nemocnic, přes 550 škol a dokonce i necelá desítka věznic. Celková hodnota dosahuje čtrnácti miliard liber - tedy přibližně 700 miliard korun. Což je cca roční rozpočet v České republice... !

Také Česká republika po neblahých zkušenostech začíná přistupovat k projektům PPP trochu více systémově:

• Vládou ČR schválená reforma veřejných financí obsahuje i návrh implementační strategie zavedení PPP v České republice.
• Ministerstvo financí a Fond národního majetku vytvořily společný tým pro přípravu organizačního a institucionálního zajištění Partnerství veřejného a soukromého sektoru - tzv. PPP.

Hotel Praha přivítal včera účastníky mezinárodní konference "For PPP". Pod záštitou ministra financí Bohuslava Sobotky a ministryně školství Petry Buzkové se koná dvoudenní jednání, kde se účastníci i hlavní referující zaměřili zejména na oblast vysokých škol, Akademie věd, vědecko-výzkumných ústavů a na řešení podstaty, možností a zkušeností z metod PPP při financování projektů. Mezi hlavními vystupujícími je náměstek ministra školství Václav Pícl nebo náměstek ministra financí Volf, poradci ministra financí ČR František Gale a ing. Kateřina Helikarová, která je dokonce za Ministerstvem financí pověřenou členkou týmu za MF + FNM pro přípravu organizačního a institucionálního zajištění PPP v ČR.

Zkušenosti v PPP z Anglie na pražské akci předá Karen Stanton (Head of the Commercial Section British Embassy). Dalšími přednášejícími ze zahraničí jsou Guillermo Bell z OHL Madrid nebo Niels Lindsted (z nadnárodní společnosti Skanska) atd.

Organizátory konference jsou pražské společnosti Academy partners a M Partners. Chvála jim, že se snaží vnést trochu světla i pod svícny rozpočtového plánování. V čestném výboru je ale i předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek, předseda rozpočtového výboru PSP ČR. Personální obsazení "koaličními" hvězdami s ambicemi i roztodivnou minulostí je tedy více než slušivé!

Účast náměstka Pícla se dala očekávat, jestliže ministryně školství zjišťuje, že uskutečnění vládou naplánovaného projektu Internet do škol se za současného stavu státní kasy a nálad ministra financí nedá uskutečnit ani v tom rozsahu, který poslaneckým klubem vládní ČSSD prošel v minulém období bez připomínek. Nezbývá než přistoupit k rozdání karet jiným způsobem. Jen kdyby výsledky odpovídaly alespoň snaze...

Ze současných výsledků projektu Internet do škol prozatím vyplývá, že prostřednictvím státu se pomalu ale o to jistěji privatizuje jedna ze dvou doposud solidárních veřejných služeb -- vzdělání. Namísto podpory progresivních forem výuky a distančního vzdělávání se tyto formy stávají "volnotržním" rájem. Namísto rozvoje internetu se dostala nezbytná podmínka modernizace školství i veřejné správy do sazby 22% DPH, ačkoliv kabelové televize zůstaly v 5% sazbě. Stát nesmí vlastnit certifikační autoritu a tak má 1CA/ČSOB monopol -- i na elektronicky podepisované dokumenty mezi jednotlivými úředníky státní správy. Skvělý penězovod... Přístup k certifikovanému a ministerstvem školství podporovanému portálu Škola za školou je placený. Další elektronické učební pomůcky a učebnice pro žáky jsou také ministerstvem certifikované a přitom placené dětmi resp. rodiči, namísto státem. Stát postupně rezignuje na služby svým obyvatelům a ti postupně rezignují na podporu svého státu. První výsledky už se dostavují v neochotě přijít k volbám, neochotě platit koncesionářské poplatky, neochotě platit daně... Pokračování bude v odlivu vzdělaných, na evropském trhu práce uplatnitelných občanů. Evropa si umí svých občanů vážit lépe. Jako jedni z prvníh půjdou vědci, lékaři a učitelé. Za nimi budou následovat inženýři z oborů s nejvyšší přidanou hodnotou - ITC, zakládání staveb, speciální výroby. Nedostetek vzdělaných lidí v pedagogice už je dnes. Úroveň pedagogů a lékařů "veřejné služby" je stále nižší, ti schopní jsou přepláceni v soukromém sektoru.

Zdravotnictví či vzdělání se tak v budoucnu pomalu ale jistě stanou luxusem -- dostupným možná pro ty, kteří už dnes své děti posílají za sto tisíc ročně do francouzských škol. I takovou podobu může mít špatně pochopená idea PPP a následná privatizace veřejných služeb... Asociální důsledky minimalizace státu - to jsou důsledky diletantsky prováděné správy věcí veřejných, důsledky koaliční politiky některých členů strany, která si do názvu dala epiteton sociální, ačkoliv o tomto přídavném jménu se na konferencích mnoho nemluví. Proč taky?