Podstatné je, že pět stovek bych tak jako tak zaplatil znovu.

Takže kontrola vlastního zaměstnance. Kdybych ale skutečně zapomněl zaplatit, přijde se na to tak za dva měsíce. Tady se kdosi spoléhá, že si budu dva měsíce zázračně pamatovat, kde a v kolik hodin jsem se podepsal a zaplatil. Jinou možnost obrany totiž nemám, papír nebyl očíslovaný.

Občas se mi stane, že zapomenu něco zaplatit, nebo se mi to aspoň tvrdí. Tak platím a platím. Zajímalo by mne, za kolik služeb jsem takto zaplatil dvakrát.

A minulý týden v knihovně. Tady se nám podepište, že jste zaplatil upomínku.

Rozumím, knihovnicím se stále nevěří, že si těch pár korun nevstrčily do kapsy (co by se asi tak stalo?). Tady neriskuji nic, knihy mi prodloužili, tak co. Ale známí těch knihovnic stejně neplatí, kdo by to kontroloval a proč. Český Absurdistán. Čekám na den, kdy budu muset číšníkovi potvrdit, že jsem mu dal spropitné.

Vloni jsem dostal od svého přepečlivého zaměstnavatele návrh smlouvy na jazykový kurz. Kurz v pracovní době, zaměstnavatel mi přidělil čas i lektora, tisícovku si připlatím.

Smlouvu jsem dvojmo podepsal a už jsem ji nikdy neviděl, ztratila se. Tisícovku mi strhli z platu, kvitance nikde. Škoda, mohl bych si za ten papír odečíst z daní asi dvě stovky. Hlavní účetní tomu nechce rozumět, kvitance nebude. No, a navíc jsem na kurz ani moc nechodil, dostával jsem tou dobou jiné úkoly. Letos už ten kurz nechci, pane generální. Důvodů je víc, ale tento mezi nimi.

Vloni mi zednická firma dělala plot. Cenu jsme sjednali předem. Když skončili, tak jsem chtěl potvrzení. Co když se to přes zimu rozsype, říkal jsem si. "Jo, potvrzení? Tak to bude čtvrtinu víc." Nemáte náhodou podobnou zkušenost?

Maličkosti? Ne a ne. Zakládám tímto Sdružení za kvitance. Motto: Každý kdo zaplatí jinému za výrobek nebo službu, má o tom na vyžádání obdržet potvrzení s údajem kdy zaplatil, kolik, komu a za co.