Kdo jsou lužičtí Srbové? Jde dnes o západní výspu kdysi kompaktního slovanského osídlení dnešního Německa, které ještě před 200 lety bylo reprezentováno slovanskými polabskými vesnicemi při dolním toku Labe. Dnes z nich zůstalo pouze několik slovanských místních názvů, jazyk podchycený našimi národními buditeli a zmínka v zákonech Saska a Branibor. Pokud se v nich hovoří o právech slovanských obyvatel, potom je vždy používán termín "Sorben und Wenden".

V současné době nazrává krize obou srbských etnik. V Dolní Lužici již delší dobu je původní jazyk slovanských obyvatel vyučován jako cizí jazyk v německé škole. Podobný je i systém výuky na gymnáziu v Cottbus (Chošebuz). Mateřským jazykem většiny studentů je již delší dobu němčina. V Horní Lužici se v posledních letech držely čtyři základní školy (v němčině ovšem nazývané "Mittelschule"). Pouze dvě z nich mají alespoň část vyučování předmětů v lužické srbštině. Jedna z nich, škola v Chosčicích, bude od začátku nového školního roku definitivně uzavřena. Pro nedostatek žáků.

Je jasné, že i návštěva tajemníka vlády Saska, ministra Stanislava Tillicha se stala příležitostí k další kapitole diskuse o lužickosrbské škole. Na velvyslanectví SRN v Praze se část novinářů zajímala o výsledky diskuse na jiná témata - výsledky Konventu a rozvoj bilaterálních česko-saských vztahů a vztahů česko- sasko-polských. Němčina, která při těchto otázkách vládla, byla nahrazena češtinou a lužickou srbštinou v otázkách "na tělo" - otázkách, týkajících se další budoucnosti hornolužickosrbské školy.

Škola v Chosčicích má již od roku 1992 nedostatek žáků. Podle zákona Saska má devítiletá škola mít ve všech ročnících minimálně dvě třídy po minimálně dvaceti žácích. Tento požadavek od roku 1992 škola nikdy nesplňovala. Přesto byla dále provozována. Loni bylo zakázáno otevření páté třídy, protože do ní bylo zapsáno jen 17 žáků. Letos se zapsalo jen 7 žáků a ministerstvo školství rozhodlo definitivně školu uzavřít.

Ministr Tillich řekl, že Sasko má hospodářské problémy, že minimální kvalita výuky vyžaduje koncentrovat žáky do méně škol. Podle podkladů ministerstva školství bylo v posledních deseti letech zavřeno 550 škol německých. To lze pochopit. Vysoká nezaměstnanost na východě Německa vyhání mladé (se státní podporou na přestěhování) na západ, kde kvalifikovaní pracovníci chybí. Potud jde o věc "mezi Němci".

V momentě, kdy takto odcházejí mladí lužičtí Srbové, začíná jít o existenci národa. Při počtu cca 50 dětí na ročník může vystěhování několika desítek mladých rodin znamenat definitivní zlom v obsazení míst ve školách. Dnes jsou to Chrosčice, zítra může jít o Radvor, Pančice - Kukow.... škol je jen šest (vlastně od nového školního roku jen pět). Podle pana státního tajemníka nejsou školy dostatečně atraktivní, jinak by rodiče na jejich udržení sami připláceli, podobně jako v Bretani. Asi si neuvědomuje, že situace v místech s více než 20% nezaměstnaností vypadá jinak, než tam, kde je práce dost.

Snad jedna pozitivní zpráva na závěr. S částečným používáním lužické srbštiny již dnes pracuje 22 školek. Jde o školky zvané Witaj a mají děti připravit pro nástup do lužickosrbské školy.

Návštěva pana Tillicha je první ze série návštěv státních představitelů Německa u nás. Brzy přijede ze Saska pan Iltgen, chystá se nás navštívit kancléř Schröder a Joschka Fischer. Při podobné návštěvě je vždy o otázkách Lužických Srbů jednáno (tentokrát na úrovni ředitele odboru MZV pana Jindráka). Jen úspěchů je nám třeba. Víme ale zcela jasně, jak k úspěchu dospět?

Autor je poslancem Parlamentu ČR

> Radek Čermák: Lužice - Svátek velikonočních jízd