Proč však tu samou vědu autor nevzývá i v otázce vzniku lidského života? Skutečně známe již dnes vědeckou odpověď na otázku kdy vzniká lidský život? Je věda vůbec schopná, při současné úrovni vědění podat nevyvratitelné důkazy, kdy se člověk stává člověkem? Když si vzpomenu na své studentské doby, tak nás psychologové učili, že člověk získává lidské vlastnosti v procesu socializace, ale to utíkám od problému.

Potrat je starý jako lidstvo samo. A ve všech společenských uspořádáních k němu docházelo. Ať už k těm samovolným, nebo umělým. Při zkoumání 350 primitivních společností a společností z období před průmyslovou revolucí dospěl George Devereux k závěru že " vše nasvědčuje tomu, že přerušení těhotenství je absolutně univerzální jev a že není možné vytvořit ani imaginární společenský systém ve kterém by se našla byť jediná žena, která by se necítila dohnaná k přerušení těhotenství."

Ani ve starověku se interrupce nepokládali za trestné. Tresty se udělovaly např. za poškození práv otce na potomstvo. A sám Hippokrates ve svých spisech (v těch původních, necenzurovaných církví) doporučoval ženám různé typy tělesných cvičení, která mohla vést k potratu jako možnosti ukončení nechtěného těhotenství.

Vzhledem k vývoji lidské společnosti a jejímu ovlivnění církevními ideologiemi je jasné, že přístup církve po celá století formoval přístup společnosti k interrupcím a je zajímavé, že ten nebyl v celých dějinách tak ostře vyhraněný, jako je tomu v posledních několika stoletích. Již v minulém článku jsem upozorňovala na "teorii oduševnění", kterou zastával filozof a tvůrce církevních dogmat Tomáš Akvinský. Podle této teorie lidská duše vstupovala do plodu mužského pohlaví ve čtyřicátém a do ženského plodu v osmdesátém dni těhotenství. Teprve od této doby byl plod považován za člověka a proto i interrupce byla akceptovaná, byť tabuizovaná.

Postoj církve se poprvé vyhrotil v roce 1588, kdy papež Sixtus svoji Bulou odsoudil přerušení těhotenství v každé fázi. Přesto však církevní právo rozlišovalo mezi zabitím oduševnělého a neoduševnělého plodu. Potrat oduševnělého plodu byl trestán jako vražda v druhém případě byla osoba, která potrat vyvolala potrestána vyhnanstvím.

K druhému vyhrocení vztahu církve k potratům došlo v roce 1896, kdy papež Pius IX. interrupce zakázal jednoduše tím, že dobu oduševnění plodu stanovil na dobu početí... Určitě není náhodou, že tento zákaz přišel právě v době, kdy se začal rozvíjet liberalismus a byly poprvé jasně formulovány myšlenky feministického hnutí. Inu, proč ženě nedat najevo, že je osobou neplnoprávnou a ve všech směrech podřízenou muži.

Toliko krátký historický exkurz, ve kterém bych mohla pokračovat ještě dál až do současnosti. Domnívám se, že to není potřeba.

Žijeme na počátku třetího tisíciletí a otázky staré jako lidstvo samo se objevují stále v nových podobách. Interrupce k těmto otázkám patří. Proč ale má v této době rozhodovat o ženě a jejím těle někdo jiný? Nebo je žena opět považována za nádobu, ve které pouze zraje sémě mužovo? Podle názoru pana Mareše asi ano.

"Ať se to matkám líbí nebo nelíbí, dítě, které v sobě nosí, není jejich tělem", říká. Ale už neříká, že bez těla matky, resp. dělohy, která je ženským tělesným orgánem, se dítě obejde až v určité fázi vývoje, zhruba od ukončeného sedmého měsíce těhotenství, i když dnešní medicína dokáže dělat zázraky a doslova vypiplat i menší tvorečky. Ovšem pouze na specializovaných jednotkách intenzivní péče. A o tom, že by muži byla implantovaná děloha a ten pak dítě donosil, jsem doopravdy neslyšela. Možná v oblasti sci--fi. [Autorka se mýlí. Stalo se před několika lety na klinice v Los Anegeles, kdy byl v rámci změny pohlaví z muže na ženu tento experiment proveden. Dítě bylo následně za péče lékařů donošeno. Informace o této kuriozitě proběhla pak tiskem. Experiment ale nevybočil z experimentálního rámce a byl na samé hranici lékařské etiky. - pozn. editora BL] Anebo se najde laskavý lépe informovaný čtenář či odborník, který mě bude informovat. Více jsem však slyšela o problémech náhradních matek, které za úplatu donosí uměle oplodněné vajíčko biologických rodičů.

Ale pro úplnost jsem se ještě podívala na některá doporučení mezinárodních organizací a Evropského parlamentu, které se umělého přerušení těhotenství týkají.

Tím prvním dokumentem je " Zpráva o sexuálním a reprodukčním zdraví a právech", kterou přijal Výbor pro práva žen a rovné příležitosti Evropského parlamentu 6. června 2 002,. Na základě této zprávy byla přijata rezoluce EP 2 001/2128(INI) ve které se, kromě jiného, říká:

1. zdůrazňujeme, že interrupce nemá být prosazována jako metoda plánovaného rodičovství ( v České republice interrupce není považována za metodu)
2. doporučujeme vládám zemí, které se ucházejí o členství, aby se snažili realizovat zdravotní a sociální politiku tak, aby vedla ke snížení počtu interrupcí, a to zejména formou poradenství a služeb pro plánování rodiny, nabídkou finanční a materiální podpory těhotným ženám, které se ocitly ve složité situaci a aby nelegální interrupce byla považována za zásadní problém veřejného života ( náš předložený návrh by ilegální interrupce vyvolal)
3. doporučuje se, aby interrupce byla legální, bezpečná a dostupná všem v zájmu zabezpečení ochrany reprodukčního zdraví a reprodukčních práv žen

Zpráva výboru je samozřejmě delší. Hovoří o prevenci nechtěných těhotenství, systému sexuální a rodinné výchovy reprodukčních právech atd. Ale nikde jsem v ní nenašla ani slovo o kriminalizaci lékařů, kteří podobné zákroky provádějí.

Dalším nepochybně zajímavým dokumentem jsou doporučení Výboru FIGO (Mezinárodní federace gynekologů a porodníků) pro etické otázky lidské reprodukce a zdraví žen z pohledu umělého přerušení těhotenství z jiných než zdravotních důvodů.

1. Vláda a další zodpovědné instituce by měli udělat vše pro to, aby podpořili práva žen na jejich zdraví, měli by se pokusit o prevenci nechtěných těhotenství, a to prostřednictvím vzdělávání, poradenství, zpřístupněním přiměřených informací a služeb plánovaného rodičovství Potrat by nikdy neměl být podporovaný jako metoda plánovaného rodičovství.
2. Ženy mají mít právo rozhodnout se, zda budou či nebudou mít děti, a proto mají mít přístup k legálním, bezpečným, účinným, akceptovatelným a dostupným antikoncepčním metodám
3. Většina lidí, včetně lékařů, raději předchází umělému přerušení těhotenství, bere v úvahu podmínky -- okolnosti života ženy. Někteří lékaři zase cítí, že potrat není přípustný za žádných okolností: Respektovat autonomii znamená, že žádný lékař nemůže být nucen k tomu, aby vykonal potrat proti svému přesvědčení. Toto však nemá mít vliv na jeho kariéru. Avšak lékař s tímto přesvědčením má povinnost odeslat ženu ke kolegovi, který nemá námitky k vykonání umělého přerušení těhotenství.
4. Ani společnost, ani členové lékařského a poradenského týmu však nemají právo vnucovat svoje náboženské a kulturní výhrady k interrupcím těm, kteří mají jiný názor. Poradenství musí zahrnovat objektivní informace.
5. Nejlépe vykonávají přerušení těhotenství z jiných, než zdravotních důvodů, právě zdravotnická zařízení, a to na základě non-profitu. Vždy má být poskytnuta postpotratová poradna a kontrola plodnosti.
6. Souhrnně -- výbor doporučuje: žena má právo přístupu k lékařskému a chirurgickému umělému přerušení těhotenství na základě přiměřeného poradenství Zdravotnická služba má povinnost tuto službu vykonat tak bezpečně jak je to jen možné.

A ještě bychom se mohli podívat do sousedního Německa, kde je umělé přerušení těhotenství od roku 1995 povolováno liberální zákonnou normou i přes rozhodnutí ústavního soudu z roku 1993, které zaručuje právo na život i dosud nenarozeným.

Tolik řeč některých dokumentů mezinárodně uznávaných organizací. Bylo by asi zajímavé podívat se do církevních dokumentů. Ale ty určitě hovoří jinou řečí.

Co dodat závěrem. Snad jen ke slovu umělé přerušení těhotenství. Je skutečně pravda, že sémanticky neodpovídá termín tomu, co se stane ve skutečnosti. Ale pro jistotu jsem se podívala na návrh zákona i na ty předešlé a celou řadu odborných publikací, které se tématem, i historicky, zabývají. Pouze v jednom, a to v jedné větě, jsem našla termín umělé ukončení těhotenství. O termínu jsem se radila i s právníkem, který mě ujistil, že skutečně legislativa tento termín dlouhodobě používá. Pokrytectví lze v současném jazyku nalézt téměř všude. Proč nejsou např. daně berně, když vám "nic nedávají", ale dost berou? A tak je to v otázkách sémantických se vším. Náš jazyk se stává newspeakem a ostrost termínů se vytrácí ve prospěch "pollitical correctly language". Je to tak mnohdy i se spravedlností - právem, které má do ideálu spravedlnosti někdy dost daleko... Protože to vše jsou termíny dynamicky kopírující společenské klima. Ale i když všichni víme, že interrupce neumožňuje v přerušeném těhotenství někdy jindy pokračovat, terminologický spor podle mne nutný není.

A ještě - a už doopravdy - a závěr. Jsem máma dvou dcer a v průběhu druhého těhotenství jsem prožila tu hrůzu, kdy genetické testy ukázaly možnost poškození plodu. Bylo to několik opravdu nehezkých týdnů a čekání po odběru plodové vody zda bude vše v pořádku. Naštěstí bylo. Ale dokáži si představit a hlavně vžít se do pocitu těch žen, které se musí rozhodovat. V tom konečném řešení, pokud by muselo být přijato, bych byla sama a bylo by to moje rozhodnutí, za které bych já nesla odpovědnost. Bohužel znám případy, kdy sice rozhodovali oba rodiče, ale ve finále odešel ten slabší - muž - a ještě ženu obviňoval, že "nebyla schopná porodit normální dítě". Proto si dovoluji odmítnout všechny řeči o přemouřelosti politiků a jejich patentu na rozum. Klidně přiznám, že jej nemám, ale mám životní zkušenost, kterou mi nikdo nevezme. I ta se v politice počítá. Jde jen o to, zda si to chceme připustit a zda jsme schopni tolerance odlišného názoru.

Problém interrupcí, jak již bylo řečeno na počátku, je starý jako lidstvo samo a asi bude tématem, ke kterému se budeme čas od času vracet. Možná proto, že někteří chtějí být viditelnější, než jsou, nebo chtějí vrátit zpět moc, kterou kdysi měli a patent k ovládání lidského myšlení. Mnoho nového již vymyslet nelze. Jednotlivá stanoviska k potratu jsou odvozována z různě chápaných etických doktrín. Na jedné straně je potrat chápán jako vražda, na druhé straně je omezení dostupnosti potratu považováno za represi. Ke konečnému závěru asi dospějeme ve chvíli, kdy věda dá skutečně jasné a nevyvratitelné stanovisko o vzniku lidského života. A k odpovědi na tuto otázku je ještě dlouhá cesta. A je to cesta vědeckého poznání, ne cesta víry.

• Pietruchová, Olga: Boj o reprodukčné práva --boj za nezavislosť žien
• Devereux, George: A Typological Study of Abortion in 350 Primitive Ancient, and Preindustrial Societes, In. Abortion in America, Beacon Press, Boston 1967
• Závěry a doporučení Akční platformy, Konference o ženách Peking 1995
• Zpráva o sexuálním a reprodukčním zdraví a právech (2 001/2128 (INI)) Výbor pro práva žen Evropského parlamentu
• Uhdeová, Zuzana Diskuse o potratech, magazín Gender, rovné příležitosti výzkum, 1 -- 2 / 2 003