21. 7. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
21. 7. 2003

MIKROPOVÍDKA
V jistém smyslu cítím beznaděj

V jistém smyslu cítím beznaděj. Žít v dnešní společnosti je pro mne trošku jako jít v davu skandujícím "Obloha je žlutá" a přitom být přesvědčen, že obloha není žlutá.

Je to trošku jako jednoho rána se probudit a zjistit, že ze všech ulic jsou již dálnice, jenže vy rádi chodíte pěšky. Je to trošku jako ptát se někoho na cestu a předem vědět, že vám neporadí opačný směr, nebude vás ignorovat, ale prostě a obyčejně se vám vysměje. Jsem mladý člověk, ale upřímně řečeno, jsem v temném bludišti, kde neustále narážím na stěny nebo na hloupé lidi, a nemám nejmenší tušení kam dál.

Na každém rohu narážím na hloupé ignoranty, čtou si v tom temném labyrintu ve světle dodělávající baterky nějakou levnou detektivku. Zeptám se, ale oni ani nehnou obočím. Nikdy pro vás nic neudělají, vždycky se na vás vykašlou. Slyšel jsem jednoho člověka vyprávět, jak viděl v parčíku nějakého divně se klátícího starého člověka, posedával tam, pak se zhroutil. Prý utekl z blízké nemocnice, hlupák. Nikdo se ho nešel zeptat, co mu je. Nikdo mu nepomohl. Zemřel. Toho člověka, co to vypráví, znám. S úsměvem to teď dává k dobru jako "historku z natáčení." Hnusné.

Narážím i na lidi nesmírně apatické, ke všemu. Čekají tam v tom temném bludišti kdesi uprostřed chodeb, čekají až je tam někdo najde a pomůže jim ven. Mají vznešené ideály o tom, co všechno budou dělat, až budou jednou venku. Chtějí změnit svět ... až bude vhodná příležitost ... zatím tam budou stát.

Jednou jedné dívce povídám: "Víš, já miluju lidi, které něco fakt baví, co jsou do něčeho doopravdy zažraní. Ti pak nemusí myslet na politiku, nebo na ty hlupáky všude kolem, když se zrovna zabývají svým koníčkem. To jsou pozoruhodní lidé." Ona se na chvilku zarazí, podívá se na zem, podívá se na oblohu a nahlas přemýšlí: "Hm, když já nevím co třeba mě baví ... co mě baví? ... já vlastně nevím, co mě baví." Otazník zůstává viset v jejích jinak nádherných očích. Smutné.

Často potkávám lidi, co se chtějí pomstít. Pomstít za to, že se dnes špatně vyspali, za to, že dnes viděli někoho s jinou barvu kůže, za to, že nesvítí sluníčko nebo že jim někdo zasedl místo v tramvaji.

Stojím tak večer s autem na semaforu, vedle mne bílý peugeot a za ním nějaký žigulík, rodinka s dětmi. Peugeot se agresivně rozjede dopředu [on jede na červenou?], prudce brzdí, dává zpátečku, bouchne to přímo do žigulíku [bože...], vyděšený otec kousek couvne, ale nemá kam, situace se opakuje. Naštěstí naskočí zelená a obě auta se rozjíždí jiným směrem. Primitivní.

Potkávám lidi arogantní, bez srdce. Ti lidé mají na všechno jasný názor a když chcete něco říci, smějí se vám. Fungují jak automaty, a nejlépe předprogramované. Na každém rohu se otočí vždy doprava, když je potkáte, posvítí vám do očí a začnou se chechtat.

"Co si myslis Monika, preco ta dali rodicia do Detskeho domova?
                                                        [PRETOZE IM SRDCE STVRDLO NA ROZUM]
(baculate dievcatko sa zarazi v modrych ockach sa jej na chvilu
mihne tien nepochopitelnej hrozy ...)

Kupili mi medvedika ... aha ... pozrite!

A mas ho rada?
                                 [NEMAM]
Mam ...
                                [MAS PRAVDU ...]

"

cZert, z jednoho z jimi hacknutych webu

Také narážím na poučovače. Pořád vám říkají, co je pro vás lepší, každý něco jiného a každému je to vlastně jedno, co vám říká. Povýšili samotný akt učení nad jeho obsah.

Jakýsi cynik zvedne ruku a ptá se: "Paní profesorko, k čemu je dobré nebo důležité tohle vědět?" [konečně někdo našel odvahu, vždy» to co pořád dokolečka opakuje není ten předmět, který je napsaný v rozvrhu]. Učitelka samozřejmě ví, co odpovědět: "Podívejte, stejně to budete potřebovat k maturitě." Ubohé.

Nejhorší na tom je, že spousta lidí tu v té tmě působí jako křoví. Člověk se někam chce vydat, ale zjiš»uje, jak je nesmírně obtížné se mezi nimi stále prodírat. Jejich implicitní odpověď na každou otázku je "Ne". Zeptáte se jestli pět a pět je deset a dostanete standardní odpověď, "Je mi líto, ale s tím vám opravdu pomoci nemohu." Potřebujete jednoduchou věc, ale nejde to. Asi tak jako ve vodě je těžké udělat krok vpřed. Ať chcete jít kamkoliv, pořád narážíte na tento nesmírný odpor "lidí křoví".

Nevím, jak ten noční rozhovor vypadal, vím jen výsledek, ale muselo to být nějak takto: "Dobrý den, potřebujeme sanitku, má leukémii a udělalo se mu hodně špatně, může to být kritické." A ze sluchátka se ozývá: "Lituji, to nepůjde, pokud je při vědomí. Dopravte se sem sami." Křoví. Chcete někomu pomoci, ale odpor prostředí je příliš velký. Je tam příliš velké tření. Prostě to nejde. V nemocnici zemřel.

Ono to tak ale asi má být. Tahle sobeckost, netečnost k ostatním, snaha za každou cenu říkat "ne", pořád někomu v něčem bránit nebo se mu za to alespoň vysmívat, to se dnes nosí. Každý, kdo se pokusí zachovat se jinak je za idiota, dneska dost dobře nejde chovat se jinak a přežít to ve zdraví. Tenhle odpor prostředí, tohle tření, se kterým se člověk setkává pokaždé, když se snaží dělat něco dobrého, a výsměch ostatních, ano, ten je důležitý, to je pro obyčejného člověka často moc na to, aby je mohl nějak překonat. Na světě je příliš mnoho blbců. Ta bariéra je příliš vysoko. Nenávidím bariéry, nikdy jsem neměl rád zámky ani jiné umělé překážky. Jsem ale v menšině a lidé se asi nezmění, i když by stačilo jen tak málo.

V jistém smyslu cítím beznaděj.

                 
Obsah vydání       21. 7. 2003
21. 7. 2003 Mediální válka o BBC: Lhal Kelly anebo Gilligan?
21. 7. 2003 Pověst BBC zpochybněna: Přiznala, že zdrojem reportáže byl dr. Kelly
21. 7. 2003 Britský tisk zvyšuje tlak na BBC
21. 7. 2003 Gilligan popřel, že by zkreslil výroky dr. Kellyho
21. 7. 2003 Další pochybnosti o zprávě britské vlády o iráckých ZHN
21. 7. 2003 Jak došlo k tomu, že David Kelly musel zemřít
21. 7. 2003 Smrt Davida Kellyho: Otázky
21. 7. 2003 Smrt Davida Kellyho: "BBC se neměla nechat vyprovokovat k útočné reakci"
20. 7. 2003 Blairův spojenec Mandelson se pokusil britského premiéra podpořit v krizi
21. 7. 2003 BBC dává přednost samolibosti před pravdou
19. 7. 2003 Británie šokována smrtí, kterou způsobila politická mstivost
19. 7. 2003 Smrt dr. Kellyho: tragická cena pohrdání svobodou tisku
21. 7. 2003 Jak se státi pro některé novináře "renomovaným" "expertem" Štěpán  Kotrba
21. 7. 2003 Návraty v ČT: dočasným ředitelem zpravodajství ČT Ota Černý
21. 7. 2003 Vysoká škola, anebo dlouhý tunel? Ivo  Krčmář
21. 7. 2003 Komunální příběh opravdového člověka
aneb cílené kálení do kukaččích hnízd
Štěpán  Kotrba
21. 7. 2003 MIKROPOVÍDKA
V jistém smyslu cítím beznaděj
Hynek  Hanke
21. 7. 2003 Sympozium v Řehlovicích Jan  Paul
21. 7. 2003 STUDIE: Vnímání místa Jaroslav  Vávra
21. 7. 2003 Podpora ve věci svobody pro Bělorusko Josef  Brož
18. 7. 2003 Jan Urban: Neschopný Jan Čulík opět udavačem!
17. 7. 2003 Jan Urban "nebude vysvětlovat, za čí peníze jel do Iráku" Jan  Čulík
1. 7. 2003 Hospodaření OSBL za červen 2003
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech