Dalo by se z toho (ve smyslu zmíněného článku) usoudit, že naopak "rtuťové" injekce autismus potlačují, jenže skutečnost je jiná: např. v Brně existuje diagnostické centrum pro autisty teprve druhým rokem. Většina autistických dětí má tu diagnózu díky tomu, že na ni někde narazili spíš jejich rodiče nebo někdo z okolí, případně někdo z osvícených lékařů nebo se dostali do kontaktu s některým sdružením na podporu postižených jako APLA nebo Rainman - www.autismus.cz.

Situace se zvolna mění. Např. letos byla v Brně otevřena první třída pro autistické děti při zvláštní škole v Černovicích, druhým rokem existuje diagnostické centrum v dětské nemocnici...

V normálnějších zemích k podobnému vývoji došlo před deseti až dvaceti lety. Mimo jiné došlo k překlasifikování diagnózy z psychiatrické do psychologické kategorie.

Není tedy divu, že v Británii za posledních dvacet let stoupl počet autistických dětí: porucha je mezi odbornou veřejností již běžně známá a proto je méně takto postižených dětí skrytých pod jinou diagnózou.

U nás to bude úplně stejné, jen o deset let později.

To samozřejmě nic nevypovídá o škodlivosti nebo neškodlivosti "rtuťových" injekcí, jen to vypadá, že se jedná o statisticky nesouvisející jevy. Jako argument investigativního pořadu je to poněkud vedle a neseriózní.

Vysvětlení redakce: Pořad samozřejmě informoval o tom, že do určité míry může za zvýšení počtu autistických dětí zlepšení diagnostických procedur a také varoval, že se do určité míry srovnává nesrovnatelné - autismus se před dvaceti lety v Británii definoval jinak než dnes, dnes je škála postižení daleko podrobnější. Pořad tuto část problematiky podrobněji vysvětloval a snažil se eliminovat možné statistické omyly; zároveň zdůrazňoval, že přímá souvislost mezi "rtuťovými injekcemi" a autismem je přirozeně neprokázána. Omlouváme se, že jsme nemohli pořad shrnout podrobněji.