16. 6. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
16. 6. 2003

Český Kocourkov ztrácí suverenitu

"Vlastní suverenity jsme si moc neužili." Toto prezidentské postesknutí před referendem jakoby předznamenalo jeho jednoznačný výsledek. Ten byl logický.

Co nám suverénní rozhodování českých politiků přineslo? Nižší nemocenské a důchody na obzoru, obavy seniorů i juniorů o budoucnost, nezaměstnanost... Ale také Koženého na Bahamách, vytunelované banky, zdechlého Lva ve světě financí. Ctihodné senátory, za jejichž vadné rozhodování platí všichni. Úsměvy celebrit na obálkách tiskovin propagujících dnes již zkrachovalé kampeličky. Tristní konec H-systému, k němuž měli mnozí politici blíž než přísloveční koně do žlabu. Špatně utajenou, zbrklou platbu firmě, kterou vede v cizině stíhaný a v ČR spokojeně vegetující šéf...

Není se co divit, že obyvatelům této zemičky v srdci Evropy, z nichž více jak dvě třetiny pobírají podprůměrný plat, je omezená suverenita šumafuk. Právě jim profláknutí radní Kocourkova aktuálně vysvětlují, že s jejich penzemi to takhle už dál nejde, že na jejich sociální a zdravotní zabezpečení platí zaměstnavatelé příliš mnoho - a že to stejně nestačí. Tito občané se proto rozhodli pro šanci, pro onu šanci, kterou nedokázal srozumitelně vysvětlit ministr Svoboda, ale s níž před referendem operoval více než hojně.

Skutečně jde především o šanci, že se čeští politici budou muset umravnit, protože nebudou neomezenými vládci v krajině české, moravské a slezské. Jestliže se životní poměry občanů nezlepší, tak alespoň jejich představitelé vystřízliví. I když, obecně si stejně nedělám iluze. Můj euroskepticismus pramení z pochybností, nemajících kořeny v omezené suverenitě, považuji prostě za mimořádně obtížné faktické sjednocení tolika různorodých zájmů a nevyrovnaných ekonomik. Historie nás sice učí, že malé národy to s velkými sousedy vždycky měly těžké, velké říše se však nakonec rozpadly právě proto, že se staly příliš velkými.

Naděje, alespoň na čas, tu však přesto je. Zkusme jí věřit. To docela výstižně vyjádřil ve Šponě politolog Jacques Rupnik slovy: "Je lepší se na rozhodování podílet, než jen pasivně reagovat na cizí rozhodnutí." Nicméně, velmi čerstvá zkušenost s invazí do Iráku a neakceschopností institucí mezinárodního společenství takovou naději příliš neposiluje. Ostatně, v malinko posunutém gardu se tohoto problému dotkl velvyslanec Evropské komise v Česku Ramiro Cibrian, když prohlásil: "Problémem je, že malé členské státy mají (v EU) hodně moci." Optimálně vybalancovat všechny působící vektory a zejména se vypořádat s různou intenzitou transatlantických vazeb (v podstatě kontraproduktivních) bude trvale nesmírně obtížné.

Jestliže se ještě na chvíli vrátíme do českých poměrů, v souvislostech vpředu zmíněných, můžeme si povšimnout dalšího jevu, který přineslo období po roku 1989. Jako houby po dešti zde vyrostlo a působí mnoho uskupení - právnických subjektů s mlhavým posláním. Tyto instituce se zabývají nejrůznějšími aktivitami, analýzami, predikcemi, výzkumy. Jedny reprezentují ředitelé, druhé prezidenti, některé dokonce prezidenti i ředitelé najednou. Vyjadřují se poučeně v médiích prakticky ke všemu, k čemu se naskytne příležitost. Tím nechci říct, že je to jev typický pouze pro ČR, že jinde nejsou. Spíše se ptám po jejich efektivitě, přínosu pro společnost, do jaké míry (ne)přispěly k tomu, kde jsme se ocitli...

Ve Šponě zastupoval názory proti EU pan Petr Mach, ředitel Centra pro ekonomiku a politiku. K této instituci nedokáži zaujmout stanovisko, nic o ni nevím, pokud však jde o jejího představitele, zaujal. Za jeho vyjadřovací schopnosti by se nemusel stydět ani ministerský předseda. Neexhiboval, hovořil úsporně, za pomlkou představující tečku nebylo co dodat. Myšlenka byla sdělena klidně, jasně a srozumitelně. Když se naskytla příležitost k replice, byla využita, kde se jevila půda nejistou a argumentů se nedostávalo, k polemice nedošlo.

Přes tyto atributy besedníka to byl předem prohraný boj. V rozměru velké unie totiž řada problémků a nejasností, jako třeba možnost a technika vystoupení ze společenství, se nakonec nutně jeví jako marginality. Jacques Rupnik pohodlně debatu utnul jednoduchým konstatováním: "Nikdo nikoho nikam nenutil." Tak to totiž je, a když už jsme jednou první krok učinili, jakýkoli akcent na pochybnosti jen devalvuje naši schopnost chovat se dospěle.

Sobotní večer pak přinesl show z Hradčanského náměstí. Ze strany koalice to byl krok určitě předvídavý a dobrý. Bohužel, jak je pro koalici typické, nevyvarovala se amatérismu a tím dojmu jisté nedotaženosti. Je samozřejmé, že koalice bude výrazně kladný výsledek referenda připisovat úspěšné kampani, přestože v záplavě obecných frází například diletantsky zapomněla dopředu informovat o místě a technice voleb. Nic jiného, než se chválit, teď stejně nemůže dělat. Kampaň ale byla objektivně málo přesvědčivá a svým způsobem arogantní. Jakoby ani nestálo za to, informovat občany jinak než reklamními grify a v případě opravdového zájmu je bezradně posílat od čerta k ďáblu.

Samolibost byla koneckonců obsažena i v "hrdosti premiéra na diváky (občany), kteří hlasovali tak, jak hlasovali." Jsem ochoten uvěřit, že premiér to skutečně myslel upřímně, že šlo o euforii nefalšovanou. Neuvědomil si však, že hodně z diváků takový způsob komunikace zdaleka nemusí přijímat pozitivně, že řada přítomných a televizních diváku, kteří řekli ANO, nemusí být naopak hrdá na svého premiéra, kterému jeho post "zařídil," jím později zavržený, předchozí předseda vlády. Že prostě hlasovali ano, protože doufají ve změnu dosavadních poměrů. Vladimír Špidla se tak stylizoval do role jakéhosi "otce národa," kterážto pozice ale nemá dostatečný mandát ani fundament.

Jeho smůla nespočívá v nedostatku správného úsudku a inteligence, těmito atributy byl obdařen podobně jako většina jeho kolegů, tedy průměrně. Má prostě jenom smůlu, že evidentně úctyhodné množství naběhaných kilometrů nedokáže prodat s takovým efektem jako třeba prezident, kterému k obdivu jeho příznivců stačí raketa pod loktem nebo lyže na ramenou.

Charisma se prostě nedá koupit (samozřejmě charisma nedělá charakter, ale dělá politika), takže utlumený zpěv s Jiřím Suchým a dalším sborem zanechal pouze příchuť rozpačitosti. Tu umocnil i výběr závěrečné písničky, v níž se její hrdinka "vrací ze světa," protože "konečně dostala rozum." Symbolika přímo opačná situaci, která je oslavována. Všude dobře - doma nejlépe. Ten, kdo by chtěl tvrdit, že hrdinka se vlastně alegoricky vrací do Evropy, by byl mimořádný optimista.

Pravda ovšem je, že rozhodnutím občanů v referendu se naplňují vize českého krále Jiřího z Poděbrad i pro občany naší republiky, že šance českého a moravského živlu ve velkém soustátí nejsou úplně nulové. To v minulosti dokázal i jiný český král Karel, v pořadí toho jména čtvrtý. Možná je signifikantní, že on sám nebyl Čech, a proto v jednáních za stát i říši nebyl zatěžován břemenem malicherností.

Neděle přinesla bohatou nabídku diskusních pořadů, mnozí jistě favorizovali ČT 1, která pozvala prezidenta a šéfy parlamentních stran. Procenta sledovanosti pravděpodobně potvrdí, že Sedmička tentokrát zůstala ve stínu. Celkem právem, protože srovnatelně šlo o druhou ligu. Jak Lubomír Zaorálek, tak Jan Zahradil nevybočili z již zaběhaných kolejí. Zahradil více kritický, Zaorálek opatrně optimistický, což lze dokumentovat jedním z jeho prvních hodnocení výsledku hlasování: "Dobrá zpráva, která má v sobě rizika." Jakoby se učil u krále Šalamouna.

Václav Klaus účast ve veřejnoprávní diskusi odmítl, předsedové stran však využili příležitosti ukázat se beze zbytku. Kromě Vladimíra Špidly však snad jen Mirek Topolánek dokázal zformulovat cosi uceleného, z čehož bylo možné vydedukovat nějakou ideově sevřenější koncepci. Cyril Svoboda jistě nepatří mezi nevzdělance, ale jeho dychtivost odpovídat na otázku ještě před tím než byla vyřčena, hned a první, velmi kazí celkový dojem. Hujerství na tak vysokém postu je nutně směšné, ne-li odpudivé. Jednoduchá a nedotažená schémata Petra Mareše už začínají být nudná, nelze je brát vážně.

Členství ČR v EU, podle něho, bude přát pracovitým a zodpovědným. Tak vágní agitky ale známe už z reálného socialismu. Pracovití a zodpovědní se jistě nezačali rodit až po listopadové revoluci, protože předpokládám, že alespoň sebe mezi ně Mareš řadí. Nejeden pracovitý a zodpovědný padesátník však práci nemá, nesežene a EU na tom nic nezmění. Pracovitý a zodpovědný penzista podle pana Mareše asi neexistuje, nebo má prostě smůlu. Poslední zúčastněný, Miroslav Grebeníček, zdaleka nedosahuje rétorické úrovně mnoha svých, byť níže postavených, stranických kolegů. Celkově však celý pořad trpěl hašteřením a chaosem, znásobeným mnoha rušivými vstupy a únavnými grafy. Mimochodem, takto exaktně distribuovaná data ve mně budí velkou nedůvěru. Neznaje však algoritmus jejich vzniku, nemohu je přímo kritizovat. Protože se však mně ani mojí ženy nikdo na nic neptal, nedovedu pochopit, jak tvůrci těchto čísel a křivek vědí, jak jsme volili a kterých že to stran jsme příznivci. Shrnuto a podtrženo: Poreferendový guláš z průměrné hospody. Kuchaři nevynalézaví, suroviny mírně zavadlé.

Partie referendum krátce reflektovala, lepší a věcnější argumenty však Jaroslav Palas (nedopatřením přiznal, že televizní spoty byly hloupé) i Pavel Kováčik uplatnili až v látce věnující se zemědělství. Esemesky diváků pak vyjádřily obavy ze zdražování potravin po vstupu do EU ze 76 %. Možná, že některé z hlasujících účinkující přesvědčili, protože na počátku byl stav 80:20 (4:1).

                 
Obsah vydání       16. 6. 2003
16. 6. 2003 Jak to také mohlo dopadnout... Štěpán  Kotrba
16. 6. 2003 Češi schválili vstup do EU
16. 6. 2003 Český Kocourkov ztrácí suverenitu Josef  Trnka
14. 6. 2003 Vítejte, spoluobčané, do Evropské unie! Jan  Čulík
16. 6. 2003 Občanství vyžaduje aktivní participaci - aneb nejsme ovce Štěpán  Kotrba
16. 6. 2003 Tvůrci Českého snu v onlinové diskusi Britských listů
16. 6. 2003 Hájím se proti nepravdivým nařčením Helena  Havlíková
16. 6. 2003 O tom, jak život uplývá mezi prsty Jan  Čulík
16. 6. 2003 Doktor Kott přemítá Irena  Dousková
16. 6. 2003 Monitor Jana Paula : Kontrola reality? Proboha ale proč? Jan  Paul
16. 6. 2003 Angažovaná lhostejnost Pavel  Urban
16. 6. 2003 Armáda má méně, než by potřebovala, ale její nároky jsou značné Darius  Nosreti
16. 6. 2003 Sebevrazi na mostě a terorismus světa Jaroslav  Pour
13. 6. 2003 Korupce při vyjednávání o koupi Gripenů pro ČR?
13. 6. 2003 Další hrátky v ČR s verbálními trestnými činy Jan  Čulík
16. 6. 2003 16. 6. - Father's Day Štěpán  Kotrba
16. 6. 2003
13. 6. 2003 NE ze vzdoru? Jiří  Hudeček
13. 6. 2003 Šlendrián v BL je snad horší než SARS Petr  Fiala
13. 6. 2003 Maďarsko uvěznilo pokojné aktivisty Miroslav  Šuta
16. 6. 2003 Pracovať za 4,90 eura na hodinu
16. 6. 2003 Zrada penzijných fondov na dôchodkoch
16. 6. 2003 Nijaké triedy Naomi  Klein
13. 6. 2003 USA "plánují v zálivu Guantánamo popravy"
13. 6. 2003 Česká digitální média V. -- přestávka Zdeněk  Duspiva
13. 6. 2003 Kdy inspektor Trachta dopadne telefonní zločince? Radek  Mokrý
31. 5. 2003 Hospodaření OSBL za květen 2003
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
5. 2. 2003 Pošta redakci

Evropská unie RSS 2.0      Historie >
16. 6. 2003 Češi schválili vstup do EU   
16. 6. 2003 Občanství vyžaduje aktivní participaci - aneb nejsme ovce Štěpán  Kotrba
16. 6. 2003 Jak to také mohlo dopadnout... Štěpán  Kotrba
16. 6. 2003 Český Kocourkov ztrácí suverenitu Josef  Trnka
14. 6. 2003 83 procent účastníků referenda zřejmě v pátek hlasovalo ANO   
14. 6. 2003 Volební okrsek Praha-Krč: účast nad 50%, více než tři čtvrtiny hlasovaly ANO   
14. 6. 2003 A co české televize?   
14. 6. 2003 Vítejte, spoluobčané, do Evropské unie! Jan  Čulík
13. 6. 2003 Odborári v EÚ nie sú kryptokomunisti Igor  Lenský
13. 6. 2003 Budúcnosť spolupráce v stredoeurópskom priestore - aké pokračovanie?   
13. 6. 2003 Vstup České republiky do Evropy je obrovská výzva Jiří  Lobkowicz
13. 6. 2003 EU, pražská tramvaj, Déja Vu a hledání Sv. Grálu Jaroslav  Pour
13. 6. 2003 O některých osvědčených českých postupech v propagaci EU Miloš  Dokulil
13. 6. 2003 Historická událost -- referendum Jan  Machala
13. 6. 2003 CVVM: Češi mají silné vazby na své bydliště a na svou vlast