Souhlasím s argumentem Radka Mokrého, viz ZDE, uvažujícího nad knihou Václava Černého Vývoj a zločiny panslavismu, že příčinou potíží českého společenství vůči Západu zejména za posledních třináct let mohl být do určité míry i zbytečný "slovanský" komplex méněcennosti; mimo jiné i to, že mnozí Češi podlehli falešné představě (někteří se jí přidržují dodnes), že "Rusové nás zotročovali, ale Západ nám bude jen pomáhat".

Měli jsme asi vědět od samého počátku, že tomu tak není. Západní demokracie jsou sice slušnější a civilizovanější, než byla ruská despocie, jenže nesmíme nikdy zapomínat na to, že ani jejich obyvatelé nejsou výlučně andělé a dobrodějci, ale úplně stejní lidé jako všude na světě, s dobrými i špatnými vlastnostmi, a pokud je život v západních demokraciích v některých ohledech civilizovanější a příjemnější než v postkomunistických zemích či v třetím světě, je tomu proto, že v těch demokraciích byl během posledního století systematicky a úzkostlivě budován systém regulace a kontroly a prosazovány veřejné principy slušného, etického chování. Jinými slovy, na Západě se žije lehčeji nikoliv proto, že by tam neexistovali lidé jednající agresivně, darebáci a podvodníci, ale v těch západních společnostech existují efektivnější struktury, které tento typ chování zvládají a trestají - a existuje společenský étos, v jehož rámci je diskreditující, zjistí-li se o občanovi, že krade či vykořisťuje. Problém ovšem samozřejmě je, že nikdo lidem jednajícím agresivně, darebákům a podvodníkům nebrání, aby se chovali neeticky v jiných, slabších zemích.

Má Západ vůči (středo)východní Evropě a třetímu světu apriorně arogantní přístup? Myslím si, že je to složité. Západní ekonomika je svou podstatou výbojná. Potřebuje expandovat, hledá slabá místa, kudy by to mohla uskutečnit, a když je najde, napře tam svou sílu. Bylo fatální chybou, že Čechoslováci v roce 1948 nedokázali svou zemi před sovětským komunismem ubránit. Mám v jednom kursu v Glasgow finského studenta a nedávno jsme uvažovali o tom, proč Finové v roce 1948 proti Stalinovi dokázali bojovat a Čechoslováci nikoliv. Asi proto, že je Finsko těsně na hranici Ruska, a tak neměli Finové o ruském impériu žádné iluze, kdežto mnozí Čechoslováci měli a vrhali se s nadšením do "budování komunismu".

Tím, že se Československo dostalo na desítky let do ruského područí, byla celá země dlouhodobě nesmírně oslabena. Není divu, že v současnosti velcí západní podnikatelé této slabosti využívají. Jde hlavně o to, že v postkomunistických zemích neexistují ony pevné regulační struktury a onen pevný společenský étos, které si v západních demokraciích většinou docela úspěšně vynucují civilizované chování.

Pomineme-li však agresivní západní podnikatele, neumím odpovědět na otázku, zda se dívá Západ na střední a východní Evropu spatra. Obyčejní lidé na Západě o ní většinou vůbec nic nevědí a ani se o ni nezajímají, drtivou většinou vůbec nevědí, kde tyto země leží. Západ je posedlý sám sebou. Vzdělanci se středovýchodní Evropou spíše sympatizují.

Vedeme na Glasgow University v angličtině kurs Slavonic Studies, jehož cílem je seznámit studenty s historií a politickým vývojem středovýchodní Evropy (Československa, Polska a Ruska) zejména prostřednictvím literatury a filmu. Kurs je nesmírně úspěšný, v prvním ročníku je tam přes šedesát posluchačů z nejrůznějších oborů a ze studentských dotazníků, předložených frekventantům na závěr školního roku, vždycky vyplývá, že jsou studenti kulturou, politikou a historií středovýchodní Evropy nadšeni, "je to něco jiného, živého, daleko zajímavějšího než nudné kursy z anglické literatury". (Studentská populace na britských univerzitách je nyní už velmi mezinárodní: jsou tu Japonci, Korejci, Američané, Evropané...) Zde tedy není ani stopy po nějaké mezinárodní aroganci či nadřazenosti vůči Čechům či "Slovanům". Naopak: "jinakost", "odlišnost" středo- a východoevropských kultur vyhovuje mladým lidem s otevřenou myslí, kteří si chtějí zmapovat svět kolem sebe.

Nevylučuji ovšem, že v Británii mohou existovat arogantní pitomci, kteří si myslí, že jsou Britové lepší než cokoliv jiného na světě.

Avšak mít komplex méněcennosti ze svého "slovanství", podlézat Západu a bát se, "co si o nás asi myslí", to je zbytečný nesmysl.

Dá se vůbec definovat národní charakter? Myslím si, že je to hloupost. Nevidím žádných rozdílů mezi chováním obyčejných Skotů někde na glasgowském sídlišti a Čechů na sídlištích na Proseku nebo na Barrandově. Lidi mají osobní charakteristiky, a - ano - jednají na základě určité historické zkušenosti svého společenství - generalizující předsudky o údajných charakteristikách jednotlivých národů jsou však liché.

Jsem upřímně přesvědčen, že navzdory jejím nedostatkům, Evropská unie by měla být pro středoevropské postkomunistické země příležitostí, aby se tyto země mohly svým západním partnerům postavit jako rovný s rovným a vyjednat si rovné, slušné zacházení. V zájmu Evropské unie vždycky bylo, aby byly civilizační podmínky ve všech členských zemích EU srovnatelné. Dosud o toto vyrovnávání Brusel vždycky usiloval. Otázkou je, zda tomu tak bude i nadále a zda budou čeští, polští, slovenští atd. vyjednavači schopni postavit se svým západním kolegům dostatečně důstojně, samostatně a sebevědomě.