Krátce řečeno, takový Krákora neustále tvrdě moralizuje a soudí jiné za to, co dělal sám hůře. Nedávno například spisovatel P.K. psal v souvislosti s nezvolením jedné z kandidátek na radní v tzv. velké Radě RRTV o jejím osudu a velmi tvrdě se vyjádřil o jistých M.H. a A.K., kteří na ni měli být nasazeni. Psal, také se zkratkami, jako zde, že četl jejich hnusná udání a nejvíce se jej dotklo, že onen A.K. obvinil z udavačství naopak kandidátku, K.S.

Protože mě P.K. vždycky zajímal, využil jsem skutečnosti, že archivy jsou přístupné a svazek K.S. si prohlédl. Žádná hnusná udání jsem tam nenašel, oba "agenti" (pan K. ostatně soud o svou evidenci vyhrál)se zjevně vymlouvali a nikdy o K.S. neřekli nic zajímavého, víc o sobě prozradila při výsleších sama. Že, nejspíše omylem a bez úmyslu, způsobila, že pan A.K. kvůli ní byl vyhozen ze zaměstnání, ale ze spisu vyplývá dosti jasně.

Proč se tím vůbec zabývám? Protože P.K. je sám evidován v seznamech StB jako agent Olek č.3567, ještě z padesátých let, kdy agenti opravdu mohli nadělat pořádné zlo; spisovatel Jan Beneš o něm několikrát tvrdil, že ve své bolševické éře pořádně a hnusně ublížil celé řadě lidí. Beneš se může mýlit a P.K. se od své minulosti distancoval a vykonal mnoho pozitivního. Nikdy se však, pokud vím, o svou lustraci nesoudil.

Podléhá ale pravidelně fenoménu Krákora. Jde tedy hlavně o toto: Máme soudy a máme historiky a máme složitou minulost; tu minulost by ale neměli posuzovat Olekové Krákorové.