9. 5. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
9. 5. 2003

Mušle vylovené z oceánu času

Karel Čapek, Letters from England, trans. Geoffrey Newsome, Brinkworth: Claridge Press Ltd, 2001; Jessie Mothersole, Czechoslovakia: The Land of An Unconquerable Ideal, London: The Bodley Head Ltd, 1926.

V roce 1924 vydal Karel Čapek Anglické listy. Líčily jeho zážitky a zkušenosti z Británie během cesty, kterou podnikl v tom roce. Původně vycházely Anglické listy jako články v Lidových novinách. V době, kdy psal Čapek své dopisy z Anglie, podnikala jedna britská žena opačnou cestu. Jezdila po Československu, kreslila tam a psala -- chtěla o té zemi pak vydat knížku. Kniha Jessie Mothersolové Czechoslovakia: The Land of an Unconquerable Ideal (Československo: Země neporazitelného ideálu) vyšla v Anglii v roce 1926 [1]. Je přirozené, že se obě knihy odlišují, tónem i cílem.

Československo existovalo teprve šest let, když jej Mothersolová poprvé navštívila: mnoho Britů (tehdy jako nyní) o něm vůbec nic nevědělo, a tak se podstatné části její knihy věnují vzdělávání britského čtenáře ohledně české a slovenské historie a kultury. Mothersolová Československo i Čechoslováky miluje a chce, aby čtenář sdílel její nadšení.

Británie, která tehdy ještě stále měla své impérium i svou moc, naproti tomu absolutně nepotřebovala, aby někdo pro československé čtenáře ospravedlňoval její existenci. Tak známá byla myšlenka Anglie (běžná česká představa, že slova "Anglie" a "Británie" znamenají totéž, ovlivnila i název Čapkovy knihy), že Čapek mohl začít svou kapitolu o "Prvních dojmech" srovnáváním svého očekávání se skutečností, srovnáváním klišé a faktů.

Čapek mnoho nejrůznějších klišé potvrzuje: počasí je tam opravdu tak špatné, Skoti opravdu nosí sukně (i když ne pořád), Angličané jsou gentlemani, skotský přízvuk je nesrozumitelný. Odmítá představu, že všichni Angličané chodí v kostkovaném oděvu, ale potvrzuje, že jsou rezervovaní tak silně, že skoro pořád mlčí, ale zároveň jsou nesmírně zdvořilí; že je jídlo v Anglii odporné, pivo teplé a čaj se nedá pít.

V létě 2001 vyšel v Mladé frontě Dnes článek, srovnávající stereotypy o Británii s pravdou -- přesně tytéž předsudky přežívají beze změny stále ještě o osmdesát let později. Je samozřejmě více než pravděpodobné, že Čapek k vytvoření těchto truismů přispěl. Opravdu překvapující však je, že navzdory všem těm rokům, které mezitím uplynuly, určité informace obsažené v obou knihách vyvolávají úsměv poznání, který proniká za klišé. Čapek cestou na ostrov Skye navštívil jeden místní domov a vyslechl tam zpěv ve skotské galštině. Pak "se všichni vezmeme za ruce a zpíváme něco skotsky o rozloučení a o tom, že se znovu setkáme" (str. 104). Že by to byl první český zážitek ze zpěvu Auld Lang Syne? Čapek poznamenává, že si nemyslí, že Shakespeare pil "taninový čaj" (str. 145) a Londýn je pro něho přelidněným očistcem. Mothersolová je nadšena systémem rychlé, pohodlné a spolehlivé československé železnice -- to je něco, s čímž většina obyvatel Británie dokáže sympatizovat ještě o osmdesát let později.

Čapkova poctivost a jeho inteligentní pozorování znamenají, že Británie, zobrazená v jeho knihách, není jen samé teplé pivo a kriket. Všímá si rozporů:

Kde je vlastně skutečná Anglie? Tam v těch tichých a čistých domcích mezi oněmi strašlivě starými stromy a tradicemi, v domovech dokonalých, mírumilovných a jemných lidí, anebo tady v těch pochmurných vlnách, v těch kladivy zvučících docích, v Manchesteru, v Poplaru, anebo v glasgowském Broomielaw? Tak dobře, přiznávám, že tomu nerozumím: tam v té Anglii je to téměř příliš dokonalé a krásné; a tady je to téměř také... (str. 130)

Na jeho otázku se dodnes stále ještě nedá odpovědět. Jako obvykle, Čapek píše se soucitem. Píše nepřímo - a vznáší závažnou otázku.

Když sleduje život někdo tak bystrý jako Čapek, to, co je známé, se můlže proměnit v něco podivného. Tohle není komická exotika, kterou nachází britský čtenář v jiném českém díle ze dvacátých let, v básni Edison od Vítězslava Nezvala, v němž se hovoří o orgiích na královském hradě ve skotském Balmoralu [2]. Ne, Británie se v Čapkových očích stává zvláštním a výstředním místem:

Milenci se vážně milují v parcích, přísně a beze slova. Pijáci pijí po hospodách, každý sám pro sebe. Průměrný člověk jede domů a čte si noviny, aniž by pohlédl napravo nalevo. Doma má krb, malou zahrádku a nenarušitelné soukromí své rodiny. Kromě toho pěstuje o víkendu sport. (str. 146)

Po takové dlouhé době si čtenář povšimne podrobností, které jsou dnes zvláštní, protože jsou už neznámé. Čapek se v Británii naučil nemít rád britskou neděli, den nudy a nečinnosti. V důsledku sekularizace byla však už někdejší britská neděle vyhnána až do nejvzdálenějších výsp země. Dnes by poznal anglickou neděli už asi jen někde na ostrově Lewis na skotském severu. Představy, že většina Angličanů (a prý také Velšanů) nosí plátěné čepice s kšiltem, a že prý visí v Edinburku mezi činžáky na šňůrách prádlo, působí dnes velmi nezvykle a staromódně. Mothersolová, celá nadšená a snažící se přesvědčit čtenáře, kolik existuje spojitostí mezi Británii a Československem, nám předkládá množství drobných a zajímavých detailů: meč, kterým bylo na Staroměstském náměstí v roce 1620 popraveno 27 českých pánů, byl "v nedávné době" nalezen v Edinburku a odeslán zpět do Prahy; když Palacký studoval na Slovensku, seznámil se tam s jedním irským džokejem, který ho představil britským historikům, a ti pak inspirovali jeho dějepisnou práci. Co dělal irský džokej na Slovensku, nám Mothersolová už neříká, takže zajímavá nit zůstává viset bez kontextu.

Avšak Mothersolová nás vede k tomu, abychom si všímali změn nejen v podrobnostech z historie: Popisuje situaci před érou československých paneláků. V Bratislavě poznamenává:

Přímo na druhé straně řeky [od hradu] je nádherný park Petržalka, kde si můžete začátkem léta natrhat plné náruče konvalinek a dívat se, jak po stromech skáčou malé zelené žabičky. (str. 129)

Srovnejte to s dnešním pohledem na obrovské sídliště, kde nyní žije polovina obyvatel hlavního města Slovenska. Obrazy z Užhorodu evokují zmizelé komunity:

Povšimli jsme si mnoha židů, s dlouhými pejzy, u dveří obchodů a v davech. Názvy ulic jsou napsány maďarsky, rusky, česky a hebrejsky a je slyšet všechny tyto jazyky. (str. 187)

Ano, jedním z nejsilnějších pocitů, který tyto dvě knihy vyvolávají, je pocit tragické dramatické ironie. Mothersolová je plně přesvědčena, že se německo-české vztahy budou rozvíjet zdárně ("němečtí poslanci brzo přijmou politiku aktivní a nápomocné spolupráce s vládou ..., nemají proti české vládě žádný skutečný pocit křivdy", str. 90). Mothersolová zastává názor, že se Češi svým temperamentem pro komunismus nehodí a že "bolševici" nebudou nikdy v této zemi příliš populární. Každé slovo, které vyřkne Mothersolová o židovských čtvrtích měst, které navštívila, je pro nás zatíženo obrovskou váhou, vzhledem k tomu, že na ně pohlížíme zkreslující čočkou toho, co mělo přijít. Její nadšení pro Československo je dojemné, o to více v souvislosti s Čapkovou láskou pro britský charakter. Zemřel, o čtrnáct let později, podle lidových představ proto, že mu puklo srdce nad mnichovskou zradou své země.

Ovšem tato historická nostalgie je nebezpečná. Československo, které Mothersolová vidí, je nutně vnímáno subjektivně. Je to většinou venkovská společnost: Mothersolová přijela, aby tu hledala pastorální romanci, a tu také nachází. To však, že pociťujeme nostalgii pro první republiku, a máme pochybnou výhodu, že víme, co následovalo, znamená, že jako čtenáři přijímáme její vynechávky i mlčení. Praha, kterou Čapek srovnává s Londýnem, je kosmopolitní, kontinentální, intelektuální: je to město, jaké Mothersolová nevidí. Čapek píše o Hyde Parku a o Speakers' Corner. Z povrchního hlediska je to jen další anekdota o milých výstřednostech Angličanů. Jak vždy se však v Čapkově hravém jazyce skrývá něco zoufale vážného. Jeho líčení nejrůznějších mluvčích, s nimiž se setkává (včetně jedné ovce) končí:

Mohl bych teď dál pokračovat vynikajícími úvahami o demokracii, o vlastnostech Angličanů, o nutnosti mít víru a o dalších věcech; avšak chtěl bych raději ponechat tuto celou epizodu její přirozené kráse. (str. 44)

Zábavná epizoda o podivnostech anglických zvyklostí má najednou v pozadí zkušenost země, kde se před pouhými deseti lety trestala svobodná řeč smrtí. Dokonce i za první republiky nebyla cenzura v nečinnosti. Například časopis Revue Devětsilu [3] často tiskl prázdné stránky s poznámkami jako "Děkujeme vám, pane cenzore". Svoboda šířit na veřejnosti výstřednosti byla vzácná a záviděníhodná.

Kniha Mothersolové je však mírnou formou propagandy, je to turistický průvodce, který předstírá, že je to cestopisná kniha -- jejím luxusním přídavkem jsou autorčiny malby, jimiž ilustruje místní atmosféru. Je nevyhnutelné, že takový text bude ve všech směrech zaujatý, i když předstírá, že je dokumentární pravdou. Mothersolová hrdě cituje, co jí řekla Alice Masaryková:

Líbí se mi, jak tahle kniha bude vypadat. Myslím, že to bude poctivá kniha... (str.112)

To slovo zdůraznila Mothersolová sama, a odkazuje tím k tradici, v jejímž rámci, jak je přesvědčena, sama pracuje -- v nejslavnější české tradici nositelů pravdy, od Husa až k samotnému Masarykovi (a dál až k dnešku k Havlovi [4] (oba autoři, zmiňovaní v poznámce, kriticky hodnotí české vnímání vlastní totožnosti i pojem tradice české 'pravdy'.) To je onen "neporazitelný ideál", o němž píše Mothersolová ve svém podtitulku.

Poněkud znepokojující mlčenlivá místa v Mothersolové nejsou něčím, z čeho by mohl být obviněn Čapek. Když navštívil Imperiální výstavu, píše:

V Britském impériu žijí čtyři miliony barevných lidí a na výstavě o Britském impériu je jedinou stopou po těchto lidech několik reklamních figurín, několik prodavačů ve stáncích a několik starých relikvií. Výstava, věnovaná Britskému impériu je obrovská a přeplněná. Je tady všechno, dokonce i vycpaný lev a vymřelý emu. Jen duch čtyř milionů lidí chybí... (str. 66-7)

Tak je Čapek svědkem proti lenosti mysli, která odpouští samolibé názory dřívějších dob, že prý "oni to nevěděli a nemohli to vědět". Je zjevné, že to mohli vědět a někteří to věděli.

Pokud jsem citovala v tomto textu daleko více z Čapka než z Mothersolové, je to možná odpustitelná zaujatost: když čtete Čapka, působí to na vás tak, že chcete citovat celé dlouhé pasáže. Je neférové srovnávat obě knihy z estetického hlediska, neboť ambice Mothersolové byly jiné než literární. Avšak není možné uzavřít tento esej bez několika dalších poznámek o Čapkově stylu. Čapek je fascinován rozrůzněností nejen Británie, ale celého světa, a to se odráží v jeho psaní, které je expanzivní a asociativní. Často vytváří seznamy toho, co viděl v muzeích, v přístavech, v ulicích, velmi ho baví bizarnosti. Jeho popisy měst jsou nahromaděním dojmů:

... kdybych tu hromadil slova ještě další půl hodiny, stejně bych nedokázal vytvořit plný počet, zmatek a rozsah toho, čemu se říká Liverpool. (str. 129)

Ať píše nadšeně nebo s odporem, vždycky píše živě a vždycky ho uchvacuje výmluvný detail: pohled, dech, ptačí let. Viděli jsme, jak jemně píše, když se dotýká vážných věcí: slova "nabubřelý" a "bombastický" se jeho psaní nikdy netýkají. Kapitola "V muzeu přírodní historie", jehož obsah vidí jako "fantastickou hojnost nádherných, bizarních mušlí, vylovených z bezčasí oceánu" (str. 46) patří k nejlepším textům, jaké jsem kdy četla.

V Mothersolové není nic tak stylisticky dobrého, přesto by se však její kniha měla číst. Přisvojme si a obraťme Čapkův krásný obraz, Československo Mothersolové a Čapkovy Anglické listy lze považovat za mušle, vylovené z oceánu času. Pocházejí ze světa, který je zároveň podivný i známý. Tím, že si povšimneme rozdílů, pamatujeme na to, co by nemělo být zapomenuto. Tím, že si povšimneme kontinuity, udržujeme něco, co bylo ztraceno, živě v současnosti.

                 
Obsah vydání       9. 5. 2003
9. 5. 2003 Mušle vylovené z oceánu času Kathryn  Murphy
9. 5. 2003 Shells fished out of the ocean of time Kathryn  Murphy
10. 5. 2003 USA a Británie budou ovládat iráckou ropu
9. 5. 2003 Návštěvníci Gazy musejí podepsat prohlášení, že je tam izraelská armáda může zastřelit
9. 5. 2003 Dvojí Donald Rumsfeld
7. 5. 2003 Monitor Jana Paula: Ještě jednou k integritě osobnosti Jan  Paul
9. 5. 2003 O slušnosti Jan  Čulík
9. 5. 2003 Advokáti jsou téma, o kterém se mlčí? Karel  Mašita
9. 5. 2003 Co dělají romské komunity
7. 5. 2003 "Jak se odvažujete říkat, že jsme vlci?" Jan  Čulík
8. 5. 2003 Murdochovu Fox News vyšetřuje v Británii komise pro vysílání kvůli zaujatosti jejího zpravodajství
8. 5. 2003 Vojska generála Vlasova v Čechách Štěpán  Kotrba, Jan  Čulík
8. 5. 2003 Osvobození ČSR
9. 5. 2003 V Bohumíně oslavili včerejší státní svátek sportovními aktivitami Jaroslav  Hlaváček
9. 5. 2003 Den matek se nám v postmoderním světě zkomplikoval? Ivo V. Fencl
9. 5. 2003 Připojte se - Bill Gates vám nyní umožňuje užívat internet i na záchodě
9. 5. 2003 Podivný vývoj: zpravodajská rozhlasová stanice vítězí v Británii nad rockem a popem
9. 5. 2003 Timesy: Není moudré, řeší-li britští konzervativci své spory útokem na BBC Jan  Čulík
9. 5. 2003 Mezinárodní konference Hašek a Švejk -- humor tisíciletí
9. 5. 2003 Hašek and Švejk -- Humor of the Millennium
9. 5. 2003 Minisummit pod paľbou Oskar  Krejčí
8. 5. 2003 Búrlivé osudy starovekého Blízkeho východu Peter  Greguš
8. 5. 2003 Víťazstvo zbraní, prehra propagandy Leopold  Moravčík
9. 5. 2003 Som federalista Ivan  Štefunko
7. 5. 2003 Včely Jaroslav  Hutka
7. 5. 2003 Irácký ministr informací Al-Sahháf nabízí, že se vzdá Američanům, a ti ho odmítají
7. 5. 2003 Memento 6.
aneb o českém praporu
Miloš  Dokulil
7. 5. 2003 Memento 7.
aneb maličko o "rovnoprávnosti" žen
Miloš  Dokulil
7. 5. 2003 Globalizace neznamená amerikanizaci
7. 5. 2003 Komise pro etiku k veřejnému zájmu
7. 5. 2003 Xenofobie v českých sdělovacích prostředcích František  Kostlán
7. 5. 2003 Kde jsou peníze majitelů nemovitostí? Radek  Mokrý
7. 5. 2003 Reforma financí = transparentní účty Michal  Rusek
6. 5. 2003 Čtenost BL v březnu a dubnu 2003: cca 6-7000 čtenářů denně, 45 000 individuálních IP adres měsíčně
5. 2. 2003 Pošta redakci
2. 5. 2003 Hospodaření OSBL za duben 2003
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
11. 5. 2003 USA a Británie: zoufalá snaha najít zbraně hromadného ničení sílí   
11. 5. 2003 Proč Západ ignoruje vraždění v Kongu?   
9. 5. 2003 Návštěvníci Gazy musejí podepsat prohlášení, že je tam izraelská armáda může zastřelit   
9. 5. 2003 Dvojí Donald Rumsfeld   
9. 5. 2003 Shells fished out of the ocean of time Kathryn  Murphy
9. 5. 2003 Mušle vylovené z oceánu času Kathryn  Murphy
9. 5. 2003 O slušnosti Jan  Čulík
8. 5. 2003 Vojska generála Vlasova v Čechách Jan  Čulík, Štěpán Kotrba
7. 5. 2003 Monitor Jana Paula: Ještě jednou k integritě osobnosti Jan  Paul
7. 5. 2003 Globalizace neznamená amerikanizaci   
7. 5. 2003 Xenofobie v českých sdělovacích prostředcích František  Kostlán
7. 5. 2003 Včely Jaroslav  Hutka
7. 5. 2003 Kde jsou peníze majitelů nemovitostí? Radek  Mokrý
6. 5. 2003 Jak hovořil Donald Rumsfeld s britskými novináři   

Česká literatura RSS 2.0      Historie >
9. 5. 2003 Mezinárodní konference Hašek a Švejk -- humor tisíciletí   
9. 5. 2003 Hašek and Švejk -- Humor of the Millennium   
9. 5. 2003 Mušle vylovené z oceánu času Kathryn  Murphy
9. 5. 2003 Shells fished out of the ocean of time Kathryn  Murphy
7. 5. 2003 Včely Jaroslav  Hutka
30. 4. 2003 Nová kniha Michala Viewegha: Už absolutní rutina Jan  Čulík
24. 4. 2003 Zrazuji lidi, firmu nebo vlast? Jaroslav  Vejvoda
24. 4. 2003 Lidství na skřipci Jan  Čulík
24. 4. 2003 Verše z pohledu POHLEDU. Aneb "jarní připravenost sestry v Karviné k hubení plevele zahrady Světa" Jaroslav  Pour
18. 4. 2003 Stesk jako paměť domova Svatava  Urbanová
7. 3. 2003 Prague Structuralism and Fictional Worlds: In Honour of Professor Lubomír Doležel's 80th Birthday   
5. 2. 2003 Vysvědčení Jaroslav  Hutka
28. 1. 2003 The significance of Jan Hus for Czech history Kathryn  Murphy
28. 1. 2003 Zemřel profesor Alexander Stich Jan  Čulík
28. 1. 2003 Sebrané spisy básníka Miroslava Holuba