Každodenní praxe, nespočet zamítnutých podnětů ke stížnosti pro porušení zákona, o kterých povětšinou ministr spravedlnosti ani neví, stovky žádosti o milost a malý počet jejích vyslyšení, desítky zoufalých dovolávání se k Evropskému soudu pro lidská práva i dnes potvrzují platnost slov , vyslovených Václavem Havlem v době nesvobody: "Je to skutečně apriorní předpoklad, že u nás nemůže být nikdo nespravedlivě stíhán. -- I kdyby byla práce bezpečnosti a justice v tu kterou chvíli sebe- spravedlnější, není přece z principu možné považovat tyto instituce za a priori neomylné a nedotknutelné. Takový to předpoklad by totiž byl tou nejlepší cestou k jejich postupné degeneraci.

O tom, k jak tragickým koncům může vést nedotknutelná a veřejně nekritizovatelná justice, jsme se v naší moderní historii už jednou přesvědčili. Jedinou zárukou, že se něco takového ani v náznaku nemůže opakovat, je právě zrušení předpokladu její neomylnosti a nedotknutelnosti a uznání, že veřejnost -- tedy kterýkoliv občan -- má na její kritické sledování právo." )!

Tentýž Městský soud v Praze, s odstupem dvaceti tří let, jakoby ani nedošlo k odklonu od totalitních praktik, podal před několika dny trestní oznámení na odsouzeného Petra Macha, který se měl dopustit trestného činu -- pomluvy (předpokládáme § 156 odst.3 TŘ), když v rozhovoru pro tisk, v březnu loňského roku, prohlásil, že se stal obětí vládní akce "Čisté ruce". Vyšetřovatelé, státní zástupce a soudy ignorovaly řadu předpisů, nepřihlédly k mnoha důkazům a nedržely se právní zásady " in dubio pro reo" (pochybnosti v prospěch obviněného)!

"Je podivné, že se k mému případu v televizi vyjadřoval i Miloš Zeman. Kdyby tu nebyla politická objednávka, neměl by potřebu o tom mluvit," řekl mimo jiné v rozhovoru Mach. My dodáváme, že pan Mach má zcela oprávněně právo si myslet to, co vyjádřil. Obzvláště, když necelých šestnáct hodin po té, co mu bylo sděleno obvinění, řekne policejní vyšetřovatel redaktorce Lochmanové z Práva : "Potřebujeme ho dostat do tepláků, abychom se mohli dostat na sponzorování ODS."

K případu se opakovaně mediálně vyjadřoval nejen premiér a předseda ĆSSD Miloš Zeman, ale i ministr vnitra a funkcionář ČSSD Stanislav Gross i jeho předchůdce ve funkci ministra, Cyril Svoboda. Ten jednoznačně stíhání pana Macha dával do spojitosti s politickou akci "čisté ruce".

V prohlášení pana Macha není nic urážlivého. On pouze sdělil svůj názor, který nabyl na základě mnoha soudních stání, při nichž byla projednávaná jeho kausa. Zástupce Spolku Šalamoun byl na nich opakovaně přítomen a jednání monitoroval. Ztotožňujeme se s názorem pana Macha, že nám chybí soudci trestního práva, kteří jsou dokonale obeznámeni s problematikou ekonomicko-obchodně právní.

Bude snad pražský městský soud podávat trestní oznámení i na Spolek Šalamoun, jestliže jsme, po zkušenostech, kdy soudy ignorovaly skutečnost a kdy se řádně, nedbaje znění zákonů, plně nevypořádaly s důkazy předkládanými obhajobou, nabyli přesvědčení, že i v případě pana Macha se jedná o justiční zločin. Absurdně podložený vnitřním přesvědčením těch, kteří se na něj, s odkazem na § 2.odst.6, v rozsudku odvolávají.

Není právě ono pojmenování o možné propojenosti akce "Čisté ruce" a výroku soudu, oním citlivým místem, které je snadno viditelné? Pokud se soud cítí být tímto pomluven, pak nám nezbývá jiného, než se k názoru panu Macha připojit.

Jsme pro průhlednou a fungující justici, policii a státní zastupitelství. V kauzách, které jsme sledovali a sledujeme, se setkáváme s tím, že opak je pravdou. Represivní složky našeho státu svévolně a často účelově zneužívají svého postavení proti naším spoluobčanům.

Jsme toho názoru, že právě proklamovaná akce "Čisté ruce" je naprosto účelová a hlavně zneužitelná. Nevede k potrestání skutečných zločinců, ale sama často dává prostor k tomu, aby vznikaly justiční zločiny. Zůstává skutečností, že pravé ekonomické zločiny, kterých se dopustili a stále dopouštějí ti, kteří se do ekonomie transformovali z řad nomenklaturních kádrů KSČ a bezpečnostního aparátu komunistického režimu (StB, VKR a armády), zůstanou nepotrestány. Všichni ti, kteří hovoří o těchto akcích, jako o úspěchu své politické práce (viz. místopředsedkyně ČSSD , která v pořadu TV Nova " V kotli" řekla, že akce byla natolik úspěšná a citovala i v číslech počet sdělených obvinění, že se na ČSSD obrátily i okolní státy s žádostí o zaslání metodiky - nás by zajímalo, které státy - pokud si nemáme myslet, že se opět, jako v dobách komunistů, účelově lže), by si měli prostudovat některý ze spisů těch případů, které jsme sledovali nebo sledujeme..

Jen nepodjatá, nezávistivá a skutečně nezávislá veřejnost, pokud ji bude umožněno posoudit veškeré skutečnosti, by mohla vydat svědectví o tom, zda se jednalo o účelový trest za něco jiného či nikoliv. Jako autentičtí účastníci soudních jednání si troufáme tvrdit, že celé pojednání u Městského soudu v Praze nebylo ničím jiným, než justiční fraškou.

Celé trestní stíhání bylo původně odvozeno od údajného pojišťovacího podvodu. Skutečnost, že pojišťovací událost se pana Macha netýkala, neboť zcizené auto bylo pojištěno německým prodejcem, na něhož byl stále veden velký technický průkaz, přiměla orgány činné v trestném řízení najít si jinou - zástupnou záminku, aby i nadále mohly Petra Macha kriminalizovat.

Mezi základní lidská práva patří, mimo jiné, právo na spravedlivý soud a právo na svobodu slova, která nám zaručuje a garantuje Ústava ČR. Obě tato práva byla a jsou panu Machovi upírána.

Od roku 1948 do roku 1989 občané našeho státu svobodu slova neměli. Měli bychom si ji vážit a musíme si ji chránit -- všichni občané České republiky, bez ohledu na rozdílné politické názory či rozdílná náboženská vyznání.

Občan České republiky má právo se vyjadřovat k jakémukoliv problému. Má nezcizitelné právo na svůj názor. Pokud je svobodně vyslovený názor považován za trestný čin, nemůžeme být svobodnou, právní a demokratickou zemí. Nedejme si ukrást svobodu slova zástupným problémem, jako je trestní oznámení, které v případě pana Macha podává dokonce týž soud, který ho již jednou odsoudil, a kterým demonstruje nekontrolovatelnou a politickou moc soudů a justice, jenž jim však nenáleží a není v souladu s principy naší Ústavy.

Zdá se, že opět nastává doba, kdy se mocenskými prostředky, zneužíváním zákonů a zastrašováním, pod pohrůžkou trestu, má jedinec vzdát svého práva na vlastní názor a svobodný projev. Každý má právo na svůj názor, pokud není urážlivý. Každý má neodejmutelné právo ho veřejně vyjádřit. Ať se to někomu líbí či nikoliv.

Je pochopitelné, že justice, která páchala a páchá v této zemi nezákonnosti ve jménu "práva a spravedlnosti", se cítí být, ač zdánlivě nedotknutelná, ohrožená ve své nezávislosti. Tu si totiž svévolně a ke svému zištnému prospěchu vykládá jako pozici nedotknutelných, nad ostatními občany i nad zákony, tyčících se bohů. Většina soudců, státních zástupců a policistů opomíjejí skutečnost, že jsou za své činny právně zodpovědní a že nepožívají žádných mimořádných výsad nedotknutelnosti a imunity.

Mnozí soudci zaměňují svojí nezávislost na politické a státní moci, za nezávislost na všem. Tj. i na zákonech, které si vykládají dle vlastní potřeby a dané situace. Nepochopili a z minulosti se nepoučili, že zastrašováním si úctu nelze vymoci. Opovrhují Ústavou, neboť po mnoze nedbají nálezů Ústavního soudu a tím znevažují své vlastní postavení. Kdo potrestá je, za jejích trvalé opovrhování soudem a zákony?

Stát, který nezamezí zneužívání zákonů proti svým občanům, systém, který se uchyluje k prefabrikaci "obětních beránků", jako náhradu za skutečné zločince, si nejen nezaslouží být považován za demokratický a právní, ale je nutno jim opovrhovat. Je povinností každého zodpovědného občana, aby proti takovýmto způsobům a praktikám, které politická a mocenská reprezentace včetně vykonavatelů používá, se rozhodně a nekompromisně vzepřel.

V Praze dne 29. června 2002

Autoři jsou členkou a předsedou Spolku Šalamoun