V dávných dobách podstatnou část Evropy obývaly keltské kmeny. Připomeňme si tedy i to, jak jaro oslavovali Keltové. Jejich hlavní svátek byl o pár měsíců dříve - o zimním slunovratu. Když vypuklo jaro, slavili svátek nazývaný beltine, který připadal na den 1. května (tedy o trochu později než dnešní Velikonoce). V tento den se dobytek vyváděl z chléva a hnal se poprvé na pastviny. V předvečer se konaly oslavy, které znala celá Evropa ještě ve středověku.

Zaháněla se zima, čas mrtvých, vítalo se slunce, teplo a život.

V některých zemích se obdoba takových oslav dochovala dodnes. Právě tento svátek nazývá Goethe "Valpuržinou nocí", a dokonce i u nás patří tato noc výlučně čarodějnicím a strašidlům.

Antický svět nebyl na rozdíl od světa Keltů do té míry řízen přírodními cykly, spíše božstvy a mytologií. Ovšem staří Řekové i Římané slavili rádi a poměrně často. Většina jejich svátků měla souvislost s některým z nesčetných bohů. Řekové nevítali jaro jako takové, ale na jaře slavili dva velké svátky. Nejprve na přelomu února a března to byly třídenní slavnosti anthersterií (v měsíci květů anthesterionu), kdy se konaly především závody v pití. O měsíc později pak přicházel druhý největší svátek (po panathénajích) na počest boha Dionýsa. Jedlo se, pilo se, hrály se tragédie.

Když se rodilo křesťanství, přejalo z židovského kalendáře i mnohé svátky, mezi jinými také pesach. Ovšem nikoli beze změny. K tomuto svátku se přidalo i vzpomínání na život Ježíše Nazaretského. Zrodily se nové rituály: období půstu, Květná neděle, Velký pátek na připomínku ukřižování, a konečně oslava zmrtvýchvstání: Bílá sobota a veselá Velikonoční neděle. Toto pojetí se šířilo Evropou a spojovalo se s již tradičními pohanskými rituály. Zrodily se Velikonoce, tak jak je známe dnes.

Pesach (odtud i latinské označení pascha) se jinak také nazývá chag ha-macot (svátek nekvašených chlebů). Z prastarého zemědělského svátku, který připomíná další název pro Pesach - chag ha-aviv (svátek jara), se postupem doby stal svátek připomínající vyvedení z Egypta. To, že se tyto dva aspekty svátku spojily, neznamená, že by se navzájem rušily, ale naopak se velmi dobře doplňují a navzájem se vysvětlují.

Ke stěžejní skutečnosti vysvobození z Egypta se připojují i jiné skutečnosti z dějin spásy. (Noční hymnus palestinského targumu k Ex. 12, 42 (Codex Neofyti 1) vypovídá, že v noci Pesachu jsou obsaženy čtyři noci spásy: noc stvoření; noc, kdy se Bůh zjevil Abrahamovi a on byl ochoten obětovat svého syna Izáka; noc vysvobození z Egypta; noc, ve které přijde Mesiáš.) Vzpomínka na vysvobození z Egypta budila u Židů naději na budoucí vysvobození a život ve společné zemi.

Osmidenní svátek začíná patnáctého dne měsíce nisanu.

Prvé a poslední dny jsou svátky (jom tov), čtyři dny mezi nimi jsou polosvátky (chol ha-moed), během kterých je dovoleno vykonávat domácí práce.

Hlavní náplní tohoto svátku je znovuprožívání toho, jak Bůh vyvedl svůj lid z Egypta. Židé si navzájem připomínají: Ano, jsme to my, které Bůh vyvádí z otroctví a zachraňuje před nepřáteli. Aktualizace události exodu je v rituálu Mišny vyjádřena takto: "V každé době je povinností vidět sebe sama jako toho, kdo vyšel z Egypta" (mPes 10, 5b)

Při této slavnostní večeři si Židé připomínají dávný exodus z Egypta a modlí se za brzké vykoupení. Každý se má při sederové večeři cítit, jako by sám opouštěl Egypt. V Hagadě se mluví o praotcích Abrahamovi, Jicchakovi a Jakobovi, všichni jsou se svým národem v dobách exilu a poroby. Židy neopustí ani při deseti Božích ranách, kterými byl potrestán faraón, odejdou s nimi z Egypta a překročí Rudé moře. Stanou se svědky jeho zázračného rozdělení a zničení celého egyptského vojska.

Před pesachem je potřeba odstranit z domovů všechen chamec ("kvašené"), tj. kynuté těsto, dále například zkvašené jídlo, pivo, whisky nebo jakékoli substance, které je zakázáno používat na pesach.

Halachický příkaz prohledat a očistit dům od kvašeného je paralelou s potřebou očisty vlastního nitra. Chamec se nesmí konzumovat, ani vlastnit.

Když jsou podle předpisů vyčištěny všechny místnosti, musí pán domu zkontrolovat v předvečer erev Pesach všechny kouty místnosti. Tento obřad (nazýva se bdikat chamec) se vykonává po soumraku při světle svíčky. Před prohlídkou se umyjí ruce a přednese se požehnání. Mimo místnosti třeba prohledat i kapsy oděvů. Hledání chamecu se nesmí prerušit a je zakázáno se i rozptyľovat jakoukoliv zábavou. Všechen chamec, který se do svátku nestihl zkonzumovat, se daruje, prodá anebo zničí - na erev Pesach do oběda se spálí. Chamec, kterého se nebylo celkem možné zbavit, bylo možné prodat na základě právní smlouvy ne-židovi.

Žid podepsal smlouvu, zplnomocňující rabína nebo soud bejt din, aby v jeho jméně chamec prodali. Zplnomocněnec rabína dál uzavřel smluvu s ne-židem, který od komunity odkoupil všechno kvašené a složil u prodávajícího minimální částku. Patřilo k dohodě, že smlouva ztrácí platnost, když se kupující nevrátí s celým nedoplatkem do jedné hodiny po ukončení pesachu. Prodej se tak neuskutečnil, kupujíci dostal za námahu náhradu a prodávající měl též záruku zákona. Při podpisování smlouvy o převodu bylo zvykem nechat odměnu rabínovi a případně věnovat dobročinný dar.

V predvečer svátku se vyčistí všechny kovové předměty a košerují se v kotli na cihlové peci na dvoře nebo na ohništi. Na přípravu pesachových jídel se mohou použít pouze nádoby, které se dají vyhřát až do červena, například varné plotny. Většina rodin má pesachové nádobí, které nikdy nepřišlo do kontaktu s kvašeným. V některých domácnostech se kupuje nové nádobí a servis, který se potom prodá. Na erev Pesach hospodyně zabalínádobí používané během roku a vybere pesachové. Na erev Pesach se už nesmí jíst chamec, ale ještě se nesmí jíst maca, aby při slavnostním sederu měla "přitažlivost novoty". Proto sa jedí brambory, vajíčka. Mužští prvorození (starší věku bar micva - 13 let) drží půst, aby vyjádřili vděčnost za vysvobození.

V synagoze probíhá kupodivu velmi stručná liturgie, zato doma následuje bohatá oslava, plná fantazie. První dva dny Pesachu (v Erec Jisra'el pouze první den) bývá slavnostní večeře - pesachový seder.

Na slavnostně prostřeném stole nesmí chybět tři macesy, položené na sebe, navzájem oddělené přikrývkou. Někdy se umístňují na stojan se třemi poschodími, zhotovený speciálně pro tuto příležitost, a někde zase do trojdílné textilní tašky či pouzdra. Vrchní je Kohen, prostřední Lévi a spodní Isra'el. Každé jídlo má svoje místo i svůj význam. Na symbolická jídla slouží speciální talíř - keara, který má zvláštní prohlubně nebo misky opatřené odpovídajícími rytinami a nápisy, do ktorých se vkládají pokrmy, které předpisuje rituál. Složitější mísy obsahují zároveň tři přihrádky, do kterých jsou uložené ony tři obřadní macy.

Micvot, které plníme při sederu:

• Jíst macu
• Vyprávět příběh o vyvedení z Egypta
• Vypít čtyři poháry vína
• Jíst maror
• Říci halel - oslavu a dík Bohu

Rabínská tradice ustanovuje těchto čtrnáct podstatných částí sederu:

1. Kadeš ("posvěcení")
   je počátkem pesachové slavnosti, který tvoří beracha, kiduš pronesená nad prvním pohárem vína, které se vypije na konci modlitby. V ní se prohlásí tento večer za sváteční. Požehnání odděluje příchod času svobody, odděleného od času útlaku a otroctví.
   Kadeš MIDI

   Text požehnání zní:

   "Požehnaný jsi, Hospodine, Bože náš, Králi světa, jenž tvoří plod révy.

   Požehnaný jsi, Hospodine, Bože náš, Králi světa, jenž nás vyvolil a vyvýšil mezi všemi národy a vyzdvihl nás nad všechny jazyky a jenž nás posvětil svými příkazy. Ve své lásce jsi nám dal, Hospodine, Bože náš, svátky radosti a veselé sváteční chvíle, tento den svátku nekvašených chlebů, tento nádherný den posvátného shromáždění, svátek naší svobody, na památku odchodu z Egypta.

   Vpravdě jsi nás vyvolil a posvětil mezi všemi národy a ve své lásce jsi nám dal své svaté svátky pro radost a veselí. Požehnaný jsi, Hospodine, jenž posvěcuje Izrael a svátky."

2. Ur'chac (rechac, "omytí")
   Omytí rukou, avšak bez obvyklého požehnání, protože ještě nenastal čas k vlastnímu jídlu. Ruce si myjeme stejně jako před jiným jídlem, s tím rozdílem, že neříkáme brachu.
3. Karpas ("zelenina")
   Sní se kousek zeleniny namočený v octě či slané vodě jako připomínka trpkosti otroctví. Karpas je kořenová zelenina, např. kousek vařeného bramboru nebo syrové cibule, petržel, celer, nebo ředkvička, kterou namáčíme ve slané vodě, před jeho požitím pochopitelně říkáme brachu. Slovo karpas nám připomíná 600 000 zotročených židů v Egyptě, slaná voda jejich slzy.
4. Jachac ("rozdělení")
   Ze tří nekvašených chlebů se prostřední rozlomí na dvě části; polovina se opět umístí doprostřed mezi zbývající macesy, druhá polovina se někde ukryje, například pod ubrus jako afikomen. Rozlomením si připomeneme zázrak rozdělení Rudého moře.
5. Magid ("vyprávěč")
   Naplní se druhý pohár vína, ale než se vypije, vyprávěč vypráví příběh o vysvobození z Egypta - hagadu a pomocí úryvků z Bible, midrašických příběhů a dalšího vyprávění a zpěvů vysvětluje jeho průběh, smysl a aktuálnost. Je to nejcharakterističtější, nejdelší a nejdůležitější část pesachového sederu. Chudí jsou přizváni, aby s námi strávili sederový večer. Nalijeme druhý pohár vína a čekáme na dětské otázky, které jsou jednou z nejdůležitějších micvot, které na seder plníme. Nejsou-li u stolu děti, kladou si dospělí otázky navzájem. Po skončení první části hagady se vypije druhý pohár vína.
6. Rochca ("omytí")
   Všichni přítomní si omyjí ruce, tentokrát s obvyklým požehnáním brachu, protože opravdu budou jíst slavnostní večeři. Poté je již možno začít jíst.
7. Moci-maca ("požehnání macesu")
   Pronáší se obvyklé požehnání nad chlebem, tentokrát samozřejmě nekvašeným; pak se z něho kousek sní. Brachu Al achilat maca říkáme nad horní macou s polovinou prostřední.
8. Maror ("hořká bylina")
   Řekneme brachu Al achilat maror. Sní se listy hořkých bylin, namočené do charosetu. Charoset je sladká směs z rozsekaných oříšků, jablek, skořice a vína - představuje hlínu, ze které museli Izraelité v zajetí vyrábět cihly. Poté, co jsme snědli první kus macy, jíme maror samotný, poté jíme maror společně s macesem, při korech, v Hilelově sendviči. Při sederu se používá jako maror očištěný a strouhaný křen, locika, hlávkový salát, řeřicha apod.. Použijeme-li jako maror salát, je lepší jíst jeho košťál, který bývá na rozdíl od listů hořký.

9. Korech ("zavinutí", Hilelův sendvič)
   Sní se další část hořkých bylin, tentokráte s jedním macesem. Jí se jako sendvič, aby se připomněl zvyk, který držel význačný talmudický učenec rabi Hilel.
10. Šulchan Orech ("hostina", doslova "prostřený stůl")
    Počátek svátěční večeře; začíná se předkrmem skládajícím se natvrdo vařeného vejce(Bejca -- připomínka oběti, která byla v předvečer Pesachu přinášena v chrámě) osoleného slanou vodou, abychom si připomněli zboření Chrámu a také sváteční oběť chagiga. Zro'a (kost z beránka) symbolizuje pesachového beránka. Pokračuje se dalšími zvláštními pokrmy, z nichž každý má vlastní symbolický význam.
11. Cafun (Cofun, "skryté")
    Po hostině je nalezena (většinou dětmi) uschovaná polovina prostřední macy - afikomen ("zákusek"; toto slovo je pravděpodobně řeckého původu). Pojídá se na památku pesachového beránka, jenž se ve starověku obětoval a pojídal; pak se až do dalšího dne nesmí jíst nic. Připomínáme si tak pesachovou oběť, která se jedla na konci hostiny. Poté, co sníme afikomen, už kromě dalších dvou pohárů vína nic nejíme ani nepijeme.
12. Barech ("požehnání")
    Po skončení jídla se jako vždy omyjí ruce a pronese se tradiční birkat ha-mazon; přitom se naplní třetí pohár vína a nakonec se vypije. Nalije se čtvrtý pohár a nalije se také pohár vína pro proroka Eliáše, který přijde oznámit Mesiášův příchod.
    Eliahu haNavi MIDI MIDI
13. Halel ("chvála")
    Přítomní vzdávají díky Hospodinu za pesachovou večeři, v níž opět prožili zázrak osvobození. Naplní se čtvrtý pohár vína a vypije se po odříkání halelu (žalmy 115 - 118). Na konci halelu se otvírají dveře, aby se umožnil vstup Eliášovi, poslu mesiášské éry. (Podle jiné tradice bývají dveře při sederu otevřeny stále, aby se mohl jako host zúčastnit kdokoli potřebný, například kdo je chudý nebo na cestách.)
    Haleluja - žalm 113 MIDI
    B'tzet Jis'rael - žalm 114 MIDI MIDI MIDI
14. Nirca ("přijetí")
    Ohlašuje závěr pesachového sederu a Bůh je vyzýván, aby navždy zůstal osvoboditelem Izraele. Pokud jsme vše udělali jak se patří, můžeme si být jistí, že letos přijde vykoupení a konec Galutu a že příští rok již pesach oslavíme v Erec Jis'rael: "LeŠana haBa'a B'irušalajim!"

Kromě těchto symbolických pokrmů se během sederu podává večeře; tradičními jídly jsou: vývar s macesovými knedlíčky, jehněčí pečeně, kuře (někdy plněné macesovou nádivkou), plněná ryba; z moučníků to jsou: sladký nákyp zvaný macelokš, macesový dort a koblihy z macesové mouky.

* * *

Do této základní struktury jsou vloženy prvky, popsané v následujících odstavcích. Vzhledem k tomu, že tyto prvky jsou velmi různorodé a často vyžadují bližší objasnění, a také proto, že některé z nich jsou do sederu zařazeny jednorázově, zatímco jiné probíhají v delším časovém úseku, jsou tyto prvky popsány v blocích na základě vzájemných souvislostí.

Hagada

Hagada, "vyprávění" o událostech, jež vedly k odchodu z Egypta, začíná tím, že nejmladší dítě položí čtyři tradiční otázky (hebr. arba kušjot) a jeho otec mu je zodpoví. Známější označení těchto otázek -- ma ništana -- se odvíjí od úvodních slov první otázky: "Proč je tato noc odlišná od ostatních nocí?"

Každá odpověď má však čtyři verze, které jsou předepsané v hagadě, v závislosti od věku a chápavosti dítěte. Jádro sederu tvoří příkaz: "každý se má chovat tak, jakoby on sám odešel z Egypta". Jednotlivec tak prožívá jistým způsobem svůj vlastní mýtus počátku.

Hagada pokračuje vyprávěním o rabínech Eliezerovi a Elazarovi, a dále o čtyřech synech, kterým je potřeba vysvětlovat význam Pesachu. První syn je moudrý, druhý je špatný syn, další je prosťáček a čtvrtý se nedovede tázat, tj. je na otázky příliš mladý.

Následující midraš končí výčtem egyptských ran, při kterém účastníci večeře namáčejí prst do vína a při jmenování každé rány nechávají spadnout na zem kapku vína na vyjádření smutku nad zničením Egypťanů. Pesach není triumfalistickým svátkem. Je to svátek osvobození, při kterém nejsou zapomenuty oběti. Midraš říká: "Když andělé při zázraku přechodu mořem chtěli za Izrael zpívat vítěznou píseň, zabránil jim v tom Bůh slovy: 'Stvoření mých rukou se utopilo v moři a vy chcete zpívat píseň?'"

Nato všichni zpívají děkovnou litanickou modlitbu Dajenu ("Bylo by nám to stačilo").