3. 3. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
3. 3. 2003

Karol Jakubowicz: Evropská unie nám nepomůže

  • Na této konferenci ve Florencii o sdělovacích prostředcích zemí, chystajících se na vstup do EU, jste opakovaně hovořil o tom, co považujete za ideální požadavky a očekávání od Evropské unie v oblasti médií pro středoevropské země. Avšak postoji Evropské unie jste zklamán. Co chcete, aby Evropská unie pro sdělovací prostředky udělala?
  • Rozhovor s Karolem Jakubowiczem vedl na mediální konferenci ve Florencii Jan Čulík. Karol Jakubowicz je expertem Národní rady Polska pro vysílání, je to bývalý viceprezident polského rozhlasu a televize a v současnosti je předsedou inspekční rady polské televize. Zároveň působí už řadu let jako představitel Rady Evropy, v současnosti jako náměstek předsedy Výboru pro sdělovací prostředky. Je autorem četných zpráv Národní rady Polska pro vysílání týkajících se mediální problematiky.

    Karol Jakubowicz: Evropská unie se prezentuje jako ekonomická organizace. Zároveň vnutila členským zemím docela mlhavá, ale zároveň přísná politická kritéria, která se týkají i oblasti sdělovacích prostředků. Zároveň nikdy nevysvětlila, co těmito kritérii míní. EU řekla, že je nutno splnit politická kritéria, stabilita, instituce demokracie, a tak dále, ale nikdy řádně nevyjasnila, co se tím míní. Bylo to mezi řádky. Při vyjednávání vstupu do EU nás pořád odkazovali v této věci na kritéria Rady Evropy.

  • Aha, takže, kdykoli se někdo zeptal: My se mám stát stabilní demokracií, jak to máme udělat, oni odpověděli: "Jděte se zeptat někam jinam." Ano?
  • Ano, tak to v podstatě bylo. Zejména v oblasti sdělovacích prostředků. Rada Evropy ovšem pořád hovoří o svobodě projevu, o svobodě sdělovacích prostředků, o médiích veřejné služby, o nezávislosti médií, atd., a tak dělá Rada Evropy, OECD, práci Evropské unie, když budoucím členským zemím radí, jak zreorganizovat své systémy sdělovacích prostředků. Rada Evropy poskytovala právní pomoc, nic z toho neposkytla Evropská unie. V nejlepším případě poskytla EU trochu peněz, aby to vyřešil někdo jiný.

    Nyní vstupujeme do Evropské unie a Evropská unie stále ještě nemá ve svých dokumentech jasno, jak má vypadat řádně zorganizovaný systém sdělovacích prostředků. Přitom mají kandidátské země v oblasti sdělovacích prostředků obrovské problémy.

  • Říkal jste, že se Evropská unie zabývá problémy z jednadvacátého století, zatímco středo a východoevropské zápolí s problémy z devatenáctého století.
  • Ano. Snažili jsme si představit postkomunistický systém, založený na myšlenkách z devatenáctého století, na ideálech občanských práv, politických práv, sociálních práv, na svobodě projevu. Avšak západní Evropa si všechny tyto problémy v podstatě už vyřešila právě v devatenáctém století. Snažili jsme se realizovat tyto ideály zrušením komunismu. Evropská unie však bere tyto hodnoty jako zcela automatické. Předpokládá, že jim všichni rozumějí, a myslí si, že v členských zemích EU už tyto problémy byly dávno víceméně vyřešeny. A nyní dává obrovský důraz na hospodářský potenciál sdělovacích prostředků, na všechny sdělovací prostředky, které se stát katalyzátorem technologických změn a součástí informační společnosti, které je zapotřebí, má-li se Evropská unie, jak se praví v jejích strategických dokumentech, stát do roku 2010 konkurenčně nejúspěšnějším hospodářským blokem, založeným na znalostech. Sdělují nám: dělejte, přizpůsobte se co nejrychleji tomuto hypermodernímu technologickému modelu --

  • - a předpokládají, že svoboda projevu a nezávislost novinářů je zaručena, a ona při tom zaručena není.
  • Samozřejmě zaručena není -- musíme o ně teprve dlouhodobě usilovat. A není možno dělat zároveň obojí. Musíme nejprve vyřešit základní věci a teprve pak začít řešit další záležitosti. Proto říkám, že čelíme půldruhému století problémů mediální politiky. Je pro nás nesmírně obtížné, zejména když nám z EU nikdo neporadí, tyto problémy řešit. Žádná země nemá pro řešení těchto problémů legislativní kapacitu, administrativní kapacitu, politickou kapacitu, aby tohle všechno dokázala za několik krátkých let. Evropská unie přijala chartu základních práv. Otázkami sdělovacích prostředků se tato charta zabývá velmi obecným způsobem. Nyní se jedná o tom, zda má být tato charta základních práv včleněna do ústavní smlouvy. O mnoho dál se nepůjde. EU neplánuje definovat základní myšlenky, na nichž je založena. My potřebujeme pomoc, abychom si mohli vyřešit vlastní problémy. Bývalé komunistické země potřebují poctivého vyjednavače, pomahače zvenčí.

  • Avšak nebudou tyto kandidátské země reagovat na "imperialismus z Bruselu" hněvivě?
  • Ano a ne. Protože v postkomunistických zemích se nikomu nevěří. Nikdo není považován za nezávislého. O všech se usuzuje, že hrají nějakou politickou hru. Tak se v zoufalství obracíte k lidem zvenčí. A říkáte jim: Vám můžeme důvěřovat, protože se nepodílíte na domácích politických hrách. Když jste opravdu v zoufalství, jediným způsobem, jak se z něho dostanete, je to, že si představujete, že někde je situace ideální. A lidé možná ještě doufají, že na Západě je situace ideální.

  • Tam ovšem se hrají zase jejich vlastní politické hry.
  • Samozřejmě že ano. Evropská unie je založena na tom, že se vyhýbá konfliktům. Proto dodržuje princip subsidiarity. Existuje delimitace mezi rolí, kterou hraje Evropská unie, a četnými kompetencemi, které si podržují jednotlivé členské země. Myslím, že budeme velmi zklamáni, protože EU nebude ochotna hrát roli policisty nebo velkého bratra, který by kandidátským zemím nařizoval, jak uspořádat své záležitosti. Zároveň pořád existuje naděje, že nám poradí, jak úspěšně pokrčit s reformou našich společností.

    <

  • Takže se je snažíte přesvědčit, aby pomohli, a jejich reakce není zrovna uspokojivá.
  • Oni vůbec nereagují. Z Bruselu přichází jen byrokratický slovní průjem. Zaměstnanci Evropské unie jsou nesmírně opatrní, aby nikdy nic neřekli, aby se k něčemu konkrétnímu nezavázali. Takže se s nimi o politické praxi vůbec mluvit nedá, protože oni tam od toho nejsou. O tom, jak zorganizovat politickou praxi v určitém oboru lidské činnosti, je možno snad mluvit přímo s komisaři EU, anebo s Radou Evropy. Ale Evropská unie prostě nechce o těchto věcech vůbec otevřeně jednat. Někdy vám řeknou soukromě nebo mezi řádky, že nedosahujete požadovaného standardu, ale musíte si sami zjistit, co děláte špatně, v těchto oblastech politiky a lidských práv, což jsou z hlediska EU nedotknutelné oblasti, jsou to oblasti, které jsou součástí suverenity jednotlivých členských států.

    Takže až naše země vstoupí do EU, budeme na úplně odlišném stupni vývoje mediální politiky a z toho zřejmě vznikne množství problémů. Protože naše očekávání od EU a její očekávání od nás budou zcela odlišná. Z toho buď vznikne množství konfliktů, anebo budou nové členské země jen předstírat, že realizují politiku EU a zároveň budou ve svých zemích těžce zápolit s mediálními problémy; navenek se však budou vůči Bruselu tvářit, že jsou vzornými žáky, ale nebudou to brát vážně.

    To bylo naprosto jasné i na této konferenci. Všichni říkali: Musíte nám říci, co to znamená, "média veřejné služby", jak se to má organizovat. Reakcí bylo mlčení.

  • Anebo bláboly, ano.
  • (Smích). Ano.

  • Rozdíl mezi tím, co říkali eurokraté a co říkali lidé z východoevropských zemí byl markantní. Eurokraté mlhavě žvanili a Východoevropané zoufale prosili o pomoc.
  • Ano. A tyto prosby o pomoc budou asi zklamány. Protože Evropská unie není připravena v této věci jednat. Nemá to, co má Rada Evropy, celou Konvenci o lidských právech. Hlavní doporučení Rady ministrů, že nezávislost médií veřejné služby musí být zaručena tak a tak. Nezávislost mediálního regulačního orgánu musí být zaručena. Evropský soud pro lidská práva toto definuje velmi podrobně a konkrétně, co znamená svoboda projevu a jak musí být chráněna. Evropská unie tyto definice vůbec nemá.

  • Není tedy možno se obracet na tyto další instituce?
  • Můžeme, ale nejideálnější by bylo -- Evropská unie uvažuje o tom, že by přijala evropskou konvenci o lidských právech. Nejideálnější by z našeho hlediska bylo sloučit Evropskou unii a Radu Evropy v jednu organizaci. To se ale nemůže stát. Proto nás budou táhnout na dvě rozdílné strany. V současnosti převládá volnotržní orientace Evropské unie, která usiluje o snížení role státu a veřejnoprávních médií, aniž by byly v kandidátských zemích vyřešeny základní problémy regulace médií a svobody projevu. EU bude chtít podporovat stále větší liberalizaci médií v nových členských zemích, protože se domnívají, že se tím vyřeší otázka efektivity a konkurenceschopnosti, že tím tyto země rychleji vstoupí do nové informační společnosti. Jenže my v té etapě ještě nejsme.

  • Slyšeli jsme na konferenci ze Slovinska o osudu novináře, který přišel o zaměstnání, protože napsal článek pro Media monitor. Tím se Evropská unie zabývat tedy nebude, bude provádět deregulaci, aniž by začala ochraňovat práva novinářů.
  • Evropská unie nemá metody jak tyto problémy řešit.

  • Ale vy ji na ně pořád upozorňujete.
  • Ano, protože mám naději v integrační evropský proces. Doufáme v Polsku, že jestliže vstoupíme do EU Brusel přikáže naší vládě, jak se má chovat a co dělat, jak to udělá pořádně. Jenže Brusel to neudělá. Protože se Evropská komise bojí vlád členských zemí, protože ty mají právo Evropské komisi diktovat, co má dělat. Tak si myslím, že nastane velmi zajímavá situace. Lidé velmi drsně vystřízliví, protože se ukáže, že vstup do EU mnoho problémů nevyřeší.

  • To je velmi pesimistické. Nakonec, tedy, jak byste chtěl, aby se sdělovací prostředky v kandidátských zemích rozvíjely? Máte zjevně určité představy. Co by se mělo udělat?
  • Jak jsem řekl ve své přednášce, bude to celé dlouhý proces, než se řádně vyvine novinářská kultura a politická kultura. Přijetím zákonů se to nevyřeší. Je nutno vytvořit takovou situaci, v níž by určitou praxi všichni přijali.

  • Jak?
  • Musí existovat aktivnější občanská společnost. Aby politikové pochopili, že pro ně bude politicky velmi nepříjemné, budou-li dělat to, co dělají dnes.

  • Jak chcete zaktivizovat občanskou společnost, vzhledem k tomu, že máme nedokonalá, neefektivní média, která to nedokáží?
  • Některá média to dokáží. Gazeta wyborcza to dokáže, některé jiné noviny to dokáží. Je nutno je podporovat. Je nutno bojovat za financování nevládních organizací. Jestli nebudou mít nevládní organizace pořádné financování, občanská společnost bude oslabena.

    Bude to všechno velmi dlouhý proces, v jehož rámci se postupně bude budovat architektura demokracie. Na jedné straně budou politikové a doufám na druhé straně bude silná občanská společnost, vědomá si svých práv a všech otázek, které je nutno vyřešit, má-li vzniknout řádně fungující demokracie. Bohužel, to se bude muset vyvíjet skandál po skandálu. Protože jedině skandály způsobují, že se lidé těmito důležitými věcmi začnou zabývat.

  • Takže to bude dlouhý, seberegenerativní proces, stojíme teprve na jeho začátku a Evropská unie nám nepomůže.
  • To je můj dojem.

  • Děkuji vám za rozhovor.
  •                  
    Obsah vydání       3. 3. 2003
    3. 3. 2003 Monitor Jana Paula : Tunelování Mánesa se státním dohledem? Jan  Paul
    3. 3. 2003 Karol Jakubowicz: Evropská unie nám nepomůže Jan  Čulík
    3. 3. 2003 Svět na rozcestí Jan  Čulík
    3. 3. 2003 Jak se Evropská unie snaží vnímat východní Evropu pomocí právních předpisů a statistik Jan  Čulík
    1. 3. 2003 Má ČR takového prezidenta, jakého si zaslouží? Jan  Čulík
    1. 3. 2003 Železný trumf nového prezidenta ČR? Karel  Mašita
    3. 3. 2003 Klausova šance: kdokoliv bude lepším prezidentem než Havel, kdokoliv je lepším politikem než Špidla Štěpán  Kotrba
    28. 2. 2003 OST-RA-VAR: Dobré hry na ostravském divadelním festivalu Jitka  Peřinová
    3. 3. 2003 K mediální diskusi o odborně i eticky pochybené knize Vojtěch  Polák
    3. 3. 2003 Petr Bakalář už nevede semináře na FHS UK
    3. 3. 2003 Klaus bojovníkem za důvěru občanů ve stát Jiří  Večeřa
    3. 3. 2003 Začátek výstavby dálnice do Ostravy se znovu odkládá Jaroslav  Hlaváček
    3. 3. 2003 Klausovo prezidentské odpoledne Topí  Pigula
    3. 3. 2003 Vlastní názor nade vše Adam  Pospíšil
    3. 3. 2003 Media po dovršené volbě ještě neusazená Josef  Trnka
    2. 3. 2003 Je možno ještě zachránit České dráhy před destrukcí? Pavel  Řezáč
    3. 3. 2003 "Nezapomeňte na Afgánce" požádal Karzai Bushe Miloš  Kaláb
    3. 3. 2003 Co s Východem Michal  Jurza
    3. 3. 2003 Oprava
    3. 3. 2003 Oznámení
    3. 3. 2003 Filozofické texty na FHS UK shrnujeme samostatně Jakub  Holý
    3. 3. 2003 Zásadní omyly Jana Čulíka Jaroslav  Novotný
    3. 3. 2003 Přece je obvyklé, že profesoři vydávají vlastní učebnice? Kamila  Kozelková
    3. 3. 2003 Církve by neměly agitovat politicky
    5. 2. 2003 Pošta redakci
    18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

    Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
    3. 3. 2003 Svět na rozcestí Jan  Čulík
    3. 3. 2003 Jak se Evropská unie snaží vnímat východní Evropu pomocí právních předpisů a statistik Jan  Čulík
    3. 3. 2003 Monitor Jana Paula : Tunelování Mánesa se státním dohledem? Jan  Paul
    3. 3. 2003 Klausova šance: kdokoliv bude lepším prezidentem než Havel, kdokoliv je lepším politikem než Špidla Štěpán  Kotrba
    3. 3. 2003 Karol Jakubowicz: Evropská unie nám nepomůže Jan  Čulík
    1. 3. 2003 Železný trumf nového prezidenta ČR? Karel  Mašita
    1. 3. 2003 Má ČR takového prezidenta, jakého si zaslouží? Jan  Čulík
    28. 2. 2003 Bůh, pašovaný do paragrafů evropské Ústavy Štěpán  Kotrba
    28. 2. 2003 OST-RA-VAR: Dobré hry na ostravském divadelním festivalu Jitka  Peřinová
    27. 2. 2003 Prezident pre ťažké časy Oskar  Krejčí
    27. 2. 2003 Ben Bradlee: Politikové dnes lžou líp než kdy předtím Jan  Čulík
    27. 2. 2003 Prezidentská volba: Počítám, počítáme...kdo je nejlepší? Miloš  Dokulil
    27. 2. 2003 Pohlednice z Timoru II. Jaroslav  Kováříček
    27. 2. 2003 Za co se udělují zápočty na škole, kde učí Jan Sokol a Zdeněk Pinc Jan  Čulík
    27. 2. 2003 Chceme byť v Európskej únii sami sebou alebo sa v nej chceme rozpustiť? Peter  Zajac

    EU a sdělovací prostředky v postkomunistických zemích RSS 2.0      Historie >
    3. 3. 2003 Jak se Evropská unie snaží vnímat východní Evropu pomocí právních předpisů a statistik Jan  Čulík
    3. 3. 2003 Karol Jakubowicz: Evropská unie nám nepomůže Jan  Čulík