Chvíli jsem přecházel mezi hloučky demonstrantů. Proplétalo se tu mnoho reportérů. Občas někomu položili pár otázek. Vybírali si co nejvýstředněji vyhlížející účastníky. Rozvinul jsem transparent a požádal vedle stojícího mladého muže, aby podržel druhý konec. Souhlasil. Vzápětí se kolem něj vytvořil hlouček fotografů a kameramanů. To byl ON - jejich demonstrant: dlouhé blond vlasy, brýle lenonky, kapuca a držel popsané prostěradlo! Nasadil si šátek přes obličej. Moje všední postava na opačné straně transparentu zaujala jen málokoho. Nás, obyčejně vyhlížející většinu demonstrantů fotografoval málokdo, ani s námi nenatáčeli rozhovory. Pozornost na sebe strhlo především ,,tvrdé jádro" asi padesáti protestujících.

A tak televizní diváci večer ve zprávách viděli maskované lidi, kteří za temného víření bubnů zlostně skandovali "No passaran!" Jen účastníci demonstrace a pár přihlížejících vědí, že se většinu času bubnovalo spíš vesele a pouze delší zastavení vnesla do hlasů průvodu stín zloby. Muž v dlouhém koženém plášti skandoval za pochodu básně. Občas za to sklidil potlesk svých druhů. Ještě na Náměstí Míru přišel agitovat americký Švejk, v uniformě s americkou vlajkou a stuhou na hrudi: "Na Bagdád! Paní Müllerová, na Bagdád!" Křičel s cizím přízvukem. "Za svobodu a levnější benzín!" Všichni kolem se smáli. "Ser na Bagdád a poď na pivo.", ozvalo se. "Pifo je dobrý. Na pifóó! Ale až potóm. Teď na Bagdád! Za svobodu a levnější benzín!", pokračoval Švejk v profesionální klauniádě a salutoval.

Kdo potřeboval projít mezi lidmi, požádal o dovolení. I ti, které by většina veřejnosti od pohledu prohlásila za chuligány, se chovali zdvořile, s respektem ke každému účastníkovi.. Slova s dovolením, prosím či promiň nepoužívali pouze někteří fotografové. Mlčky se prodírali davem a těm z nás, kteří vyhovovali jejich představám, strkali širokoúhlé objektivy pod nos. Nejneomalenější byl reportér agentury Reuters.

Přišli se podívat i lidé zralejšího věku. Jedna paní nás před pochodem varovala: "Kluci nechoďte tam. Sou na vás připravený. Ztlučou vás." Na varování vlídné dámy nedošlo, policie se chovala korektně. Demonstraci jsem opustil asi v 16 hodin, kdy pochod uvázl mezi opěrnými zdmi v Bělehradské ulici, policisté se začali řadit průvodu v zádech a mezi lidmi se začala šířit nervozita.

A jestli jsem se něčeho bál? Když jsem jel s transparentem tramvají, probodlo mě bezpočet nepřátelských pohledů některých počestných spoluobčanů. Kdo v těchto dnech vyrazí na demonstraci je pro ně vandal a pouliční rváč. Děsí mne síla, jakou má lehce zavádějící informace podaná v médiích.