ČR: Exekutoři se vrací. Češi čelí nové osobní dluhové krizi

9. 12. 2022 / Albín Sybera

čas čtení 20 minut
Právní předpisy o oddlužení zavedené od roku 2021 vyvedly z exekučního řízení tisíce Čechů. Přesto kvůli krizi životních nákladů a neprovedení dalších reforem hrozí návrat do temných časů nuceného vymáhání dluhů

Martin vydělává zhruba 22 500 korun (916 eur) měsíčně, když pracuje v jedné z továren na kovové součástky, která se nachází nedaleko malého města ve východních Čechách. Od ledna 2020 Martin přichází o 6 500 korun, tedy téměř a  třetinu svého měsíčního platu, poté, co mu soud povolil vyhlásit osobní bankrot, napsal Albín Sybera na serveru BankanInsight.

Martin, otec tří dětí, uvedl, že "jen tak tak zvládá" platit účty a pokrýt potřeby své i své rodiny.

 
Přesto se Martin považuje za jednoho ze šťastlivců. Stal se obětí brutálního systému, který vznikl v první dekádě devadesátých let, kdy kombinace různých legislativních opatření podpořila nucené vymáhání dluhů neboli exekuce soukromými exekutory do té míry, že se tak vlastně vzniklo samo o sobě prosperující podnikatelské odvětví.

V tomto odvětví bylo více subjektů - včetně soudních rozhodců a advokátů - motivováno k nepřiměřené ochraně práv věřitelů oproti dlužníkům. Až příliš často se jednalo o bezohledné věřitele, kteří profitovali ze špatně regulovaného trhu tím, že působili v prostředí, které bylo fakticky bezrizikové, neboť těm, kteří nespláceli půjčky, a to i relativně malé, exekutoři rychle zabavovali majetek nebo nemovitosti.

Martinovy problémy začaly v roce 2017, kdy souhlasil s tím, že pomůže svému příteli a splatí jeho dluhy půjčkou 350 000 korun (14 244 eur), kterou na jeho jméno poskytla místní pobočka jeho banky. Martin však nevěděl, že jeho přítel již čelí řadě exekucí, což mu brání v tom, aby si půjčku vzal sám.

Martinův přítel nevyhnutelně nebyl schopen peníze vrátit a Martin se brzy sám ocitl v nuceném exekučním řízení, kdy mu na dveře klepali exekutoři.

Díky změnám v legislativě zavedeným v roce 2019, které uvolnily přísná kritéria pro osobní bankrot, však Martin mohl vyhlásit bankrot, v jehož rámci musel splatit pouze 70 % původního dluhu. Insolvenci by měl opustit v roce 2024, stále ve svých čtyřiceti letech a bez dluhů - i když bez dobrého kreditního skóre u bank.

Pokud však bude současná situace nebetyčně vysokých účtů za energie a rostoucích životních nákladů pokračovat, spolu s neschopností zlomit tradičně silnou politickou podporu pro věřitele, Martin a jeho rodina by mohli být jedněmi z ubývajícího počtu těch, kterým se podaří vymanit se z nekonečného koloběhu nahromaděných dluhů, na nichž se jako supi přiživují právníci a exekutoři.

Bestiální dědictví

Martin rozhodně není sám, kdo se ocitl ve vážných finančních potížích od doby, kdy se v Česku v 90. letech minulého století rozjel úvěrový boom.

Podle údajů zveřejněných Exekutorskou komorou ČR čelilo ke konci roku 2021 nucené exekuci téměř 700 000 Čechů. To představuje zhruba 6,4 procenta populace. Pokud vyloučíme nezletilé, pak je podíl dospělé populace čelící exekučnímu řízení mnohem vyšší.

Čerstvě zveřejněné údaje Komory z 5. prosince ukazují, že počet Čechů v exekučním řízení klesl z 698 028 v roce 2021 na 670 857, což naznačuje, že legislativní změny provedené v minulých letech mají určitý efekt.

Toto číslo však zahrnuje pouze ty, jejichž exekuce jsou vymáhány soukromými exekutory, a nezahrnuje vymáhání dlužných částek na základě nezaplacených daní, sociálního pojištění nebo policejních pokut, které může vymáhat přímo finanční nebo obecní úřad.

"Můj problém s údaji [Komory] by spočíval v tom, že stát nedisponuje [úplnými] údaji a nezveřejňuje je," říká Radek Hábl, zakladatel a ředitel Institutu prevence a řešení dluhů, a vypočítává, že exekuční vymáhání dluhů plynoucích z nezaplacených daní, sociálního pojištění nebo policejních pokut by mohlo čítat dalších "500 000 až 800 000 řízení".

Přetrvávající krize osobních dluhů má své kořeny na počátku roku 2000, kdy byla poprvé zavedena legislativní opatření jako reakce na úvěrový boom živený v rodícím se postkomunistickém kapitalismu 90. let. V té době se rozvíjelo podnikání v oblasti půjčování peněz bez většího regulačního dohledu, což umožňovalo jednotlivcům a firmám získávat půjčky bez většího předběžného prověřování. Kromě častého selhání klientů se v tomto odvětví vyskytovaly podvody při získávání půjček bez úmyslu je splácet.

V důsledku toho byl zaveden soubor opatření, která věřitelům poskytla rozsáhlou kontrolu nad dluhy jejich klientů. Patřilo k nim zavedení soukromých rozhodců, kteří mohli rychle rozhodovat o pohledávkách mimo soudy. Problém spočíval v tom, že tito adjudikátoři byli doslova "závislí na poplatcích 1 000 korun [40 eur]" od věřitelů a "jednoduše rozhodovali v jejich prospěch", vysvětluje Hábl. Připomíná nechvalně známý příklad jednoho rozhodce, který předsedal 27 000 případů, které byly všechny rozhodnuty ve prospěch společnosti Profi Credit poskytující spotřebitelské úvěry, a dalších 10 000 ve prospěch pobočky Profi Creditu, která se zabývá vymáháním pohledávek, Profi Debt.

Kromě toho byli v roce 2001 na trh uvedeni soukromí vymahači dluhů neboli soudní exekutoři. Ti byli dále zmocněni k právům, jako je zmrazení bankovních účtů dlužníků nebo zabavení jejich soukromého majetku. Povzbuzeni těmito právy začali soudní exekutoři jednat spíše jako podnikatelé, protože jejich odměna závisela na míře úspěšnosti a smlouvách s věřiteli.

V důsledku toho se z vydělávání peněz na nesplacených spotřebitelských dluzích stal prosperující byznys poháněný subjekty, které měly zájem výhradně na zvyšování počtu problémových dlužníků i hodnoty jejich dluhů. Údaje z prvního desetiletí tohoto "obchodního cyklu" neexistují, říká Hábl, přesto se opakovaně setkal s příběhy dlužníků, kteří přišli o majetek, jehož hodnota přesahovala násobky jejich dluhů poté, co se k jistině připočetly poplatky a odměny soudním znalcům a exekutorům.

Tento "byznys" se stal pro osoby na straně věřitelů ještě lukrativnější poté, co byly za tehdejšího ministra spravedlnosti Pavla Němce v roce 2006 zvýšeny odměny advokátů. Tyto nové tarify učinily i z malých osobních dluhů v hodnotě pouhých pár stovek korun lukrativní položky nuceného vymáhání, protože advokáti z nich mohli inkasovat obrovské odměny. Bylo tak možné rychle vydělat desítky tisíc korun na dluzích v nominální hodnotě pouhých několika set korun. Ještě důležitější však bylo, že mnozí advokáti byli motivováni k rychlému podávání žalob o nezaplacené dluhy, které vymáhali soukromí soudní exekutoři.

Teprve v roce 2013 Ústavní soud rozhodl, že jednorázové odměny advokátů ve výši 4 500 korun, často uplatňované u dluhů v hodnotě pouhých 100 korun, jsou protiústavní, a otevřel tak cestu k zavedení nového sazebníku ve výši 200 korun. Před tímto nálezem advokáti uplatňovali nyní protiústavní poplatek dokonce dvakrát, poprvé za přihlášení pohledávky a podruhé za přihlášení vymáhání pohledávky, říká Hábl.

Další legislativní změny zavedené od roku 2016 se týkaly přísnější regulace nebankovních poskytovatelů peněžních půjček, zrušení mimosoudního řízení a omezení poplatků za dluhy podléhající nucenému vymáhání na 50 procent nominální hodnoty dluhu.

Před postupným zaváděním těchto změn se však velká část české populace dostala do finanční pasti, protože kumulace řady exekucí znemožňovala splácení dluhů v průběhu života. V mnoha případech nepřinesly exekuce žádný výsledek po dobu delší než 10 let, protože vzniklé poplatky z prodlení vyhnaly výši dluhu do astronomických výšek.

Studie z roku 2021, kterou provedla společnost PAQ Research zabývající se sběrem sociologických dat ve spolupráci s několika nevládními organizacemi, včetně společnosti Háblovy, působící v oblasti poradenství dlužníkům v České republice, ukázala, že 53 % dotázaných dlužníků čelí nuceným exekucím starším než 12 let. Tedy exekucí, které mají svůj původ před rokem 2010 v desetiletí poznamenaném výše popsanými legislativními opatřeními.

Sociální a psychiatrické vězení pro dlužníky

Tato část populace čelila další ostrakizaci, neboť "dlužník" se stal sprostým slovem spojovaným s "leností", "konzumem" nebo "hloupostí", a tedy plně odpovědným za svou situaci. Stále se objevují příběhy exekutorů, kteří močili na postele dlužníků poté, co jim byl umožněn přístup do jejich obydlí.

Po 40 letech státního socialismu a centrálně plánovaného hospodářství se v Česku po roce 1989 prosadily radikální myšlenky volného trhu, zosobněné zakladatelem konzervativní ODS Václavem Klausem, který se stal premiérem i prezidentem. Klaus, který se sám prohlašoval za thatcheristu, byl tváří politiků, které historik Tony Judt označil za "doktrinální volnomyšlenkáře". Šlo o přesvědčené antikomunisty, kteří spojovali svobodu s volným trhem. V tomto ohledu považovali státní regulaci za omezování občanských svobod a věřitele povyšovali na ty, kteří pouze uplatňují základní práva.

Vojtěch Boháč, šéfredaktor investigativního webu Voxpot, konsttauje, že toto zostuzování dlužníků našlo svou nejextrémnější podobu v Rusku Vladimira Putina. Během svých cest po Rusku v roce 2019 viděl ve Vladivostoku nákladní auto s nápisem "Odpojujeme dlužníky od kanalizace". Řidiči kamionu Boháčovi řekli, že jde o "opatření, které má dlužníky donutit zaplatit dlužné poplatky za vodu, elektřinu nebo záchody". Dlužníci by byli nuceni používat jako toalety ulice nebo parky, aby na ně veřejnost viděla. V Novosibirsku Boháč zahlédl veřejné latríny, na kterých visel nápis "pro dlužníky".

"Když jsem tento jev studoval, připadal jsem si jako v románu [postmoderního ruského spisovatele] Vladimira Sorokina," říká Boháč a popisuje absurditu toho, že cenou za to, aby lidé platili své dluhy, bylo mít "ulice plné exkrementů". Dodává, že ve většině případů "jsou dlužníci v důsledku své permanentní krize na dně společenského žebříčku".

Cena za ostrakizaci dlužníků má v Česku další náklady v podobě motivace dlužníků vyhýbat se zdanitelným příjmům a zároveň jsou nutné další veřejné výdaje na sociální pomoc dětem vyrůstajícím v rodinách, kde jsou oba rodiče v dluhové pasti, říká Daniel Prokop, sociolog a člen poradního sboru vlády pro ekonomiku.

Martin, otec tří dětí, se odzbrojujícím způsobem domnívá, že si za své problémy může sám, a  vysvětluje, že je vděčný za to, že mohl podstoupit přísná insolvenční opatření. "Pokud se každý měsíc až do roku 2024 vzdám části svého platu, bude mi odpuštěno 30 procent původního dluhu," říká.

Na otázku, zda si myslí, že by se opatření měla zmírnit, například zkrátit dobu insolvence, aby se více lidí mohlo zbavit svých dluhů dříve, nesouhlasí. "Lidé by toho jen zneužívali."

Hábl upozorňuje, že mezi českou veřejností existuje "velká informační bariéra" o skutečném rozsahu a povaze problému, o kterém se v médiích jen zřídka mluví jako o osobní dluhové krizi.

S tím souhlasí i Eva Decroix, poslankyně za ODS, která v současné době vede koalici. Ta uvedla: "V ekonomice máme stále velké množství dluhů, které jsou důsledkem přetrvávajícího nedostatku finančních znalostí v kombinaci s aktivními nabídkami různých subjektů, které půjčují peníze."

Aby se lidé s nahromaděnými osobními dluhy udrželi nad vodou, hledají v mnoha případech práci v šedé ekonomice, aby se vyhnuli oficiálním příjmům, které by byly předmětem nucené exekuce.

Velké množství lidí navíc neví, jak vyhlásit osobní bankrot, aby se vymanili z koloběhu dluhů, zatímco jiné od toho odrazuje nutnost zaplatit další poplatky nebo zapsání jejich jména a osobních údajů do insolvenčního rejstříku.

Milosrdné léto

Na popud výzev nevládních organizací, novinářů a sociálních analytiků, jakož i přetrvávajícího vysokého počtu exekucí, schválil český parlament v roce 2021 další zákon o oddlužení, tzv. milostivé léto. Cílem tohoto oddlužení bylo snížit vysoký počet lidí, kteří uvízli v exekučních řízeních, a to poskytnutím tříměsíční lhůty pro prominutí dalších poplatků ze závazků vůči veřejným institucím.

Od 28. října 2021 do 28. ledna 2022 osvobodilo období "Milostivé léto" ze zadlužení přibližně 15 000 lidí a ukončilo přibližně 50 000 nucených exekucí. Letos parlament schválil "Milostive leto II", které trvalo od 1. září do 30. listopadu 2022, a v současné době probíhají jednání o možnosti zavedení "Milostive leto III".

Tomuto úsilí napomáhají někteří z hlavních beneficientů byznysu s osobními dluhy, kteří se zdají zaujímat k problému osvícenější postoj. Home Credit PPF a Air Bank se spolu s dalšími bankami připojily k seznamu společností, které v rámci "Milostive leto II" nabízejí splácení dluhů bez dalších poplatků. Nevládní organizace Člověk v tísni, která provozuje i poradenský web Milostive léto II, hodnotí Home Credit, kdysi jednoho z nejproblematičtějších poskytovatelů půjček na českém trhu, jako jednoho z nejpříkladnějších v současnosti.

Přesto poslankyně Decroixová uvádí, že i přes snížení počtu dlužníků v problémech "Milostivé léto" neřeší situaci lidí, kteří se ocitli v dluhové pasti v řadě exekučních řízení, ani lidí s kumulovanými dluhy. Tvrdí, že pro Česko je důležité mít "účinný systém oddlužení, který umožní lidem a domácnostem vrátit se do normálního života a neuvíznout v šedé zóně".

Poslech některých politiků však ukazuje, proč k tomu v dohledné době pravděpodobně nedojde.

Kolega Decroixové z ODS Marek Benda, který je s více než 25 lety v parlamentu nejdéle sloužícím českým zákonodárcem a je jednou z tváří konzervativního a silně neoliberálního proudu ve své straně, si myslí, že je třeba zachovat přísnost vůči dlužníkům.

"Dlužníci utráceli peníze za hloupé a zbytečné věci," řekl Benda v zářijové reportáži České televize o legislativě upravující exekuce, insolvence a osvobození dlužníků.

S jeho slovy souhlasí i Patrik Nacher, poslanec opoziční strany ANO populistického expremiéra Andreje Babiše. Na otázku týkající se perspektivy přijetí tříleté doby insolvence Nacher uvedl:

"Musíme rozlišovat mezi dlužníky, kteří se do situace dostali v důsledku podnikatelské činnosti, nebo v důsledku konzumního způsobu života."

Nacher také uvedl, že by v zásadě nebyl proti zkrácení doby insolvence na tři roky, pokud by přijetí tohoto opatření bylo kompenzováno jinými přísnými opatřeními, která by zajistila, že dlužníci udělají maximum pro splacení svých dluhů.

Komentáře obou poslanců ilustrují, jak se věřitelé tradičně těší silné podpoře napříč politickým spektrem, která, jak se zdá, zůstala nedotčena od posledních parlamentních voleb v říjnu 2021, kdy Babišovu menšinovou centristickou vládu nahradila středopravá koalice pěti stran vedená konzervativní formací soustředěnou kolem ODS.

Protesty a paraziti


Období eldoráda českého spotřebitelského úvěrování, kdy díky spotřebitelům využívajícím snadno dostupné zadlužení vznikly současní finanční giganti, jako je Home Credit od PPF nebo GE Money Bank, je možná u konce, i když rostou obavy, že nová krize životních nákladů by mohla zemi opět uvrhnout do nové vlny zadlužování.

Hábl varuje, že "energetická krize bude příležitostí" pro pochybné poskytovatele půjček, protože lidé, kteří se potýkají s finančními problémy, jsou náchylní vyhledávat rychlé krátkodobé půjčky na pokrytí prudce rostoucích životních nákladů, zejména účtů za energie nebo nájemné.

Nacher i Decroixová  souhlasí s tím, že riziko, že se domácnosti uchýlí k rychlým půjčkám nebo nebudou schopny splácet své dluhy, je reálné, ale že vláda a parlament mají k dispozici dostatečné prostředky, jak proti tomu bojovat.

Decroixová poukazuje na to, že parlament "zvýšil důchody, podporu bydlení a poskytl rodinám paušální přídavky na dítě, [zatímco ceny energií pro domácnosti] jsou nyní omezeny".

Vysvětluje, že cílem těchto opatření je pomoci lidem ohroženým chudobou: "Těm, kterým po zaplacení účtů zbývá jen málo a čelí vyšším nákladům, hrozí zhroucení rozpočtu". Dodává, že právě tato část domácností by mohla být v pokušení "vzít si rychlou půjčku nebo přestat splácet své dluhy".

Nacher zdůrazňuje význam finančního vzdělávání a komunikace s vládou. "Lidé se musí naučit v těchto výjimečných situacích slevit ze svého životního standardu. Pokud si lidé budou chtít udržet životní úroveň, na kterou jsou zvyklí nyní, mohou o ni v dlouhodobém horizontu přijít," tvrdí.

Nicméně Hábl říká, že anekdotické důkazy, které získal při přednáškách na konzultačním semináři s pracovníky call centra jednoho z největších distributorů energií, naznačují, že i pouhé udržení tepla tuto zimu uvrhne více lidí do dluhů.

Workshop uspořádala energetická společnost v důsledku velkého nárůstu telefonátů od zákazníků, kteří se ocitli v tísni kvůli rostoucím účtům za energie. "Pracovníci call centra se po vyslechnutí příběhů některých z nich psychicky zhroutili," říká a dodává, že většina z nich nevěděla, jak jim poradit.

Milostive léto II skončilo 30. listopadu a odborníci již varovali před přílivem rychlých půjček, který vyvolal rostoucí počet domácností bojujících pod prudce rostoucími účty za energie a ceny základních potřeb.

Politoložka a vedoucí Masarykova ústavu pokročilých studií ČVUT v Praze Vladimira Dvořáková 4. prosince v České televizi uvedla, že i lidé, kteří se nikdy do takové situace nedostali, mohou být nuceni vzít si půjčku "na pokrytí základních potřeb". Dodala, že se "většinou jedná o takzvané 'rychlé půjčky', [které] vedou k dlouhodobému zadlužení".

Sociolog Daniel Prokop upozorňuje, že zatímco v listopadu loňského roku zůstalo po pokrytí životních nákladů bez úspor 19 % českých domácností, letos v listopadu to bylo již 35 %.

A to podle odborníků jistě opět přiměje "dluhové supy" začít jednat.

Původně vyšlo v angličtině ZDE

2
Vytisknout
8986

Diskuse

Obsah vydání | 13. 12. 2022