Pisatel nechce být identifikován svým okolím, protože se za svůj názor v podstatě stydí, ale má nutkavou potřebu vykřičet ho do světa.

Další variantou je, že autor má "žertovné jméno" a nechce být pod dopisem uveden jako třeba Růžena Šípková.

A nebo je třeba kritikem (všimněte si dalšího pozoruhodného rysu, pochvaly se většinou podepisují) některá z mediálně slavných osobností, která by před národem ráda zatajila, že miluje Televarieté, ale ten druhý skeč byl nekoukatelný, takže podpis Karel Gott nepřipadá v úvahu.

Asi vás zajímá, kam tím vším mířím? Vrátím se tedy na začátek, k Britským listům. Podivínští mi přijdou zejména pisatelé, kteří každý článek rozcupují, ale i přesto další den znovu sednou k počítači a otevřou BL.

I zde nacházím několik možných vysvětlení, pokud již nebyla popsána výše. Pisatelé buď Jana Čulíka a Britské listy milují, jejich pubertální věk jim ale velí býti v opozici, a tak každý příspěvek dostane co proto, nebo se jedná o specifickou formu masochismu, pisatel sice Britské listy a Jana Čulíka obzvlášť nenávidí, nemůže si však pomoci a každé ráno s šimráním v žaludku opět přečte celé číslo s očekáváním, co tam zase ten Čulda napíše. Někde jsem četla, že nenávist a láska k sobě mají hodně blízko, tak nevím.

P.S. Já se svým jménem ani příjmením problém nemám, sousedky zdravím již nyní. Moc se už taky těším na přezdívku. Pokud by si mí drazí anonymové nevěděli rady, zapojím ráda i svou šedou kůru mozkovou.

Poznámka JČ: Proč to ti lidi čtou, když to nemohou snést? Vysvětlení je, myslím, jednoduché. Jde o pokusy o "mocenský boj". Anonymové, většinou o to omezenějšího rozhledu a myšlenkového či vědomostního zázemí, oč jsou hlučnější, nemohou snést, že do uzavřeného českého myšlenkového prostředí českého jazyka pronikají informace, názory a diskuse, které ochromují konvenční "vnitročeský" informační monopol. Tak se proti tomu aspoň snaží něco neartikulovaně vykřikovat. Je to dost podobné, jako když Severokorejci šířili padesát let svou propagandu tlampači přes hranice do Jižní Koreje. Všimněte si, jak je tristní, že valná většina anonymů neumí vůbec reagovat k meritu věci, ale reagují stereotypně jak automaty podle svého ideologického přesvědčení. Diskuse na fórech mívají bohužel většinou mizivou hodnotu, právě proto, že jsou apriori negativní (když je něco pořád na jedno brdo, ztrácí to jakoukoliv sdělnost) a stereotypně ideologické (po přečtení prvních dvou slov se pozná, k jaké politické straně se anonym hlásí).

Že jde o pokusy o mocenský boj a za úsilí za každou cenu si zachovat uzavřenou mysl, je zřejmé i z toho, že se anonymové občas snaží skandalizovat tento list nejrůznějšími podružnostmi, které za pomoci polopravd a zkreslování informací (často úmyslného, jindy snad jen v důsledku vlastní omezenosti) rádi prezentují jako něco šokujícího.

Nový čtenář časopisu těmito jevy může být právem fascinován. Jsou součástí patologie určitých vrstev české společnosti a nelze než konstatovat, že tato nemoc v českém prostředí prostě existuje. Měli bychom si to dobře uvědomit a počítat s tím.

Upozorňuji však, že ať jsou tyto výlevy pro nového čtenáře jakkoliv fascinující, ve slušné společnosti se anonymové neberou vážně a ani se s nimi nediskutuje. Anonymita je obscénní proto, že si anonym svým skrýváním vyhrazuje nad ostatními vrch. V demokracii se vede diskuse slušných lidí s otevřeným hledím. Každá redakce hází anonymy do koše.

Jen estébáci za komunismu využívali anonymních udání, manipulací a polopravd - není divu, že některým lidem to dodneška zůstalo. A vskutku - je to sociologicky zajímavé - některé příspěvky na fórech působí skutečně ryze estébácky.