To, že se volby blíží, se zajímavě projevuje na stránkách Patočkových Literárních novin. Docela komickým textem je v čísle 23/2003 (z 3. června 2002) "úvodník" Jaroslava Šabaty (jednoho z Patočkových kamarádů, Patočka ho prý v minulých dnech v Brně při křtu své knihy "fejetonů" prohlásil "největším ze současných českých myslitelů"). Šabatův text má charakteristicky pseudointelektuální už titul, "Dobře obyvatelný meziprostor" - britský satirický čtrnáctideník Private Eye tiskne rubriku Pseuds' Corner (Koutek pro snoby), viz zde, kde pravidelně tiskne nejtrapněji snobské, "pseudointelektuálské" pasáže z britského tisku, Šabata by se tam umístil opravdu čestně. Jeho "úvodník" je pseudointelektuálským blábolením s občasným útokem na Václava Klause. Posuďte sami, vybíráme pár vět:

Dejme tomu, že věštci z analytických svatyň míří téměř do černého. (Proč "téměř?" Proč "ze svatyň"?) Ale i kdyby nemířili, základní alternativa je i tak na dlani. (...) Co se bude dít s dějinotvornějším pólem české politiky? Jak se dějinotvorný potenciál "levého středu" - bez ohledu na to, zda se bude realizovat vládně, nebo v opozici - vypořádá se svým programotvorným údělem? (...) Táhne se stále zřetelněji štěpná linie mezi mělkým političnem (mělkými politiky i mělkou nevolí z nich) a oním zápasem za svobodu, jenž si přívlastek dějinotvorný plně zaslouží. (...) Nařčení Kasla ze zbabělosti je jen jednou z typických machiavelistických kreací Václava Klause, kterou osvědčuje tváří v tvář Augiášovu chlévu, v nějž se proměnila jeho vlastní strana. To, čeho si ještě obecně nevšímáme, je rychle narůstající programotvorný potenciál našich dosud téměř bezejmenných třicátníků. (...) Svou nadějí, že právě to je prostor dobře obyvatelný, rozvíjí tezi jiného třicátníka (je jím pro změnu šéfredaktor těchto "novin"), že prostor mezi nacionalismem a antinacionalismem je jen zvláštní dimenzí prostoru, jenž se rozkládá mezi komunismem a oním vulgárním antikomunismem, jehož protagonisté ještě v roce 2002 pečlivě vypočítávají, kteří kandidáti na funkci poslance prošli komunistickou stranou. Tento poznatek nás vrací z konce jen poněkud jiného k tezi už vyslovené: že štěpná linie mezi tvořivostí a netvořivostí nevede mezi stranami, které "vnímáme" jako demokratické, (...) ale napříč všemi stranami. Neváhejme proto se závěrem: míra pochopení tohoto jevu je mírou tvořivého vhledu do našich společenských poměrů vůbec.

Že by tento text znamenal "Volte mého kamaráda Patočku?" (Ale mohu se mýlit.)

(O tom, jak se Jakub Patočka vyznává, že chce do politiky, jsme psali zde.)