Na pařížském náměstí Republiky se tísnily davy Chirakových příznivců. Čtvrt hodiny před 20. hodinou se na balkónu před 2 500 lidmi objevil jeden ze Chirakových lidí a do vzduchu nakreslil velkou osmičku. Dav vypukl v jásot. Jacques Chirac, nový francouzský prezident, získal 82 procent hlasů. Triumf demokracie proti extremismu? Chirac tímto výsledkem překročil i skóre Napolena III. z roku 1848, který tehdy získal 75,1%. Chirakův protivník Jean-Marie Le Pen, předseda Národní fronty, ziskem pod 19 procent dosáhl dosud nejvyššího skóre za svou politickou kariéru.

Výsledky voleb, které se objevily krátce po 20. hodině, dosáhly magické osmičky. Podle agentury Sofres získal Chirac 82,5% (podle Ipsos 82,1%, CSA mu dalo 81,7%), zatímco Le Pen pouhých 17,5 (podle Ipsos 17,9%, CSA 18,3%). Francouzské ministerstvo vnitro půl hodiny poté vydalo výsledky, v nichž čísla upravila: pro Chiraka 81,55%, pro Le Pena 18,45%. K volbám nepřišlo na 20% voličů. Kolik jich ale z 60 milionů Francouzů nemůže volit? Voleb se jich na 20 milionů nezúčastnilo...

Legitimita Chirakova trůnu

Elysejský palác, sídlo francouzského prezidenta, bude tedy na dalších pět let (po reformě z podzimu 2000, který mandát prezidenta V. Republiky zkrátil ze sedmi na pět let) obývat Jacques Chirac (1932). Zakladatel Sdružení pro Republiku (RPR) tím ale nezískává vítězství příliš legitimní. Dlouholeté skandály na pařížské radnici, na nichž se podle mnohých svědectví podílel přímo, nelze bez jeho svědectví jednoznačně prokázat. Právě prezidentská imunita umožňuje prezidentu imunitu - a to včetně imunity svědecké výpovědi, kterou není povinován.

"Slyšel jsem a pochopil jsem vaši výzvu," řekl v první reakci Chirac davu. Do volebních místností měly podle některých odhodlaných vyhlášení přicházet ale i ti, kteří Chiraka volit nechtěli, přesto tak učinili: byli to voliči levicoví a to včetně levice extrémní. Předtím odložili teatrálně gumové rukavice a kolíčky na prádlo, jimiž se chtěli chránit proti smradu a špíně. Ideologické schizma, které rozpoutal šokující výsledek Le Pena v 1. kole, tentokrát Francii nerozdělil. Sešli se na náměstích, aby dali najevo, že nechtějí "fašismus, ani diktaturu", a že se za Francii stydí. Kolik z nich šlo volit?

Plebiscit, kterého se včera večer Chirac dočkal, je skutečně Danajským darem. Pravice, která mezi dvěma koly organizovala velké prochirakovské hnutí, totiž stojí před červnovými parlamentními volbami (9. a 16. června), které mohou dát odpověď na tento nevyvážený poměr sil. To, zda Chirac skutečně pochopil a slyšel, co mu Francouzi chtěli říct, se dočkáme v dalších dnech.

První gesto lze od něj očekávat již dnes, v pondělí, kdy se očekává jmenování nového premiéra po odstoupivším Lionelu Jospinovi, který propadl v 1. kole. Dočká se své chvíle mladý vlčák Nicolas Sarkozy (RPR), který kdysi stál v táboře Edouarda Balladura, tedy proti Chirakovi? Jeho jméno padá mezi žhavými kandidáty v Chirakově táboře nejčastěji. "Musíme mít na paměti lekci z 1. kola," poznamenal Sarkozy. Co můžeme očekávat od liberála Francoise Bayroua (UDF), jenž dosáhl ve volbách 4. pozice v 1. kole, a který nejeví právě velké nadšení, že by se měl nechat spolknout právě Chirakovými žraloky?

Le Pen napadl "morbidní koalici"

Stárnoucí veterán Jean-Marie Le Pen (1928) předvedl mezi dvěma koly velkolepý virtuální boj. Aby získal všechny, kteří jsou znechuceni touto "morbidní koalici" a "sovětskými metodami" vítězství, vzešlé ze spojenectví levice a pravice, uspořádal na svém mítinku v Marseille rétorské show, které by mu mohl závidět i Cassius Clay alias Mohammed Ali. Ti, kteří o něm mluví jako o fašistovi se totiž podstatně pletou. Le Pen nehrozí zavedením diktatury, ani nebyl - jak jednoho dne hlásila TV Nova poslancem "fašistické" Poujadovy strana - šlo o stranu malých podnikatelů a zemědělců. Voliči, kteří dali Le Penovy hlasy v 1. kole byli především hlasy odporu proti zkorumpovanému systému, proti neschopnosti politiků zajistit občanům bezpečí a hodnotný život.

Ani jeho velká gestikulace s pěti referendy, jimiž chtěl vyvázat Francii z Evropy, zastavit proud imigrantů, zavést zpět francouzský frank, uzákonit trest smrti a zajistit protekci pracujícím, není reálná. Reálné jsou ale francouzské problémy, které nedokázal dosavadní establishment jasně řešit. Je možné je vůbec řešit? "V čem ohrožuje Le Pen Republiku? Je to opravdu ten, který nedělal nic jiného, než že předstoupil k volbě před své spoluobčany? Je to Jean-Marie Le Pen, který je zodpovědný za ztrátu bezpečí, nezaměstnanost, vysoké zdanění, korupci, nadměrnou imigraci a ruinování našich pracujících?" zeptal se. V těchto slovech se bohužel skrývá jádro krize současné francouzské demokracie.

Levice si líže rány

Rozdrobené síly levice, které způsobily pád favorizovaného Lionela Jospina si teď lížou rány. Samotná Socialistická strana (PS) teď stojí před těžkým úkolem vybrat nového lídra. Bude jím tajemník strany Francois Hollande? "Republika vyžaduje více než jen odmítnutí nebo blokádu, vyžaduje více než udržení situace, ale politiku na úrovni událost. Vyžaduje naději a hnutí, které by ji vedlo. Je to jenom na naší zodpovědnost," řekl. Ministr školství Jack Lang, jeden z těch, co stáli na počátku úspěchu Mitterrandovy levice v roce 1981, vyzval levice ke sjednocení. "Potřebujeme levici bojovnou, imaginativní, potřebujeme levici akce," vysvětlil.

Analytici si nyní lámou hlavu, co z tohoto dvoukolového francouzského kankánu vyvodit. Pro Evropu je to velká lekce křehkosti současného politického systému, který si zakládá na hodnotách, jež ale jenom obtížně prosazuje. Francie, země vysoce kultivovaných demokratických hodnot, stanula jedním krokem v prázdnotě vlastní nadutosti. Jaké dopady to bude mít na další vývoj Evropské unie, je také jenom otázkou času. Čas pracuje pro vraha?

Výsledky 2. kola:

Jacques Chirac, 11 268 594 hlasů (81,55%)

Jean-Marie Le Pen, 2 549 443 hlasů (18,45%)

Pro podrobné výsledky v jednotlivých departmentech, klikněte na stránky ministerstva vnitra:

http://www.interieur.gouv.fr/avotreservice/elections/presid2002/