26. 4. 2002
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Ilustrace z Orbis Pictus
26. 4. 2002

O sirobě: zrcadlo nebeské politiky

Jan Ámos Komenský
Nepoučitelní jsou mužové slovutní, neb velikán český, Jan Ámos Komenský, jim svou moudrost zanechati ráčil a oni toho přesto nedbají a stále stejných chyb se již po staletí dopouštějí...
Na titule i v předmluvě Komenský za pramen spisku jmenuje Písmo Svaté, z něhož všude doklady přináší. Nejrůznějších stavů té doby rozličné ztráty jsou mu podnětem ke skládáni vzdálenějším, opuštěnost vlastní podává mu příležitost bližší. Příčinou vydání tiskem bylo přímoří, r. 1634 v Lešně nastalé, jímž i z kruhů bratrských dosti lidí zahynulo.
Pro čtenáře Britských listů, jakož i pro politiky české z Komenského vybral Štěpán Kotrba.

Kapitola XII.

O osiřalých vrchnostech.

Trojím se způsobem stává, že páni poddané stracují. Předně, když se poddaní zbouří a vrchnost svrhouc jinou sobě zvolí; jako když desatero pokolení od Roboáma odstoupivše, Jeroboáma nad sebou ustanovili (3. Král. 12).

Druhé, když se v království neb panství někdo víc práva moci mající uváže a prvního držitele odstrčí; jako když Abimelech Jorama odstrčil (Soudc. 9). Podobné jest tomu, když někdo v čas války od svých zahnán bývá.

Třetí, skrze zsazení od vyšší vrchnosti; jako když Farao vezma království Joachazovi, dal je Joakimovi (4. Král. 23). A Nabuchodonozor zsadiv Joachima, Sedechiášovi království odevzdal (4. Král. 24). Ale kterýmkoli tím způsobem komu panování vzato bývá, že se to Boží vůlí a poručením jeho děje, písmo učí (o čemž viz Job 34, 24. Dan. 2, 21. Jer. 27, 4). I když skrze rebellii, Bůh sobě to předce připisuje (2. Par. 11, 4).

Přičiny, proč to Bůh na vrchnosti dopouští, jsou:

  1. Nedbánlivost v zpravování poddaných a jen hledání zisku, lhostejnosti, zbohacení a slávy vlastní. Tak Pán Bůh skrze Ezechiele o Izraelských vrchnostech dí: Zastavím jim pasení stáda, proto že pasou sami sebe (Ezech. 34, 3. 4. 10).
  2. Tyranství a ukrutnost nad poddanými. O čemž Bůh tak dí: Běda pastýřům, hubícím a rozptylujícím stádce pastvy mé; zaženu vás a ustanovím jiné pastýře (Jer. 23, 1). Jako Farao přivedl ukrutenstvím svým Izraelské k úpění, a vyslyšel je Pán Bůh a vytrhl z ruky jeho. Tak Roboám přičiněním robot a tvrdými pohrůžkami připravil se o poddané (3. Král. 12).
  3. příčina bývá modlářství; jako od Šalomouna a synů jeho pro odvrácení se od Boha odtrhl větší díl království (3. Král. 11, 11.
  4. Bůjnost tělesná a rozmařilost také časem vrchnosti o poddané připravuje; jako Davidovo cizoložství vyhnáním, Manassesova rozpustilost žalářem strestána byla; když pak jeden i druhý se upamatoval a kořil, navrátil jim Pán Bůh poddané i všecko.

Povinnost tedy osiřalých,pánů, knížat, králů a jiných vrchností tato jest:

  1. Předně, poznávati ruku Boží, že ona to švihá, a pokořiti se. Tak David utíkaje řekl: Najdu-li milost před očima Hospodinovýma, přivede mne zase; pakliť řekne: Nelíbíš mi se, aj, teď sem, nechť mi učiní, co se mu dobře libí (3. Král. 15, 25). A když mu Semei zlořečil, řekl: Nechte ho, Hospodin rozkázal mu (2. Král. 16, 11). Naproti tomu zle učinil Saul, že vida, an Bůh jej svrci a jiného hodnějštho, než on jest, dosaditi chce, nechtěl se však poddati vůli Boží, ale jí se urputně protivil, až i zahynul bídně.
  2. Mají se v té kázni horlivě Pánu Bohu modliti za odpuštění hříchů, a líbí-li se milosti jeho, i za navrácení. Tak činil David, že v vyhnání svém chodil na vrch hory, aby se tam modlil (2. Král. 15, 32. Žalm 121). Manasse v svém z královstvi zsazení jak se horlivě modlil, modlitba jeho ukazuje.
  3. Mají souditi a při sobě vyhledávati příčin, proč asi na ně to dopustil Pán Bůh? A s sebou třeba jobovský onen exámen držeti: Snads brával základ (pokutu) bez příčiny? A roucha nuzných svlékal? Snads ustalému nepodával vody a hladovitémus chleba zbraňoval? Snads bohatým a vzáctným proti chudým pomáhal? Snads vdovy od sebe bez vyslyšení pouštěl a sirotků ramena potíral, aneb potírati dopouštěl? (Job 22, 6.)
  4. Nalezli-li by sebe v čem patrném Bohu vinni, mají na sebe slib činiti, že to změniti a napraviti chtějí. Nebo tak nakloněn bývá Bůh k milosrdenství; jehož když by dosáhli, na pilné plnění slibů těch také pamatovati mají.
  5. Navrátil-li by je Bůh zase, povinni jsou to jako nový dar z ruky Boží přijíti příkladem Davida, kterýž, když ho zase domů zprovázeli, řekl: Dnes sem učiněn králem v Izraeli (2. Král. 19, 22).
  6. Naposledy nemstíti se na lidech a nebýti přísnými vyhledavateli zpronevěření. David po svém regimentu dosažení žádné exequucí nedržel; ačkoli mu dvakrát rebellovali; nýbrž i Semejovi, kterýž mu zlořečil, i Amazovi, kterýž proti němu vojska vedl, ochotně odpustil (2. Král. 19). A Pán Bůh tomu regimentu požehnal, proto že se kochá v milosrdenství: Sic když kdo v vyhledávání vin příliš chce býti prúdký; Kristus říká: Nevíte; čího jste ducha (Luk. 9, 55). Ne zle říkával Kato senior: Skrovně moci užívej, aby jí užívati dlouho mohl. Julius Caesar Ciceronovi, Ligariovi a jiným největším rebellantům svým vesele odpustil. A když jemu truhlička k rukám dodána byla plná listů od některých měšťanů, kteříž proti němu s Pompejem spiknutí měli, psaných, nechtěl jich čísti, ale před svýma očima spáliti poručil; kterouž dobrotivostí svou srdce všech k sobě naklonil a císařství své utvrdil; a David podobným postupováním (jakž dotčeno) také. Ješto na proti tomu Saul, kterýž pro každé jen puntování nějakého podezření hned mordovati dal, na to se přivedl, že království zbaven a i s kmenem svým vyhlazen. Boží zajisté řeč jest: Běda tobě, jenž hubíš; nebo když přestaneš hubiti, zahuben budeš (Izai. 33, 1).
                 
Obsah vydání       26. 4. 2002
26. 4. 2002 Český rozhlas je nekompetentní v zastupování veřejnosti Jan  Paul
26. 4. 2002 Co nás zajímá a o čem nás špatné české sdělovací prostředky neinformují Dominik  Lukeš
26. 4. 2002 Afghánistán: Hladomor v Šeberganu, za nějž má Amerika odpovědnost
26. 4. 2002 Izraelci zastřelili tři školáky, pak je přejeli tankem
26. 4. 2002 Jestliže Miloševič, proč ne Kissinger?
27. 4. 2002 Rekapitulace: Bush má problémy se zahraniční politikou
26. 4. 2002 Mnozí čeští novináři jsou skutečně neseriózní pokrytci Jan  Svoboda
26. 4. 2002 Homosexuální katolická církev - kdy skončí její přetvářka? Fabiano  Golgo
26. 4. 2002 Nový Zelenkův film: koncert o životě Jitka  Peřinová
25. 4. 2002 K arbitráži o TV Nova: CME reaguje na námitky české strany
26. 4. 2002 Kužvarte, kdy vytvoříte registr ekologického znečištění, jak ho požaduje zákon?
26. 4. 2002 Může se v Česku opakovat "francouzská volba"? Štěpán  Kotrba
26. 4. 2002 Bezdomovectví v zrcadle Všeobecné deklarace lidských práv Jaroslav  Jirušek
24. 4. 2002 Zbrutalizován válkou, divošský dav zaútočil na vlastní lidi
26. 4. 2002 Spor o Abraháma - co Židy, křesťany a muslimy rozděluje a co je spojuje Stanislav  Heczko
26. 4. 2002 Ostravská radnice - magistrátní tisk, který je vydáván zdarma? Daniela  Pilařová
25. 4. 2002 Školka jako gestapo - učitelky nebudou trestány za týrání dětí
26. 4. 2002 Středočeský krajský úřad nezveřejnil alternativu k dálnici D3
26. 4. 2002 Superslovenka odmieta Superslováka Lubomír  Sedláčik
26. 4. 2002 O sirobě: zrcadlo nebeské politiky Jan Ámos Komenský
26. 4. 2002 Lužice: Svátek velikonočních jízd Radek  Čermák
26. 4. 2002 1000 let Budyšína - historie a současnost Lužice Štěpán  Kotrba
12. 6. 2002 Čtení na pokračování - Politika s ručením omezeným Jan  Keller
21. 1. 2002 Příspěvky na investigativní práci Britských listů