Velkým zklamáním byl výkon moderující dvojice - Martina Dejdara a Aleny Šeredové, dřívější úspěšné účastnice této soutěže. Dejdar se zakoktával, přebreptával (např. při spellování formy sms, kterou mohli diváci hlasovat, vsunul do slova "miss" tři "s"), pletl si text, a tak jej posléze z valné většiny raději už četl. Profesionální herec, který před lety předvedl tak vynikající herecký výkon, jakým byla jeho role ve filmu Amerika, předvedl v sobotu pravý moderátorský debakl. Alena Šeredová byla krásná a velmi jí to slušelo - dokud nepromluvila. Její neškolený, vysoce posazený hlas působil totiž poněkud hystericky a také její snaha o spontánní humor nevyznívala až tak spontánně, jak bylo zřejmě zamýšleno. Autoři scénáře navíc nedomysleli vizuální rozdílnost obou moderátorů, a tak urostlá Šeredová shlížela na středněpostavého Dejdara poněkud zvýše.

Na zcela jiné úrovni bylo ovšem vystoupení jednotlivých finalistek - zejména ve volné disciplíně, která jediná v této soutěži dovoluje jednotlivým dívkám, aby se vyčlenily z "krásného stáda". Když srovnáme letošní volbu miss s tou první v roce 1989, kdy tehdejší účastnice vesměs (lépe i hůře) pěly národní i moderní písně, část z nich roztomile neuměle tančila a další část recitovala, vyzněla stejná sobotní disciplína až na jedinou výjimku naprosto profesionálně. Drtivá většina dívek tančila - a jejich kostýmy i výkony byly skutečně obdivuhodné. Zdá se, že soutěž miss už není přehlídkou dojemně naivních, lehce neumělých krásných tvářiček a těl, nýbrž ukázkou dokonale fungujícího managementu fungujícího v zákulisí každé z účastnic. Výjimkou se tak stala pouze severomoravská Radka Kocurová, která zapěla píseň, a to tak nešikovně, že člověk nevěděl, má-li se u televizní obrazovky smát, nebo má-li plakat. Přitom si docela dobře dovedu představit, že slečna Kocurová zpívá docela obstojně, ovšem fascinuje mne, že si ona ani její přípravný tým neuvědomili, co se sebekrásnějším hlasem udělá tréma a sál, nacpaný diváky k prasknutí. Výkon Kocurové se tak nejvíce podobal méně zdařilým vystoupením z pořadů typu Carusošou (nebo Rozjezdy pro hvězdy, abychom zůstali u produkce hostitelské televizní stanice). Druhá odvážlivkyně, která se také rozhodla pro zpěv - Michaela Kolínská -, aspoň předvedla slušný výkon, ač výběr písně z repertoáru bří Nedvědů byl rovněž diskutabilní. Zpěv Radky Kocurové byl však natolik příšerný, že ji v očích části diváků jistě katapultoval z možných nejvyšších příček. Porota na to měla ovšem jiný názor, protože Kocurová skončila nakonec třetí.

Letošní přímý přenos volby miss byl zpestřen také tzv. přímými vstupy do zákulisí, jež zaopatřovala moderátorka Šeredová. Během nich se dívky i diváci dozvídali, která z adeptek vítězí v divácké anketě o nejkrásnější dívku roku. Pořadí se však nezměnilo ani v jednom ze tří vstupů, a tak si vzájemně blahopřály vždy tři stejné, ovšem stále sebevědomější dívky - třetí Kocurová, druhá Lucie Kachtíková a první Lenka Taussigová. Jejich sebevědomí vystoupilo během přenosu natolik, že na poslední otázku Šeredové - jak by měla vypadat letošní miss - každá z nich odpověděla, že tak, jak vypadá ona. Na diváka to působilo nebetyčně drze a poněkud zmanipulovaně.

O to větší překvapení uchystala všem porota, když z této trojky předem "korunovaných" dívek vybrala do trojice nejúspěšnějších jen třetí - neumělou zpěvačku Kocurovou. Na druhém místě skončila Kateřina Smržová, která u osobního pohovoru jako jediná z finalistek prokázala, že jí nebyla nadělena jen fyzická krása, ale že vládne také jakýmsi duchem. Vítězkou se stala Kateřina Průšová, okatá blondýna, která nám jistě v mezinárodních soutěžích ostudu neudělá - dokud ovšem nepromluví. Její projev při osobním pohovoru s moderátorem působil snad úplně nejhůř ze všech: ať se jí M. Dejdar ptal na cokoli, neustále opakovala, že chce zůstat taková, jaká je. Do termínu konání první z mezinárodních soutěží, jichž se bude bezesporu účastnit, by ji měl její tým ovšem naučit i jiné věty, jinak hrozí intelektuální fiasko (pokud něco takového ovšem vůbec u podobných soutěží hrozí).

A právě osobní pohovor s moderátorem byl dle mého v letošním ročníku miss nejubožejší. Dívky opakovaly naučené fráze, které se snažily našroubovat na položenou otázku, ať byla jakákoli. Nezazněla jediná originální odpověď, dívky působily žalostně prostoduše. Nevím, jaká kritéria jsou platná v zahraničních soutěžích krásy, ale pokud se v nich žádá aspoň minimální vyjadřovací kreativita a duchaplnost, pak budou mít naše dívky při účasti na nich značné potíže.

Přímý přenos tohoto trapasu korunovaly čtyři momenty: trojí zpěvácké vystoupení (Marika Gombitová, Karel Gott, Hana Penková /za níž se - i ty filuto Dejdare! - skrývala čerstvě provdaná Lucie Bílá/) a monolog prezidenta soutěže krásy Zapletala o podobnosti koní a soutěžících dívek. Poslední zmíněné faktum nezaslouží ani komentář, ovšem playbackové výkony zpěváckých ozdob večera ano. Jako první vjela na pódium Marika Gombitová ve svém pojízdném křesle pro vozíčkáře - zapůsobila dostatečně cituplně na to, aby člověk s napětím čekal, co z této kdysi slavné zpěvačky "vypadne". Bylo zřejmé, že Gombitová poněkud vypadla ze cviku, protože se jí příliš nedařilo otevírat pusu na playback tak, aby se výslovnost kryla se slovy přicházejícími z playbacku. Navíc nepřekvapila žádnou novinkou, nýbrž klasickým hitem ze svého nejslavnějšího období. Pak na scénu naklusal čiperný Karel Gott, jemuž playback žádné potíže nečiní, a tak pro jistotu pozval na pódium ještě svou doprovodnou kapelu a dvě vokalistky - jejich vystoupení s kytarami nepřipojenými na aparaturu připomínalo to nejhorší z normalizační televizní zábavy sedmdesátých a osmdesátých let. Karel však díky svému vystoupení mohl dostatečně upozornit na změnu image - facelifting, nový účes a barvu vlasů. Poslední "překvapení" - vystoupení Hany Penkové alias Lucie Bílé - pak jen doplnilo playbackovou atmosféru klasickým hysterickým "přednesením" písně, jaká jsou už u této zpěvačky tradicí. A aby nikdo nepochyboval o tom, jak je zpěvačka právě teď šťastná, zpívala celému národu o tom, že není sama a že je jí děsně fajn.

Úroveň přenosů z miss každoročně úspěšně klesá, zatímco Železného oblíbený "koláč" sledovanosti vzrůstá. Jestli ono to nebude tím, jak se stále více přibližujeme lidovým masám. Faktem je, že ač diváci mohli během přímého přenosu hlasovat o nejkrásnější dívce, například síť Paegas byla beznadějně přetížena, takže esemesky nebylo vůbec možné odeslat. A fakt, že se hlasování skrze mobilní telefony účastnilo 300 000 lidí, je dostatečně výmluvný.

Jediné možné východisko ze strmě klesající úrovně přenosů z miss (zatímco - jak jsem psala výše - dívky jsou stále snaživější a připravenější) by bylo lze změnit snad jen tím, že by se jich ujala jiná televize než "lidová" Nova. Na druhou stranu je asi také důležité, kdo je cílovým divákem takovýchto akcí - jejich stále lidovější charakter dává tušit, že si svou věrnou obec (bohužel) už našly.

Poznámka JČ: Obávám se, že se soutěže "královen krásy" se v současnosti konají už jen v poněkud zaostalejších zemích a jsou tvrdou urážkou ženského pohlaví, které je pro voyeuristické potěšení chlapů prezentováno na trhu masa. V pokročilejších společnostech vyvolává už návrh takovou soutěž pořádat jen pocit trapnosti. Proč se třeba nekonají soutěže "králů krásy" - kde by se namísto poprsí "vyvolených dam" měřila třeba délka pánských genitálií? - Chápete, proč je to trapná, primitivní manipulace bezvědomé veřejnosti? Není divu, že nejtrapnější a nejprimitivnější česká televizní stanice prezentuje nejtrapnější a nejprimitivnější pořad.