Mladá fronta Dnes

Vizuálně: proti Lidovým novinám i Právu je jaksi celkově ranařštější, asi i díky nejčastějšímu používání červené barvy. Také má myslím graficky nejvýraznější titulky, v tom se hodně podobá Blesku, stejně jako stále častějšími barevnými obrázky. Myslím si, že je to strategie vydavatele, který vlastní ještě Lidové noviny, a tak adresuje MFD spíše prostému lidu a LN inteligenci. Obchodně to nejspíše vychází.

Zajímavé z hlediska psychologického jsou v MFD fotografie autorů článků. Provázejí totiž jen texty z mého hlediska v MFD nejhorší, totiž komentáře. Fotografie jsou však udělány dobře - skromně a vzbuzují v pozorovateli pocit, že fotografovaní jsou chudí a oškliví.

V tomto ohledu vítězí snímky Karla Steigerwalda (rozcuchané mastné vlasy, trochu odulý obličej bez úsměvu), Martina Komárka (vlasy stejně, fotka působí dojem, že novinář byl fotografován nahý).

Jan Jandourek má obvykle roztomilý snímek s takovým měkkým výrazem, že by se do něj zamiloval i Tomáš Halík. Naopak Vladimír Kučera vzbuzuje pocit, že byl vyfotografován v hospodě po pátém pivu. Jana Bendová nabízí vamp fotku z mladých let ve stylu režisérky Sommerové.

Zde poznámka: z nějakého důvodu, který špatně chápu, se říká, že komentátoři jsou elitou deníku. Myslím, že elitou jsou dobří a nestranní reportéři, jichž je ještě méně, kdežto komentáře jsou spíš - většinou i bohužel - tlachy, jež mají čtenáře nějak politicky manipulovat.

Zde myslím v MFD nejlépe manipuluje paní Bendová, kdežto např. Steigerwald formuluje tak zašmodrchaně, že někdy (možná záměrně) není rozpoznatelné, co chtěl.

Rozhodně nikdy nenavrhuje žádné řešení. Je však specialistou na antikomunismus, i když se bojím, že komunistům spíše prospívá. Jeho styl - například slovosled, kdy starodávně klade slůvko "se" až za sloveso ("a odtud klene se") se od něj učí i ostatní, už to používají i Bendová a Kučera.

Kapitola sama pro sebe jsou v MFD kresby, vtipy. Ošklivé, ale opravdu velice ošklivé kresby pana Škody, pod jejich náměty se zpravidla podepisují komentátoři, ačkoliv třebas já bych byl v jejich případě raději, kdyby se to o mně nevědělo. Ale Jiránek je v LN a Renčín v Právu - proč nezkusíte třeba Pálku nebo některého z řady Douša, Fefík, Hofman?

Informace myslím přináší MFD souhrnné a solidně jsou vyráběny i přílohy. Dobrý se mi jeví být i sport. Kultura je na rozdíl od zbytku listu velmi úzce orientovaná, stále se vrací určitá jména, což bude nejspíše zásluhou na vnějšího pozorovatele velmi samolibě působícího pana Chuchmy.

Pro nás, kteří nežijeme v Praze, vypadá například česká literatura v MFD, že se skládá asi jen ze sedmi jmen. Čeho se kultura v MFD vůbec nedotkne, jsou autoři střední a starší generace, pokud nejsou bývalí disidenti. Asi mají pro redakci punc levicovosti.

Úžasná je paní Spáčilová. Nedělám si statistiku, ale myslím, že pochvala proti rozcupování má u ní v případě domácí tvorby poměr 1:25. Někdy je ale vtipná.

Řekl bych, že stejně jako LN i MFD je viditelně politicky na straně někdejší Koalice. Tomu nasvědčuje i pláč na volbou Václava Klause. Ale to jsou myslím v průměru naši žurnalisté obecně, konečně chodili do stejných škol a setkávají se se stejnými lidmi. Možná je tam i vliv německého majitele, jak KDU, tak Unie jsou přece jen nejvíce nakloněny sudetoněmecké problematice.

Proto asi také v obou publikují tak často dr. Mandler či Doležal. Je zajímavé a musí být pro novináře frustrující, že veřejnost je sice čte a hodně, viz žebříčky čtenosti, nicméně podle jejich rady zásadně nevolí, viz volební výsledky. Takže závěr této úvahy: politická část MFD je myslím slabá stránka novin, nejslabší je asi kultura a komentáře.

Příště Týden.