Zpět na titulní stránku Britských listů
Odeslání článku emailem 

Váš email:
Email příjemce/příjemců:
 (email, email, ...)

Možnosti odeslání:
Celý článek
Jen odkaz
Vzkaz pro příjemce:
 (500 znaků)





Opište sekvenci na obrázku.
 

23.7.2012
Bylo nám toho třeba? Aneb: Dejte mi stůl, já už si práci najdu

Administrativa současné vlády je více než přebujelá, o tom není pochyb. A to přesto, že polistopadovými "demokraty" byla administrativa za totality vystavována silné kritice. Jak se však ukazuje, účel světí prostředky. Proč je administrativa (a nejen ve vládě, ale i v jiných státních orgánech a institucích) tak početná? Nevím, zda se nad touto skutečností někdo seriozně zamyslel a udělal nějaký relevantní závěr. Pokusím se o to sám, ale je to jen subjektivní pohled a hodnocení, žádná analýza.



Nemyslím, že je to až tak složité, přijít věci (důvodům) na kloub. Zatím co veškerá administrativa za totality byla, lapidárně řečeno, z velké části jen na fyzické práci administrativních pracovníků, za pomoci malého počtu tzv. kalkulátorů, resp. "kalkulaček", resp. děrnoštítkovému systému komplexu reléových počítačů (ARITMA), pak dnešní administrativa oplývá technologiemi a systémy, které v tu dobu byly pro tyto pracovníku něco jako sci-fi. Nicméně, jakkoliv to byla de facto ruční práce na bázi papír, kopírák, tužka, propiska nebo fixa, guma, ruční (později eketrická) kalkulačka, telefon (pevné linky), přesto byly administrativní úkony zvládány. Také proto, že řada předpisů, nařízení či vyhlášek byly stručné, jasné, delší dobu neměnné, tedy stabilní. Pracovník si na ně zvyknul a věděl co má dělat. Ano, svým způsobem to byl až stereotyp, ale zavedenému systému národního hospodářství to vyhovovalo. A co hlavní, lidé měli práci, mladí lidé ze škol získali zaměstnání, což o dnešku říci rozhodně nelze. Tím nechci tvrdit, že to bylo ideální, že to nemohlo být lepší a že to i lidem úplně, na rozdíl od současnosti, vyhovovalo. Ale upřímně řečeno, vyhovuje to i dnes všem, kteří se administrativou zabývají nebo dokonce živí? Myslím, že právě naopak.

Od r. 1989, resp. počátku devadesátých let se u nás všechno měnilo. Z gruntu, jak se říká. Samozřejmě že svým dílem do toho zasáhl i již zmíněný pokrok v mnoha oblastech života, ale to by spíše mělo práci administrativním pracovníkům práci ulehčit. Popravdě řečeno, ještě štěstí, že se ty nové technologie dostavily právě včas. Protože administrativní úkony a objem prací narůstal aritmetickou řadou. Zde se dostáváme tzv. k jádru pudla.

Změny ve společnosti vyvolaly i změny nejen v legislativě, tedy zákonech, potažmo vyhláškách a prováděcích předpisech a jiných úkonech, ale hlavně časté změny v důsledku změn priority té které vlády a s nástupem často se měnících ministrů, ale i představitelů jiných státních orgánů, které ovlivňovaly život společnosti. Bohužel mnohdy či ne vždy k dobrému.

Vedle rozmachu a enormního nárůstu státního aparátu (ne)úměrně rostl počet administrativních pracovníků na nových, mnohdy zbytečných úřadech a orgánech. Ty pak z pohledu stále nových a nových zákonů, vyhlášek, nařízení, přípisů atd., vznikajících dle údajných potřeb politiků, přiživovaly potřebu vzniku nových administrativních míst. To ovšem nezaručovalo, že se společnost a zvláště ekonomika bude vyvíjet vždy jen k lepšímu.

Zde mám na mysli výrazné či významné změny např. z důvodů rozdělení republiky, vstupu do NATO, později do EU a dalších, z toho vyplývajících vazeb na mezinárodní orgány, ale i na řadu nově tvořených orgánů na státní, krajské či regionální úrovni. Tady všude musely nastoupit nové administrativní síly, pohříchu s nemalými platy. Dejme tomu, že tomu tak muselo být, i když já osobně o tom nejsem přesvědčen, ale v souvislosti s vazbami na NATO a EU vznikaly i povinnosti, které jednak do té doby neexistovaly, ale hlavně dávaly důvody a potřebu vzniku nebo dalšímu rozšiřování administrativy a státního aparátu. To bylo nutné k dalším legislativním krokům, neboť tím poměry mezi těmito orgány a státem (vládou) upravovaly. Tento stav však trval řádově do konce roku řekněme 2005, kdy byla řada vzájemných vztahů vyřešena jak fakticky, tak administrativně, avšak administrativa v těchto sférách pokračuje i nadále.

Samostatnou kapitolou je však období od r. 2010, kdy do vlády vstoupila koaliční trojkoalice ODS, TOP09 a VV. Domnívám se, že toto je období, které české ekonomice začalo lámat vaz. Vláda, která si dala do vínku jako vláda rozpočtové odpovědnosti, vypracovala závaznou koaliční smlouvu s ambiciózním pravicovým programem. Hlavním bodem programu koaliční vlády se stal záměr "překopat" celou ekonomiku a finance v ČR a to na bázi řady reforem, které měly změnit nejen ekonomiku a hospodářství ve státě, ale změnit i společnost a občany. To ve svém důsledku znamenalo, že se za tímto účelem začaly formovat, ale také realizovat různé (pochybné ne-li úplně špatné) návrhy a představy, jak změnit (zlikvidovat) reformami chod řady odvětví, počínaje zdravotnictvím, školstvím, zemědělstvím, sociální a důchodovou politikou, kulturou, armádou, policií, hasičskými a záchrannými sbory atd., konče církevními restitucemi a finančním vyrovnání s církvemi.

Všechny uvažované, resp. realizované reformy nebo záměry se neobešly (a neobejdou i nadále) bez řady administrativních úkonů. Každá změna vyvolala řadu potřebných legislativních kroků, tj. jednání a schvalování na všech úrovních, od vlády, poslanecké sněmovny, senátu až po prezidenta, což obnášelo nevyčíslitelné množství administrativních úkonů. Jeden zákon stíhá druhý, totéž platí o pozměňovacích, doplňujících a prováděcích předpisech a dokumentech, vyhláškách, metodických pokynech, každé opatření, každá změna vyžaduje řadu administrativních úkonů a operací, které se musí provést, aby vláda mohla realizovat ten který svůj (mnohdy nekvalitní) záměr. Taková činnost se nazývá byrokracie.

Nefrekventovanější v tomto smyslu je podle mne ministerstvo práce a sociálních věcí, které v rámci údajně zefektivnění řady činností ve svém resortu mění zákony a vyhlášky K obrazu svému) jako na běžícím páse, administrativa na nižších stupních řízení státní a veřejné správy nestíhá všechny "novinky" realizovat a již mají na stole nové věci. Říká se, že "Práce kvapná, málo platná" a to se plně vztahuje na byrokratickou činnost MPSV v čele s ministrem Drábkem. Kromě nekvalitních a mnohdy značně problematických či zbytečných opatření, vycházejících z dílny ministra Drábka, je tu ještě otázka rentability, resp. efektivnosti. Ministr Drábek trvale prohlašuje všechny kroky MPSV jako ekonomicky výhodné, které prý státu, vzhledem k neuspokojivé ekonomické situaci, šetří peníze v řádu desítek a stovek milionů.

Tato proklamace je však značně zavádějící, protože jakkoliv se ministr Drábek "kasá" úspěchy a úsporami, řada jeho (mnohdy zcela pochybných) reformních kroků se dosud nijak výrazně (pozitivně) neprojevila. Např. nezaměstnanost je dlouhodobě takřka konstantní (cca půl milionu nezaměstnaných), sociální úroveň velké části občanů má silně sestupnou tendenci (krátí či se ruší různé dávky, důchody atp.), řada opatření zdaleka nenaplňují ohlašované výsledky (mnohamilionové úspory), ale co hlavní, stát všechny tyto "dobrodružné" kroky ministra Drábka stojí mnohem víc, než lze ve výsledku vysledovat.

Druhým v pořadí bude nejspíše ministerstvo financí, které možná nemá co do objemu tolik administrativních úkonů či výstupů, ale zase na druhou stranu ty které  finanční veletoče, které provádí finanční chemik ministr Kalousek s českou ekonomikou, jsou pro českou ekonomiku a společnost vůbec, daleko nejhorší. Veškerá snaha a úsilí vlády, vycházející z předsevzetí o rozpočtové zodpovědnosti, jsou jen prázdná slova. Ani zde nelze konstatovat jakýkoliv pozitivní posun, ekonomika a její výkonnost nejen stagnuje, ale dokonce klesá, dluhy narůstají protože opatření, které ministr Kalousek činí, nemají ani zdaleka potřebný efekt, spíše naopak. Ten se totiž ztrácí v zajetém systému korupce a podobných krocích (netransparentní zakázky, lobbying, klientelismus apod.), které místo aby výkonnost ekonomiky podporovaly, tak ji dusí. V souvislosti s administrativou pak je potřeba vidět ve vládě či ministerstvech i řadu problematických a ne vždy odborných (zato stranicky loajálních) ministrů, poradců, expertů, analytiků a jiných zajímavých, zbytečně placených odborníků, kteří mají k ruce nemalý počet dalších obyčejných administrativních pracovníků či pracovnic.

Tak bychom mohli pokračovat z resortu na resort, z ministra na ministra, jejichž kvalita a "odbornost" se vyznačuje tím, že vláda, resp.premiér za dva roky svého působení, jich vyměnil víc jak polovičku. A není zanedbatelné, že každý nový ministr měnil nebo mění to, co udělal ministr předchozí, takže stále je co dělat -- zbytečně. Hlavně však, že jsou za to "bohovsky" placeni. Lepší výsledky to však nepřináší.

Nelze říci, že by lidé v administrativě neměli co dělat, to ani náhodou, otázka však je, zda to co dělají je nutné, efektivní, smysluplné a potřebné. Z řady odborných analýz vyplývá, že celá řada kroků a činností na ministerstvech nemají opodstatnění, kvalitu, efektivitu, mnohé z nich vyžadují celou řadu změn, úprav či novelizací, pokud nejsou přímo jako paskvily nepoužitelné. Z toho vyplývá, že řada administrativních pracovních úkonů a činností, včetně navrhovaných zákonů, jsou znehodnocována pochybnou kvalitou jejich autorů (šéfů ministerstev či kabinetů) a předkladatelů, tudíž je to práce neefektivní. Dříve se takové práci říkalo "zmetek", dnes se používá modernější slovo "šlendrián", nebo "paskvil". To ovšem neznamená, že by to produktivitu těchto "významných politiků" a osobností ve vládě nějak potlačilo, či umenšilo. Naopak, z vlády a ministerstev přicházejí stále nové podněty, návrhy, opatření a další aktivity, které se sice ve společnosti realizují, ale jejich efektivita je pochybná, nejistá, mnohdy i žádná, nebo dokonce škodlivá. Následné dopady na občany a společnost jsou však zdrcující. Což je zřejmě cílem vládnoucí administrativy -- neefektivní,dobře placená kleptokratická byrokracie.

Ve srovnání s technologiemi, lze-li to tak nazvat, v době totality, je však současná práce v administrativě nesrovnatelně efektivnější. Přesto, že se administrativa, resp. již zmíněná byrokracie, rozrostla do nebývalých rozměrů, její efektivita je díky nekvalitním výkonům nadřízených pracovníků (ministrů, náměstků atd.) je značně diskutabilní. Konec konců, k jakému výsledku jsme se dopracovali, je právě toto pojednání.

Zatím co nové technologie v průmyslové výrobě vytlačily statisíce lidí z výkonu manuální práce, protože byly nahrazeni novými moderními stroji (robotizací), čímž se práce zrychlila, zkvalitnila, ale i zlevnila, v administrativě je tomu právě naopak. Ta se, v protikladu s průmyslem či jiným odvětvím naopak rozrůstala díky všemožným rádoby potřebným inovačním, ekonomickým a společenským úkolům (reformám), které si politici před sebe postavily. Ve svém výsledku však nejsou pro společnost zdaleka tolik efektivní, aby náklady na činnost administrativy pokryly. Nemluvě o tom, že na mnoha administrativních pracovištích a různých úrovních (kanceláře, sekretariáty, účtárny, různá oddělení atd.) jsou zaměstnáváni lidé, kteří sice ne vlastní vinou vykonávají mnohdy neefektivní práci, zato však za nadprůměrné platy. Problematické je také obsazování některých významných míst lidmi s ne vždy potřebnými znalostmi a odborností. To zřejmě nikomu nevadí, důležité je, že jsou dosazeni jako loajální, případně za odměnu, po známosti nebo jistých "osobních" důvodů, dosazování politicko-stranickými sekretariáty ( viz např. pí. Nagyová).

Mohu-li srovnávat administrativní činnost dnes a za totality, vychází mi lépe ta činnost za totality. Jednak proto, že jakkoliv byla administrativa "přebujelá", obhospodařovala stát s 15 miliony občanů. Dnešní stejně "přebujelá" administrativa (vláda, ministerstva, státní orgány, soudy, bezpečnostní složky, ale i státní a veřejná správa) zabezpečuje stát svým chodem jen pro cca 10 milionů občanů. Při nesrovnatelně vyšší úrovni ve vybavenosti pracovišť nejmodernějšími zařízeními nelze říci, že výkon administrativy je efektivnější, úspornější a prospěšnější. Není to však vinou samotných pracovníků administrativy, ale politikou vlád, které nenaplnily svou činností vznešené cíle pracovat ve prospěch republiky a jejích občanů, když jejich prioritou byla moc, postavení, vliv a zisk. Za těchto okolností může být administrativa sebelepší (nebo horší), politické trendy, ale hlavně osobní ambice politiků té které vlády to nezmění. Té současné vlády už vůbec ne! Že je třeba s Nečasovou vládou co nejdříve skoncovat, není nutné nějak zvlášť připomínat.