„Snahou o nemožné dosáhne člověk vždy toho, co je možné. Ti opatrní, kteří nepodnikli nic jiného, než co se jim zdá být možným, nikdy neudělali ani jediný krok kupředu.“
Ruský revolucionář a jeden ze zakladatelů anarchistického hnutí. Účastník revolucí v roce 1848 v Paříži, Praze a Drážďanech, poté ve vězení a ve vyhnanství v Rusku, odkud uprchl v roce 1861. Prodělal značný názorový vývoj a postupně rozvíjel v různých diskusích myšlenky anarchismu.
Pocházel ze šlechtické rodiny: otec Alexandr Michailovič a matka Varvara Alexandrovna. Narozen v provincii tverské ve vesnici Prjamuchino. Od 1828 v Petrohradě v kadetní škole. Od 1829 u dělostřeleckého pluku, 1832 dosáhl hodnosti praporčíka a byl poslán do Minsku a Grodna v Polsku. 1835 požádal o vyřazení z činné služby. Ve 30.letech studium v Moskvě, zajímá se o Kanta, Fichteho a hlavně Hegela (1836 přeložil Fichtův Návod k blaženému životu) byl členem hegeliánského Stankevičova kroužku a sblížil se s Bělinským a Gercenem. Od 1840 žil v emigraci. Nejprve studoval v Berlíně kde sdílel společnou domácnost s I.S.Turgeněvem. Díky tomu, že Turgeněv byl značně movitý, odpadly dopisy otci o finanční výpomoc. 1842 v Drážďanech kde spolupracuje s Arnoldem Rugem a píše svou první velkou literární úvahu O reakci v Německu. Později odchází do Švýcarska kde jeho jméno poprvé pronikne na veřejnost při procesu s krejčím Wilhelmem Weitlingem. Proces se týkal Weitlingovy knihy Evangelium chudého hříšníka. Weitling v ní pojal Ježíše Krista jako proroka komunismu. Bakunina zvláště zaujal jeho spisek Lidstvo, jaké je a jaké by mělo být. Dovídá se o tom zvláštní oddělení v carském Rusku, žádá Bakuninova otce, aby svého syna přestal v cizině finančně podporovat a přikázal mu vrátit se do vlasti. Otec však už delší čas syna finančně nepodporuje ani neví, kde se zdržuje. Zvláštní oddělení tedy úřední cestou upozornilo ruské zahraniční mise, že Michail Bakunin má být vyzván k návratu do Ruska. Bakunin přirozeně neuposlechl. Byl zbaven šlechtického titulu a jeho jmění mělo být zabaveno. Všechna velvyslanectví dostala pokyn, aby informovala vlády, u nichž byla akreditována, o nebezpečí Bakunina pro stát.
1844-47 navazuje kontakt s Proudhonem a Marxem. 29.11.1847 při slavnosti polských emigrantů v Paříži pronese řeč proti despotismu cara Mikuláše což způsobí tolik hluku, že je vypovězen z Francie. Poté se Bakunin vydává na čas do Belgie. Aktivně se účastní únorové revoluce 1848 v Paříži. Poté přes Vratislav zavítá do Prahy. Účastní se Slovanského sjezdu kde tak silně zapůsobí, že je zvolen druhým sekretářem sjezdu a druhým poslem sboru polskoruského ke sboru jihoslovanskému a že manifest k národům evropským sepsaný Palackým je dle Bakuninových návrhů. Poté se účastní svatodušních bouří v Praze (píše první a druhé Provolání k Slovanům) , bojů na obranu říšské ústavy v Sasku a vyzíval k boji proti carskému samoděržaví. Po porážce revoluce je 10.5. zajat a 14.1.1850 odsouzen něm. i rakous. úřady k trestu smrti, který byl v červnu změněn na doživotí. V březnu 1851 vězněn v Praze a posléze vydán do Ruska.
Od 1851 vězněn v Rusku v Petropavlovské pevnosti, kde píše svou známou Zpověď, 1857 poslán novým carem Alexandrem II. na Sibiř (na přímluvu Turgeněva ale i L.N.Tolstého) do něljubinského vesnického obvodu v Tomské gubernii kde se žení s 18-ti letou Antonii Kwiatkowskou. Poté ho přesídlili do Irkutska. O 4 roky později (17.7.1861) prchá přes Japonsko a Ameriku do Londýna kam přijíždí 27.12.1861. 1863 se poství do čela ruských a polských emigrantů, kteří ze Švédska chtějí vpadnout do baltických krajů Ruska což se ovšem nepodaří. V 60.letech zformuloval plně své anarchistické názory a 1866 založil anarchistickou Mezinárodní alianci socialistické demokracie, jejíž členové později vstoupili do I. Internacionály. 1869 začíná spolupracovat s S.G.Nečajevem a začíná překládat první díl Marxova kapitálu. 1870 se s S.G.Nečajevem rozchází.
Na půdě I. Internacionály vystupoval tvrdě proti marxismu, za snahu o rozštěpení byl v Haagu 1872 vyloučen. V r. 1873 dal do novin toto oznámení: ???Už v sobě necítím potřebné síly a snad ani potřebnou víru, abych mohl pokračovat v sisyfovské proti všude vítězící reakci. Proto odcházím z arény a prosím své současníky pouze o jedno - o zapomenutí !" V létě 1873 kupuje od italského anarchisty Carla Cafieriho vilu nedaleko Locarna v Itálii. O rok později se rozhodl naposledy vystoupit na barikády a na nich zemřít. Chystalo se povstání v Itálii. 30. července 1874 přijel do Boloně s falešnými papíry jako nemocný a hluchý rentiér Tamburini. Napsal dopis své ženě Antonii, který jí měli odevzdat až po 4.srpnu. To bylo datum, kdy mělo vypuknout povstání. Datum, kdy Bakunin měl být už mrtev. Jenže povstání ztroskotalo a hluchý a nemocný Bakunin se vrátil zpátky do Bernu, kde o dva roky později v osamění umírá.
Hlavní díla: Federalismus, socialismus a antiteologismus (1867), Státnost a anarchie (1873), Bůh a stát (posmrtně, 1882).