|
Česká televize na rozcestí: Zánik, nebo nový úděl
Projekt změn ČT do roku 2007
podle paragrafů 2 a 3 zákona 431/1991 Sb.
Úplná verze.
(Tato verze není totožná s verzí předanou Radě ČT. Je rozšířena o pasáže, které kvůli rozsahu nebylo možné včlenit do verze zaslané do výběrového řízení).
Martin Mrnka
srpen 2001
Struktura projektu:
I. Vize
1. Východiska ……………………………………………….. 1
2. Cíl ………………………………………………………….. 2
II. Podnik
1. Ekonomika …………………………………..………….… 3
2. Vnější komunikace ……………………………………….. 4
3. Vnitřní komunikace ……………………………………….. 5
a) Systém řízení
b) Personalistika
c) Studia
III. Služba
1. Program ……………………………………………………. 7
a) ČT 1 a ČT 2
b) Zpravodajství, regionální vysílání a aktuální publicistika
c) Dokumentární, umělecké a převzaté pořady
d) Podpora nezávislým subjektům a filmové tvorby
e) Nové formáty
2. Digitalizace ………………………………………………. 11
3. Internet, teletext, EPG a další formy rozvoje …………. 12
IV. Závěr
I. Vize
1. Východiska
Česká televize stojí na pokraji zániku. Série vnitřních chyb, podcenění a vnějších zásahů v posledních pěti letech způsobila, že velké skupiny obyvatel České republiky včetně významných politických, názorových a sociálních proudů nepovažují existenci dvoukanálové televizní služby veřejnosti za opodstatněnou. To vše v situaci, kdy ČT čeká největší proměna v její historii – proměna v digitální interaktivní komunikační prostředek pro 21. století.
Analogová Česká televize se dodnes nevzpamatovala z šoku vzniklého nástupem duálního vysílání a posléze první skutečně komerční televize na českém trhu v roce 1994. Tento šok související se ztrátou monopolní pozice a dlouhodobým poklesem sledovanosti byl umocněn rychle se střídajícími bezkoncepčními výměnami na postu generálního ředitele. Na ně navázaly změny celého vrcholového vedení podniku, neexistující koncepce, a tedy i destrukce vnitřní motivace mnoha zaměstnanců. V době, kdy měla logicky začít rozsáhlá veřejná diskuse na téma, co má veřejná televizní služba poskytovat na rozdíl od komerčních stanic, ČT se uzavřela do sebe. Místo objevování nových cest a forem naplňování svého poslání se úporně snažila a dodnes snaží konkurovat těmto stanicím na jejich výsostném poli – zejména v zábavě (včetně pokleslé).
To logicky opět vedlo ke snížení sledovanosti. Některé části ČT takřka neprošly reformou a dodnes zůstávají na úrovni socialistického podniku (zejména vnější a vnitřní komunikace firmy). V některých útvarech je zoufale nízká produktivita práce, chybějí jasné motivační pobídky zaměstnanců. Systém tvorby pořadů je nepřehledný, zastaralý a takřka znemožňuje vznik nových, odvážných formátů. Místo toho, aby televize provokovala, vyvolávala diskuse na nejrůznější témata, odhalovala nepravosti, snaží se být stejně poslušná a konformní jako její komerční kolegyně.
To vše píšu s vědomím, že ČT dnes jako jediná celoplošná televize vysílá cenné dokumenty a domácí dramatickou tvorbu, že podporuje českou kinematografii a že její zpravodajství a aktuální publicistika svou úrovní většinou převyšují nabídku komerční konkurence. V tvrdém boji o přežití televize veřejné služby to ovšem ani zdaleka nestačí.
Nízká kvalita televizního programu, nepochopení smyslu tzv. veřejnoprávní televize a samozřejmě i mohutné negativní kampaně soukromých stanic vedly ke stále častějším vnějším zásahům, které vyvrcholily na sklonku loňského roku. Tehdy se samu existenci ČT pokusili ubránit zaměstnanci. Jejich zoufalý výkřik o pomoc ale oslovil jen část veřejnosti. Na tento pokus ovšem opět nenavázala veřejná diskuse, která by jasně ukázala, kam hodlá společnost tuto televizi směrovat.
Televize veřejné služby přitom není přežitek. Je jedinečným prostředkem komunikace s nejširšími vrstvami společnosti. Pokud je pod dostatečnou kontrolou, může pomáhat společnosti rozvíjet vše potřebné – od demokratických principů, přes stírání rasové nesnášenlivosti až po vzdělávání a výuku nových trendů myšlení.
Už ze samého principu totiž veřejná televize skýtá nekonečné tvůrčí možnosti. Komerční televize budou vždy omezeny svým základním posláním – maximalizovat zisky svých majitelů. Televize Nova tak například sice má samostatný úsek, který vyvíjí nové programové formáty, ale sami pracovníci tohoto oddělení vědí, že většina jejich nápadů nebude nikdy využita. Není proto důvod. Nova si zatím plně vystačí s estrádami, navazujícími na nejlepší tradice televizní zábavy z NDR.
Narozdíl od soukromých stanic je televize veřejné služby od diktátu co nejvyšší sledovanosti osvobozena. Samozřejmě, že už z principu televizního vysílání nemůže dobrovolně přistoupit na to, že se na ni bude dívat jen několik skalních příznivců. Může ovšem svobodně volit, jak velkou část divácké obce osloví. To ji umožňuje – pokud má takovou ambici – neustále posouvat hranice kvality, bořit pomyslné zdi zvyku, hledat a ověřovat vše nové.
Současné České televizi ovšem taková vize chybí. Pokud do jejího čela nenastoupí tým s pevným šestiletým mandátem, který se bude ochoten ostře vymezit vůči komerčním televizím a přesvědčit veřejnost o nenahraditelnosti televize veřejné služby, dvoukanálová analogová ČT nepřežije několik málo příštích let. Se všemi důsledky na kulturu i mravní vědomí české a moravské společnosti. Zánik, nebo v lepším případě živoření v ústraní, ji čeká i tehdy, pokud se nebude schopna přizpůsobit nové multimediální éře digitálního terestrického vysílání a Internetu.
Tento projekt nabízí cestu, která má této katastrofické variantě zabránit.
2. Cíl
Televize veřejné služby by měla být průkopníkem nových celospolečenských diskusí, témat i nových technologií. Měla by začínat přesně tam, kde na malém mediálním trhu České republiky končí komerční elektronická média, kterým se kvůli nedostatečné konkurenci a monopolnímu postavení jednoho z nich nevyplatí prosazovat ani nové postupy, ani technologie.
Výjimečnou startovací pozici při naplňování tohoto snu jí umožňuje i skutečnost, že má k dispozici dva vysílací kanály – ty jí dovolují na jednom z nich experimentovat a zkoušet nové a nové způsoby výpovědi o světě. To byl ostatně i cíl pořadů jako je Přesčas, které vytvořila publicistika ČT v době, kdy jsem v ní působil.
Česká televize by ale měla jít ještě dál – měla by mít odvahu nejen občas provokovat a přinášet nečekané pohledy na skutečnost, ale i důsledně plnit novinářskou úlohu „hlídacího psa“. Narozdíl od názoru, který oficiálně razili někteří členové předchozí Rady ČT, televize veřejné služby je tu právě proto, aby „chytala politiky za slovíčko“, a hledala rozpory v tom, co říkají dnes, a co říkali v minulosti.
Největší úloha České televize by ale měla být ve službě celé společnosti České republiky. Měla by pomáhat při orientaci v rychle se měnícím světě. Právě ČT má vysílat vzdělávací kurzy, odhalovat temné stránky našich dějin a ukazovat nejnovější světové trendy.
V roce 2007, na konci výše zmíněné cesty změn, bude televize jasně odlišná od komerčních stanic, podporovaná valnou částí veřejnosti a vnímaná jako nezbytná součást společenského a kulturního vědomí obyvatel České republiky. Televize s přehledným systémem řízení, reformovanou strukturou a s naprosto průhledným hospodařením, na niž budou pyšní diváci i sami zaměstnanci. Televize odvážná a nekonformní, připravená vést vážné celospolečenské diskuse, hájit zájmy menšin, přinášet nové pohledy na svět a pomáhat orientaci v postmoderní informační společnosti. Televize s přesným, vyváženým, politicky nezávislým, a přitom korektním a důsledně nestranným zpravodajstvím a publicistikou. Televize s programem, který nabídne plnohodnotnou alternativu komerčním televizním stanicím.
Nadcházející období šesti let je o to složitější, že televize šířená analogovým pozemním signálem se bude muset spolu se zahájením digitálního vysílání postupně proměnit. V roce 2007 musí být nastartována proměna ČT v multimediální informační, kulturní a vzdělávací prostředek postavený na interaktivní komunikaci s veřejností.
II. Podnik
1. Ekonomika
Pro příštích šest let je nezbytné, aby hospodaření České televize zůstalo závislé na třech zdrojích – televizních poplatcích, vysílání reklamy a sponzoringu a vlastní podnikatelské činnosti. Protože příjmy České televize z televizních poplatků se neustále snižují, pro udržení kvality vysílání bude dlouhodobě nezbytné přesvědčit Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR, aby zvýšila částku televizního poplatku. Ještě předtím, než ČT začne prosazovat tento svůj požadavek, musí ale sama hledat cesty úspor ve výdajích a možnosti dalších příjmů.
Proto musí vzniknout jasná pravidla určující cenu pořadů, platná pro všechny složky ČT. To zprůhlední výrobu pořadů. Není nadále možné, aby výrobně zcela srovnatelný, stejně dlouhý pořad, určený pro stejný vysílací čas, stál v jednom středisku až o osm set tisíc korun více než ve středisku jiném. Zásadní změnou bude, že na pořady plánované v programovém schématu (s výjimkou zpravodajství a aktuální publicistiky) vypíše ředitelství programu výběrová řízení.
Druhou cestou je aktivnější podnikatelská politika ČT. Jde o využívání technických kapacit, prodej vysílacích práv, teleshopping, zhodnocování volných finančních prostředků atd. Česká televize dnes vyrábí řadu velmi atraktivních produktů, není je ale schopna nabízet k prodeji.
Třetím směrem úspor je optimalizace a snižování počtu zaměstnanců ČT ve smyslu odstavce b) následující kapitoly. Do roku 2006 by mohlo dojít ke snížení o dvě stě padesát až o čtyři sta zaměstnanců.
Tato opatření umožní, aby rozpočet České televize, který zůstane i pro příští nejméně dva roky na částce cca 4,6 mld. Kč, dovolil vyrábět kvalitní program. Náklady na něj by se ze současných 2,1 mld. Kč měly zvýšit na 2,6 mld. Existující rezerva 0,6 mld. Kč musí být v souladu se svým původním určením věnována přípravě digitalizace.
Teprve když ČT dokáže s těmito prostředky efektivně hospodařit a předvede viditelnou změnu, je možné účinně žádat Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR o zvýšení koncesionářského poplatku přinejmenším o dlouhodobý inflační index, nejméně na 100 Kč měsíčně. Optimálním řešením by bylo automatické navyšování tohoto poplatku ve vztahu k inflaci.
2. Vnější komunikace
Jedním z klíčových problémů, který ve svém důsledku dovedl Českou televizi až na pokraj zkázy, byla a je neschopnost jejích šéfů pochopit, jakou roli hraje pro televizi veřejné služby divák. Typickým příkladem byly někdy až výhrůžné kampaně požadující platbu koncesionářského poplatku.
Divák-koncesionář přitom není pasivní osoba, na které lze zkoušet programové experimenty. Divák je zákazník, který si platí významnou službu. A jako zákazník má právo na informace, právo na to, aby mohl do televizního programu mluvit, právo na kritiku. Má právo na to, aby mu byly skládány účty. Až dosud s ním jako se zákazníkem ale nikdo nemluvil.
Forenzní audit provedený v ČT začátkem tohoto roku jasně doložil, že Česká televize není nenasytná díra, do které koncesionáři pouze sypou své poplatky. Veřejnost ovšem není důkladně seznámena s tím, na co se peníze vynakládají. ČT tak bude muset odkrýt většinu svých karet. Hospodaření musí být průhledné a jasné.
Aby televize veřejné služby mohla být jednou z opor pluralitní parlamentní demokracie, musí nastolit se svými koncesionáři aktivní dialog, rozsáhlou komunikaci. Ta by měla odpovídat formou a kvalitou nejen mezinárodním normám, které praktikují vůči svým akcionářům seriózní podniky, ale musí využívat i to, co televizi umožňuje obrazovka.
Plánované nové oddělení, které by se v rámci skupiny public relations věnovalo komunikaci s divákem, by tak nejen rozesílalo každoročně krátkou a přehlednou Zprávu o výsledcích hospodářské činnosti ČT všem koncesionářům, ale prostřednictvím self promotion a specializovaných pořadů by pravidelně informovalo o všem důležitém, co televize divákovi poskytuje.
Samozřejmostí je komunikace přes Internet. V rámci okamžitě zahájené celonárodní diskuse by Česká televize měla v nejkratším možném termínu zřídit internetové diskusní fórum na téma Televize veřejné služby a její vedoucí pracovníci musí začít aktivně působit v diskusích o televizi v médiích.
Jakkoli je televize veřejné služby určena celé populaci, mimořádně důležité bude zlepšení jejích vztahů s jediným zástupcem veřejnosti, Parlamentem ČR. Není možné očekávat plné porozumění pro situaci ČT od laické veřejnosti, pokud idea dvoukanálové veřejnoprávní ČT nebude mít jasné zastání u všech demokratických stran parlamentu.
Důležitá bude předpokládaná spolupráce s Českým rozhlasem.
3. Vnitřní komunikace
a) Systém řízení
Ještě před několika lety velmi progresivní producentský systém v ČT zdegeneroval a přežil se. Dnes je neakceschopný, náchylný k „bratříčkování“, neumí vytvářet nové formáty. Vnitřní konkurence vymřela a při tvorbě formátů se objevují takové absurdity, jako jsou už zmíněné rozdíly v ceně za srovnatelný pořad. Tento projekt se proto jednoznačně přiklání k redakčnímu systému a následující struktuře ČT.
V čele každého tohoto útvaru by stál ředitel na prvním stupni řízení, přímo odpovědný generálnímu řediteli. Jemu by byly podřízeny jednotlivé redakce vedené šéfredaktory nebo příslušné úseky. Nově vznikají ředitelství Dokumentů, uměleckých a převzatých pořadů, nové ředitelství, které zastřeší všechna česká i moravská regionální studia, a ředitelství Vnitřní a vnější komunikace, personalistiky a rozvoje. Producentský systém bude zachován v tom smyslu, že nezávislí producenti (nezaměstnaní ČT) budou mít maximální prostor nabízet své pořady ČT ve volné konkurenci. Tato žádoucí konkurence bude ze strany ČT plně podporována.
b) Personalistika
Neustálé personální změny, neexistující koncepce a stálá provizoria způsobily, že dva a půl tisíce zaměstnanců České televize z velké části ztratilo vnitřní motivaci k extrémním výkonům. Ačkoli existují relativně časté výjimky, je nutné změnit personální politiku, komunikaci se zaměstnanci a systém odměňování, aby lidé opět pocítili hrdost k podniku, pro který mnozí po celý život pracují. Aby si znovu uvědomili, že slouží svým divákům.
Základem změn musí být jasná, otevřená strategie vůči jednotlivým zaměstnancům i odborové organizaci NOO. Všechny změny budou předem zveřejněny, bude se o nich diskutovat a posléze budou důsledně prosazeny. Před několika měsíci se ukázalo, že hrubé násilí a orientální způsob řízení v ČT nikam nevede. Pokud se vysoce kvalifikovaní zaměstnanci ČT se změnami vnitřně neztotožní, nebude možné projekt uskutečnit.
Aby obstála v konkurenci, musí Česká televize v příštích několika letech významně změnit svou personální strukturu a snížit počet zaměstnanců. Nemůže však jít o brutální likvidaci dosavadních pracovníků, kdy pravidelné čistky zejména ve zpravodajství a publicistice České televize připomínají téměř normalizační éru. Za poslední čtyři roky se uskutečnily několikrát a připravily ČT o několik vynikajících osobností. Jakékoli zásahy do zaměstnanosti je třeba připravit s plným vědomím zaměstnanců a odborů. Je nutné zahájit rekvalifikační programy a vzhledem k věkové struktuře nabízet i oboustranně výhodnou podporu při předčasných odchodech do důchodů. V mnoha případech může být cestou přechod na externí spolupráci. Snížení počtu zaměstnanců umožní, aby vznikl takový systém odměňování, který zabrání odchodu špičkových odborníků do soukromého sektoru.
Pokud by Česká televize zůstala pouze u analogového vysílání, mohla by mít v roce 2006 jenom jeden a půl tisíce zaměstnanců. Snížení by se týkalo zejména obslužného sektoru. Budování nových služeb souvisejících s digitalizací a internetem ovšem vyžaduje řadu nových pracovních míst, z nichž jenom část může být obsazena rekvalifikacemi. Zároveň s přirozeným úbytkem zaměstnanců proto bude ČT přijímat stovky nových lidí. Profesní struktura se ovšem výrazně změní.
Jednou z mála výhod, které může ČT nabídnout svým zaměstnancům ve srovnání s komerčními médii, bude propracovaný systém interního vzdělávání. Jedenáct let po pádu železné opony musí konečně dojít k rozsáhlým stážím pracovníků ČT v zahraničí, které lze navíc v mnoha případech hradit z mezinárodních grantů.
Pokud bude tento projekt realizován, na všechny řídící funkce do úrovně pracovníků na druhém stupni řízení budou vypsána průhledná výběrová řízení. V souladu se závěry auditu bude zavedeno hodnocení tvůrčích pracovníků.
Důsledné dodržování nového Etického kodexu ČT patří mezi naprosto nezbytné kroky.
c) Studia
Jedním z klíčových úkolů příštího období v ČT je přizpůsobit systém krajských studií vzniku vyšších územněsprávních celků. Česká televize nemůže být centralistický moloch, který je zahleděn pouze do pražského tvůrčího prostředí. Jednou z cest, jak zatraktivnit nabídku programu a zároveň lépe plnit veřejnou službu, je otevřít mnohem větší prostor tvůrčímu potenciálu v krajích. Na druhé straně nelze, aby nová krajská studia dosáhla za šest let úrovně a zázemí studií v Brně a Ostravě. Do roku 2004 by nicméně ve všech krajských městech měly být zpravodajsko-publicistické redakce a producenti vyhledávající místní autory dokumentů a dramatické tvorby. Do regionů by měly být vyvedeny také některé služby, které rozšíří dosavadní konkurenční prostředí, a tak nejen podpoří místní podnikatelské aktivity v audiovizuální sféře, ale zároveň přinesou kýžené úspory.
Současná struktura krajských studií bude vyžadovat, aby vzniklo zvláštní ředitelství regionálních studií, pravděpodobně se sídlem v Olomouci nebo Hradci Králové, které bude práci všech regionálních studií ČT koordinovat.
III. Služba
1. Program
Prioritou programu České televize je podle tohoto projektu alternativní nabídka pořadů. Důraz je kladen na seriózní zpravodajství, pod kůži jdoucí publicistiku, provokující dokument, českou a evropskou dramatickou tvorbu a film. Cílem takového programu ovšem není vytvořit elitářské, přeintelektualizované vysílání se sledovaností blížící se nule. Nabídnutá sebereflexe české a moravské společnosti by měla mít natolik atraktivní formu, že by se podíl obou programů ČT na diváckém trhu měl v prvních letech pohybovat kolem 28 procent a v roce 2005 stoupnout zhruba ke 33 procentům. Další procentuální růst bude záviset na úspěšnosti plánovaných změn.
Nový program - klíčová změna veřejné služby – bude vyústěním několikaleté snahy. Rozjetou televizi lze připodobnit k zaoceánské lodi, která potřebuje mnoho mil, aby po otočení kormidla začala měnit směr. Nový generální ředitel se svým týmem, bude-li zvolen v říjnu či listopadu letošního roku, bude moci výrazněji ovlivnit programové schéma nejdříve od podzimu 2002.
Rychlá změna se ale uskuteční v image televize. Místo televize strnulé a nezáživné musí program ČT navozovat v divákovi pocit přátelské, zajímavé a atraktivní podívané, která se vymyká čirému stereotypu.
a) ČT 1 a ČT 2
V období do roku 2006 by kanál ČT 1 měl i nadále zůstat kanálem pro nejširší veřejnost. Jeho cílem je poskytovat plnohodnotný servis, který usnadní divákům orientaci v domácím i světovém dění. Osou ČT 1 ve všední den bude dvouapůlhodinový živý zpravodajsko-publicistický blok od 17.30 do 20.00. Na něj budou navazovat nové formáty, velké atraktivní dokumenty (historie, věda, příroda), soutěže, domácí dramatická tvorba a filmy. Sekundární osou večera bude druhý, nyní obrácený publicisticko-zpravodajský blok od 21.30 do 22.30.
Kanál ČT 2 by měl být progresivním kanálem, který bude více orientován na poskytování servisu menšinovým skupinám, těžiště zde budou mít vzdělávací a diskusní pořady, alternativní kultura, filmové kluby, bude zde velký prostor pro experiment. Program ČT 2 by měl být „mladší“, agresivnější než ČT 1, ale měl by také poskytovat odpovědi na běžná „lidská“ témata – od zahrádkaření a zdraví, až po jazykové kurzy.
Rozsáhlé pole působnosti na ČT 2 bude mít sport. Nicméně, sportovní vysílání nelze vnímat pouze jako službu minoritám. Proto budou sportovní přenosy řazeny podle očekávaného dopadu na oba kanály ČT s tím, že klíčové události dostanou adekvátní prostor v hlavních vysílacích časech ČT .
Konkrétní podoba jednotlivých programových schémat bude vznikat nejen na základě rozsáhlé diskuse odborníků, ale i po důkladných sociologických průzkumech. Vyvíjet se bude i ve vztahu k digitálním kanálům ČT.
b) Zpravodajství, regionální vysílání a aktuální publicistika
Zpravodajství přikládá tento projekt klíčový význam. Už nyní totiž vytvářejí aktuální redakce zpravodajství, publicistiky a sportu 60 procent denního vysílání ČT. Pokud ale nedokáže zpravodajství České televize alespoň svým významem porazit klipovité a povrchní zpravodajství komerčních stanic, nemůže se obnovení důvěry veřejnosti v televizi veřejné služby podařit.
Relativně rychlá změna (rok 2002) může být dosažena čistě technicky – prodloužením délky jednotlivých zásadních zpráv ze současné jeden a půl minuty na přinejmenším tři minuty a důsledným dodržováním principu, podle něhož se k tématu musí vyjádřit všechny zúčastněné strany rovným dílem. Méně důležité zprávy mohou být odvysílány jen prostřednictvím krátkých headlines. Posíleno musí být ekonomické zpravodajství.
Opravdová změna ale bude možná až po změně finančního ohodnocení redaktorů – současný trend platů výrazně nižších než v tiskových médiích vede k tomu, že v ČT pracují převážně velmi mladí a nezkušení novináři. Teprve poté lze od televizního zpravodajství veřejné služby očekávat skutečně profesionální a vyzrálé výkony.
Zahraniční zpravodajství si musí udržet svou ojedinělou síť zpravodajů, kterou žádné soukromé médium nevytváří. V souvislosti s plánovaným vstupem do EU musí být posílen post zpravodajů ČT v Bruselu. Chybí stálý zpravodaj v Londýně, Paříži, na Dálném Východě a v arabském světě s působností do Afriky. Cílem zahraničního zpravodajství ČT musí být nabourávání zakuklenosti české, moravské a slezské společnosti.
Zpravodajství na kanálu ČT 1 bude pravidelně vysíláno po celý den – zhruba po dvou hodinách se na obrazovce objeví krátké zprávy. Těžištěm bude ale večerní zpravodajsko-publicistický blok. Vychází ze peoplemetrového měření i specializovaných průzkumů ČT, které dokazují, že v tomto čase existuje významná poptávka po rozšířených informacích, regionálním zpravodajství a tzv. malé „spotřební“ publicistice. Představa tohoto bloku byla autorem tohoto projektu poprvé koncipována už na podzim 2000, ale tehdejší vedení ČT nemělo odvahu jej prosadit.
Blok zahájí regionální půlhodinové vysílání v 17.30. Toto vysílání, kdy každé televizní studio v kraji bude vysílat pouze pro svůj region, bude v 18.00 nahrazeno dvacetiminutovým celostátním regionálním vysíláním, ve kterém se objeví nejdůležitější lokální informace z krajů. Na ně naváže dvacetiminutová talk show vyzrálých moderátorů typu Přesčas a posléze publicistický magazín typu Černá, bílá. Posláním tohoto magazínu je nabízet servis tzv. televize na vaší straně. Tedy pozitivní informace (např. dobré zprávy typu „co se v malém podařilo“, které by byly v hlavních zpravodajských relacích vytlačeny důležitějšími událostmi), ochranné reportáže stojící na straně spotřebitelů, testy. Magazín by měl být v duchu podobných magazínu ARD či ZDF pestrý, s odlehčujícími prvky.
Hlavní zpravodajská relace zůstane přinejmenším první rok v čase od 19:15 do 19:40. Měla by podle principů moderní žurnalistiky především odpovídat na klíčovou otázku: Stalo se něco, co ohrožuje mne, mou rodinu, mou vlast, mou planetu ? Teprve po zodpovězení této otázky přichází na řadu klasický zpravodajský servis, přinášející informace z aktuálního dění na domácí politické scéně a v zahraničí. Místo honby za mnoha zpravodajskými zajíci se zpravodajská relace soustředí na opravdu nejdůležitější události, které důkladně za pomoci moderní techniky (ENG, SNG, telemosty) ze všech stran rozebere. To bude vyžadovat mnohem náročnější přípravu moderátorů. Názor samotných reportérů bude pochopitelně potlačen, naopak žádoucí bude vyjádření všech zúčastněných stran a názor analytiků, expertů či historiků. Omezení počtu zpráv umožní, aby na jejich přípravě pracovalo méně vysoce kvalitních reportérů, kteří ale budou mít o to lepší servis spolupracujících novinářů, kterým k vrcholu kariéry ještě mnoho let chybí.
Po patnáctiminutovém bloku zpráv z domácí politiky a ze zahraničí naváže desetiminutové centrální zpravodajství z regionů. Od tohoto řazení si lze slibovat nejen rozšíření sounáležitosti s různými oblastmi ČR, ale i zvýšení sledovanosti Událostí. Další vývoj na trhu ukáže, zda by nebylo účelné tyto časy změnit.
Na tuto relaci naváže tak jako dosud aktuální publicistika, sport a informace o počasí. V sobotu a neděli bude blok zkrácen vypuštěním aktuální publicistiky a zkrácením regionálního i celostátního krajského vysílání.
Druhý významný blok publicistiky a zpravodajství bude vysílán každý den s výjimkou soboty přibližně od 21.30 až 22.00 do 22.30 až 23.00. Od tohoto programového pruhu lze očekávat zvýšení přehlednosti vysílaných pořadů a vytvoření pevnějšího diváckého návyku. Následovat bude čtyřicetiminutová publicistika – politická talk show typu Bez imunity, investigativní magazíny typu Fakta, aktuální dokumenty typu Ta naše povaha česká, velká lokální publicistika typu Klekánice atd. Tato publicistika musí důsledně reflektovat aktuální události a pomáhat při jejich důkladném zkoumání. Zde by měla být otevírána nová témata ekologická, vědecká, technická, i témata související s změnou společnosti při vstupu do evropských struktur. Spolu se zpravodajstvím tak tato aktuální publicistika vytvoří uzavřený celek, v němž je událost sledována od první bleskové zprávy přes důkladné zhodnocení jejího významu až po její odchod ze první linie zájmu.
Na publicistiku naváže zpravodajsko-diskusní pořad typu „21“. Posunutí času takového pořadu o hodinu odpovídá změně časových návyků soudobé populace. Navíc umožní novinářům zpracovat hlavní události dne znovu s určitým odstupem, a ne pouze mutovat hlavní zpravodajskou relaci jako nyní. Toto komentované zpravodajství by měl připravovat jiný tým novinářů oddělený od těch, kteří připravují hlavní zpravodajskou relaci. Předpokladem úspěšnosti je vyhledání kvalitních moderátorů.
Na programu ČT 2 bude zpravodajství zastoupeno krátkými „bleskovými“ zprávami v průběhu dne a zprávami pro neslyšící. Odchod pořadu „21“ uvolní čas pro jiné formáty a otevře programové schéma ČT 2. Publicistika na ČT 2 bude kromě spotřebních a testovacích magazínů zaměřena především na večerní diskusní pořady s otevřeným vysílacím časem, určené pro generačně rozdílné publikum. Právě zde budou také vysílány pořady určené minoritám – náboženským, národnostním i zájmovým skupinám. Prostor zde budou mít experimentální publicistické formy, které postupem času mohou po ověření přejít na program ČT 1.
c) Dokumentární, umělecké a převzaté pořady
Mimořádně významnou roli přikládá tento projekt velkým celospolečenským dokumentům. Praxe evropských veřejnoprávních stanic dokazuje, že tyto dokumenty mohou jako jedny z mála konkurovat zábavným pořadům komerčních stanic. Důkazem může být skvělý úspěch převzatých dokumentů Hitlerovi muži a Dinosauři na podzim loňského roku, které dosahovaly v prime time na ČT 1 až patnáctiprocentní sledovanosti a třicetiprocentního podílu na trhu.
Takové dokumenty ovšem nemusí být jen zahraniční výroby. Tento projekt si klade za cíl vytvořit rozsáhlý fond podobných dokumentů v České republice. Kromě témat z naší novodobé i starší historie se tyto dokumenty mohou zabývat přírodou, reáliemi České republiky (města, chráněné krajinné oblasti), ekologií, lékařstvím, vědou, novými technologiemi. Pokud budou zpracovány dostatečně atraktivně, přinesou nejen divácký úspěch, ale mohou být i výhodně prodány do zahraničí. Soudobá česká dokumentaristika má dostatek osobností, které jsou schopny takovou výzvu naplnit.
Stejně jako dokumenty se i tato dramatická díla mohou úspěšně zabývat nedávnou a dávnější historií České republiky. Příkladem domácí dramatické tvorby, která by měla být Českou televizí plně podporována, je mimořádně úspěšný seriál Zdivočelá země. Důležité bude otevřít ČT novým talentům.
Česká televize musí v souladu se zákonem jako jediná stanice v ČR i nadále vytvářet hudební vysílání a více než dosud se věnovat všem oblastem kultury. Přirozenou součástí veřejné služby musejí být vzdělávací pořady, které do velké míry nabídka ČT postrádá. Ideální formou podobných pořadů jsou osvědčené formáty typu Lidské tělo, jejichž uvedení zároveň přináší poměrně vysokou sledovanost. Podobné typy pořadů musí vyrábět i sama ČT.
Zábavné pořady by měly být postaveny jednak na osobnostech, které z nejrůznějších důvodů nechtějí přejít do výlučné sféry soukromých stanic (Eben, Polívka, Kraus, Pawlowská), nebo na vyhledávání nových tváří.
V převzatých pořadech se ČT musí více než komerční stanice soustředit na evropskou tvorbu. I zde by ale měla být vyhledávána díla spíše nekonvenční a svým pojetím neotřelá. Samostatnou kapitolou je nákup či koprodukce děl od publicistiky po dramata ze středoevropské produkce, zejména Slovenska, ale i Polska, Slovinska či Maďarska, která z českých a moravských obrazovek v podstatě vymizela.
d) Podpora nezávislým subjektům a filmové tvorby
Vyspělé televize veřejné služby v Evropě vnímají jako jeden z hlavních úkolů pomoc nezávislým producentům a malým soukromým produkčním společnostem. Zkušenost v České republice ukazuje, že právě tyto společnosti dokážou vyrobit atraktivní a chytrý program za nižší ceny než sama ČT. Cílem České televize by mělo být rozšíření podpory takovým společnostem i do oblastí mimo největší města. Plánovaná výběrová řízení při hledání pořadů pro programové schéma a přechod producentů mimo strukturu ČT na komerční spolupráci by měly umožnit významný rozvoj těchto malých firem. Očekávaným efektem je nejen snížení ceny pořadů, ale i významné rozšíření tvůrčího potenciálu, který bude ČT obklopovat.
Nezastupitelnou roli má ČT v podpoře domácí filmové tvorby. I tento proces by měl být zcela transparentní a i nadále by měla být podporována zejména díla, která budou posouvat hranice českého filmu k vyšší kvalitě (Tmavomodrý svět, Kytice).
e) Nové formáty
Svět televize zaznamenal v uplynulých pěti letech významný programový posun. Zastaralé mýdlové opery a estrády nahradily ve světových žebříčcích sledovanosti tzv. reality show, provokativní sondy do minulosti, ostré diskuse, atraktivní soutěže. V České republice, až donedávna vyhládlé roky totality po jednoduchých příbězích z amerického Středozápadu, se (s výjimkou komerční soutěže Chcete být milionářem?) žádný podobný moderní televizní formát zatím neobjevil.
Právě Česká televize by měla být tím, kdo bude nové atraktivní a přitom společensky významné formáty vyhledávat, případně sama vytvářet. Předobrazem budiž řada reality show, které ukazují práci některých náročných a výjimečných povolání. V ředitelství programu proto vznikne nové oddělení, které bude zkoumat nové zahraniční formáty a vyvíjet vlastní pořady. Vývoj a vyhledávání neotřelých a objevných pořadů bude úkolem i všech redakcí.
V souvislosti s digitalizací bude nutné začít připravovat zcela nové pořady multimediálního charakteru.
2. Digitalizace
Do roku 2010, nanejvýš 2015, počítá většina evropských zemí s omezením a ukončením analogového vysílání. Plné zavedení systému DVB-T sice předpokládá zhruba desetiletou přechodnou dobu, po kterou budou pracovat oba systémy, pro Českou republiku to ale znamená připravit plnohodnotné digitální terestrické vysílání do roku 2005.
Protože komerční stanice v ČR odmítají být průkopníky digitalizace, Česká televize má v této oblasti mimořádně příznivé podmínky. Digitální signál ČT je navíc experimentálně vysílán už od května 2001 a od roku 1995 probíhá digitalizace technického zázemí všech klíčových studií.
Následující představa vychází z předpokladu, že České televizi bude Radou pro rozhlasové a televizní vysílání ČR přidělen jeden multiplex umožňující vysílání osmi kanálů. Tři z těchto frekvencí pronajme ČT prostřednictvím RRTV ČR soukromým subjektům, například rádiím nebo pro datové služby. Tím získá dodatečné prostředky na provoz zbylých pěti. Z nich budou tři kanály obsazeny zcela novými programovými kanály – pracovně nazvanými ČT-Zprávy, ČT-Vzdělání a ČT-Retro. Zbylé dva programy obsadí postupně ČT 1 a ČT 2, ovšem v interaktivní podobě nabízející elektronického programového průvodce EPG, interaktivní datové služby, DVB podtitulkování a podobně. Tyto služby budou samozřejmostí i u nových tří programů. Digitální ČT by měla nabízet také interaktivní reklamu, home banking, home shopping, přístup na internet a další očekávané služby.
Program ČT-Zprávy by měl být prvním digitální kanálem. Česká televize by ho měla být schopna nabízet od začátku roku 2003 v podobě dvanáctihodinového (6.00 až 10.00 – 14.00 až 22.00) zpravodajsko-publicistického bloku, který by každou hodinu přinášel nové a rozšiřující zprávy. Program by měl do velké míry využívat aktuální přímé vstupy z regionů i ze zahraničí. Počítá také s aktuálními diskusemi, které se budou vztahovat ke konkrétním událostem. Do roku 2005 se tento program rozšíří na osmnáctihodinovou službu (6.00 – 24.00).
Program ČT-Vzdělání by měl být nabízen od podzimu 2003 jako zprvu desetihodinová služba. Jeho jádrem budou jazykové kurzy, vzdělávací a přírodopisné programy, interaktivní výuka. Využije také stávající programové fondy z této oblasti. Od roku 2005 by měl vysílat nepřetržitě od sedmé hodiny ranní do půlnoci.
Digitální program ČT-Retro bude postaven zejména na archivech České televize, ale i Krátkého filmu a Národního filmového archivu. Od roku 2004 bude zprvu v časech od 13.00 do 18.00 a od 20.00 do 01.00 (deset hodin denně) vysílat převzaté i domácí archivní materiály, dokumenty a filmy. Ty budou podle dramaturgického plánu doplněny ke konkrétním tématům také diskusemi odborníků (politiků, historiků, sociologů, psychologů…). Bonbónkem tohoto kanálu by mělo být opakování dvacet či třicet let starých zpráv a Televizních novin. Myslím si, že neexistuje jednodušší způsob, jak starším lidem připomenout a mladým ukázat hrůznost i absurditu minulých režimů. Od programu ČT-Retro lze očekávat příspěvek celospolečenské sebereflexi a promyšlenější využití archivů ČT.
V roce 2005 by měly přejít na digitální šíření signálu také dosud analogové programy ČT1 a ČT 2. Na rozdíl od nynější podoby musí nabídnout celou výše zmíněnou škálu elektronických služeb.
Souběžné vysílání analogových a digitálních kanálů potrvá vzhledem k délce výměny televizních přijímačů a videorekordérů nejméně do roku 2015, pravděpodobně alespoň na jednom kanálu i o něco déle. Dnes lze jen obtížně odhadnout, jaké nároky na program přinesou technologické změny za deset nebo patnáct let. Česká televize ale musí být na tyto změny připravena.
3. Internet, teletext, EPG a další formy rozvoje
Na rozdíl od digitalizace, která nejen v Evropě televize teprve čeká, bouřlivý nástup Internetu už Česká televize stihla zaspat. Všechny vyspělé evropské a severoamerické televize poskytují prostřednictvím Internetu souběžný zpravodajský servis, služby a informace, důstojně komunikují s veřejností. Jedině proto, že ostatní české televize jsou na tom podobně, úroveň internetových služeb ČT příliš neční zpoza nízké laťky Internetu České republiky.
Prvním krokem tedy bude vytvořit rozsáhlé internetové oddělení. Lidé zpracovávající údaje pro webové stránky budou navíc součástí každé redakce a každého pořadu. Ještě v roce 2001 musí začít diskusní fórum Televize veřejné služby, od léta 2002 by měla ČT poskytovat zpravodajský servis na úrovni internetových vydání největších českých deníků. Ve stejné době musí mít své aktualizované stránky všechny publicistické pořady, přičemž i na nich by měla probíhat kontinuální kritická diskuse.
Webové stránky ČT mohou pochopitelně nabízet i placené služby, například přístup k archivům ČT.
Na základě stávajícího útvaru teletextu bude postupně vznikat oddělení, které bude zásobovat informacemi souběžné služby digitálního vysílání – elektronického programového průvodce, textový zpravodajský servis na kanálu ČT-Zprávy a podobně. Aby Česká televize udržela krok s komerční konkurencí, musí se připravovat na poskytování služeb v souvislosti s mobilní komunikací systému UMTS. Zkrátka na všechny prostředky, které umožní šíření dat, textu, zvuku a videa.
Nejenom kvůli ekonomickým důvodům by ČT měla rázněji vstoupit na trh s vlastními videokazetami a tištěnými tituly, které jsou (nebo mohou být) vedlejším produktem její hlavní činnosti – výroba a vysílání kvalitních českých televizních pořadů.
IV. Závěr
Příštích šest let určí, jaká bude role České televize v 21. století. Na konci tohoto období by měla začít nabízet v podstatě nový druh služby, směřující od masového plošného vysílání k individuálnímu zákaznickému servisu dosažitelnému všem sociálním vrstvám společnosti. Zároveň by na konci tohoto období měla česká a moravská společnost pochopit, proč má veřejnoprávní televize právo na existenci.
Zde je časový harmonogram klíčových kroků:
2001 – začátek celospolečenské diskuse o poslání ČT; vypsání výběrových řízení na vedoucí pracovníky; upevnění vnitřní integrity ČT
2002 – reorganizace ČT; zprůhlednění hospodaření; zahájení rekvalifikací; vznik redakčního systému výroby a první programové změny; vznik dvou zpravodajsko-publicistických os v denním vysílání; internetový servis na úrovni printů
2003 – zahájena programová změna analogové ČT; začne vysílání digitálních programů
ČT-Zprávy a ČT-Vzdělání
2004 – nabídnuto zcela nové programové schéma; vysílání prvních dramatických pořadů vytvořených podle nového systému; dokončení struktury televizních studií ve VÚSC; vysílání programu ČT-Retro
2005 – digitální ČT 1 a ČT 2; rozšíření denního vysílání ostatních digitálních kanálů
2006 – dokončení zaměstnanecké profesní restrukturalizace – počet zaměstnanců ČT zhruba 2.250 lidí; dolaďování programu dvou analogových a pěti digitálních kanálů
2007 – kompletní proměna České televize dokončena
Je hlubokým profesním přesvědčením autora tohoto projektu, že Česká televize jako televize veřejné služby má právo na existenci. Že může i u nás, stejně jako v celé vyspělé Evropě, plnit nezastupitelnou roli. Má-li ji ale plnit, musí být moderní průhlednou institucí, připravenou přijímat náročné výzvy. Musí bořit zdi a otevírat zavřené komnaty. Musí být institucí, která posunuje dál laťku poznání i kultury a veřejně zkoumá vše, co společnosti České republiky brání v postupu vpřed.
|