4512

Jose Saramago

José Saramago se narodil 16. listopadu roku 1922 ve vesnici Azinhaga v portugalském kraji Ribatejo, asi sto kilometrů severovýchodně od portugalského hlavního města. Přišel na svět do rodiny negramotného sedláka Josého de Sousy, jenž si z vlastní vůle vyvolil přezdívku, kterou přidal ke svému původnímu jménu. Saramago znamená v překladu ředkev, tedy potravina těch nejnuznějších. Malý José se učil výborně, avšak střední školu musel z finančních důvodů po dvou ročnících opustit a vyučil se kovodělníkem.
Brzy nicméně začal pracovat v nakladatelstvích a poté v novinách, naposledy v jednom z nejdůležitějších portugalských deníků Diário de Notícias. V roce 1975 byl ale nucen se z politických důvodů tohoto místa vzdát a od té doby se živí pouze literaturou.

Svou literární dráhu započal již v roce 1947 uveřejněním románu Hříšná země, jenž ovšem u kritiky neměl nijak pozitivní ohlasy. Saramago romanopisec se pak odmlčel na dlouhých třicet let, až v roce 1977 vydal svůj druhý román Příručka malířství a krasopisu. Mezitím se stihl projevit jako básník, a to ve sbírkách Možné básně (1966) a Pravděpodobně radost (1970). Po sáze o rodině bezzemků Z půdy vzešlý (1980), kde už byla patrná změna autorského rukopisu směrem k větším společensko-historickým konstrukcím a zapojení prvků magického realismu, uveřejňuje Saramago roku 1982 román Baltasar a Blimunda (v originále Pověst o klášteře), jenž mu přináší mezinárodní věhlas a v roce 1998 i Nobelovu cenu za literaturu; je prvním spisovatelem portugalského jazyka, jenž byl touto cenou poctěn. Celá osmdesátá léta pak publikuje téměř výhradně romány: v roce 1984 Rok smrti Ricarda Reise, kde popisuje setkání mrtvého Fernanda Pessoy s jeho heteronymem, fiktivním básníkem Ricardem Reisem, roku 1986 Kamenný vor, v němž rozvíjí příběh, ve kterém se Portugalsko odtrhne od Evropy a zamíří k Americe, roku 1989 uveřejňuje Historii obléhání Lisabonu a konečně roku 1991 skandální román Evangelium podle Ježíše Krista, jenž vzbudil bouři nevole v řadách katolické církve.
Romány devadesátých let přinášejí úplně jiný tón. Namísto společenských a politických skic se najednou v Saramagových románech setkáváme s temnými filosofickými parabolami, v nichž zhusta účinkují postavy beze jmen, jež se pohybují v nedefinované dystopické době a čase. V románu Slepota (1995) popisuje autor společnost, ve které vypukne epidemie slepoty; o symbolice očí a zraku bude ale ještě řeč. Roku 1997 vychází román Všechna jména (1997), v němž Saramago vzdává hold Franzi Kafkovi a jeho Zámku - úředníček jménem Josef pátrá po osudu jisté ženy, o níž neví nic jiného nežli jméno. Na své cestě ale nachází jen chaos...

Zatím poslední Saramagův román nese jméno Jeskyně (2001), na podzim roku 2003 však autor plánuje vydání dalšího díla, jež se bude jmenovat Zdvojený muž.
José Saramago je od roku 1988 ženatý se španělskou novinářkou Pilar del Rio, s níž se po skandálu s Evangeliem - ministr kultury vetoval nominaci tohoto románu na Evropskou literární cenu v obavě, že ocenění pobouří katolickou církev - odstěhoval na Kanárské ostrovy a svá poslední díla publikuje ve španělštině.

José Saramago konečně česky
K velké radosti milovníků portugalské lituratury se konečně na českém knižním trhu objevuje překlad románu Baltasar a Blimunda (Memorial do Convento), jehož autorem je José Saramago, nositel Nobelovy ceny pro rok 1998. Je zároveň prvním portugalsky píšícím autorem, který se může pyšnit tak prestižní cenou. 

Richard Olehla pro server iLiteratura