O dopadu útoků z 11. září na mezinárodní politiku hovořil ve středu pořad britského rozhlasu Thinking Allowed (Myšlení dovoleno) s Fredem Hallidayem, odborníkem na mezinárodní vztahy z London School of Economics. Halliday často navštěvuje Blízký východ, kde také často přednáší. Umí persky a arabsky. Napsal mj. knihy Islam and the Myth of Confrontation (Islám a mýtus konfrontace) a The World at 2000 (Svět v roce 2000). Halliday je považován za význačného odborníka na politiku Blízkého východu a je často zván do rozhlasových a televizních pořadů, pravidelně vystupuje v BBC, v CNN a v televizní stanici Al-Jazeera. 16. září 2001 se Halliday účastnil zvláštního dvouhodinového vydání pořadu Talking Point na rozhlasové stanici BBC World Service, který se týkal útoků z 11. září a do něhož telefonovali své názory posluchači z celého světa. Byl to pořad plný nejrůznějších názorů z mnoha kontinentů světa. Právě tato vlna nejrůznějších názorů, vysvětlení a obviňování přiměla Hallidayue, aby napsal svou vlastní interpretaci událostí 11. září, Two Hours that Shook the World (Dvě hodiny, které otřásly světem. Je to kniha, která argumentuje, s určitou mírou iritovanosti, že většina reakcí sdělovacích prostředků byla založena na naprosté nevědomosti ohledně toho, jak fungují mezinárodní vztahy.

"Ano, moje iritovanost je dvojí," uvedl profesor Halliday. "Zaprvé mě iritují pisatelé komentářů v tisku. Proti novinářům obecně příliš mnoho nenamítám. Jistě, existuje celá řada zpráv, které se dostaly do tisku během této afghánské války jen částečně. Například velmi zajímavou informací, kterou nikdo pořádně neprozkoumal a pořádně o ní nic nenapsal, bylo to, že když Američané poprvé vstoupili do Afghánistánu na jihu země, přistáli tam na letišti uprostřed pouště. Jak je možné, že tam bylo uprostřed pouště letiště? Odpovědí je to, že to bylo letiště, které pravidelně používal jeden vládce ze země u Perského zálivu, ze země, kterou Západ chrání před Saddámem Husajnem, k pašování drog z Afghánistánu, jimiž pak usmrcoval mladé lidi na ulicích západní Evropy. Nikdo o téhle věci nic nenapsal. A existuje celá řada takovýchto zajímavých informací, a mnohé z nich se do médií vůbec nedostaly. Avšak co mě opravdu vadí, jsou žvanící autoři komentářů.

Devadesát procent autorů komentátorů v britském tisku jen tak píše, co je zrovna napadne. A na pár čestných výjimek tito lidé nečtou knihy. Nikam necestují. V žádném případě nikoliv do Afghánistánu nebo do Kosova nebo do Severního Irska, kde by se zeptali lidí, co se tam vlastně děje. A - nemají žádné originální myšlenky. Píší pořád jen o tom, co se přihodilo Západu, nebo co udělal Západ špatně. Vůbec to není o tom, co se děje v těch jiných zemích. V této své nové knize mám tři kapitoly, v nichž vyzývám čtenáře: podívejme se do Kuvajtu, do Íránu a do Saúdské Arábie a budeme tam mluvit s lidmi. Mám tam hodně diskusí.

A když se do těchto zemí vydáte, uvědomíte si, zaprvé: neexistuje žádný jediný či jednotný islám. Existuje množství nejrůznějších názorů na islám v moderním světě. A většina toho, co lidé v těchto zemích dělají, od doby, kdy ráno vstanou - vezou děti do školy, podnikají, atd. - jejich každodenní život nemá vůbec nic společného s náboženstvím.

A zadruhé, lidé v těchto zemích dobře vědí o fundamentalistických organizacích. Vědí, že jsou to politické organizace, které mají vlastní agendu. Jsou to organizace, které chtějí uchvátit moc a udržovat si ji silou. A to nemluvíme jen o bin Ladenovi, který útočí na Západ. Hlavním terčem útoků bina Ladena jsou světské elity a státy na Blízkém východě. Bin Laden a jeho stoupenci, fundamentalisté, tam usmrcují lidi už dlouho. Je nutno vždycky začít vycházet z toho regionu.

To, jakým způsobem byl Blízký východ po první světové válce rozdělen na jednotlivé státy," pokračoval profesor Halliday, "vytvořilo všeobecný dojem cizí nadvlády a také toho, že cizinci záměrně Blízký východ rozdělili na kusy. Vznikla představa, že Západ a západní imperialismus záměrně roztříštil arabský a islámský svět. To je představa, které využívá bin Laden. Je zajímavé, že bin Laden argumentuje, že celý arabský poloostrov, sedm různých zemí, by mělo být sjednoceno v jedinou zemi, protože je to všechno země proroka Mohammeda.

V důsledku západního rozdělení Blízkého východu po první světové válce vzniklo tam vůči Západu obrovské nepřátelství. A dalším faktorem byla studená válka. Na Západě se pořád píše, že Západ se na Afghánistán vykašlal a že to bylo nesprávné. Ve skutečnosti to je, obávám se, ještě daleko horší. Západ se na Afghánistán nevykašlal, Západ během studené války vyvolal v Afghánistánu zmatek a chaos. Rusové podnikli invazi do Afghánistánu ve snaze stabilizovat tamější situaci a podle mého názoru se jim mělo dovolit to učinit.

Avšak Západ podporoval fundamentalisty v Afghánistánu. Britská vláda, peníze britských daňových poplatníků, a americká vláda, financovaly lidi, kteří lili kyselinu do obličeje studentek, které odmítali nosit závoj, lidi, kteří pálili školy, Británie a Amerika financovaly lidi, které šířily určitou formu terorismu. Poté, co Rusové v důsledku vyjednávacího procesu OSN opustili v roce 1988-89 Afghánistán, Západ dál v Afghánistánu intervenoval.

Největším zločinem Západu nebylo, že opustil Afghánistán. Největším zločinem Západu bylo, že sabotoval dohodu OSN, v jejímž důsledku z Afghánistánu odešli Rusové. O tom se skoro nikdy nehovoří.

Výraz fundamentalismus nyní znamená politické hnutí, které využívá náboženství jako svého programu. Není to jen to, že by se lidé chtěli vrátit k náboženským textům. Jsou to celá politická a náboženská hnutí. A tato hnutí chtějí prostě získat moc a udržet si moc. A jsou ochotni k tomu užívat násilí. To mají různá fundamentalistická hnutí společného: hnutí hindů, židů, křesťanů i muslimů. Chtějí se zmocnit moderního státu a využívat ho. Bin Laden by se rád zmocnil saúdskoarabského státu. To bylo cílem jeho organizace. Říkat, že fundamentalismus je hnutím minulosti, je mylné. Fundamentalisté využívají minulosti, tradice, pro moderní účely. Vybírají si z tradice jen to, co chtějí.

Abychom to řekli americkým způsobem: Bůh je právník a my jsme jeho klienti. Jinými slovy, jdete k Pánubohu a řeknete mu: potřebuju argumentaci, abych mohl usmrtit svého souseda. Potřebuju argumentaci, abych mohl založit vojenskou diktaturu. A Pánbůh je pak tím právníkem, který vám poskytne příslušnou právní argumentaci pro to, čeho chcete dosáhnout. V Koránu najdete totiž úplně všechno, co chcete - jediné, co tam není, je, že Bůh neexistuje. Zajímavé je, že asi tak do roku 1980 hovořil Korán a muslimové hodně o víně. Pak to přestalo."

Byly útoky z 11. září něčím, co si Amerika zasloužila? "Dnes existuje na světě mnoho nepořádně promyšleného antiamerikanismu," argumentuje profesor Halliday. Přiznává, že sice v mnoha otázkách sám kritizuje americkou společnost a americkou politiku, ale je má velké podezření vůči automatickému odsuzování Spojených států. "Je pokrytecké obviňovat Ameriku ze všeho," pokračuje: "Amerika nevytvořila problém v Kašmíru, ani problém v Severním Irsku a Clinton se snažil řešit palestinsko-izraelský problém, i když předtím ho americká politika ignorovala.

Je nutno zkoumat, co vlastně Amerika spáchala, co je nesprávné, a přiznat jí, kde jednala správně. Američané vstoupili do Jugoslávie a bránili Kosovce před Srby. Sice pozdě, ale bránili i Bosňany. Takže nelze argumentovat, že jsou proti islámu - v těchto případech zasáhli ve prospěch islámců.

Proti Americe však existuje kulturní nepřátelství, a v Británii ho zastává pravice i levice. Často je toto nepřátelství založeno na neznalosti Spojených států. Je pozoruhodné, jak málo lidí Ameriku skutečně studuje. Právem protestujeme proti předsudkům vůči islámskému světu, ale málokdy se lidi stavějí proti předsudkům, které lidi vznášejí proti Americe.

Jenže Amerika je spojována s globalizací a mnozí tvrdí, že právě americké prosazování globalizace způsobilo útoky z 11. září, namítl rozhlasový reportér. Profesor Halliday na to reagoval takto: "Po celém světě nyní existuje silné nepřátelství vůči Spojeným státům a to vzniklo po 11. září. Avšak je celý svět proti americkým hodnotám?

Lidi by rádi měli americkou životní úroveň, americké svobody, americké lékařství.

Globalizace je jistě katastrofa, protože je na světě obrovská ekonomická nerovnost, ale motorem globalizace je mnoho různých věcí, nikoliv jen politika americké vlády. A globalizace nebyla motivem pro útoky z 11. září.

Jsou pro to dva důvody. Ti útočníci nepocházeli z chudých zemí. Pocházeli ze zemí, které byly alespoň středně bohaté, ze zemí, které dostávají tisíce miliard dolarů od západních řidičů automobilů za ropu. Tito lidé nebyli chudí, ne jako lidé v Indii.

A studujete-li bin Ladenův program, ten se nezabývá útlakem lidí na světě. Vůbec se nezabývá globální hospodářskou situací. Takže není moc přesvědčivé spojovat oprávněnou kritiku globalizace s útoky z 11. září. Útoky nám však připomínají, že bez bezpečnostních opatření žádná globalizace nebude.

Útoky z 11. září a propaganda jejich opakovaného přehrávání prý úplně změnily svět.Vznikla nová forma politiky. Je to pravda? Profesor Halliday: "Propaganda činem je starou formou politiky. Užívali ho anarchisté. Vraždili prezidenty a monarchy a vyhazovali do povětří budovy a kostely, aby se jim podařilo dostat do vědomí lidí určitý politický argument. Bin Ladenovy útoky v New Yorku byly extrémním příkladem propagandy činu. Jedním z jejích cílů není jen demoralizovat, ale ochromit lidi."

Co se stane v budoucnosti? "Ke změnám dochází nyní ve třech oblastech," argumentoval profesor Halliday, "a během času bude jasnější, jak rozsáhlé jsou tyto změny. Ve Spojených státech došlo k změnám. Amerika se začala na mezinárodní scéně chovat daleko průrazněji. Útoky z 11. září ospravedlnily agendu konzervativců. Bin Laden zapůsobil jako vynikající volební agent George Bushe. Demokrati zmizeli ze scény. To, že Amerika má nyní pocit zranitelnosti, ale vystupuje daleko agresivněji mezinárodně, to je dlouhodobá změna, které bude mít dopad v Americe i v zahraničí. Neměli bychom to démonizovat, ale neměli bychom to ani podceňovat.

Bohužel to posílilo napětí v mnoha zemích Blízkého východu a západní Asie, ať už jde o Palestince, anebo o napětí mezi Indií a Pákistánem. Důsledky mohou být vážné, nemluvě o tom, k čemu by mohlo dojít, jestliže Američané zahájí válku proti Iráku anebo útoky proti Íránu, což je možné.

Ostřeji to zvýrazňuje otázky, o nichž tady hovoříme: o legitimnosti násilí, o potřebě bezpečnostních opatřeních, o různých kulturních hodnotách, o univerzálních hodnotách. A na tyto otázky bychom se měli rychle snažit najít odpovědi, protože jestliže se nám to nepodaří, tlak na naše společnosti a naše problémy se zvětší.