Dobrou zprávou je podle Rushdieho to, že nynější dny po porážce Talibánu jsou špatnými časy pro islámské fanatiky. A pád teroristické osy v Afghánistánu také zřejmě zabránil islámskému povstání proti prezidentu Musharrafovi v Pákistánu. A Musharraf, který sám není anděl, byl donucen k tomu, aby zatkl teroristy z Kašmíru, které dříve podporoval.

Po světě má velký vliv ponaučení z amerického zásahu v Afghánistánu. Státy, dříve podezřívané z podpory terorismu, se nyní snaží chovat slušně. Amerika udělala v Afghánistánu, co bylo nutno učinit, a provedla to dobře. Avšak, paradoxně, úspěch americké války v Afghánistánu způsobil, že jsou Spojené státy po světě nyní nenáviděny ještě intenzivněji než kdykoliv předtím.

Západní kritikové americké války v Afghánistánu zuří, protože se ukázalo, že se mýlili ve všem: ne, americká armáda nebyla ponížena tak jako předtím armáda ruská, ano, letecké údery vedly k vítězství a nikoliv k porážce, ne, Severní Aliance nezmasakrovala lidi v Kábulu, ano Talibán se lehce rozložil a nebylo obtížné vytvořit v Afghánistánu novou vládu.

Mezitím ti Arabové a muslimové, kteří obviňují Ameriku ze své vlastní bezmocnosti, a mají pocit, že jsou ještě bezmocnější než kdy předtím. Protiamerický radikalismus ovšem vzniká z široce rozšířeného hněvu nad osudem Palestinců a je pravda, že by nic nepodvrátilo propagandu fanatiků tak efektivně, než kdyby došlo na Blízkém východě k přijatelnému narovnání.

Avšak antiamerikanismus by asi nepominul - je tak užitečnou kouřovou clonou pro mnoho chyb muslimských národů - jejich zkorumpovanost, jejich nekompetenci, jejich útlak vlastních občanů, jejich hospodářskou, vědeckou a kulturní stagnaci.

Avšak antiamerikanismus nyní zuří i mimo muslimský svět. Kdokoliv, kdo navštívil Británii nebo Evropu za posledních pět měsíců, bude překvapen, ano, šokován, hloubkou protiamerických pocitů ve velké části obyvatelstva i ve sdělovacích prostředcích.

Západní antiamerikanismus je nedůtklivější než jeho islámský protějšek a je daleko osobněji zaměřený. Kolik večerů už poslouchám bědování Londýňanů, kteří útočí na to, jak jsou ti Američané "divní". Útoky na Ameriku Evropané bagatelizují ("Američané se starají jen o své vlastní mrtvé") terčem kritiky je vlastnectví Američanů, to, jak jsou ti Američané tlustí, jak jsou emocionální a jak jsou sebestřední.

Je dobře, že na kritiku poměrů v táboře X v zálivu Guantánamo reagoval ministr zahraničních věcí Colin Powell jako státník globální velikosti - chtěl jim udělit statut válečných zajatců a je znepokojující, že Rumsfeld a Bush to nepřijali. Bushova vláda by se neměla vyhýbat konsensu. Velká moc a velké bohatství totiž zřejmě nejsou populární nikdy.

Avšak potřebujeme Spojené státy nyní více než když předtím. Je potřeba, aby Spojené státy vykonávaly svou moc odpovědně. Amerika by neměla začít ignorovat svět a jednat samostatně. To by pro ni mohlo skončit jako prohra.