Referendum v ČR - druhé podání

ČSSD ve svém čtrnáctideníku POHLED, který byl přílohou pátečního Práva z minulého týdne (viz. zde ), informovala, že opět usiluje o prosazení ústavního zákona o referendu. Vláda se s formálním požadavkem na přijetí tohoto zákona obrátila na obě komory parlamentu. ČSSD jako taková se však zároveň rozhodla pro u nás poměrně neobvyklý krok: iniciovat veřejnou petici na podporu přijetí tohoto zákona (viz. zde ). Výsledky této petice mají být závazné pro hlasování poslanců ČSSD a tito zároveň doufají, že bude-li petice výrazně podpořena občany, bude vyvinut patřičný tlak i na pravicové poslance, kteří dosud podobné návrhy shazovali pod stůl.

Na první pohled se jedná o akt, který jakoby symbolizoval, že někteří aktéři vrcholné politiky konečně projevili zájem o hlas občana častěji než jednou za čtyři roky. Zároveň však vstupujeme do volebního roku a s tím je již neodmyslitelně spjata kultura předvolebních poutí, koncertů, gulášů a jiných lákadel, jejichž cílem není závazně slibovat, ale přesvědčovat a získávat volební ovečky. Kam z tohoto pohledu zařadit zmíněný petiční akt vládní ČSSD ?

Bylo by naivní považovat oslovení veřejnosti takto líbivou peticí za pouhý projev zájmu o obyvatele země a ignorovat předvolební, populistický aspekt tohoto gesta. Na druhou stranu je však nutno uznat, že ČSSD se o prosazení referenda do našich právních norem snaží dlouhodobě a vláda předložila návrh zákona o referendu již minulý rok. Na lednovém hlasování se však nesetkala s ohlasem ODS a US (jak kdo hlasoval viz.: zde ). Dalo by se tedy říci, že vláda prostě spojila příjemné s užitečným: do svého nového pokusu o prosazení v demokracii bezpochyby důležitého rozhodovacího instrumentu - referenda - se rozhodla zapojit veřejnost, což jednak zvyšuje šance na přijetí změny, jednak jistě slibuje odrazit se na volebních preferencích, neboť voliči dovedou ocenit zájem.

Nemám rád předvolební guláše a panáky vodky na náměstích a připadá mi nedůstojné se jich vůbec dotknout, neboť tím člověk dává najevo, že přistupuje na pokrytecký koloběh politických slibů a zástupných lákadel, následovaných opadnutím zájmu hned po umytí mastných hrnců. Otázka zní, jestli přistupovat obdobně i k vábení ČSSD v podobě petice za referendum. Domnívám se, že nikoliv, ba dokonce že by to bylo velkou chybou. Nastává zde totiž poněkud jiná situace, než u tradičních populistických projektů, jakými byla např. akce "čisté ruce". V čem tato výjimečnost spočívá ?

Nám, občanům, se zde naskytuje jedinečná příležitost podpořit v petici změnu, která bude mít vliv na větší přístup občanů k rozhodování o nich samých a to bez ohledu na to, která strana bude ve vládě a kdo bude mít většinu v komorách parlamentu. Navíc, ani v tuto samotnou chvíli nejde o naše osobní politické preference, neboť podpisem petice nehlasujeme pro ČSSD, stejně jako ignorováním nehlasujeme proti ní. Dáváme tím pouze najevo svůj zájem na prosazení změny, kterou nelze vázat ne politickou barvu. Nenechme se tedy ovlivnit tím, kdo je iniciátorem oné petice a kdo je předkladatelem zákona a podívejme se místo toho na to, co je předmětem oné změny.

Po předchozích neúspěších se vláda rozhodla zmírnit svůj návrh tak, aby byl pro poslance stravitelnější - ponechává určité oblasti (které jsou v zahraničí běžně v působnosti referend) ve výhradní kompetenci parlamentu. Vláda slevuje z požadavku na možnost rozhodovat referendem např. o libovolných zákonech a definuje dvě oblasti, v nichž by měli mít občané (jakož i obě komory parlamentu) možnost vyžádat si vypsání referenda. První z nich je vstup ČR do EU. V tomto případě nejde ani tak o možnost, jako spíše stanovenou nutnost, neboť vládní návrh počítá se vsazením referenda pro tuto jednu konkrétní příležitost přímo do zákona. Druhou a ze systémového hlediska mnohem zajímavější oblastí je obecné referendum o zásadních otázkách vnitřní nebo zahraniční politiky státu. Těžko nyní soudit, jak bude stanoveno, co je a co není zásadní otázkou (to ukáže až projednávání v parlamentu), vláda však za takovou vnitropolitickou otázku považuje např. provozování jaderné energetiky. Podle jejího návrhu by k iniciování takového referenda mělo být nutné sebrat na území ČR 300 000 podpisů pod petici (mimochodem, tolik se jich sešlo pod petici požadující referendum o zastavení dostavby Temelína v r. 2000) a prezident republiky by tímto byl vázán k vypsání referenda o stanovené otázce. Vše by se dělo pod dohledem ústavního soudu, který by hlídal vazbu na ústavnost a mezinárodní dohody.

Opět tedy přichází na stůl zákon o referendu, byť oproti představám stoupenců polopřímé demokracie (zastupitelský model doplněný o prostředky přímé kontroly a rozhodování) značně okleštěný. Toto okleštění spočívá v tom, že politici, které si volíme, aby za nás rozhodovali politické otázky, jimž se nechceme každý den věnovat, nám i při schválení návrhu budou nadále odpírat přístup k rozhodování o věcech, které se rozhodnou označit za "ne zásadní". Budou tedy moci i nadále rozhodovat proti zájmům občanů, budou-li chtít, a to bez možnosti občanské korekce. Příkladem takového rozhodnutí může být nedávno schválený myslivecký zákon, který byl přijat v podobě, s níž podle průzkumu veřejného mínění nesouhlasí přibližně 75% obyvatel ČR (detaily viz zde: zde ). V zemích s tradicí přímé demokracie (např. Švýcarsko, 23 států USA s cca 25% obyvatel, Bavorsko) je mj. běžné, že občané mohou v referendu zrušit zákon přijatý parlamentem, pokud s ním nesouhlasí, stejně jako mohou sami schválit návrh zákona. Je to plně v duchu logiky moci pocházející z lidu, kde parlament není paternalistickým "osvíceným diktátorem", ale skutečným zástupcem veřejnosti ve všedním rozhodování. Stejně tak důležitým prvkem polopřímé demokracie je odvolatelnost zastupitelů, nezbytná pro účinnou kontrolu jejich práce. Aktuální návrh nám sice zatím takovéto pravomoci nepřisuzuje, i tak je však potřeba mu věnovat pozornost.

Nový vládní návrh k zákonu o referendu není v žádném případě dokonalý a zůstává na půli cesty (částečně díky snaze o politickou průchodnost v parlamentu), i přesto je to však důležitý počin, který by měl podpořit každý, kdo cítí nutnost korigovat nedostatky striktně zastupitelského modelu demokracie. Máme možnost sice symbolicky, s ohledem na nadcházející volby však maximálně důrazně, podpořit změnu, která může započít léčbu některých chronických neduhů českého veřejného života. V prostředí polopřímé demokracie se můžeme začít znovu učit, že my sami můžeme (a v důsledku svobody dokonce musíme) spolurozhodovat o svých osudech, že my sami neseme také odpovědnost za svoje činy a že občané a politici jsou posádka na jedné lodi a společně rozhodují o směru plavby. Je to cesta odklonu od naší monarchistické tradice, od přístupu, kdy "ti vyvolení" to za nás jistě správně rozhodnou. I nadále bude potřeba prosazovat další změny (rozšíření okruhu referendem rozhodovatelných záležitostí, odvolatelnost zastupitelů, atd.), současný vládní návrh je však dalším (po zákonu o místním referendu z r. 1992) důležitým krokem. Záleží-li nám na něm (znovu opakuji, že nám při tom vůbec nemusí záležet na ČSSD), máme možnost podpořit tento krok ve zmíněné petici. Učiňme to.

Radek Batelka

Hnutí za přímou demokracii

Poznámka:

Hnutí za přímou demokracii (HzPD) je nezávislé občanské sdružení, které se nespojuje s žádnou politickou stranou a nemá žádné ambice samo se politickou stranou stát. Cílem jeho činnosti je podpora rozvoje demokracie a zkoumání a popularizace metod přímé demokracie.

Více viz www.pdemokracie.ecn.cz .

Informace o petici za přijetí zákona o referendu: http://www.cssd.cz/vismo/dokumenty2.asp?u=422010&id_org=422010&id=118772.