7. 1. 2002
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
7. 1. 2002

Ve Francii poskytuje islám útěchu rostoucímu počtu obyvatel

"Šťastný jako Pán Bůh ve Francii" je německé rčení zřejmě podobné českému "šťastný jako prase v žitě" - ale nehodlám psát o české náboženské vlažnosti. O náboženství se psát bude, a to z klávesnice bývalého redaktora novin The Ottawa Citizen, Keitha Spicera, který zastával důležité místo v kanadských sdělovacích prostředcích a dnes je ředitelem Ústavu OSN pro média a mír v Paříži. Podle autora dnešní bezbožní Francouzi říkají, že Bůh již ve Francii nežije. Tedy dosud ve Francii je, ale mluví spíš arabsky.

Nemusejí vám to říkat právě v místní mešitě, v tureckých lázních nebo v arabském obchůdku na rohu ulice, nýbrž vám to na potkání řeknou mnozí usedlí Francouzi.

Historicky je Francie katolickou zemí s velice dobře prosperující protestantskou a židovskou menšinou. Tato 3 "bratrská" náboženství mají velice mnoho společného, takže třeba kardinál Jean-Marie Lustiger, který se narodil do židovské víry, je dnes pařížským arcibiskupem. Každý francouzský školák ví. že král Clovis přijal křesťanství v r. 496, aby splnil svůj slib, který dal před bitvou Bohu. Římská církev táhla vítězně Francií během století a zastavila se jen při masakrování kacířů, tedy Abderrahmanových muslimů v r. 732, Catharů v r. 1244 a protestantů v r. 1572.

Takovým "svalovitým křesťanstvím" vyhrál katolicismus historický kulturní boj. Tisíce z celkového počtu 36,565 francouzských obcí si pro svá jména vybraly jména svatých. Podobně desetitisíce ulic. A k tomu se jména svatých najdou v nepočítaném množství kalendářů.

Francouzský slovník a metafory spočívají na katolické liturgii a katolických obrazech. I dnes můžete pohodlně citovat slova protestantského Jindřicha IV., která pronesl, když přestupoval na katolickou víru v r. 1589, aby si zajistil trůn: "Paříž stojí za mši". Gotické katedrály a vesnické kostely svědčí o silné středověké katolické víře. Komunisté, ateisti i sběratelé suvenýrů jsou všichni nadšeni tímto architektonickým dědictvím.

Jak byl ale Všemohoucí degradován! S výjimkou několika málo starých bašt, kde se přes zákaz Vatikánu používá latinské liturgie, zejí lavice katolických kostelů prázdnotou. Od r. 1790 zbavovali revolucionáři systematicky Francii křesťanství. Vzdělávací zákony 19. století a zákon z r. 1905, který oddělil církev od státu, zapůsobily jako církevní neutronová bomba: republika zachovala budovy věřících, ale zle poničila víru.

Po jednom století byl katolicismus nahrazen sekularismem jakožto státním náboženstvím. Všichni Francouzi věří, že stát je skutečný, mocný a všudypřítomný. Dnešní "kněží" se jmenují starostové, "biskupové" jsou politici a "papež" - ach, papežem je přece každý úředník, který má v ruce razítko! Do spirituálního vákua pronikl mor sekt toho druhu, u něhož končíte tím, že dáváte deprogramovat svoje děti.

Poněkud konstruktivněji, ve většině případů, přišel islám. Náboženství poškozené a stereotypované terorismem nabízí mnoha mladým odcizeným Severoafričanům první, druhé i třetí generace útěchu všeobjímajícím vysvětlením života. "Asimilovaní" ale často odmítaní francouzskou společností, tito mladí "beurs" podobně jako mnoho mladých černých Afričanů touží po identitě. Dokonce i přibližně 50,000 "usedlých" Francouzů, obvykle mladých mužů od 18 do 24 roků, konvertovalo k islámu. Hledají to, co nabízela stará církev: pocit Boha a sebe samých, inspirující příklady, přísné hodnoty a přímé odpovědi na životní problémy.

Francie není severní Amerika. Zde jsou muslimové početní, navzájem blízcí a dobře známí. Kanaďani je teprve začínají poznávat. Jak poznamenal odborník na náboženskou konverzi Fatiha Hajbli, školy a dokonce internetové kavárny usnadňují vzájemné porozumění: "Muslimové i nemuslimové si odírají kalhoty o stejné školní lavice." Dnes vyznává islám téměř každý desátý Francouz. Islám je vírou 5,000,000 Francouzů, mnohem většího počtu lidí než protestantismus (1 milion) a judaismus (800,000). Tak, jak půst Ramadanu přechází do vánočních oslav, předěl mezi tradičním a ultratradičním náboženstvím nově definuje francouzskou společnost.

Muslimská a arabská slova pronikají do oficiální francouzštiny. Arabští zpěváci uspokojují smíšené publikum. Filmy (Inch'allah Dimanche) osvětlují napětí mezi kulturami. Tvář fotbalové hvězdy Zinedine Zidaneho prodává na reklamách spoustu nejrůznějších výrobků. Pařížský Institut du Monde Arabe oslňuje přehlídkou arabské kultury. Hlavní článek v jednom časopise nabízí "Ramadán pro každého". Establishmentový deník Le Monde má na první straně článek o tom, jak se slaví Ramadán na stále větším počtu škol - i těch, které nenavštěvují muslimové.

Postkoloniální rasismus přežívá v obou směrech. Francouzi se obávají rozhněvaných, násilných, mladých "beurs" z předměstských ghet. Bojí se úkladných buněk al-Qaeda. Zatím "beurs" vykřikují "hanba", když se hraje Marseillaisa při rozhodujícím fotbalovém utkání. Stále častěji se ale muslimové, ne vždycky arabští, stávají našimi sousedy, kolegy, přáteli a dokonce i milenci a manžely.

Ve veřejných zelených zahradách přížské Velké mešity popíjí směsice národností i vyznání horký čaj a pojídá sladké zákusky. Zde můžete věřit optimistům, že totiž směs náboženství může dát vznik nové Francii, modelové Francii změnou rovnováhy mezi občanstvím a náboženskou vírou. Zemi, která "přišla, aby se nacpala, a zůstala, aby se modlila?"

                 
Obsah vydání       7. 1. 2002
6. 1. 2002 Afghánští vězni: je dobře, že se jim dává na hlavu pytel
7. 1. 2001 Enron: bude to první velký skandál George W. Bushe?
7. 1. 2002 Mnoho otázek kolem pokusu o explozi v letadle z Paříže do Miami Vladimír  Stwora
7. 1. 2002 Pravé lži v televizi Nova Dominik  Lukeš
7. 1. 2002 Můžou za to školy Jan  Čulík
7. 1. 2002 Straní Rada pro reklamu otevřeně společnosti Radiomobil? Jan  Paul
7. 1. 2002 Česká televize a ČTK šíří propagandu Jan  Čulík
7. 1. 2002 Tolerance vůči intoleranci je intolerancí vůči svobodě Milan  Nápravník
7. 1. 2002 Ve Francii poskytuje islám útěchu rostoucímu počtu obyvatel Miloš  Kaláb
7. 1. 2002 Ateisté, křesťané a média na prahu zrcadlového roku Ivo V. Fencl
7. 1. 2002 Czech Home Secretary Stanislav Gross's draft Assembly Act curtails civic freedoms
27. 11. 2001 ÚOOÚ ignoruje zákon o svobodném přístupu k informacím Tomáš  Pecina
21. 1. 2002 Příspěvky na investigativní práci Britských listů
18. 12. 2001 Přispěji na práci Tomáše Peciny částkou 10 000 Kč Pavel  Trtík
7. 1. 2002 Mr. Wyvern's Clock

Rituály - co židy, křesťany a muslimy rozděluje a co je spojuje RSS 2.0      Historie >
7. 1. 2002 Ateisté, křesťané a média na prahu zrcadlového roku Ivo V. Fencl
7. 1. 2002 Ve Francii poskytuje islám útěchu rostoucímu počtu obyvatel Miloš  Kaláb
21. 12. 2001 Místo, kde je domov Vánoc Jan  Čulík
21. 12. 2001 Kapka rosy tekoucí... Bedřich  Bridel
21. 12. 2001 Komenský a jeho Labyrint: Proměna renesančního člověka v osobnost baroka Kathryn  Murphy
20. 12. 2001 Ohlédnutí za chanukou roku 2001 občanského letopočtu Jan  Kofránek
9. 12. 2001 Chanuka: Temnotu neodeženeš palicí, musíš ji proměnit na světlo   
22. 11. 2001 Dr. Vladimír Sáňka: Proč jsem konvertoval k islámu   
7. 11. 2001 Salman Rushdie: Krize víry - islám proti islámismu   
24. 10. 2001 Střet civilizací - bohužel ano Dan  Drápal
19. 10. 2001 Vyvolávat nenávist není správné, ale musíme mít dál svobodu dělat o náboženství vtipy   
17. 10. 2001 Islám má modernizující tendenci