Výstřelky v oblasti politické korektnosti se v Británii skutečně vyskytují, a to opravdu hlavně na univerzitách a ve státní správě. Osobně jsem však zaznamenal, že je velmi lehké politické korekčníky například při veřejné přednášce či debatě podvracet. Oni jsou totiž na veřejnosti tak "tolerantní", že musejí zdvořile přikyvovat k tomu, co říkáte, a nejsou tedy věrohodnými oponenty. Několikrát se podařilo politicky korektní přednášku proměnit v naprostou frašku, při níž se účastníci přednášejícím smáli, až se za břicho popadali. S argumenty Willa Huttona však souhlasím: není spravedlivé říkat černochům negři a není příjemné, aby se při každé příležitosti musely ženy vyhýbat oplzlým poznámkám mužů jen proto, že jsou to muži. Jistěže je nutno vystavovat názory pocházející z jakéhokoliv politického spektra ostré, racionální nezávislé kritice. Je však nutno rozlišovat kritiku a PR kampaně. - Označíme-li týdeník Observer za "levičácký" (nikoliv za "levicový" [i tp je sporné], ale "levičácký"), jak to činí Josef Fronek (který tento list nečte), měli bychom však zřejmě označit citovaný Sunday Times za "pravičácký", ne-li alespoň "pravicový". Hlavním rozdíl mezi týdeníky Observer a Sunday Times je však ten, že Obsever vydává nezávislá kulturní nadace, kdežto Sunday Times plní propagandistické rozkazy svého majitele Ruperta Murdocha (ten je mezinárodní obdobou Vladimíra Železného). Josef Fronek velmi kriticky vzpomíná na to, jak např. Sunday Times manipulativně zkresloval informace o válce v Jugoslávii. Jednou ztracená integrita listu se nahrazuje těžko.

Od doby, kdy Murdoch propustil šéfredaktora Sunday Times Andrewa Neila za to, že kritizoval v listě malajského diktátora Mahathira Mohameda, což se Murdochovi podnikatelsky nehodilo (v Timesech Murdoch potlačuje informace o věznění disidentů v komunistické Číně, neboť se bojí, aby mu čínská vláda neodebrala právo vysílat do Číny satelitní televizí americké seriály) nemá jeho tisk valnou důvěryhodnost - časopisy jako Observer na rozdíl od Sunday Times přinášejí častěji nezávislé a nové informace. Doby, kdy to činil list Sunday Times, jsou bohužel dávno pryč - na jeho tiskové kampaně lze pohlížet pouze s podezřením, asi tak, jak lidé pohlížejí - doufám - s podezřením na PR kampaně českých deníků, jako je Super.