Co je to civilizace?

Hovoříme-li o "válce za civilizaci", zní to velmi povědomě, argumentoval v úvodu moderátor pořadu Felipe Fernández-Armesto. V devatenáctém století totiž vždycky argumentovali běloši, že vedou "válku za civilizaci", když podnikali invaze proti cizím impériím. V době první světové války argumentovaly obě strany ve válečném konfliktu, že "bojují za civilizaci". "Za civilizaci" bojoval Tony Blair, když NATO vybombardovalo Srbsko, i západní spojenci, když nyní bombardovali Afghánistán. Nemá však civilizace válku nahrazovat? A jestliže bojujeme za civilizaci, neměli bychom si alespoň definovat, co to je?

Podle profesora Anthony Graylinga, který vyučuje filozofii na University of London, jsou civilizační hodnoty součástí celého velkého balíku hodnot - civilizací je ochota společnosti postarat se o své slabé členy, civilizací je vynikající kultura, opera či literatura, civilizací je úsilí dosáhnout co nejvyšší kvality ve školství i v jiných oborech, a to nikoliv jen z ekonomických důvodů. Avšak většina civilizací neodpovídala pojmu profesora Graylinga: civilizace lidi často zotročovaly a vykořisťovaly. Kultura byla využívána k propagandistickým účelům.

Podle Adama Kupera, profesora antropologie z Brunel University, "je civilizací prostě jen to, co my chceme tímto termínem nazvat - slušná, moderní společnost, v které chceme žít." Pojem je dostatečně mlhavý na to, aby se do něho dala včlenit i morální měřítka a měřítka znalostí, intelektuálních úspěchů, slušnosti.

Jestliže hovoříme sami o sobě a tvrdíme, že jsme na rozdíl od Talibánu civilizovaní, objektivně se to nijak neodlišuje od obdobného tvrzení příslušníků Talibánu. Definice civilizace je totiž podle profesora Kupera natolik vágní, že jí lze s výhodou zneužívat jako transparentu "pozitivních hodnot", pod nímž je možno lidi sjednotit. Kuper zdůrazňuje, že je zneužitím rétoriky nazývat své vlastní hodnoty civilizovanými: je to sebechvála, v jejímž důsledku jsou implicitně jiní ponižováni na úroveň barbarů.

Celoživotní, zlidšťující civilizační proces je v každé společnosti jiný

Johan Goudsblom, profesor sociologie na univerzitě v Amsterdamu, poukázal na to, že každý člověk prochází celý život dlouhým civilizačním procesem. V rámci tohoto procesu člověk získává postupně schopnosti existovat uvnitř společenské skupiny, jejíž je součástí. Na individuální úrovni je tento civilizační proces univerzální. Avšak celkově se tyto procesy v různých kulturách odlišují. Je to paradox: civilizace je univerzální, všeobecná, avšak jednotlivé civilizace se navzájem různí. Každý člověk všude na světě prochází civilizačním procesem, učí se interakcím ve své společenské skupině, avšak to nevede ke vzniku celosvětově uznávaných hodnot, protože různé společnosti civilizují své lidi jinak.

Proč však vede civilizační proces k nedorozumění mezi různými skupinami lidí na světě? Lidi mají přirozenou tendenci být egocentričtí, zajímat se hlavně o vlastní záležitosti, ale mají-li umět fungovat jako členové sociální skupiny, musejí být shopni vzít v úvahu i zájmy jiných lidí. V historii, na Západě i na Východě, ve velkých náboženstvích i filozofických systémech, se vždycky opakovaly snahy omezit lidskou tendenci směřovat k egocentrismu a k entocentrismu. Etnocentrismus znamená, že si člověk myslí, že skupina, k níž on sám patří, je v samotném středu vesmíru. Existují vztahy k lidem, vůči nimž pociťujeme určitou odpovědnost, a vedle toho i vztahy k lidem, k nimž odpovědnost nepociťujeme - to je ten rozdíl mezi "námi" a "ostatními", "jinými", "těmi druhými".

Vytváříme etnocentrické komunity a pak proti sobě navzájem bojujeme. Kdybychom ale ve společnosti udusili individuální sobectví, egocentrismus, vznikla by tyranie většiny, pokud by společnost přísně nedefinovala vzájemnou odpovědnost občanů a pokud by neochraňovala lidská práva. Proto lidé respektují pravidla: právo.

Právní systém

Nejlepší právní systém je takový, který vzniká souhlasem občanů, nikoliv systém, který je lidem vnucen, argumentovala Aziza al-Hibri, profesorka práva na Richmond University ve Virginii. V islámském státě, kde je celý systém spravedlnosti a etiky zjeven Bohem, náboženství nikoho k ničemu nenutí. Nechceme-li žít podle Koránu, nikdo nám ho nemůže vnutit. Tak to existovalo před čtrnácti sty lety. Dnes to však nikdo nedodržuje, stěžuje si al-Hibriová. V Mohammedově době byli muslimové daleko civilizovanější, než jsou dnes. Je pravda, že v Koránu se praví "oko za oko, zub za zub", ale ono to pokračuje dál: "ten, kdo odpouští, je lepší". Bůh říká v Koránu: "jestliže si nejste schopni navzájem odpustit, jak můžete očekávat, že vám já odpustím po smrti"?

Neexistuje mezinárodní právní řád

Avšak zákony, které jsou zjeveny Bohem, není zrovna lehké demokraticky měnit. A právo fuguje relativně dobře v rámci jednotlivých etnocentrických skupin, které vznikají v důsledku civilizačního procesu. Jenže ještě jsme nenalezli uspokojivý způsob, jak řídit podle práva meznárodní pořádek. Jsme nuceni spoléhat na vrtkavou dobrou vůli jediné supervelmoci, kterou ovládá jen to, že její občané náhodou podporují myšlenky svobody a demokracie, argumentoval moderátor pořadu a dodal: Některým lidem to stačí. Značný počet současných myslitelů je přesvědčen, že svoboda a demokracie jsou nejcivilizovanějšími hodnotami, a tito lidé otevřeně argumentují, že je zapotřebí, aby byly tyto hodnoty rozšířeny po celém světě. Jedním z těchto lidí je Victor Davis Hanson, profesor římské a řecké literatury na kalifornské univerzitě a autor knihy "Proč Západ zvítězil".

Hanson poukazuje na to, že arabština nebo čínština vůbec nemají výraz pro "demokracii". Tento pojem a pojmy z něho odvozené, jako "ústava" či "občan", existují jen v západních derivátech latiny a řečtiny - v angličtině, francouzštině, v italštině, a tak dále. Princip demokracie nepřevládne po celém světě, pokud nebude chráněn a rozvíjen, případně prosazován vojenskou mocí.

Demokracie není jen na Západě

Civilizace, argumentuje Hanson, člověka dokáže připravit i na válku: civilizace vzniká z ústí pušky. Ovšem Hanson se asi mýlí, charakterizuje-li demokracii jako výlučně západní - konsensuální rozhodování existuje v tradicích mnoha jiných kultur, včetně islámu. Hansonova doktrína je ovšem nebezpečná - ospravedlňuje šíření jediného civilizačního modelu - západního modelu - silou. Kulturní kritik Ziauddin Sardar, který je mimo jiné autorem knihy "Ti barbarští jiní lidé" kritizuje stejnou měrou islám i Západ.

Ani Západ, ani islám není civilizací

Podle Sardara není v současnosti islám vůbec civilizací: islám je celá řada roztříštěných národních států, které se snaží získat určitý druh moderní totožnosti a velká část jejich chování, i podle islámských definicí, je mimo civilizaci. A západní civilizace není podle Sardara také civilizací: Západní civilizace vnucuje své hodnoty lidem silou, nikoliv prostřednictvím přesvědčování, a podle Sardara je charakteristickým rysem civilizace to, že užívá přesvědčování. Západ není civilizace, protože člověk nemůže být plně civilizován pokud nezastává hodnoty míru.

Hanson ovšem zdůrazňuje, že už podle Platóna je válka přirozeným stavem mezi státy. Z hlediska starého Řecka a Říma existoval mír jen proto, že zlí lidé se zrovna nechtěli se zbraní v ruce postavit proti vládnoucí moci. Hanson je přesvědčen, že představa, že je mír přirozeným stavem lidstva, je falešná. Přirozenou situací lidstva je podle Hansona být agresivní a být připraven vojensky trvat na dodržování míru.

I "nejcivilizovanější" společnosti mohou vraždit

Antropolog Adam Kuper poukázal na to, že neexistuje vůbec žádná korelace, ani pozitivní, ani negativní - mezi mírou civilizovanosti a masovým vražděním. Německo ve čtyřicátých letech dvacátého století bylo nesmírně civilizovanou zemí, používáme-li nynější evropská měřítka. Přesto to byl stát, který páchal masové vraždění. Nacisté poslouchali Beethovenovy symfonie a přesto vraždili miliony lidí. Na druhé straně existuje množství mírových společností, jimž chybějí mnohé vlastnosti, které z hlediska Západu charakterizují civilizaci. Civilizace tedy bývá nesmírně povrchním nátěrem. Pokuste se zarýt hlouběji a vystříkne divošství.

Reformace byla nesmírně ikonoklastická - davy se hnaly ulicemi a vyhazovaly nejkrásnější sochy a obrazy z evropských katedrál do řek, pálily je. Byla tedy reformace útokem na civilizaci?

Civilizace je kumulativní proud myšlení

Podle Al-Hibriho nezávisí civilizace na jednotlivých obrazech - jde o kumulativní dílo civilizace, proud myšlení, který vznikl postupně během několika tisíciletí. Uctívání jednotlivých uměleckých děl je jen dalším kulturně specifickým předsudkem. Kultuře nemůže být poskytnuta výsada definujícího rysu civilizace, protože některé civilizované národy, zjevně civilizované společnosti, jí prostě nedávají tak vysokou hodnotu. "Soubor" těch hodnot, které vytvářejí civilizaci, je značně nepevný, jako vánoční balík, pomačkaný v poště. Kultura není podstatou civilizace. Právo a humánní instituce by měly být součástí civilizace, ale v některých civilizacích nejsou lehce identifikovatelné. Je součástí civilizace hmotná kultura? Znamená to, že když je země bohatá, má nejmodernější technologii a moc, je civilizovaná?

Hmotná kultura není civilizace

Podle Sardara nemá hmotná kultura nic společného s civilizovaným chováním. Australští domorodci jsou lidmi jinak, než, řekněme, kosmopolitní londýnské elity. Ale v podtextu jsou hodnoty, na nichž se i londýnské kosmopolitní elity shodnout s australskými domorodci. Například budeme souhlasit, že součástí lidské civilizace je soucit, anebo právo na existenci pro jiné kultury.

Pojem "vznešeného divocha" je mýtus

Dlouho existuje podezření, že civilizace vlastně nepředstavuje pokrok - že nás odcizuje od přirozených zdrojů dobra, že vede k degeneraci lidstva. Civilizace je, jak to formuloval Freud, svou podstatou represivní. Podle některých pozorovatelů potlačuje přirozené instinkty.

S tím nesouhlasí Johan Goudsblom. Ten je přesvědčen, že mimo společnost neexistuje svoboda. Žít kdesi v pralese jako individuální, "vznešený divoch" - by bylo nemožné - člověk by se octl v prostředí, kde by bez společnosti nepřežil.

Nelze definovat obecně lidské hodnoty

Co ale s tím, že mezi soupeřícími civilizacemi existují neslučitelné, nesrozumitelné rozdíly. Odvoláváme se na společné lidství, avšak i toto společné lidství chápe každá civilizace jinak.

Podle Adama Kupera je skutečně nesmírně obtížné definovat tzv. "obecně lidské hodnoty". Takové hodnoty bývají definovány jen velmi úzce, v rámci jednotlivé konkrétní kultury.

Není to, jak jsou trestány zločiny na Západě a v islámských zemích, naprosto neslučitelné? Občan Saúdské Arábie bude zřejmě argumentovat, že není nesprávné useknout zloději ruku.

Pro Anthonyho Graylinga je takový přístup nepřijatelný. Je to podle něho dobrý příklad něčeho, nad čímž by se měli inteligentní a střízliví lidé zamýšlet. Měli by se zamyslet nad biologickými a fyziologickými fakty ohledně lidského těla a nad schopností lidského těla přijímat utrpení. Měli by uvažovat o tom, zda je takový trest, jako je useknutí ruky za krádež, přiměřený zločinu, jaká bude budoucnost potrestané osoby, a tak dál.

Vnucovat jednotnou civilizaci povede k zániku

Je vůbec k něčemu diskuse? I civilizovaná diskuse může skončit nesouhlasem - nebo dokonce válkou. Je velmi nepravděpodobné, že by z diskusí povstala světová civilizace. Může tedy být světová civilizace diskusí? Potíž je, že v současnosti se většina civilizačních myšlenek i lidských práv prosazuje zvnějšku silou.

Podle Sardara je velkou tragedií dneška, že směřujeme ke globalizovanému světu, jednotnému, monolitnímu obrazu. A takovýto jednotný, monolitní svět je tak ničivý jak ničivá je monokultura v zemědělství. Takže, varuje Sardar, ti lidé, kteří vnucují světu jedinou, jednotnou definici civilizace vlastně civilizaci likvidují.

Jediným společným rysem je pluralita

Takže, uzavřel diskusi moderátor, civilizace je jako náboženská víra: pokusíte-li se ji někomu vnutit, zlikvidujete ji tím. Vznikne-li tedy kdy světová civilizace, bude to výsledkem postupného civilizačního procesu: rozšíření našich sympatií tak, že přijmeme celosvětovou rozrůzněnost. Nebude to civilizace zvnějšku vnucená, protože musí vzniknout spontánně, zevnitř. Západní vedoucí představitelé zneužívají civilizaci pro řečnické účely. Jediný svět - paradoxně - bude muset být světem pluralitním, protože - a to je ironické - pluralita je to jediné, co máme všichni na světě společného.